Písmák Ginův prstokrad
Klepadlo vpodobě a kůži velblouda, fungující jako zvonek, říhlo dost nevhod. Ctimil se právě nechával šplouchat kráskou smandlovýma očima ve vířivém bazénku, samozřejmě napodobujícím napajedlo voáze.
„Nefer, mrkni se tam,“ pokynul té nejvíc oděné Egypťance – spletenými papučemi na nohách a čerstvým květinovým boa (kolem ramen). Ctimil vzdechl a sheknutím se vztyčil, aby na sebe nechal natáhnout černozlatý župan.
ŠIŠKA
Až na ten studený vítr bylo docela pěkně. Mladý bígl, sroztomile rozmístěnými skvrnami, přeběhl přes tichou silnici. Vedla kolem školy, a protože ji krom popelářů téměř nikdo nepoužíval, vypadala vždycky spíš jako chodník. I teď po ní vycházkovým tempem kráčeli dva lidé.
Muž s plynovou maskou
Vpátek odpoledne vyrazil Klučinoha do města. Zdálo se mu, že je docela hezký den, jen kdyby ty ulice tolik nepálily. Všechno kolem plálo červnovým sluncem a to zté chvíle činilo cosi vtíravě nepříjemného, ačkoli se ten pocit pohyboval jen někde na pokraji jeho vědomí. Věděl, že by měl mít radost.