Zakázaná hra s modrou krychlí na konstrukci - po 20 letech
Čtyři hráči jsou symbolem rodiny.
Krychle je osud - koule je čas.
Konstrukce je 3D prostor.
Hra je 40 denní tréning do 5D.
Psaní člověku
Našel jsem si Tě. Dlouho jsem Tě hledal a ty jsi dlouho na mne čekal. Musím si vážit tohoto okamžiku, od kterého se bude toliko nového dít. Nyní najdeš ten kýžený klid, který po tisíce let v Tobě dřímal a sténal pod nátlakem úmorného a šedého bytí.
Mrtvý déšť radiační.
Tanec kapek štípe,
zasyčí,
když rozstříknou se,
po mé kůži.
Snad oheň má v sobě víc
Již dlouho nenechal jsem mysl jíti po oblakách klidu. Býval to
nezapomenutelný zážitek, který mne sytil a plnil pookraj energií a
radostí. Až nyní, když zapomínám, prahnu po oněch zážitcích na
hranicích času a prostoru. Hroutím se do titěrných nesmyslů nynějších zítřků.
Temněrudou tuší
Při svitu měsíce,
Tvé orlí oči,
v nich svící tisíce.
Bolí mne myšlenky,
Ty jsi mou tužkou a já Tvůj hrot.
Dýcháš mne,
pokaždé, když procházím se.
Tvojí srdceduší,
a snažím se Tě najít.
Ty už zase spíš? s andělem v sobě?
Spíš,
oči máš zavřené,
sníš.
Okno je zavřené.
Nitky rozkveteného štěstí hvězdy.
Při toulkách vesmírných,
zahlédl jsem hvězdu.
Připadalo mi,
že jednou jsem ji už viděl.
Zpověď.. koho?
Hle srdce. (červené a krásně rytmicky buší)
V něm zapíchl se šíp. (strašně to bolí, rytmus jeho to ruší)
vystřelen z dalekého sídla (je to vysoko a daleko, nikdy se tam neumírá)
kde ani život nekončí. (a ani nezačíná)
Óda na slabost
Jsi jako vlčí máky na fotce,Kvůli nim já roním slzy. Někdy proklínám i svého otce,že narodil jsem se tak brzy.
Narodit se a umřít,touhou po lásce v sobě dusit. Tebe mi chtějí upřít.
Anděl
Byl jednou jeden Anděl,měl rád všechny dobré lidi,miloval je, a prospíval jim. Ale oni ho chtěli mít jen pro sebe,každý si ho chtěl mít a nikdo se nechtěl dělit. I stahovali ho k sobě a stříhali mu křídla,až se jim podařilo si ho přikovati. Byl smutný, přikovaný anděl, ale odpustil jim.
Pupeny svědivých puchýřů
Pupeny svědivých puchýřů
Propukly na mé kůži
Zástupy doktůrků snástroji
Vzdaly svůj zbytečný úkol.
Rýžová teorie
Rýžová teorie.
Studií radosti a životního štěstí se dostáváme do fáze otázek, kdy si klademe stále podobné otázky, a to: Podle čeho se řídí střídáni radosti, štěstí, smutku smůly atd.
Jedna zteorií, která tyto otázky vyřešila a dokonce navrhla i postup pro zlepšení nálady, popřípadě nastolení dokonalého štěstí, se nazývá Rýžová teorie.
Vtéto teorii se názorový prvek opírá o názor, že vživotě je všechno pečlivě rozděleno, takže všechno je prakticky vrovnováze.
Rozhovor Pravdy s Věčností?
Už jsi tu zase. (údiv vhlase byl trochu falešný, ona věděla že přijde, čekala ho)
/Ano.
A co tady pohledáváš, odpověď jsi již dostal.
/Nevím (byl unavený a skleslý když to říkal… tiše si sedl a hodlal si lehnout)
Zmrzač to naše spaní!
Chtít pořád víc,
Podléhat chtíči
Nemít nic,
Žít na modrém míči.
Zahladit stopy (Vlkodlačí)
Úprky nahých žen,
přitahují pohledy těkavé.
Koukejte na ní.
To jen ubohá coura utíká
Pohádka o Růži
„Zahradníku, zahradníku, povídej nám pohádku. zahradníku“ pokřikovali tři malé holčičky utíkající mezi truhlíky a záhonky, které byly osázeny pestrobarevnými květy mistra zahradníka. Zahradník seděl před svým skleníkem na židličce a přesazoval mladé, nové květiny, které budou zanedlouho kvést. Otočil se na přibíhající holčičky a usmál se.
