Písmák Konec ?
Vyhodil jsem sirku zokna
a zapálil Aljašku.
Hodil jsem za ní kanystr benzínu
a Aljaška explodovala
Jak na sobě Brychta pracoval
´´Musíš se sebou něco udělat,´´ zněla mu neodbytně v hlavě slova studované kamarádky. Ale proč. Vždyt ve srovnání sklasickým člověčím normálem opravdu nikde nějak výrazněji nevybočoval. Byl ve své podstatě dokonalým příkladem universálního průměru.
První regál
Usmrkaný den
Usmrkaný den
Máme rýmu.
Máme rýmu a život se rázem dostává do zcela jiné dimenze. Takové správné usmrknutí posune člověka hned o kousek dál. Svět se postupně proměňuje v hromady zmačkaných kapesníků, vypotřebovaných kuchyňských rolí a veškerá činnost je v jediném okamžiku propojena s dostatečnou zásobou toaletních potřeb.
K čemu?
´´Chceš ještě trochu salátu. ´´
Trhl sebou: ´´Ne, děkuji, už mám dost. ´´ Snad až trochu provinile se rozhlédl kolem. Všichni tedy přijeli.
Odčárkovaný sen
Převaluji se pod dekou příjemnou jako smirglpapír, na spánek ani pomyšlení, ve tmě chór dvaceti chrápajících mumií a smrad, za který by se nemusel stydět ani kravín v parném létě. Tak to v mých dětských představách opravdu nikde nebylo.
Rozsvěcí se světlo, pohled na hodinky [03:00]. Místnost se dává pomalu do pohybu, aby zakrátko dosáhla hemžení rozkoplého mraveniště.
Děkuji ti
Děkuji ti
za dobré vychování
za ctižádost být nejlepší, ve všem být nejlepší
za neviditelný balvan nesplnitelných met
Vánoční přání
Můj milý Ježíšku, prosím tě, přines mi maminku. Nemusí být ani hodná, ani hezká. Může to být nějaká, o kterou nikdo na celém světě nestojí. Moc, moc bych si jí přál.
Flastr
´´Ahoj Stando. ´´ strejc odvedle se na mě kření, jakoby právě vyhrál první ve sportce. Co se děje. Normálně ani nezabučí, pazneht jeden.
Možnost volby
Ne. Neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit.
Jindřicha jsem znal již od školních lavic. Už tehdy patřil mezi ty, jejichž přítomnost ostatní vždy jen tak nějak trpěli.
X. a polámané hole.
Pozoruji ho již delší dobu. X. se zálibně dloube vnose a snaprostou samozřejmostí si pochutnává na jeho obsahu, jako na největší delikatese.
´´Necháš toho.
Svobodné rozhodnutí
´´To nemyslíš vážně. ´´
´´Proč ne. ´´
´´Chceš mě říct, že se fakt zabýváš myšlenkou tam napsat. ´´
´´Nevím proč ne.
Lavina
Tak ještě tenhle traverz, potom dolů žlabem a je to za námi´´ řekl súsměvem ke skupince lyžařů. ´´Jedeme jednotlivě, Ivan to uzavře. ´´ I po letech se vtakovéhle chvíli cítil jako zrádce. Svah který se před nimi rozprostíral, byl dost nestabilní.
Ráno zn.OBYČ
Posadila se na postel.
Ještě chvíli trvalo, než se zorientovala v potemnělé místnosti. Okolí jen pomalu dostávalo jasnější, důvěrně známou podobu. Konečně doma, prolétlo jí hlavou a se spokojeným pohledem vychutnávala každou maličkost.
Časový posun
´´Dobré jitro,´´ pozdravil Jindra rozespalou mámu, která se objevila ve dveřích.
´´Co tady děláš. ´´ zeptala se ho udiveně. ´´Vždyť je neděle.
Raklemat
´´Co tady děláš. ´´
Nevěděla.
Poskakovala rozpustile a beztarostnost kolem ní zářila jak slunce na obloze.
´´Kam jdeš.
Upíři všedního dne
Pocit beztíže. Absolutní poznání sebe sama . Nevědouce odkud přichází a přece jím beze zbytku zcela naplněn. Je dnešní den opravdu částí mé vize, nebo jsem já pouze součástí vize někoho jiného.
Obraz v okně
Jediné, co si z toho dne výrazně pamatuji, je okno. Staré, tisíckrát natřené, bílé okno a v něm zašedlý podzim neudržovaného městského parku.
A pak už jen tu bolest.
Při slově bolest se vám vybaví bolest zubu, nebo naraženého kolena.
Ornitologie
´´Ne, nikam nejdu. Se všemi opeřenci jsem nadosmrti zkončila. ´´ zakřičela vztekle a zabouchla dveře před nosem nic nechápajícímu Zdeňkovi.
Přitom to bylo všechno tak dokonalé.
Leguan
Natáhl ruku a zavěsil se prstem do malého otvoru ve skále. Nepopsatelný pocit, kdy život visí na malém kloubku horní končetiny. Přitáhnout, levá pata na úroveň ramene a pravá opatrně vyrovnává. Prodloužit levou a zachytit výraznou římsu.
Ve středu
Rozšláp jsem hovno.
Je to smůla, nebo štěstí.
Ve středu na náměstí
a všude plno jara,
DVEŘE
Sedím na větvi.
Sedím na větvi a je mi nedobře.
Myšlenky se na okamžik rozptylují. To byl přeci nějaký film.
Pohled do bezedna
Podívali jste se někdy ovci do očí.
Ne, počkejte. Ne té, co sedí vedle vás [ať už mužského, nebo ženského rodu]. Myslím té opravdové, vlnové, běhající po loukách.
Nej... .
Sedl si ke mně na lavičku
a vyprávěl.
Vyprávěl květnatě, nadašeně,
se všemi těmi nejkrásnějšími nej,