Písmák Odpověď
A tak se ptám, kladu si otázku,
co je pevné a co visí na vlásku,
co je pravdou či snůškou falešných obrázků,
co je černé v lidské hlubině,
Na rozloučenou
(Tajnou lásku,
zda to svedu,
uložím si dolů, k ledu,
udělám topro sebe,
Přítel
Povím vám příběh o jedné víle
(spis babě, ale jí by to nebylo milé),
na krátký okamžik potkala přítele,
zažila souznění, hloubku i životní duše cíle,
Hnůj
Zeptal se sedlák zjara,
co dělá jeho stará,
půjde-li též kydati hnoje,
né, nechci, já nechci,
Na prahu
Na prahu čtyřiceti
mohu si odškrtnout,
ženu mám, dům a v něm dvě děti.
Tahle bilance, nevím, co věstí,
Vykročím
. že prý je to se psy jiné.
Co myslíš tygře.
Co vlastně o tom my dva víme.
Příliš mnoho otázek
Hledám vášeň,
hledám cit,
někdy hledám,
pro co žít.
Trochu kýče
Lásko, do Tebe.
střemhlav a z míče,
určitě praštěná,
smál by se Nietzsche.
Doteky
Teď už vím, jaká jsi a jak se chvěješ,
jak toužíš po doteku,
jak lapena touhou jsi blízkého okamžiku,
- hladíš mne úsměvem -
Ranní útěcha
Kde paprsky rozbřesku zahání stín,
až téměř na konci,
kde noc mění se v den,
chtěl bych se napít z kapičky rosy,
ÓM
ÓM,
tak zván jest býti on,
tak hřeje dotek slunce,
tak chladím z něj žár v lesní tůňce,
Nie si?
Buď mi písní,
buď mi květem,
buď mi přítomností,
okolním světem.
I kdyby bylo
I bylo-li by té panny smělé,
že ulehla by sama v půlnoc do postele,
i bylo-li by té dívky,
co píše věty,
Dopisy
Tím, co jsi napsal,
snad, že jsi tu byl a ještě jsi,
zbyly mi bílé,
ty naše. dopisy
Životní vteřina
Spřízněný s větrem
v tichých kročejích
plný vášně
pohlcen pradávnou touhou po trofejích
Někdy tak..
Mé srdce je srdcem samotáře
Zvonivá mince,
jedno lože,
tisíceré tváře
Pražcová poezie
Unášen vlakovou symfonií,
v myšlenkách světových teorií,
vnímám klid i rozdílnost světů,
vůni dálek i vzdálenost květů.
Heřmánku
Prší,
to když mi kapky z pod víček kreslí po tváři,
Heřmánku
Směji se, brzy ráno,
Proč
. odešel.
Ač jsem se ptala, neřekl.
Srdce na dlani, ani hvězda na čele
by dnes neobstála.
Prosba
Dnes by mne nezdolalo ani tisíc mrazů,
dnes odolám každému srázu
Branou otevřenou dokořán
míří má duše
Večer tříkrálový
Večer tříkrálový,
potají,
co nikdo neví.
Zašeptá Ti
K.Š.
Milovat svobodou
pod noční oblohou,
otevřít náruč.
Ty smíš.
Sedmikráska
Ve Tvém náručí
ticho mě umlčí
v silných pažích najdu klid
Budu i nebudu v tento okamžik žít
Slza
Kanoucí slza z oka čarokrásky
spláchne strach z dálav i žádné sebelásky
Mizí potichu
opouští ženu
Peříčko
Mít život jako peříčko,výdechem vzlétnout k nebesům a když padat,tak jenom maličko. Kotevní lano v srdci, duši nezdolnou a nezkrocenou vichřicí. Jak by se žilo. Dokázali bychom vnímat světlo nebýt tmy.
Narovinu
Narovinu, tak tedy narovinu
Hledám svou druhou polovinu
Řekli mi, že není,
že každý sám je,
Zima
Není cesty,
není úniku
V průběhu života polykám paniku
Pod chodidly dusím sny,
Životní pohádky
Tajemná vílo,
v mém srdci ještě zbylo
po Tobě památky
Byla jsi nejkrásnější růží
Bez názvu II.
Měsíc mi sdělil poselství lásky,
má náruč přijímá bez nadsázky,
milujíc světlem, teplem i chladem,
pocítím jednotu s lesem i ladem.
Víla
Vílo má.
Jsi hlubinou,
ve které utápím slzy,
jsi řekou,
O laní smrti
Jsi sama.
Pod závojem mlhy,
kdo báseň Ti poví.
Časem Tvůj lovec vyleze z křoví.
Minulost
Šedivá peřina, noc na mě dýcháŘíká si víla má,rumově vzdycháKrajkovým negližé,touha mě budí,ze sna a do sněníTo přemítám o lásce, která tu neníNení a nebylaOna je šedivá,tichá a bázliváZ motýla do kukly se vrátilaa neníCo zbyloMé sněníUmřeloUmřelaNení.
Perlička
V kruhu zasněná,
kruhem lapená.
Sen i skutečnost vábí,
krok tam či zpět.
Esterka
Esterka,má kráska,černými lokny ve větru rozvíří prach, tančí s vášní,ruměnce na lících. Láskou obejme svět. Má láska. Ve chvílích nejtišší tichosti otevře srdce a zahalí Tě zlatou září.
Odvaha
Život je volba každičkého okamžiku, každé vteřiny. Za tmy se toulám do sna hlubiny. Jsi červeným vánkem,tichou neřestí. K lístku přimknutá ratolest bolesti.
Láska v okamžiku
Obtěžkána vinou,hleděla nazpátek. Někdy je smrt něčeho počátek. Hluboká propast,kopec na špičce, snadno se padá. Přišel přítel, vylovil srdce nové.
...
Odkvetlo tisíce slunečnic,odnesly lásku i něco víc. Co zbylo,je prázdné,leč čisté,pohárem zelené, růžové. čisté. Na pustém poli,srdce tak bolí,ač čisté,je jisté, že prázdné.
O Tobě
Děkuji za každý den i každé ráno,jsem šťastná, že jsi a že jsem Tvou součástí. Světlem, stínem,noční peřinou,modrýma očima schováš mě. Vteřinou. stala se žádnou,vteřinou.
Růže bez trní
Vykvetla růže mezi horami,vykvetla růže bez trní. Osamělá,bezbranná,v divoké kráse mechu a kamení. Nachová hvězda je jedinou v zeleném údolí,poznala bolest, tlukoucí srdce utiší v ledu. Kdo jí dovolil vyrůst, když ona sama tak bojácná,kdo jí dovolil rozkvést pro budoucí zmar.
Paprsek lásky
Paprsek světla na obloze
podává ruku,
kloním se v jemné touze,
vstříc otevřené náruči,
Bez názvu
Životní moudra tisíci věků,
staví k podivu příčiny vzdechů
Co jednou jest,
to jindy hyne.
Srdeční krajina
Ticho je mírem
v mé.
Srdeční krajině,
zalitý sluncem,
Vzpomínka na Máj
Nachové tváře,
přivřená víčka,
dlátem odsekávám poslední krystalky zamrzlé vzpomínky
Už nejsi můj a já nejsem Tvá
14.2.2006
Úterý maluje obrazy na stěnu,
živé a pravdivé
Přitakám milenci,
že bez něj nestůňu
Na obloze
Já, my.
nejsem zdejší
Zpívá si měsíc píseň nejtajnější
Sluneční záři,