Písmák Hudba
Ve svém zrodu nebe černé
když dospívá v říši ticha
epigony má své věrné
do uší nám tóny dýchá
Nové baroko
Znechucen novým barokem
jsem snad jeden ze sta
kdo ví, že se stal otrokem
postmoderního města
Opilost
Sám v opilé komnatě
kde sám sobě se nezdám
své zraky ztrácím v slepotě
sklenkou kynu hvězdám
Důstojnost
šaty máš z tyrkysu
zlaté jsou vlasy Tvoje
chutnáš jako kýbl hnisu
voníš jako kupa hnoje.
O neumění básnickém
Jediný
Jediný v zástupu jediných
a chtěl jsem Ti jen ve spánku ze rtů polibky krást.
Ne být tím či oním jménem
dopis jimovi
A co ta prázdnota.
Čekat každý den na rozednění
když duše má slunečním svitem krvácí
nespal mne svým žárem
Soukromá záležitost
Za dveřmi tiše na židli sedí
v místech kde lidské výtvory končí
do novin dnešních vzrušeně hledí
hovno se s tělem loučí
Já a ty
Já a ty
dvě semínka mezi poupaty
Dvě klubíčka v trávě
co zapletla se právě
skorobáseň
Na hlavu si nasrat
snazší jest
než dobrou báseň napsat
Narcistní orgie slepého klauna
Má bílá křídla
dal jsem vám život
jsem stvořitel
a vy mé potracené děti
Podzimní něha
Smirkovým papírem hladím Tvá slova
ať hezky bodají a škrábou
Rány Ti pofoukám
pak přisypu sůl
šestý den
Pět dní, pět dní s příchutí krve
pět dní vzteku a umírání
šestý den bude jak prve
pln něhy a sladkého milování
cesta vlakem
Pach potu mísí se v rakvích
krajina měsíční kol kolem se míhá
projíždím z konce na začátek a ze začátku na konec
ze samoty do zapomění
vzkaz
Ach živote ty posle svinské krásy
ulpíváš mi na rukách
jak smola k dlaním
jenž strom chtěli do křehkosti obnažiti
Vzkaz do hlasové schránky
Nejdřív Tě zabiju,
pak Tvoji tvář pohladím
a budu Ti vyprávět o svých pocitech.
. o samotě,prázdnotě,lásce jenž nezná hranic,
Pro Ní...
Chtěl bych Tvůj prs,
vzácný kámen
v prsten svých dlaní vsadit
Tvé boky,
Joylliot
Pár útržků s nejasným významem
jak procházka minimalistickou krajinou
cestou na karneval s maskou
umělce v jinošských letech
Trosečník
Stále blíž
se vzdaluji od břehu své mysli
topím se ve vlnách otázek
v soli své vlastní abstrakce
nepojmenuji
Slyším Tvůj hlas
v mezerách Tvých řádků
nejsi ta co myslíš
a tohle není pro tebe
bez názvu
I ty ksichty vyblitý,
jak ty nohy přibitý.
. obrazy božího stvoření