Virtuální dorty
Šlehačka s čokoládou,
ty dvě světem vládnou,
i když jsou jen virtuální,
stále hezky chutnají i voní.
Jedna taková bláznivá
Vůně fialek přinesu ráno,Požádám o ruku, ty řekneš: "Áno"V postýlce sešli sedva blázni, že Áno. Náhodou našli se,dohodou sešli se,o sobě vědína 13tce sedí :o))škoda jen,že každý ve své cele. jeden přede len,druhého to s*** :o))Minuly roky,oni tam sedí,na sebe hledítřou si o zeď boky. Jeden tam říhá,druhý mu říká:Má Lásko, v srdci mi prasklo.
Tahle je TOBĚ.
Hledám Tě,
na lunárních nitkách.
Nemám Tě,
a ztrácím se v šipkách.
(Chemoterapie)
Je vám dobře, není vám nic,
jen někde ztratila se nit,
uvnitř těla.
Kdeláska by sídlit měla.
Rak v erbu nosí.
Nedaleko lesa, v poli, v listíRoste ne moc vzácné to kvítí. Dlouhý stonek, malé chloupky,Vůně se táhne až do chaloupky.
Rudé hedvábné lístky květu,Ukazuje lásku světu. Vysoké a křehké zdáníTo není jen tak pro zasmání.
Zakázané Jablko
-Hele, Adame, pojďme něco podniknout.
Prosím Tebe, ty bys stále něco podnikala. vtdyť je tu krásně.
-No jo, ale je tu nuda.
Číhala kočička, číhala
Číhala Kočička, číhalana stole totiž ležela Myš. Plížila se Kočička, plížilachtěla být myšičce blíž.
Hupky skok a tlapkou švih,měla kočka v hrsti myš. Kočičko, copak jsi to nevěděla.
Pod pahorkem Broskví
Při západu slunce se paprsky jemně dotýkají dvou kopců. Jakoby se chtělo světlo zachytit na těch pravidelných záhybech. Z výšky nebo z dálky ty kopce připomínají překryvší dvě broskve. Mírné ochlupení je však zde naznačeno porostem vysokých jedlí.
Velice intenzivní
„Jsem unaven, jdu spát. Dobrou noc a příjemné sny. “ řekl jsem jí a usmál se na ni.
Ulehl jsem do její postele, ona šla spát do jiné kajuty.
Pohádka o Kačce a vlčím máčku.
Žila byla jedna malá mladá dívka. Jmenovala se Kateřina, ale všichni jí říkali Kačko. Asi proto, že když byla moc malá, ráda si hrála s kachničkami a tak jí tak začali říkat. Malá Kačka mezi káčátky.
A už žádné smutné! Dohodnuto?
Tři řady zaslzených veršů
Se táhnou napříč věčností.
Tři zásahy do křehkých Terčů
Šípem beznaděje – Krutostí.
Cizoložství
I přivedli páni hříšnou ženu k Ježíšovi, žádajíc o radu.
"Pomoz nám. Jak tuto ženu potrestat máme. Dle zákona bychom měli každou ženu přistiženou při cizoložství kamenovati.
Jarní splašená o koňovi
Splašil se hřebec,
kam to jen cválá.
utekl ze stáje
hříva mu vlaje.
Ochrana kategorie "Písmáci dětem" ???
S hrůzou a zděšením jsem zjistil, že jsou do kategorie Písmáci dětem zařazovány díla na téma feťáctví a sebevraždy. ( ĎALŠÍ SKURVENÝ DEŇ
a Valerince s láskou )
Nemusím zde nikterak komentovat, že taková dílka tam opravdu nepatří.
Navrhuji, aby byl stanoven člověk, který by hlídal a chránil kategorii před recesí nerozumných autorů, kteří si neváží hodnot, které chceme vytvářet pro děti. Ten člověk správce, ochránce, auditor (jak je libo), by měl právo vyřadit nesprávně zařazená dílečka a PŘESUNOUT je do jiné kategorie (Mimo, Ostatní).
Genové vzorcování bez cíle?
Dlouho se potýkám otázkou, zdali je člověk jen souhrnem buněk v jeho těle a nebo je něco víc. Jedno je jisté. Už od narození se lidská osobnost mění dle svého okolí, přizpůsobuje se a nebo naopak přetváří svoje okolí k obrazu svému. Je dokázáno jak hodně sociologické okolí na lidského jedince působí.
