úsměv

s kým jiným si pokecat
o písmáku
než s písmákem
každej jinej by řekl

jsou takové šťastné noci

jaká radost
když usneš ani nevíš jak
bez překotu myšlenek
plánů a dobrých nápadů

cesta

mazat mazat mazat
jinak se nevejdem
přitom bohužel zas a zas
klikat a klikat

---------

blbá doba klikací
nejlíp je být potichu
neklikat
a mlčet

banalitka

porozumění
a opětovaná přítulnost
spolehnutí
a důvěra

v přestupném roce

zalovím sama sebe v deníčku
kalendáříčku
zápisníčku
vnořím se do těch let

pošetilostní

dnes je únor
a zítra ještě jeden
je den únorovej
a pak a pak

uvidí se

to nevadí že
je všedno
dnes nikoli pršlavo
ale líno

konečně

zas kouzla jeviště
světla
lidi
hlavně zpěv

co už

jaro už je tu dávno v zimě
zimy pomálu
pomálu bylo
léto přijde v březnu

pršlavo

čekám
nečekám
jak ale spadne
poslední kapka

to první padá

když je nebe plechové
a nehne se ani list
možná vánkem
trochu

předjaří v brnku...

a zas

stromy před okny spí
a zas je měsíc
v úplňku
dnes

beztak jedinej

nejdřív slunce
pak zas mrak
sem tam kapka
kde nic tu nic

haf z Brna

dnes
čtyřiadvacítka celý den žlutá
traktory jsou přece
v Práglu

jest to tak

lenost se tu netoleruje
i když
vyjímečně
se to oko

dadíková žije

vykradenej prostor duše
na pět let
vyprázdněnej spíš
vypovidá asi o síle

rok s rokem

dlouhý stín
a ořech před oknem
žloutne
tak i kaštan

012 a 013

zkoumavě a bezelstně
ne neurvale ani násilně
slova vykvétají do vět
sny jsou stále bohatší

tlení

já držím si klid
moře klidu
pokud možno
to přichází mi nápady

od plotny - dávnější

být tak do hluboka
a dýchat do široka
dívat se do vysoka

Drahý pse - dávná

Drahý psevenku se loudá poslední vlaknehouká nekouříjedeSchovávala jsem ti kostbyl páteknevelkejale bylVšak den se sešel s dnema já se musím ptátkolik že to bylo životůa s kým

moudrost - 2012

moudrost
to je možná
zvednout ruce nad hlavu
a zařvat

jakoby

a když už prší
a když už leje
to je fajn
snad už víc psát

moje haiku - 2007

myslela jsem si
že ne a ono ano
ale jen o chlup
já jsem tam byla

jako tehdy - 2006

jako
ukradené pohlednice z minulých let
listy ze zápisníku
nitro vzpomínky

velká slova - 2005

odkliknu si tě do nejistých
miláčku
už jsi tak dopad
tak vybarvil ses

cokoliv jiné

cosi bílé padá
sen tam byl ten bolavý
varianta variant je nekonečná
tam kam bych měla

a doufáme

naše dětské duše hledíme
díváme se jimi
teď i po celý život
stále

vánoční přání

.

bolestí
jako když vbřichu vrtáš nožem
tak tou jsem platila

a i kdyby nikdo

do tmy mi potichu klepe
můj rarášek
můj trpajzlík
a ptá se

život

za okny brzy mráz
a tváře mizí
tak hluboko přehluboko zůstanem
jak vzakletí

a potom a potom

hormony se najdou samy
potom přijímáme duše
přibalujem do balíčku
lásky

šedá zóna

ztraceno
a dávno už ne poprvé
šedá zóna
ta milosrdná

to ty ten

a jako bych už ani nevěděla
co všecko to bylo
ty pocity
ty radosti

dny jak

dny jak vítr
jindy dny jak voda
trocha bouře ve sklenici
pak zas po kapkách

i dozadu

stín
a vjeho stínu stín
často pro jedno zapomenu druhé
a věci se posunují jednou tam jindy onam

jakoby

jakoby se nemoct zachytit
ve vzduchu i vzemi usínání
které mám tak ráda
a přesto

ta bolest

skutečnost už není rozostřená
zamžená
ale krutě ostrá
jasná

že by

asi se podvědomě vracím
zpět
tam kde jsem už byla
a odkud vykročila špatným směrem

ejhle

sirky vnamodelované skutečnosti
neseny bezmocně proudem
jako jedna z nich si připadám
tak skoro topící se

