Písmák Pláč
Cestou k rozednění
Ptáče plakalo
Ačkoli se noc v den mění
Venku se zatmělo
Šém
Položil jsem kamínek
Na hrob Rabbiho Löwa
Zálivka vzpomínek
Se v hrnek ducha vlévá
Osamělost
osamělý pták sedí na stožáru
složená křídla zplihlé peří
zobákem porcuje mlhu a páru
neví zda svítá nebo se šeří
Zima
zavát a zasněžen
mezi ledová stehna žen
zasněžen a zavát
do vychladlých zahrad
Smrt
co dál. kam dál.
hrobař kope opodál
a čeká až si lehnu
stojím ani se nehnu
Hořící dítě
Moji milí,
dovolte mi pozvat vás na pořádný výšlap. Neobouvejte si pohorky. Postačí poutnická hůl. A pokud ani tu nemáte, nevadí.
Neprosím za svět
Svatý Duchu osviť mne
Je-li svět naším domovem
Jak se mám za něj modlit
Když sámKristus řekl
Tichost
Už se mi hnusí mluvit
Živím se tím
Ne že by to šlo nejlíp
Jde to nejsnáz
Kain
tak to cítím
pohledy vyhýbavé
ubohý Jidáš
kam ten se hrabe
Čekání
čekám do noci
čekám na smilování
zaznělo od Božího trůnu
čekej Izraeli
Karmína
stoupám zas po schodech
nesou mne vzhůru
zde v karmínových zdech
zpěv andělských kůrů
Samomluva
nezřetelné slovo
na rozpitém papíře
nepromluví o víře
blikání svítilny
Ostraky
Ostraky
střep snápisem
smrt Sókratovi
rozfoukané střepy
Ve staré čtvrti
Ve staré čtvrti chtěl bych žít
vdomě stemným průjezdem
a naslouchal bych jeho zdem
co šeptají, že uzamčený byt
Hora
na Andělské Hoře
andělé vymřeli
neboť vše odchází
a věčnost je dar
Propast
Kamenům, které se jindy smějí
vysoko nad temnou tůní vod
sklaplo, když je proudy omývají
kartáčem vln - a nikde brod.
Pouť na Říp
Prchavým snem, který mizí vprobuzení
bývají chvíle, kdy knám krása vchází.
I ty mé cesty, až se ve vzpomínky změní
zůstanou vsrdci - jako světlé vzkazy.
Zklamaný alchymista
Vědění bolí, neboť nejhorší je znát
sám sebe - vidím svou bídu a svůj hřích.
Ač za tím vším, jako skálu, jako hrad
tuším tajemství - kdo by se k němu zdvih.
O kotníku
sonet nesoucí imprimatur
generálního inkvizitora
a všech slušných lidí na úrovni
Nikoli zvýšin měl jsem zjevení
Mlčeti zlato
Ačkoli vím, kam se táhne trať
je každá cesta poutí do temnot
odkud mě voláš: Vrať se, vrať.
Ale tma se lepí na podrážky bot.
Trosky
Jak šumí jezero, táhnoucí mračna slyší,
Trosky klidně stojí si voblačné výši.
Mračna zmizela, vysvitlo slunce zjasna,
tak tiše zazářila stříbrná vlna krásná;
Setkání pod černými křídly
Říkám si, jak by to bylo krásné
psát básně na starém psacím stroji.
Role papíru by se odvíjela
a pod stolem by ji strávil oheň -
Malé moře
Každý má své malé moře
ve svém vnitrozemí, cestu zná jen on.
To moje má kamenité břehy
kde troskotají přídě snivých galeon.
Nářek a naděje
Je příliš snadné zapomenout
na všechna vyznání a vyřčená slova.
O to těžší, se k nim sehnout
do prachu paměti a splnit, cos nasliboval.
Mořeplavec
Staré sny
co nechtějí odejít
ačkoli je zaháníš
modlitebním bděním:
Noční chodec
Jít tmou a sledovat bílou čáru
jinak bych zbloudil ze silnice.
Žádná zdam mě nevezme do kočáru.
Pověst či peněženka - o co se bojí více.
Zlatý věk
Vůně. Snad někdo za okny
peče chléb, jak to dovedou prarodiče.
Ale zjiného těsta, které chutná
kořením zPyrenejí či Apenin.
Zelený čtvrtek
Město jeruzalémské, tys neslavilo takový hod
nikdy předtím v obvodu hradeb prastarých.
Chléb, beránek bez vady, ryba z galilejských vod
a jediný kalich - příštích bolestí a útrap mých.
Zrozeno z ticha
Vůně ticha. Mluvit netřeba.
Nádech a mlčení. Struny se chvějí.
Předjaří
Zachmuřené předjaří.
Jezero - bílá chuděra.
Na vlnách labutě.
Perou se o peří.
Stojaté vody
Stojaté vody. Stříbro zčernalé.
Stromy rozumějí a ticho neruší.
A ptám se ženy: - Je ti zle.
Jáma lvová
Vysoká tráva
sahá ktvým vlasům.
Dovedeš snít
oddaná starým časům.
Zvony
Už dlouho jsem neslyšel zvony.
Snad nemají proč zvonit.
Nic už se neslaví.
Zapomnělo se.
Náhlé světlo
Už jednou jsem zde byl
ale postrádal jsem řečnosti:
stravou za dveřmi se seznámil
sostrou vůní sladkosti
Dým
Smrt může přijít
už dnes v noci.
Anebo zítra, po ránu.
Najdeš ji na dně
Za noci
Za noci
kdy hvězdy nevidět
spatřil jsem
křišťálových kapek let
Zahrada lásky
Vešel jsem do zahrady lásky
a tam jsem spatřil poprvně
kapli stát, kde jsem si hrával
kdysi uprostřed té zeleně.
Návnada
Se mnou žij, mou láskou buď
ať nových radostí okusíme chuť
čistých potoků a zlatých pláží -
s prutem a udicí budem je strážit.
Půlnoční mše
Jedu nocí - tou nocí jatý.
Temná cesta. Měsíc sťatý.
Blikly hvězdy, bílá jehňátka.
Krajem Karla Hynka Máchy
I.
Sychravý listopad, mlha, vítr
slzy, uroněné, že zase něco končí.
Pro kolik konců a začátků sis vyplakal oči.
Proměna
PROMĚNA
Zatáhni závěs za světem, jenž není
jenž byl jen snem, spatřeným z vlaku
kyselou kapkou deště, steklou po temeni
Černá labuť
Černá labuť pluje nocí.
A když se hvězdy obnaží
vidět jí je křídly tlouci.
To divadlo ji neblaží.
Vyznání lásky Sofii
Na počátku časů sis rozpustila vlasy
a hle, každá kadeř je pramenem světla.
Neskrýváš své dary jen pro hořejší svět -
sklopila´s oči a na Zemi krása slétla.
Obleva
Únor, ten čaroděj
co včera prsty zimy klad
do větru a na závěj
dnes jeví se jak listopad.