Drak a lesní panna
Žil byl za vysokými horami za hlubokými řekami v jednom velkém lese Kouzelník. A ten kouzelník měl dceru. Byla to lesní panna. Byla moc krásná.
Rozhovor
/Ahoj.
Ahojky
/Ty jsi to ve mne viděla, že.
Ano viděla. Jak jsi na to přišel.
Boxer, vězeň, experiment
Bezhlavě bušil do boxovacího pytle. Rytmické údery levé a pravé. Kožený zevnějšek pytle trpěl pod každým nárazem, ale jeho soudržnost stále nebyla porušena. Stejně o to nešlo.
Radost bližního svého
Radost bližního svého,
je jako hudba.
Radost srdce mého,
je jako duha.
Praha
Těkavé pohledy očí,
tmavých postav na ulici,
na mě sahají,
a křičí,
Je nadějí na spásu
Vidím v dálce novou záři,
Je jasná, silná, živá.
Pohlcuje tmavé stěny.
Ruší jejich účinek.
Časové proudy
„Profesore, jak jste to myslel. “
„No jednoduše, Představte si tok času jako proud řeky. Když se na tu řeku kouknete mikroskopem tak uvidíte jen vodu, občas se mihne nějaký to smetí,“ řekl prošedivělý pán sedící v křesle. Nadarmo žmoulal kus doutníku v puse.
Věčné vzpomínky v čase.
Jdu s mou dívkou po ulici. Mám ji moc rád, je mým pokladem. Potřebuji jí, je pro mě víc než cokoliv jiného na světě. Pozval jsem jí dnes na procházku.
Jsi jen čistou křišťálovou vodou ve sklenici
Jsem pouhou barvou duhy,
jenž by se ráda vlila do Tebe a vytvořila tak pruhy zorných kouzel.
Pomalu bych Tě pohlcoval, barvil, jak vlna narážející na břeh, pomalými tempy.
Pomalu s jistou pravidelností.
Nová kategorie "Písmáci dětem"
Víme všichni, že děti všeho věku jsou zvláštní kategorie, která si zaslouží nejen naši vysokou pozornost. Tady na písmáku se objevují dílečka, která jsou přímo stvořená pro naše malé: roztomilé básničky, pohádky, říkanky. Jenže tu chybí kategorie nemyslíte. Také je třeba se na tyto dílečka dívat z jiné stránky, a třeba by potom mohla vzniknout knížka s názvem Písmáci dětem, jen by se shrnula tato kategorie.
Zakázaná hra s modrou krychlí na konstrukci
Čtyři mladí lidé hrají zakázanou hru. Jsou vysoko nad zemí na nějaké konstrukci neznámého původu. Je to jako kus země a hned za okrajem je propast dolů. Hra spočívá v házení zvláštního předmětu se zvláštní mocí.
Jeden týden bílého v bílém s bílou zdí.
Pondělí
Bílá zeď. Nic víc. Je stále bílá. Marně se pokouším na ní něco napsat.
k šílenství jsem dívku dohnal.
Přinesl jsem dívce vonné býlí,
řekla že chce jiný.
Přinesl jsem tedy růži,
Ta skončila v koši.
Má dívka do ledu zakletá.
Bílá se ledu dvoří,
hezké jiskřičky se kolem Tvoří.
Přichází Královna ledového království
Ne to není bláznovství.
Vzrušující splynutí dvou těl.
Něžný polibek,
mé rty se chvějí,
Tebe ještě chtějí.
Obličeje u sebe na dotek.
Raději věčně malovat marným pokusem bílé zdi na rudo.
Smutek seskočil z posledního vlaku,
a rozplácl se na zem v podobě kaluže oleje.
Někdo do něj bosou nohou šlápl,
groteskně se u toho zasměje.
Víla na zdi namalovaná mou krví.
Pochodeň plane v ruce,
kupředu běžec pádí,
životem za oheň platí,
šlápota v ratolišti krve,
Moje bílé kosti na mém hrobě v mraveništi.
S vášní objímám hrob.
Na desce moje jméno,
písmo jak části tepen,
potom padám do mdlob.
Schizofrenik
Stěna se rozeřvala barevným vzorem
a to ještě nebylo slunko za obzorem,
když jsem slyšel ten hukot lebek,
to maminka bila dítě na holý zadek.