když zamčeno

když zamčeno
když velké ne
ale i stejně velké
ano

prevít

utkvělý výraz
zmých posledních dní
prevít
naplnil se

taková z mobilu

kůže
taková mapa času
jdem od desíti kpěti
no co už

a přesto

láska
červená nit
pupeční šňůra
spojení

tak

tak
vkapkách prozrazeno
jen letmo a zběžně
že nedá se nic

z mobilu

kolotoč
jak banální
zmyšlenek vhlavě
zabránit strachu

z mého mobilu

věci se tvoří
a nenechávají nás nahlížet
my myslíme že víme
ale to jen myslíme

moudrost

moudrost
to je možná
zvednout ruce nadhlavu
a zařvat

kousnu se do rtu

zkoumavě a bezelstně
ne neurvale ani násilně
slova vykvétají do vět
sny jsou stále bohatší

sem tam a každopádně

skladba slov
výkřiky i šeptání
a taky stereotypní řeč
mluva

blbůstka

napíšu modrou modře
zbarvení přidá
nálada oteplující
i když je modrá

směrem mým

zachvění vřasách
a tiše po pěšince
ořech který se vyloupl když
když zavřely se vody

už jen

kapky
jak slzy
jen jeden
jen jeden list

a jo (dodatečně věnováno astrovíkendu v Brně :))

v mokréje jenom zimakdyž zima jea když netak teplozítra snadtaky budedenjak vyšitýjak vymalovanýhvězdopravci se sjíždía budou fantazírovatvždyť je to hezkéa neškodnépřece.

a ne?

škoda že se víc nepodobámesobě navzájemjinakost je výzvaale jinaksamá práce

leje

vůbec nevadíže všecky oči obrácenétam nahoře alenikdo nesedíjsme sami a opuštěníbude sněžit

ještě blbůstka

jen tak nevědětjen tak netušitpozapomenouta nevzpomenout užtak na chvílitak na pár minutškoda dní

blbůstka

v jasnémje jasnov červeném je červenoatakdálekdyž rozbřeskne se denmusíme rozpoznávataspoň obrysyreality

málo v mále

chtěla jsem jen napnout sílua zatím o ni přicházímškoda snahyzklamánítěším se zas na normální pocitnormálnostiničeho v ničemmála v málea ticho kolem

někdy a mezitím

někdy je prý naposleda někdy je prý poprvéa mezitím je vždyckymezitím je svět sám v soběmince znova a znova padajícízkoušenádá se ošálit osudto ptám se

moja

novým dnemroztržené nebev banálním začátkunarýsován konecv něm v uzlíkujak kuličky jak vajíčka čivýmysly bez rozmyslunedržetnesvíratpustit

mám mám

…mámtisíckrát řečenéna skladěmilion pokusů ov případěpotřeby poradímposloužím…

možnost je

neslyšná slovajak myšky vracející se domůkdyž po tmě užjak ping pongči jakákoliv jiná hra přes síťtíha bezmocirybka v akváriuv tom kulatéma přece je možné vystupovatznáme ty dveře

mám ho ráda podzim

protože užuž se dotknulvoní vzduchema nechce nicjen dozrávájen sklízíjen uhrabáváhladíusmívá sejenom je

to stává se

náruč otevřenábarva cestyoznačenadůvěra kvetemyšlenky potulující se v porozuměnínáhle výkřiklidská láska vyplašena vlnobitím

proč by ne

zůstanu takjen svým snílkemsny po kapsácha v rukáchtaky takdrobné a mírnéposlušné a věrnéposlušné a věrné

když chybí

neumímv lese kde nerostoukytkyko koktavým hlasemodpovídáma odpověď nedávámnedámsetři mě z povrchustolukrájet se nedákdyž chybí nůž

no co

věřit nevěřitprověřovatzabývat sezasívat do myslia prosívatunavovata zívatskládat skládačkyvázat leporelaslepovatlepitpiplat

jakoby

můžeš mi povídatdnem i nocíne tu stejnoutu jinoutu co neznám ještěproč sedí v drátovíptácikřídla nepřistřiženyztrácíse mivzdálené i blízképohyby vlnv moři osudu
v osudu

tečka

přiblížit se k člověkuvíc než na šířku dlaněpopsat listodeslat poštoučekat na odpověďdočkat se

