Písmák Vzpomínka
Potácela se prostředkem silnice. Nic nevnímala, jen hučení v hlavě a chrapot unaveného sněhu. Několikrát škobrtla a přistála v závěji. S opilým mumlání se pokaždé vyhrabala a pokračovala dál.
Čtyři stěny
Tlukot osamělosti ve čtyřech stěnách srdceZbabělá nejistota nenávratnaChtěla jsem létat v oblacíchTeď v prachu na zemiKřičím své Miluji tě. Prosím těVrať se miČtyři stěny chladné ložnice, v pocuchaných peřinách, nahá těla, vinoucí se k sobě v předstírané vášni. Posadila se nahá na parapet otevřeného okna. Noční město ji ozářilo teplým oranžovým světlem.
Zima
V pokoji byla tma. Jen po stropě se tu a tam prohnal svítivě bílý pruh od projíždějících aut. Před domem dopředl motor. Dveře od garáže zlostně zarachotily, pes v předsíni se bojácně rozštěkal.
...a jak to bylo dál...
Potácím se přecpaným Kauflandem, rekordní teploty letošního léta jsou přímo úměrné k dnešnímu počtu nakupujících, jinými slovy - k nevydržení. Tlačím před sebou nákupní vozík, v něm mou malou žvatlající ratolest, která by nejradši vyskočila a nakoupila sama. Je mi horko k zalknutí, spěchám k mrazícím boxům, snažím se Natálce nacpat do pusiny kus housky. Odmítá to s jekotem, začíná natahovat.
Tobě...
Ležím u Tebe na koberci. Upatlávám skleničku s whiskou a hledím před sebe. Popáteři mi sjede studená krůpěj potu. Otočíš se na bok, abys do sebe obratil dalšího panáka.
Na konec světa a zpátky
Kráčela pomalu lipovou alejí, na vyšlapanou cestu usedalo seschlé listí. Zabořila bradu do černého roláku, ruce schovala v kapsách, jen kožené vodítko se jí houpalo u stehna. Občas se rozhlédla a zapískala na psa, který se v eforii proháněl po louce. Kdykoli ji uslyšel, vypálil jak smyslů zbavený, skákal do výšky, hlasitě štěkal, dokud znovu nevystřelil napřed.
Procházka
Kráčela pomalu lipovou alejí, na ušlapanou cestu usedalo seschlé listí. Zabořila bradu do černého roláku, ruce schovala v kapsách, jen kožené vodítko se jí houpalo u stehna. Občas se rozhédla a zapískala na psa, který se v euforii proháněl po louce. Kdykoli ji uslyšelvypálil jak smyslů zabvený,skákal do výšky, hlasitě štěkal, dokud znovunevystřelil napřed.
Temná noc...
Upřeně pozoroval zářivou škvíru pode dveřmi. Občas ji narušily stíny, které se prohnaly po chodbě. Ležel schoulený na studené podlaze. Hlavou jemně tloukl o zeď.
Noční služba
Inspekčním pokojemse rozletěl burácivý řehot. Mladá sestra sklonila hlavunad hlášením a snažila sepotlačit ironickou odezvu. Tmavovlasý lékař trošku zrozpačitěl, nad tak bouřlivou reakcí, nějak nevěděl kam s rukama, tak je pohotově strčil do kapes. Oproti tomu se starší sestra prolamovala chechotem na židli, utírala si slzy a smrkala do kapesníku.
Pampeliška
Ráno zakopávám o umouněnej ešus od včerejší česnečky, dřepíš u ohně a vaříš čaj, usmíváš se na mě. Choulím se v Tvým děravým svetru, opírám se Ti o rameno, skoro bych předla, jak je mi krásně. Zubatý slunce se schovává do peřejí mraků. Ale to přece nevadí, jsme tu spolu, smějeme se, když se nás dotknou první krůpěje z nebe.
Těžká rána opilců
Opatrně otevřu levé oko. Horizontálně spatřím cizí pokoj. Sklapnu víčko v naivním domění, že když to zkusím za chvíli, budu doma, v ložnici. Omyl.