Konec Kouzelníka
Azurově modrá obloha. Pálivé slunko uprostřed. Rozpálený žlutý nekonečný písek. Takové prostředí obklopovalo poutníka kráčejícího od věčnosti k dalekým krajinám.
Projekt Kočkodan
Projekt Kočkodan
Pronikavé mňoukání kočky Miciny je slyšet hodně daleko, i třeba přes dveře o půdy. Ale dneska se neozývalo jenom to pronikavé mňoukání, ale bylo slyšet i takové jemné pískání, či něco podobného. Jak hejno netopýrů někde pod vikýřem. No jistě, Micina má mláďata.
Když vzpomínky
Když vzpomínky zahltí paměť,
já dostanu vždy námět,
psát a tvořit,
povídku či báseň.
Cesta do hlubin pochybné reality
Já jsem Eternal, nepatrná část vás mě zná, ale všichni víte, že tu jsem s vámi. A já vím že tu jste se mnou, proto vám nyní napíši něco, co určitě nevíte.
Kdysi jsem měl sen. Chtěl jsem mu porozumět.
Brouček s modrou krovkou
Dozvěděl jsem se právě,
že cosi leze v trávě,
vždyť je jaro, jak jinak.
to v trávě není připínák.
Indispoziční pocit radosných budoucností
Na louce květů trocha,
rosa si po vůních vyšlapuje bosa,
slastné pocity smíchu
rozléhají se v tom jarním tichu.
Nechutně hnusné verše
Lásko,
v kostech Ti prasklo,
něco Tě dusí
a cosi škrtí
Hlídač sklenky vína
Jsem hlídač sklenky vína. Mým celoživotním cílem je uhlídat tuhle sklenku naplněnou rudým vínem. Hledím na ní, nespouštím z ní oči. Nemohu připustit aby se převrhla.
Mentalik u výslechu
Probudil se v uzavřené místnosti. Bílé pevné stěny. Všude bolavé světlo, svítilo mu do očí. Mžoural očky a srovnával své myšlenky.
Stal jsem se obětí upírky na celý zbytek mého života
Stal jsem se obětí upírky na celý zbytek mého života .
Normální večer. Vylezl jsem z horké lázně, a osušil se velkým měkkým ručníkem. Potom jsem zalezl zhasl v místnosti světlo a zalezl do postele.
Děkuji
Letní slunce krásně svítí,
Je to krásné, takového přítele míti.
Na světě není moc takových hodných duší,
Směj se, smích ten každému jen sluší.
Enter to new Paradise
Tři slova kráčejí si spolu,
Štěstí, Radost a Naděje.
Padají z nebe dolů
Všechno se to na nás zasměje.
Dokonale Uvědomělá Hra bArev
Světlo ozářilo květ,
Který oslnil celý svět.
To světlo potom v zorném poli
Lomí se na dva póly.
Mráz
Tak a přišel nám zas,
Přišel k nám mráz.
Leze nám po zádech,
A zmrazuje nám dech.
Slova
Chtěl bych znovu oprášit Ty hezká slova,
Prostírat se v Tobě zas a znova.
Avšak něco mě v tom brání.
Kdepak, není to jen pouhé zdání.
Slovo
Na počátku bylo slovo,
Každému srdci řeklo mnoho.
Mluvilo o štěstí, radosti a míru,
Srdci dávalo mohutnou sílu.
Tour The mind
Mysl je mocný prostředek,
Jen stačí si ho uvědomit.
Všechno v sobě jednou zlomit,
A napsat svůj dovětek.
Tři Hvězdy
Tři hvězdy padají si k Zemi,
Za sebou nechávají záři
To na škodu jistě není
Vybírání místa pádu se jim daří.
Tvořivá Realita
Najednou tu byla,
Skvělá hezká milá,
Byl to skvělý sen,
Však byl ještě den.
Chtěl bych
Chtěl bych znát,
Chtěl bych vidět,
Čemu mám se smát,
Na co mohu křičet.
Kvítek vlčí
Osoba v postel uléhá,
Mysl reálnému světu mává,
To ticho krásně doléhá,
A sen teď mysli realitu dává.
Květ Snů, Reality a Osudu
Na louce kvete kvítek,
jeho vůně daleko dosahuje,
ve větru chvěje se lístek,
a svým kouzlem okolí ovlivňuje.
Smutek se blíží
Tu hle, květiny vítají člověka,
Je to známá osoba.
Usedá si do měka
Oh ta vzácná podoba.
Chvíle rozhodnutí.