čtyři tečky za větou

zůstávám kapkou na špičce trávyplavu v řece slova nevadí mi peřejevadíschovávám se pod jazyknedělám už tři tečky za větoudělám čtyři

dotaz

Krasavice dnes ráno publikovala dílko - jak jsem jela šalinó na koncert. odpoledne již dílko nebylo k nalezení, aniž by si ho sama smazala. víte někdo o tomhle něco. děkujuještě v jedenáct byla k tomuhle dílku napsána kritika.

nevím

rozsypané třikrát přebranéa rozhozené do všech strantisíckrát už řečené tak proč znova

iluze

den jako senkdyž ve dne sněnípak v noci bděníach nekrákorání černých vrana vysypaný vozíčekpocit že všecko už byloa všecko znova buderozpáraný svetrznovu přeplést na vestuby chtěloa nebo párat a páratna tisíc klubek

a hezké velikonoce

v červeném pondělínezakaboněnéma přímě zářivémskláním tvrdou hlavu svoji abyaby přišlo všecko to hezkéco by mělo choditi v úterýa ve středua dál:)

jen to ne - radikální řez

neřezatneřezatbože jenom radikálně neřezatcokoliv čímkolivjenom neřezat

jen sen

vlaka kolejea my v němobraz násjak já ho vidímvystupuji sama

tak to bude

dnes obleču se do červenésetřesu všecky zbytky modrété uplakanété ukňouranévždyť přecese to ke mně nehodía úsměv úsměvúsměv.

naše zahrada

otevři tu brankua očinech vynadívatna to dávné v tvé dušina starý plotna suchou trávu kolemnějznovu vždy otevírámbrankuočiaby vešel pokojnaší zahrady

že by už

vyhlížímnazelenánívy všichni víte jakénalívání pupenů v barvách se odrážímíza míza proudící vy všichni znátepohledem vytahujiklíčky ze zeměa víc.

a prý jaro

spletenecmazanectvrdá pěstbez růžové nálady s velkým kladivempřestohladící ruka odkudsi kamsia velké tichoco přichází před bouřkami

labyrint? snad ani ne...

no vímvždyť cesty nejsou příméa i když chcem rovnými býtrovně jítta stále nutná přizpůsobivost něčemu čemusi komusizkroutí nás až do klubka

když ale už

když zoufale jdem každý jinamkdyž nechcem nechcem pochopittu mezk nepřekročenía ještě doufáme žea ještě nepřipouštíme žeale už tušíme

to :)

dnesje toho víc než jindytaky je hlubšímohutnějšímá delší trvání a neodcházíto

:) aneb moje modlení

protrápit se tou černou tmouvyplavat nováskoro nepopsanábýt k světlu blížneztrácet z mysli myšlenku na nějvědět ževšecko je v hlavě jen

vítr je vůl

ve vlasech v očích v ušíchkam vedekam mě vedesvedezapomínáma jdu proti němuzapomínáma jdu s ním

narozeninové přání

namaluj na červenorůžová pastelkos blankytnou oblohou si nehrajzkus trochu té odvahypostav se žlutépostav se sluncihvězdy se naklonístříbrníco víc si přát

normální blbůstka

to nevadíi kdyžslovo které se vynořuje kdyži kdyžjako by mohlo být bez něhojako by šlo být a nemít námitkya nebýt proti

v lednu je těžko někdy

některé dny se v řádce skládají jeden za druhým a dáldovedu se na ně dívat zevnitř i z venku zdá se mi snad nejsem blázensama se skládám z pohledů náhledůi nadhleduseskládávám se častoi rozložit se umímzvlášť někdya docela ráda.

dnešní ranní

moje nebena němž nenacházím stopu dnesa přecemalý moment útěchyodkud že se vzalz velké podstaty asiútěcha co ukolíbávázpátky do lůna

tak jinak

jako když se vzpříčí v krku kostpryč je sladké tajemstvíhvězdná seskupení věští sice hojné radovánkyale co naplatje to jak jejinak

otisky

na každičkém místě skorovrací se mito kdysi to včeraa možná to zítra takylist je popsanýco zbývá vně se obrátit

i když

a ránovypluly loďkybez veseli když ještě včerav šerupředstava smutkuzdála se vzdálenáa spíše radostvládla

no

máme být rádi žeještě nás nic nežereže vzduch je dýchacíasiv oknech vykloněné sousedkyv očích vymalované řasynože spolu můžeme i mluvitnejen šklebit se do zrcadla na sebe samajokdyby ale ráno zakokrhal kohoutbylo by ještě líp

objevení

.

odpoledne

nedělně odpolední

honzykovo :)

.

