Písmák Nevésta stínu
Slza za slzou v němé symfonii, dopadá na rozedraná ústa běloskvoucí víly. Ta víla skvějící se v nočním vánku, pochopí někdy temnou duše stránku. Temnota duše řeže po tváři, bytosti jež stíny ve světlo přetváří. Teď rudé krůpěje pleť ji olizují, sten za stenem stínu touhy prohlubují.
Nocní pohlazení
Slétly se ke mně světlušky kouzelné, roztančily celý les, ach lampičky naděje. Tak něžná stvoření tu tančí v klíně stinném. Přilétly tichounce pod rouškou tajemnou. Cítíš je.
Zlý sen
Dvé oči se střetly rozechvělé - knot svíčky doutná - Dvé srdce tu buší zněle - zněle - zpívající větru zvuk - hle loutna - Dvé duše se zde modlí vřele - ve větvích je vánek houpá - Celá bytost v nich se chvěje - v lesním šeru sýček houká - Krev v žilách se pění - hřeje - z houští temný stín k nim stoupá - V lásce krůpěj beznaděje - v marnost citu stín teď doufá - Nenávist se z úst jim dere - stín jim v chřípí zkázu fouká - Tváří v tvář teď nepřátelé - bouře stínu s duší cloumá - Jeden z nich si kámen bere a ďábel se jen sladce směje.