Slyš luzo lidská,
já nevnímám a neslyším, tak tomu jest,
a v mysli mé tam někdo si píská
je mnoho špatných cest.
Zamilovaná květina
Krok za krokem, v trávě,
noha nohu mine,
chodidla loukou jdou právě,
a vůně květin se všude line.
Milá slova
Tyto řádky kladu k nohám Tvým,
s bázní s trochou strachu.
Snad potěším Tě rýmem svým,
a nedostanu se do žádného šachu.
Myšlenka na zítřek
Říkat nic a všechno slyšet,
slovo mlčí, a myšlenka mluví.
V údolí znovu začalo pršet
a hrom smutku tam duní.
Podzim
Do údolí cosi přišlo,
že by zase smutek.
Kdepak, slunce znovu vyšlo.
Byl to dobrý skutek.
Řev Ticha
Chci myslet ve slovech,
Chci říkat myslí,
Chtěl bych říci nekonečně slov,
Chtěl bych zapomenout,
Tři čísla
Tři čísla jdou si spolu,
Tři čísla sečtou li se
A zaokrouhlí dolu
Sami popírají se.
Hodná duše
Letní slunce krásně svítí,
Je to krásné, takového přítele míti.
Na světě není moc takových hodných duší,
Směj se, smích ten každému jen sluší.
Pro Tebe
Já snesl modrou barvu z nebe,
jen a jen pro Tebe,
to protože jí tolik ráda máš,
to protože se mě každou noc ve snu zdáš.
Trocha ledu s medem
V dlani schraňuji si trochu ledu,
drží ho tam trochu medu,
pak tu směs vzhůru k nebesům já vyhodím
co vznikne to já ani sám nevím.
Pojednání o Matematickém vyjádření života
Celý život člověka se zdá býti přímkou. Díky zákonům Paradoxu a Stvoření to není však rovná přímka. Je to taková křivka, spirála která má 5 rozměrů prostoru. Ano je to 5 rozměrů, protože to je životní spirála, paradoxní spirála, je to pravidelně nepravidelná spirála, čili paradoxní přímka.
Černý Kufřík
Na stole leží taková černá skříňka. Je hodně plochá a je takových normálních velikostních rozměrů. Je potažena napodobeninou kůže. Na jedné straně se zdá, že cosi je.
Humin II - SPPO
Společnost pro planetární osidlování (SPPO)
Planeta Země, třetí planeta v pořadí od Slunce. Jediná je modrého
zbarvení, ale již dlouho není jedinou osídlenou planetou v tomto
planetárním systému. Píše se rok 2083, Země má opět svojí přírodní
Humin
Humin, nevýrazná osobnost žijící na planetě Zemi. Jeho přátelé ho
nazývají Čápem, ne proto že by tak vypadal, ale asi proto že svým chováním
ho tak trochu připomíná. Říká se, že děti nosí čáp, ale v tomto
případě je toto říkadlo nepodstatné. Je to zvláštní osobnost.
Huminovo Psychologické dno
Byla chladná letní noc. Hvězdy na obloze krásně svítili a celé noční přírodě vévodil stříbrný měsíc, který jen trochu osvětloval celou tu krajinu. Žáby v rybníce kvákali jedna přes druhou. Trochu hlasité kvákání, ale to patřilo do té chladné letní noci.
Adrien
Návrat domů, domov již neexistuje.
Kabina mé vesmírné lodi byla vyhřátá palubní klimatizací. Všude
kolem byl nekonečný vesmír, vysoká teplota na slunci a velice nízká ve
stínu. Nikde nebylo vzduchu jen na mé vesmírné lodi.
Humin vstupuje do Reality
Procházel se přírodou. Vnímal jenom tu krásnou přírodu kolem něho. Vysoko nad hlavou mu zpíval drozd svojí překrásnou zamilovanou písničku. U nohou v trávě cvrkali luční koníčci.
Huminovo vyprávění II
Humin, nevýrazná průměrná osobnost, nerada vystupující jako první, neprůbojná, ale urovnaná až flegmatická osobnost. Hodně uzavřená do sebe, nedávající šanci nikomu a nikoho nepouští do svých myšlenek. Dá se o něm říci, že to je paradoxní osobnost. Tak paradoxní jak jen život může být.
Huminovo vyprávění III
Huminova mocná mysl znovu začala tvořit novou realitu. Zřejmě ho tato realita omrzela. On je skutečně mocný. Našel způsob jak v jediné sekundě vytvořit jakoukoliv dimenzi nové reality.