sobota dnes

do oken vsouvá mi slunkozlatý časvklouzává světloa očioslňujenerozumínechce anislova pod čaroujako vždy nevyřčeněvyklepávají dotěrný rytmusnikdy to nebude jinak

Příští týden mě nehledej (z minula)

Příští týden mě nehledej nikde tu nebudu chystám si křídla z pravého peří na míru nesměj se vznesu se k nebi až budu nad vším chvíli tam zůstanu a pak se vrátím

a co udělám

v kolika kruzích jsem ještě ochotnákroužitdo které vody ještě ponořím sebejakým směrem budou ubírat se moje snya co udělám.

no:)

bez hvězd je tolik tma když nepase je pasák měsícpak prostor zaplní se strachemkterý má tak veliké očiže bolípo všech nemocech světa

ach milovat

ach milovati ty šedé stíny z minulahluboké rýhyzvrásněnítetelit se myšlenkamina shrábnuté listíco provázelo mě mým časemještě mladé zelenétetelit se nad tímhrubě zrytým polem

Drahý pse..(z minula)

Drahý psevenku se loudá poslední vlaknehouká nekouří jedeSchovávala jsem ti kostbyl páteknevelkej ale bylVšak den se sešel s dnema já se musím ptátkolik že to bylo životů a s kým

nikoliv dnem

s chvějícím dechem postupuji dáljakoby lesem když voníjako loukou když kvetev síle prostoruv místě bez časua zaráz v čase přecesnad v nocimožná k ránunikoliv dnemsnem

Snívání snění svítání (z minula)

Snívání snění svítání žlutá v žluté modrá na obzoru a červená v srdciHoupání laskání hlazení žlutá v žluté modrá na obzoru srdce v kleci.

A tak jsem (z minula)

A tak jsem se tam pověsilaani ne únikspíš plánna velký hřebíkspíš skobuKolemjdoucív očích úžasvýsměchpohrdáníNevěří ženevisím tam pro ně

tralala

buď chceš nebo nechceš a mezitím pár kdyby

předzvěst

říkejme tomu třebasextraktvýcuc z rozverných ránz neúnavně únavných večerůtěkavých nocíz proniklých snů do bděnív nichž pulzujehorká krev a nedá nedá spát

nesrozumitelně

zkráceněoblaka přitahují moji pozornosta lehký závan větrunikde nebude tak temnojak v červenéna mapě mého srdcekdyž o polednáchpomalu ťapetápeneznámo kam přesně

dotvrzená

no dobřetak joskvělá náladapřebitá nemocív krku dotvrzenákdy bolest je jinánež zevnitřtak krutá častoa chodí si bez varováníbez varování. vypadlé dítě z oknaa vůbec oknomá sladká náladastále tak skvělájistota v nejistémaobráceně jak jen chcete

padá klec

sladký smuteks odstínem modrépřecházející do fialkové až růžovépadá kleca drtívím cosi o dočasnostivšehonaštěstí

vzhůru k nadhledu

vzhůru k nadhledupovídá malá myškau pasti se sýrkem

cizinec

člověk když má obsazenotaknepřijímá už

blbůstka

jako když ránem jsembleděmodrým kamínkema křešu křešu sejako když večeremtemněmodrým kamenema vleču vleču se

jednoduše zelená

stálé pochybnosti v mém pustém lesečervená převlíká se za modrouaž jsme celí obarvení jen mladé zelené lístečky nelžou ta jejich barva je pravá a čerstváje jednoduše zelenánevěříte

tobě třebas

nezbývá než chvět seza slovyv nichž rozpouštímvšechno toa doufat v stálou přízeň hvězd

věnováno...

a za slovyza nedočkavostí a zbrklostía blbostíjsme my a víme přece.

včerejší

bouřkové nebea spouštějící se dešťnahlížím do sucha zeměa říkám vícjen víc nebo bude tmamírně to rozkvétá v lesea přece je ještě brzovšak lezeleze i šnek v trávěa v hlavě mi hraje stále ta stáláo tobě
.

jsi tu někde..?

