Písmák Uvítáni kastrací
Byl první zářijový den a babí léto ukazovalo svoji nejkrásnější tvář. Slunce stoupalo na oblohu a rychle rozhánělo mlžný opar. Chladivý jitřní vzduch rozechvíval kapky rosy na stéblech trávy i listech vzrostlých kaštanů, lemujících nádvoří kladrubského hřebčína. „To je nádhera,“ tiše pronesla maminka.
Anděl
Prožíval jsem své první prázdniny a dědeček mi navrhl, abych s ním jel do Hořic v Podkrkonoší, do jeho rodného města.
Můj děda byl sochař, absolvent hořické sochařské školy. Často mi ukazoval různé nákresy a vyprávěl o své sochařské práci, ale nejvíce o Hořicích, hořickém pískovci a podobných věcech kterým jsem vůbec nerozuměl.
Měl jsem dědečka moc rád, byl to úžasný vypravěč a laskavý člověk.
Nocleh v boxu
Pomalu jsem se probouzel, vhlavě mi hučelo jak ve výtahu. Ležel jsem na něčem měkkém. Trochu nechápavě jsem očima přejížděl po stěnách jež pomalu vystupovaly zpološera a snažil se přijít na to kde to jsem. Oči pomalu přivykaly přítmí a pozvolna jsem rozpoznával známé stěny stáje a to měkké co jsem měl pod zády se mírně a opatrně pohnulo.
Vendulka aneb koňský život
Nějakou dobu jsem pracoval v dostihové stáji. Ošetřoval a připravoval jsem koně na dostihy. Byla to náročná, ale zajímavá práce. A skoňmi jsem pracoval moc rád.