Síň pocitů
Přenádherný západ slunce
rudooranžová záplava světla
pompézní nic
Síň nářků plačících
Zahalen v oblaku
Most
zahalený oblakem výfukových plynů
a mých splýnů
Tajemství druhého konce zatím nevidím
Zahrada tvá
Jdu tvou krajinous duší rozevlátoua mysl poletuje okolojak v drogovém snusvobodná&nespoutaná&bolestně nekonečná
Nesmíš si má milá stěžovat
nesmíš si má milá stěžovatže je to s námi tak špatnéobčas i k slovesu milovatpatřívá zájmeno zvratné
Čest spláchnutá do záchoda
Člověk bez cti - směšná figurka
v očích těch co prozřeli
Stmívá se .
příliš se setmělo než abychom viděli
Vzlyk
Hřmění.
tisícerých zvonů enkláv
puklé zvony strašně hřmí
víš.
Zástupy velké jdou
Zástupy velké jdou
houfy nad hlavou
však prázdné jsou
ni deště nesvedou
Naděje
Ideály utopené vlastním chtíčem
už dávno přestaly věřit
ve své naplnění
Nebo to byla slabost.
12-04-2001
Slova vytesaná v kámen
a na závěr: zlomený ámen
Dej lidem slovo které zabije
A dej lidem slovo miluje
Čekám svítání při západu slunce
Čekám svítání při západu slunce
Čekám světlo když se setmí
Nečekáš dlouho.
Ne jen chvíli
Snář
Snář je v tom notesu
myšlenky co radši nenesu
má zpověď upřímná
ta slova obtížná