noc plná kruhů pod očima pak ránoaž probírám se ze snů ach co mi zase povídaly že mu hráli že mu hrálikdesi cosi řekloměj přece rozumdo hrsti ho vema přitom všecka zákoutí jsou tak temnájsou temná taka to se nemám bát

přibližování se

počítánídnů a hodinpřibližování se k spojeníranní kávy a večerní čajepřes den sýra v noci seno nedorozumění

písnička ta písnička

stýskání to stýskánía tatam jsou všecka předsevzetípředstavya přáníplní se či neplnířekni mi řeknity čtyřlístku v trávěco našla jsem tě právě právě právě

a ne

anebudu nebudu nebudučervenou tečkouv prostředku modrého kruhu

je to tak ne jinak

dvakrát mi řeklojedno slovo nevšakmalý zaskočený panáčekvykoukl z krabičky snůa vzkazuje čemu ne a čemu anorozevírá malý deštníčeknad jeho světemzaráz i nad mýma bere mě pod ochranunebráním sezdá se mi že mi ani nic jiného nezbývá

nebo ne?

psáto krásnostech se mi nezdájen o hryzavých pocitech

červeněpondělní

na ta správná slova ještě brzomodrý svět je celý roztočenýtočí se v jednom kolea čas se roztahujevolánabízívybrala jsem sinečas

bílosobotní

byli tam ptáci a rybyvoda a vzduchtetelil se horkempak se nechal unášet větremtočil se dokolabylo tam jedno velké pročkteré se objevuje vždykdyž už si myslím…

...

jen to co upadne odpadneco si ukořistímzůstává možnámoje.

vtěsnat a schovat

malá podvedenost a k tomu ten předvelikonočnípocitzmuchlat a vtěsnat všecko do ranečkua schovat někam na dno skříněa zapomenout jako v noci kdy to bylo všeckoúplně o něčem jiném

těžko radit aneb k ďasu

jak ustát strach jak vyrvat ze spárů sebe hlavně důvod důvod najít ke všem čertům když všichni čerti ve mně semkli se

nedělní rozjímání

protože moje slzy jsou jen kapkamijen slovy z tvých ústrozbitým hrnkems pěkným dekorems růží uprostředjsou odpovědímojí odpovědí

tak to je a ne jinak

sevření čehosi co přicházíz cizího světalhaní sije bumerangco přichází zpětode měke mně

den v hrsti

den v hrstia v kolonce vzpomínkyvyšperkovaná krabičkaskvěje sea na dosahmít křídla doletět si tamkde sedávají dvě holubičkyve vysokém stromětam v jeho větvíchkam nedolehne ani kosazpěv

jenom si hraji

vystříhala jsem si z papírudva panáčky na mírupusinky vymalovalapastelkamanejhezčí obrázky co kdya jak se k sobě majíteďje pozoruji z dálky ať si nevyplašímty moje dva papírovés křehkou papírovou dušíkterá blízko ohněshoří

pardon

stává se žemyslím si žepak si ale uvědomímže by nás to zabilo

všem zamilovaným

a na malé plošezjevilo se srdcemalovanéjako z marcipánusladkéa milostnéa dny se prozářilya nocizmilostnilya obzorzrůžověl jak obrázek starý vykolorovaný

a nebo

dvě strany mincesmích a pláča vprostřed někdestojatá vodazastávka v prostoruzmrazený časjako když vystoupíš z vlaku za jízdya on ujíždía nebo láska a nenávist

přání

sklouznoutz toho kopcekde je tak větrno a není kliduchciještě spočívat v líné voděkterá mě nesemě nesejenom nese

jen tak indiferentně

dnes už mlč nic neříkej a tvař se jen tak indiferentně jako že jdeme kolem sebe a potkáváme se náhodou a nic vůbec nic si nechcem

a stačí ne

jsi pánem mnohých chvilek vtíravýchmyšlenek modrých snů ranních káv večerníchsmutků

zas jen tak jak

a řekla siže tam napíše už všeckotojak přišlojak jea jak by si přála aby bylo dálale skončila zas u představy jentak jak vždycky

a a a

a budou v toběhrátjak ve mněhousle časua kdo víco všecko přijdekdyž necháme ty dveře otevřenéa nebudem se bátale vůbec bát

až až až

čekám na tebeaž dojdeš tamkde já už bylaaž dojdeš tamkde buduaž dojdeš kde jsem

blbůstka

roztrhaný denpod tlakemshorapřišla mi slovaa bolestsmazal sen

ještě ne ne

zas pokousali jsme sejako psidušičky uklepanékaždá o to svojemoje mojejáa tady že už cesta končí. dožít příštího dneještě chce se mijo to chce

jedna dvě (tak jo, je to pro Honzyka)

tak budem spolu počítatjedna dvěpřála bych sipřálatřico já bych si jen přálačtyři a víš žeextra přání nemámpětjen aby to všem dobře dopadlošest

stále dokola

ve snu zasta tenká stezkav mezihorách vlnicí se serpentinata mojebez začátku bez konceje

to zdá se mi

a i když to nejlepší už všecko bylo bylonešlo zastavitto vylévánía dítě co vylilo se s vaničkouteďvyčítavě zjevuje sev každém snuslovvíc než čehokoliv jinéhonikdy nesmí být víc

moje haiku poučné

když jsi si jistývěz že nejistota užsedla ti za krk.

