Písmák Konec všeho?
Konec všeho.
Naposled se ohlédni za tím osudem,
zmizí člověk poslední,
my už tu nebudem.
Stín na duši
Stín na duši
Když na duši sedá temný stín,
pověz mi, co mám dělat stím.
Když myslí černá mračna krouží
Labutí zámeček
Labutí zámeček
Zámek uprostřed jezera
opuštěn bývá docela.
Neboť jak nastane slunce západ,
Temné chodby I
Temné chodby1. část
Na malou zříceninu hradu Hamštejna pražilo letní slunce. Pro turisty nebylo toto místo nijak zajímavé , takže hrad navštěvovaly většinou jen děti. Zhradu se skoro jako každý den letních prázdnin ozýval veselý křik a smích dětí.
Tajemství
Tajemství
Přeješ si, aby zvláštní moc ti byla dána.
Ve dne i vnoci o tom sníš,
že otevře se jednou tajemná brána.
Knihovna budoucnosti
Knihovna budoucnosti
Knihovnu opustil poslední návštěvník. Pan Vousotřpyt stáhl přes okna černé rolety a dveře se složitým mechanismem se za ním zavřely. Místnost se ponořila do tmy.
Chvíli bylo ticho, ale potom se ozval téměř neslyšný šepot: „Vzduch je čistý.
Knihovna budoucnosti II
Stály teď před knihou, již nikdy neotevřel žádný smrtelník. Tou, která prý měla objasnit původ Velké pyramidy, tajemství sfingy, myšlení starověkých Máyů, záhadu Bermudského trojúhelníku a konečně se vní prý nalézalo přesné datum zkázy světa.
„ Páni. “ vydechl Fren konečně.
Co Elišku potkalo za jediný den
O tom všem,co Elišku potkalo během jediného dne
Byla již zima, prosinec a ještě ke všemu sobota-nejlepší den vtýdnu. Zima se vplížila do všech krajin,ani Pardubice nezůstaly ušetřeny sněhové nadílky. Domy aspoň jemně pocukroval sníh. Eliška vten den zůstala sama doma.
Tajemství filipojakubské noci
Tajemství Filipojakubské noci
Závoj neskutečné krásy,
závan tisíců myšlenek,
co se zatím skrývá asi.
Světlo tvé duše
Světlo tvé duše
Ty člověče, co takovou máš duši,
moc dobře víš, že ti lépe sluší,
když se na vše usmíváš
Vesmírná cesta
Vesmírná cesta
Malá stříbrná raketa se lehce a elegantně odlepila od Země. S nevídanou rychlostí proletěla atmosférou a za pár minut míjela měsíc. Uvnitř rakety si na pohodlných sedadlech hovělo devět pasažérů. Každé sedadlo mělo i pultík srůznými prášky, jako např.
Les snění
Les snění
Tam za řekou, která divoce si plyne,
stromy prastaré tyčí se do nebes,
lidé tomu říkají Tajuplný les.
Růžový keř
Růžový keř
Vúdolí klidném teče si říčka
kolem ní příroda krásná.
Tam u stromku
Je lepší nevědět
Je lepší nevědět
Motýl z květu na květ létá,
na louce snů v Ráji,
každý chce vědět, co nás čeká,