Písmák Plavovlasé Eugenice
Plavovlasé Eugenice
Pilka s vylomeným zubem. Obřezaná sviněchrochtá slastílouská mušle a do prázdných skořápek flusne Davidovu žluť.
Chroupe v košispadlo do pastikoloušátko pitomésměšně se snaží přichrochtávatto ta slina, co jí teče až z nosu.
Co nepropadlo roštem,vylétne komínem.
Skrz labutí krk
Zhlenu jsi se zrodil,
a vhlen se rozplizneš
sám uvnitř sebe
vsevření
Puberťák
Tohle bych na Písmáka bejt tebou teda rozhodně nedávala…
-Pročpak. Dyk se směješ skorem u každý třetí řádky…
No jo, copak já, já su tím dostatečně profláklá,
ale jiný holčiny, jak je znám,by to tam nemusely rozdejchat
Sex z lásky od třináctileté plavovlásky
Odplevelovačům coby kosivo.
Psát vúvodu tvorby tohoto ražení,
že celý příběh i postavy vněm
jsou smyšlené a podobnost sžijícími čistě náhodná,
Šlápoty od nikud nikam
Vzdorné hřívy déšť máčí
vplískanici
Pýchu vzhůru trčící
mění vpokornou splihlost
Vlčí fena, podle vz(d)oru žena
Schoulenádo klubíčka
kol trubice vnitřní prázdnoty
zmítané jalovou křečí.
Do oroseného ticha
Rozplesané, plesající, plesové
Princezny
Víly
Lvice
Žirafy vysoko přečnívají
Ubodala jsi to děvčátko rampouchem
Prolog:
Stál jsem ve dveřích tvé ložnice
snapřaženou rukou
ti nabízel své děti
Nicolloušek na paprice
Přefikla mě vnoci múza
Měla oranžový vlasy
Já zešílel, až hrůza
Zté nadsmyslné krásy.
Skoropanně
Od andělíčkářky Farmacie
aby se neuchytily ve tvém lůně
a nekřičely ti zítra do očí
Tvé včerejší hříchy.
Bratrem své sestry
Bylo ti to fuk, že venku ten den sněžilo.
Pro tvoje prosebné oči
mi mráz šlapal po špičkách prstů,
když jsem visel za zkřehlé ruce nad propastí
Kurvík komunistický aneb kdybych byl soudruhem
Kurvík komunistický,
aneb kdybych byl soudruhem
Kolem krku hedvábnou kravatu z n. p. Hedva
ocas rudého páva široký jak penis ženáče.
Lepší úchyl za stromem než samota v klíně
Lepší úchyl za stromem než samota vklíně.
Napsala ta, která do hloubky nepoznala ani jedno ztoho…
Já jsem Barborka.
A ty se jmenuješ Anička, že jo.
Cupy dupy z houštiny, letí jelen z mejtiny...
Cupy dupy zhouštiny,
letí jelen zmejtiny.
A na jelínku, kromě pár klíšťat zakousnutých pod srstí, nesedí vůbec nikdo, natožpak podkasaná lesní panna. Zato těsně za statným šesterákem se řítí tryskem jakýsi puboš na bílé arabské klisně. Poslední keře, průskok trnitými šípky a hložím, seskok smeze a louka.
Dcera i matka byly totiž velice krásné
…. Je zločin proti životu, nechávat plemenné klisny nepřipuštěné. Vždyť jen skrze hříbata získávají koně nesmrtelnost…
… a nejen koně.
Dcera i matka byly totiž velice krásné
Vnehybnosti letního dopoledne se zmítala vytrvalá a rozhodná touha plnokrevné klisničky, pubošácky přidrzle se dožadující dalších a dalších opakování letos na jaře poprvé poznaných, toporně vlhkých podocasních slastí.
Karča
Holčičí a hlavně ženský citový život, jak jej známe zknížek, patří více méně do oblasti mýtů a zoufalých klučičích přání.
Karča
„Ne. “
„Díky za další posílení mýho sebevědomí. “ Otáčím se na druhou stranu naší společné postele.
Přiznej se, že tys vojel klisnu!
Přepis jednoho čtvrtečního rozhovoru… Jestli na to dotyčný přijde, tak mě zcela jistě zastřelí jako škodnou.
Přiznej se, že tys vojel klisnu.
Ze všeho nejvíc nesnáším ty planý silácký řeči alkoholem rozvášněných chlapů.
… „To byste nevěřili, jak ženská teče při orgasmu…“