tohle haiku není

při čekání na sebehromádku slov zamykáme na klíčklíče hážem do kanálu

normálně banálně

překlikávám to moře nových impulzůpřeskakujizleva doprava zepředu dozadusen který zdál se mirozpouští se v modrém dnivšak mihotavé hvězdičky drží palceaby se přeci jencosi naplnilo

**

čekáš na semaforuv kapse čertíciv nohách neklidstále je červenáta červená

tak tmavě

nebem to trhlojako když oponoujak ruka když škubne závěsemvšak žádnej mrtvej ptákžádnej mrtvejjen krásná bolavostkterá se nikdy nezahojí snad

třetí moje haiku

já jsem tam bylaale ty jsi nepřišelje to dávno už

haiku moje

myslela jsem si že ne a ono anoale jen o chlup.

jedním dechem

snad zítra se dostanu nad svoje anosnad zítra se vyhoupnuvyloupnuoříšek čekájak malá myška u pastisežrat ten sýr nesežrat

bolest

vyčmuchal měten kousavý pesten psíčeka stopa kterou nechal jemalá bolest v krkuje rankakterá připomíná láska je jedno velké mořea čehože to ptám se zas

no ehm no

poklepávánípři zasouvání obrázku do rámuvyrovnávánívšech jeho mimozoubkůtaky uhlazování řečenéhoa loučení se s nedorozumělýmpřitom zahazování zbytečnostía nesmlouvání

banálně

ty jsi mé ticho mezi dveřmimůj most který vede nevím kamhost na cestědo nikam

indispoziční

bojím se slovčerti vyskákaliodtamtudkde dosud prolétávali jen anděléradši budem tišemy dvajsme kočkya jsme i myši

mám prý

ten bílý květinový stromvlní se jak pole v létěvítrje dnes chladnějšía dny jsourozjitřenějšíjsou rozjitřenémám nemám trhám ty lístky okvětnímámprý

slova

počkám si na tu chvíliaž mi přijde samoa lehkým gestempokynea jemným dotykemdodáto slovoa slovo zase slovořetězenískok ze tmy do světlazahrajem si to představeníslovo potká slovo

a co by ne

malé malé ťukánínakukováníve vzduchu jevítánísmánípošťuchováníjaká je asi tvoje ruka výlet do tajemnabude se konat překvapení. možná přijde ježíšek

jen tak

zubatostslunka přes sklomalé prstýnkya dětská tvářdnes to asi nepůjde dnes netvrdohlavostkterá se ozve vždykdyž přijde její časale nakonec vezmem se za ruce a půjdem

dopis tobě

těm velkým vrbám u řeky užzazelenaly se vlasytváří se tak vznosněpůvabnědnes vlají trochu dolevatím jemným západním větříkemvšak kolem dokola les i řeka ještěhnědavě předjarní

název nemám

opona se naopak zatahujei když očekávámotevírání
ale hlavu nahorurozpustím slovaa vymaním sez předurčených tvarů

asi takhle

paprsky slunka prorážímodře hlubokým vzduchemi přes sklo je cítíma vím je
kde se budem setkávat až nebudou ty prostory kde se budem potkávat až nebude už

nechat se

mléčná je rozprostřenápřed chtěla bych nakouknout pod nírozpustit odsunout tu stěnumezidotknout se nechat se dotýkat

blbůstka

dřív než dnes usnuobalím se čtivým papírem písmenka naskáčou mi do hlavy ne do hlavy nea třebas se zas sejdembudu ti držet tvoje místopes se nažere a koza zůstane celájo přišel

podivně

na sladko rýžekakaem cukrem posypanápod stolem pesnohy lížekožíšek hřejeba kožíšek pálíve schránce nebylo dnes nic

přišlo mi

v porozumění jeslovo apodání rukymůžešmůžuchci

to moje

jako když měpohled pohladímalé pohybyskoro nerozlišitelnémžikyokamžikysen ve snu když stane se mijako tenkrátjako mnohokrát a pokaždéje totakhle jinak

