Písmák Rakovina
Běhali jsme vpolích
Líbali se vseně
Užívali léto
A vídali se denně
pošmourno...
Léto se roztlouklo
O dnešní noc
Blíží se půlnoc
A Hvězdy odvál podzimní vítr.
Napiš mi píseň...
Nový Svět už mě pod hradem nečeká.
Jdi se projít sám.
Já už tu historii ulic znám.
Sebral ji podzimní vítr.
když odcházejí sny
ze snů zbyly mi otisky
a v duši, zakrývám rozpaky
vzpomínky roztloukly se na třísky
a já mávám do dáli - na dávné zázraky
Večer...
Tisknutá vobjetí,zmatená jako víla…
Polibkem omámenázpozdního vína
Pohlazením večerního vánkuprocitám
Pohled z temných řas potichupřivírám
kopretina
jedním pohledem se vrátí všechny pocity.
z mysli se vyplaví všechny utopené vzpomínky
v očích vyčtu dávné něžnosti, které nezestárly
a zvuk sametových slov pohladí moji zastrčenou duši.
Pod tíhou
přikryta hladinou,
uvězněna v síti pavučin,
vpletená do cizích osudů,
se svědomím a duší bolavou
touha
setkání zašedlých míst
z nouze teče po skle
a usnula schoulená pod tíhou
nerozumu z marnosti
Cit pro L.
Dotek Tvůj je jako šepot deště,
když kapky polibků smáčí mou kůži.
Citem prosím, líbej mě ještě.
jen sTebou rozkvétám vpolní růži.
šedivá
¨. dívám se dívám.
do plačících zrcadel zářících jasným stínem.
stékají mi střepy ostře do slabin
Ticho smutného křiku v mých očích plných splínem.
II. EBENOVÝ HAVRAN
II. EBENOVÝ HAVRAN
„Zafiro, buď zticha. Nikdo nás nesmí zahlédnout a Ty děláš takový hluk. “ Zafira se provinile podívala na svou paní a přestala kňučet.
I. ZAFIRA
I. Zafira
Vpozdním odpoledni zalitém sluncem na louce u řeky seděla malá dívka, asi dvanáctiletá, která trhala fialky, rozeseté po celé louce až křece, kde stála smuteční vrba a tiše se kývala vlehkém vánku, vonícím začínajícím jarem. Pod smutenkou stála opuštěná bílá lavička snachovými polštářky, které byly vbarvách sídla, tyčícího se vdáli za dívkou .
… Sídlo patřilorodu Mallorenových, již od dob starých králů, kdy jeden zdívčiných předků zachránil při bitvě život králi a ten mu, jako své díky a na jeho počest, nechal postavit toto nádherné sídlo vmalebném prostředí severního Manchesteru.
Tmové
Tmové jdou se zoufalstvím tiše zpátky,
anoci jsou plné tančících stínů
zmých slz upletené šedé předzahrádky
plné šklebících se jemně lehkých splínů
Dědovi, Babičce a Dědovi
Černý anděl prošel vodopádem jemně
Podal mlčícími slovy, růži bílou
Objevila se ocelová temnota země
A barvy ze světa odešly zurčící silou
F u n i m í r o v i
Přišel jsi, když opustila mě víra,
Objals mě a řekl, že Tě smrt mrzí
Cos mi dal, byla obrovská síla
Vím, nesmíme být vůči smrti cizí
smutnost
Nechci být perfektní
chcidál jít
Nechci být ideál
chci jen žít
životní krédo
Miluj,
Ale nečekej, že budeš milován.
Lituj,
Ale nečekej, že budeš litován.
horor dospělosti
ráno se budím a je mi špatně, no to bude dneska den.
navleču se do černých kalhot, narvu se do saka.
potkám okno - a ono ejhle - prší, no to bude dneska den.
nesnáším podpatky, ale když člověk musí, tak musí,
kluk, co otravuje můj noční svět :)
Přišel mi do snů,
Aniž by ho chtěla zvát
Přemýšlím už pár dnů,
Odkud jen, měla bych ho znát.
kdy bude konec sil?
Stále sama sebe se ptám,
proč jen jsem to musela zkazit,
chtěla jsem Ti jen lásku dát
a ne naše přátelství zmrazit.
bolest, lež?
Kdybys jen věděl, jak mě srdce bolí,
když nesmím Tě milovat,
je to jako když posypeš ránu solí
a všichni mě umí jen litovat.
vzkaz
Máš snad tak srdce chladné,
že s Tebou moje city nepohnou,
copak je to tak špatné,
když chci Tvé srdce rozhodnout.
co to?
Lidi ubíjíte mě,
vidím pocity, mlhu, sny, vzpomínky
bolest a Vás
ubíjíte mě a já nechci spát,
Prosím, proč
Tolik dní už okolo sebe chodíme
a nechceme se znát,
studnou pocitů se brodíme
a já už nemůžu dál.
nechci o snech snít
Proč jen milovat Tě musím.
Když nemůžu Tě mít.
Samotou a smutkem se dusím
a o Tobě můžu jen snít.
Ztratíš se...
V pocitu úzkosti setrvám,
dokud se Tě nezeptám
a pravdu se nedozvím,
kterou chci znát
kdo je to?
Má mě rád. Nemá mě rád.
Hlodala mě samota,
vždyť nechtěla jsem zas tak moc
Je to převlečená prázdnota
setkání...
Při prvním setkání mi slzy po tvářích kanuly
a Tobě se divný výraz v očích zračil
Mé oči bolestí a hořkostí planuly
A TY ses na mě ještě mračil.
ŽIVOT, SMRT, ANDĚLÉ!
To co jsem musela prožít
bych nepřála nikomu zažít.
Myšlenkou na smrt,
musím se blažit
Odcházím...
Duše mi uletěla do světa snů
a mně se jeden život končí,
bude žít ve světě nekončících dnů
a se mnou se samota loučí.