Bytí
Bytí
Je zvláštní, že ten klid, mír , smířenost (od slova být s mírem - nikoliv ve smyslu poddanství) přicházejí vždy v tak neočekávaných chvílích. V okamžicích, kdy mám pocit ideálních nebo alespoň dobrých podmínek, nepřicházejí. To je snad jen ztišení, uklidnění. Je to příjemné a snad i blahodárné a potřebné.
Jen povzdechnutí
Chtěla bych být zlatou rybičkou
a plnit lidem jejich přání,
nabírat z božského menu vidličkou
a nabízet vše, co je k mání.
Modlitba
Modlitba
Milovaná Zemi, dnes vnímám Tvé laskavé dotyky na svých chodidlech a připomínám si, jak něžně mne přijímáš vkaždém okamžiku svého bytí. Pomoz mi naučit se přijímat věci, které přicházejí vmém životě, sestejným klidem a s otevřenou náručí.
Milované Slunce, stále cítím, jak bezelstně a oddaně zahříváš mé srdce a dáváš mi dar tepla a světla. Prosím, pomoz mi být sluncem vživotě jiných a prozařovat jejich životy stoutéž bezelstností a odevzdaností.
Na cestě
Tma se vkrádá čím dál dřív a ani přes den se pořádně nerozsvětlí. Všechno je jaksi nebarevné, nevýrazné, stékající se do šedi uniformity. Jen v lese jsou ještě individualisté se zlatými a červenými listy. Ale i oni už své barvy jen stěží prosazují oparem bezbarvosti a nedostatku světla.
Moment zastavení
Jak málo někdy stačí. Dotyk andělských křídel, tiše znějící hudba, tlukot kapek deště na okna - a je tu chvíle prakticky rok stará. Moment zastavení, vytržení, kdy vše ostatní zůstává stranou, a já se nesu na vlně extáze - ne, já jsem tou vlnou. Nic není, co by mne rušilo, co by vadilo, vše je absolutně dokonalé, nic není nedostatečné, nic přebytečné.
Nalžovské hory
Rok co rok tudy projíždím a vnímám stromy okolo cesty a výhledy do krajiny jako něco důvěrně známého. Stejný čas, na polích strniště a místy i oraniště. Slunce vše ozařuje už tím měkkým podzimním světlem. A mnou znovu proniká něco, co se rodí uvnitř jakoby samo od sebe - pocit vděčnosti, že je mi dáno tady být, opět směřovat k tomu místu, setkat se tam se svými milými a snad i znovu zatušit ten zázrak spolubytí.
Cesta do Orlovic 2000
Stejné místo, stejný pocit - vděčnost za bytí - jen jiný čas. Rok, dva, tři - kdo ví. Není to důležité. JÁ vnímá kontinuitu svého bytí, JÁ je stále totéž.