no je tak

v kapse oříškyv rukách prázdnoto ten dnešní dentak zoufale listopadovej

fotka

sedíme na pařezecha je létoale ne už nejvyššía stále ty protimluvykteré se v nás procházelyod začátku až do konce a na které pak ta naše láska páskadojela

co zůstalo

měděně lesknoucí se vlasy dnešním slunkemv pohybu hlavy vlnící sestínysedí přede mnou v tramvaji a já tiše žasnutěch několik zastávek podél řeky

sen ve snu

procházím zas tou malou uličkoukudy kam vedea kde se tu berujáza očima všech visí pohledy

no to ten říjen

že choulím se do sebe tak krásně tak smutněaž svírá mětam kde mi srdcebydlía proč zrovna tamse ptámže svírá mě aždo konečků prstůa ještě dálaž kam se ptám že nakoneczůstanu jen celá prázdnájak mám to rádatak prázdnáv čekání

někdy takhle

nádech abortí se světhorečně a oběma rukama srovnávám ty domečkyznova k sobězatajuji dechuž drží

asi tak

jak velká voda která zarázodneslakus z životaa přinesladítě plaváčkatak by se dalo nazvatto obohacení

vidím se

mámruce namočené až po rukávy zamyšleně si dumámledová voda mi klouže mezi prstyjsem ještě dítěa ničeho se nebojímnaopaktěším se

že a že

ževe snu všecko jdei to co nejdev skutečnosti nikdyve snu jde to co si přejema co si nepřejemto taky tedaalekdyž sen je přívětivýpak hýčkáa je konejšivýslastně uspokojía nic za to nechcejen to probuzeníže

výhled z galerie

tolik tvářílidípodobajících se navzájemjako vejce vejcia každá si nesesvůj batůžekjen ten svůj

tiše ticho

cosi mi přišloa letmě políbilousla jsem pod větvíve mně tak tišeticho bylo

to řekla

někam se rozuteklyřeklaani nevím kammohly se podítsnad neodpluly do mořílodiček nemajíceno korálky přeceskleněnéčervené jako láska

cestou

cestou mezi řekoua zahradamikde zelená převládlaovládlasvětco vonínapadá měže nic neskončíjako toto tady

vzhůru ke hvězdám

být prosta velkého očekávánísedět na velké větvi na stroměpoznáníslyšet zpívánínebát senebátať už přijde co přijdev ruce svírat kamínek pro štěstí

ne

ne já se nerouhámpampeliškám hlavy netrhámbroučínky nemučímlidem se vyhýbámsvět přebarvuji na růžovokvetoucí sady ale obcházíma sazku vůbec nikdy nesázím

sladce

odněkud někam prohnal se vítr vůně roztáhla seodváto zavátosněhem dávno užnelupínky z okvětíšmejdí teď po koutechzapomenutí.

jsem stesk

co nejhlouběji sedí smutek a stesk po tom co kdy bylo jak když děcko musela jsem od babičky zas domů jakoby už teď se mi stýská po teď jakoby se mi stýská úplně po všem co kdy jsem stesk.

dnes i zítra

délka dnea hloubka nociširoko vysokoskáču dolůvětve stromuzachytí snadi můj pád.

pocit

spánekjmenuje se bratrsestra plete páté přes devátéschyluje se k hádce.

jednomístná

já vímkolo štěstí se točía my jenom koukámekdyž zastaví se
koukáme
vysoká čísla nepadajíjenom nízkáta malájednomístná

aby se zas

aby se zas vrátiloto co tehdy prošlo námipotůčky vody prozurčely stránía ta zjarnělaaby se zas vrátilo
vrátilo
však do chvíle jennež to zkazil jeden z nás dvou

...

lehce si přimrzám na nule
vprobuzeném dni
a sklouznu se dál
až kam

určitě už

určitě
mi budeš stále unikat
už
nebudu se ptát

to jsi

jak křehkost skoro
dotyku
omalovaný sen
barevný den

ooo

jestli to budu umět
nevím
vím jen že chci
a to je tutovka

aktuálně dětsky

sype se sype
sype sníh
zapadnem
dříve však

žbluňkli jsme

žbluňkli jsme do vody
a plavem
je hluboko pod námi
a nad hlavou temná tůň

jen šeptem a potichu

a když už konečně přichází
ten tichý mír a klid
říkám
ano

zázrační

malým okamžikem
začíná velký
chystá se sněžit
padat a padat

ale fakt

po prašné cestě si to karavana šine
kdoví kam
oči zamhouříme
čekáme na signál

v lednových nocích

doobyčejnosti
probudil se dnešek
na krmítku vrabec tancuje
a sýkorka a kos

kdosi kamsi

kdosi rozkrájel mi myšlenky
na proužky
vypil všechnu vodu z mojí studny
a den změnil vnoc

