Vystoupit ze stínu
Kolem mě je černo. Není to normální tma, protože vím, že na dosah není vůbec nic. Nevidím svoje končetiny a vlastně je ani necítím. Nemohu snimi pohybovat.
Vražda před jednou
Pan Vondruška ležel v posteli a za otevřenýma očima tušil tmu. Nemohl ji vidět, protože byl již od mládí slepý. A tak upíral svůj pohled do černoty a odpočítával jednotlivá tiknutí stolních hodin.
1851, 1852, 1853,…
Už před chvílí se přehoupnul do druhé půlhodiny od odbíjení starého kostelního zvonu na náměstí.
Preston 1.21
Otevřel jsem oči, jen abych zjistil, že letím vzduchem. Obklopovaly mě pouze mraky. Občas se bíle rýsovaly proti modré obloze a jinde mě zase pohltily jako jednolitá masa. Cítil jsem slunce na své kůži.
Archivář
Ztrouchnivělé dřevo se mi propadá pod nohama. Jdu dál. Moje kroky mlčí. Nevydávají zvuky a to jediné, co slyším, jsou tichá plop; třísky se zarývají do vodní hladiny.
Rorschachův test
Na prahu dospělosti
kreslíš bosou nohou
kruhy v prachu.
Váháš.
Toho dne bylo sychravo
Slabě poblikávající světlo ozařuje nemocniční pokoj. Hubené prsty klidně leží na bílém prostěradle. Žena sedí na židli a pláče.
"Neboj, on se z toho dostane," uklidňuje ji mužský hlas.
Podvečerní fobie
Zpod víčekderou se mikrůpěje strachu. Kdo ví co bude zítra- kdo ví co je dnes. Ležím na bokuruku kolem prsoua vzpomínámkolikátého vlastně jea kolikátého bylo tenkrát. roztřesu seV dáli komínpouští kolana oblohua zatím já sámtrhám slunečnicím hlavy.
Střípky
Krouživým pohybem zvolna a lehce z tebe ukrajuji fragmenty nevinnosti. Se stoickým klidem je nechávám padat na podlahu. Kde plaše mizí v nánosech prachu .
Zpovědi
1. Svist a švehol. Rozpitá radost a strnulost. Vypít a shnít.
Six Underground
Sssš. Sssš. Jako každý den, i dnes zametám šesté nástupiště podzemní dráhy. Kolem mě proudí bez povšimnutí davy lidí.
Zaprášená domácnost
Polštářový sametmi rozedírá prsty už do nich neudeřím - slibuji -až do krve. A tam dole, pod petlicí,šustí smíchem hedvábí,které se mi zvolna,jako had,omotává kolem krku. I starý prádelníknení to, co býval. Nehodí se k světu - bez příkras -Ani si neškrt.
Černé vědomí
Uctít smrtjak počátek (konce. )a pokračovatdál, jen dál. Neposlouchatco můry radí. Nezkoušetco snad ti vadí.
Havrani na věži
Ticho je na věži, havrani si pletou noty. Myslím, že soutěží, čí klovne kdo dnes boty. Pečlivě vyhlíží, kdo silný a kdo stár je. Jen co se přiblíží, hned uletí zpět do háje.
Krtek
Jó krtek potvora je zrádná,že vypudit ho věc je snadná. Tuhle naň známý kosu vzala nato sobě hlavu sťal. Vida krtka na zemisápal se hned po zbrani. Natáhl ruce za hlavu,potrestal se za tu námahu.
Po setmění
Odřené palcevylezly z pantoflís lehkou nonšalancí. Jakoby věděly,/mršky/že ráno musejívstávat.
Bublinky
Železnou hlinkouvpichuju do bublinstřípky tvé záře,aby mi svítilyna dobrou noc.
Z krabice od bot
Stále do čtverce Krabatý papír si nahé střevíce zlomil se v půlitrsají do kola a zplihlé nehty poslední mazurku ryly na sklonež ráno zatáhne své requiem. železnou oponu.
Karsen
Otevřela jedno oko. Druhé. Přelétla zrakem po celém vesmíru a přemýšlela kam se vydat. Miriády hvězd se přetahovaly o její pozornost.
Mrtvá milenka
Mrtvý milenky vzdecha spletený vlasymrazí mě na rtechtrochu moc asitichý kompromis
kapky syrový nocivyhnaly světloz tvé ranní mocico mi vmetlobrouky do očí
Ohořelý slibypohřbený za máloa co teď kdybyse ti jen zachtěložít.
Kachny
Kachny vymřely. Ozvalo se z rádia. Opravdu. Na světě nezbyl jediný opeřenec tohoto druhu.
Tvoje
Tvrdá země, vťala mi políčekdo ruda rozpálenýtvý tváře.
Lehkej vánek,cuchá mi vlasytvoje rukaa oči zářivý.
Lenivá hudba,line se zevnitřtvoje vůněa horký vzdechy.
Zmačkanej papír,leží na zemiv kaluži krvetvoje sbohem.
Deník
To jarní odpoledne viselo něco ve vzduchu. Podíval jsem se zokna. Poupata vztahovala knebi květy, jako nově nabyté ruce. Oblohou se spolu somamnou vůní nesl i příslib tajemství.
Není všechno zlato, co se třpytívá
Prodíral jsem se spletencem těl, ale nikam jsem se nedostával. Čím víc jsem tlačil na lidi přede mnou tím hloub jsem se propadal do sálu. Shora na nás vnárazech dorážela tvrdá a divoká hudba, která mě doháněla na pokraj šílenství. Nakonec se mi přece jen podařilo prodrat se ke stěně.
Rodinné sídlo
Vdova Rothanzlová vlastně ani nebyla vdova. Jak se vyjádřil během jejich častých rozhovorů její zahradník: „Ale paní, prosím Vás, přestaňte už stím, vždyť to, že Vám utekl manžel, nenapravíte. “ Ale ona si stála na svém. Zarputile odmítala připustit možnost života za zdmi její vily a dvorku.
Vrah
Edgar vstal a rychlým krokem přecházel po pokoji. Snažil se rozchodit své ztuhlé nohy. Promnul si ruce a zamyslel se nad svým dalším případem. Pro nájemného vraha, jako byl on, to byla už skoro rutina.
Smrt
Celý můj život jako by se zhustil do jediného okamžiku. Světla reflektorů, a zvuk brzdících pneumatik. Pak už jen tříštící se sklo a bolest. Bolest zapomnění.
Asi za týden
Za jak dlouho vykvete slunečnice.
Za jak dlouho vybledne den.
Za jak dlouho pozná se záletnice.
Jak zjistím co je jen sen.
Poutník
Hvězdy se sklání
k talíři polévky
a v něm obloha plave
odlesky dalekých sluncí
Map
Map, královna snů,
bohyně noci a hvězd.
Již kolik vím o ní dnů,
ale přesto vlnou očekávání nechávám se nést.