Jak krutý může být život

Byl to Alexej Dotald, téměř bezdomovec, který se držel nad hladinou roznášením letáků. Žil ve starém přízemním bytě - 1+1 za (řekl bych až symbolické) nájemné, který mu pronajalo město jako ubytovnu, dokud se nedostane na úroveň průměrného občana, který si může dovolit vlastní ubytování a má zajištěnou práci, díky které má dostatečný příjem. Ovšem lidé se mu vyhýbali kvůli jeho vzhledu - otrhaný kabát, děravě boty, zjizvený obličej a rozcuchané vlasy. Najíst se chodil jednou, někdy dvakrát za den za restauraci, kde mu jeden ochotný zaměstnanec nechával svoji svačinu a několik zbytků z jídel.