hm

když NE
si zase razí svoji cestu
zrovna napříč mojí zahrádkou
ptám se kolikrát ještě

to se mi snad zdá

černá díra je vmém bytě
tady byl tady byl
tady byl
a není

barvy dnes

vylouplo se
šedá dosedla
a sedí
bílá smutně do modra

čáry a máry

kaleidoskop
z pocitů a událostí
chvil sbarvou lila
nebo

co nadělám nic

tolik slov po tolika letech
přiskákalo od tebe
typicky úsporně se směstnalo na papíře
škoda že jsem se nedozvěděla něco novýho

měsíc zas půjde k nule

dny nejtmavší co kdy
i citlivost tentokrát přepadla
přes okraj
slzy se vylily

tři tečky

a všechno to vyslovené
i to zapřené
spolkla tichá ozvěna

otazník

malé ťukťuk
na moje na tvoje
dveře
otevřem si

někdy a jindy

někdy vidím jasně
mé růžové obzory
jindymi mizí
za mraky

ještě a už

ještě posledních pár lístků na ryngličce
a jinak spíme
pusté holé větve
další rok

v očekávání

v očekávání
hodin příštích
rozmotávám klubko
nepokojných myšlenek

pár teček

mírně divně kolem
žaludku
lehce nadneseně vhlavě
a nervózně v rukách

ranní

kateřinky ve váze
a malý neklid
ve mně
proč pořád musím

Bílý kůň - bílý slon

Na podlaze autobusu se válel její kůň. Ani ne válel, spíš se tam usadil, uvelebil. Kde měl taky jinde spočinout, copak kůň může sedět na sedadle. On tedy ležel.

co se děje před mým oknem

pan vořech a slečna rynglička
před mým oknem
svorně stárnou
ruku vruce si dozlatova

ale fakt že jo

prozlatil se proteplil svět
zútulněno
klidno vduši
okouzleně nadechuji pohádku

tak nevím

mluvíme o tisíci svých věcech
a nikdo tu není
vyfukujeme kouř na nebe
píšem vzkazy

protože

protože v tvých
mých očích zračí se bezradnost
skládám svůj deštník
sklepávám zněj kapky vody

i já

žlutá už vládne vzahradách
tak smutně povadle
na bok si lehá
vysoká tráva

vytrženo z kontextu

tři oříšky
pro popelku vkapse
a lehkej soumrak
dopadá

pozorovatelova výzva - Ty a byt

Ty a ty a ty a ty
hej vy
a já
nevytahuj se

držme si klobouky

pět slov
pět kroků
zkopce dolů
jede se rychle

vzkaz

natáhni ruku
směrem ke mně
střemhlav se obrátím
k tobě

dotyk s s s

ta chvíle
která tu právě bloumá
ta která tu právě
vté chvíli

ještě prázdnější co kdy

dnešní vítr rozfoukává touhy
stávám se ještě prázdnější
co kdy
zapomínám vlistech

povzdech

když přibližnost
přibližnost
když přibližnost
miláčku buď tu při mně

tak

velké kapky
a provoněný vzduch
nízké nebe
a ještě nižší

jenykovsky aneb takovej ten magnýtek

věci mě už dávno nebaví
možná snad nějaký to sklíčko
no tak to ještě jo
a takovej magnet na ledničku

nerozkolísávám si

sedím si vmém tichu
nerozkolísávám si ten svůj svět
můj svět je stmelen
tmelem

pěkně pěkně

rozhořelý den
mává mi bílým šátkem
schovávám se trošku před ním
do stínu

sním o mašli ve vlasech

máš ruce
máš nohy
a vyvinutou nosní přepážku
to například

jen tak si říkám

co se skrývá
za každým jedním
stříhnutím
mých ostrých nůžek

zvětšenina

lípy
a vítr prohání se v korunách stromů
rozhání jejich vůni
vlní se v keřích

do stýskání

do stýskání
rozpustím se
nevpustím si dovnitř sebe
pochybnosti

jo budem tam

ta naše
hvězda už nepadá
nevadí
nevadí

zas tu byls

můj pronásledující
vcházející když nečekám
přinášející
zprávy zmojí hloubky

vzdávat se nechci

slunko se nezapírá
vdusné kaši
klopýtám dnem
vzdávat se nechci