Azurové jezírko
Pohlédl na postavu stojící úžasem na kraji azurového jezírka uprostřed malebné krajinky. Trochu se zastyděl, jak tuto mladou postavu zastihl, takže se otočil a chtěl pomalu zajít zpět do hlubokého houští a přítmí lesa. V tu dobu nevěděl co se za ním u jezírka na písčitém břehu dělo, ale probíhal tam čilý ruch. Mladá dívka na něj tiše .
Kdo je pravda?
Ahoj
Ahoj.
Jsi nějaký smutný, co ti je.
Ano máš pravdu. Ty máš vždy pravdu.
Kdo vyhrál?
Proti sobě stojí dvě armády. Vlastně nestojí ani proti sobě, každá hlídá svoje území, a žijí v míru. Každá armáda je vyzbrojena jiným druhem zbraní. Jedna je zkušenější ta druhá má větší pružnost.
Louka
Procházel jsem se, jen tak bez myšlenek jsem procházel krajinou a nic kolem nevnímal. Najednou jsem si to uvědomil. To právě po tom co jsem se spálil o kopřivu. Takový nepříjemný pálivý pocit, popálení není moc bolestivé ale je velice nepříjemné.
Náraz, to se cení.
Auto kdysi vjelo do slepé uličky. Vjelo velkou rychlostí. Na konci uličky byla neprostupná zeť. Zařadit zpátečku je při jízdě kupředu neproveditelné, nejdříve je potřeba vozidlo zastavit.
Návrat na Adrien
Vesmírná loď lehce klouzala vesmírem a velice rychle, ale ladně se vzdalovala planetárnímu systému. Byla to rychlá nová loď, nové generace. Šípovitá loď postavená na nejnovějších vesmírných technologiích. Její senzory dosáhly mnoha parseků kolem.
Noční setkání
Procházel temnou uličkou malého městečka, která byla osvětlena jen pouličním světlem a neonovými reklamami malých a skromných obchůdků. Mezi silnicí a chodníkem rostli pravidelně zasázené cizokrajné palmy, které dodávali ulici pocit cizokrajnosti. Byla letní noc. Hřejivá letní noc.
Pojednání o smutku
Co je to smutek.
Smutek je opak radosti. Je to nepříjemně prožívaný uvědomělý stav. Je to emoce, která dovede člověka natolik ochromit, že nedokáže rozumě jednat.
Psychologický náraz
Před ním se otevřel překrásný pohled. Přicházel na překrásnou pláž. Moře bylo mírně zvlněno foukáním větru, bylo celé modré a voda byla průzračná. Nad hlavou pokřikovali rackové a kormoráni.
Sen 1 - Louka
Měl jsem přenádherný sen. Zdálo se mi, že se procházím nádherně
rozkvetlou loukou, všude bylo nepřeberné množství květů, louka hrála
všemi barvami, které působili velice uklidňujícím a příjemným
nádechem. Okolo některých květů si pobzukovaly včelky, které se chtěli
Sen 2 - Vzpomínky z ráje
Procitl někde uprostřed hezké krajiny. Nevěděl, kde je, ale
věděl, že je tady sám. Ta krajina byla nádherná. Krásná a nádherná
jako ranní vzpomínka na krásný sen.
Sen 3 - Sen ve snu
Vyšel z domu a nic ho nezajímalo, byl úplně v transu. Nic ho nemohlo vyrušit a ani neměl chuť se nechat vyrušit. Prošel suchým pískem, který byl na cestě před domem. Pak prošel i mokrou trávou.
Sen 4 - Zničení a zrod
…. Usnul jsem a asi jsem znovu začal snít. Probudil jsem se totiž na louce. Na té nádherné louce, jako dříve.
Sen 5 - Malování
Ticho. Klid. Noc je uprostřed své dlouhé působnosti. Je neprostupná tma.
Sen 6 - Sen kouzel
Tmavá noc, jen měsíc svítí na noční obloze a pár jasných hvězd okolo. Husté těžké mraky se posunovaly pomalu po obloze a občas zakryli i ten stříbrná měsíc. Snad proto, že bylo takové těžké noční počasí se mě zdála nějaká noční můra. Snad proto jsem se uprostřed dlouhé noci probudil.
Sen 7 - Tvořivá Tma
Světla zhasla, všude se rozprostřela neprostupná tma. Nic nebylo vidět, všude absolutní ticho. Uklidňující pocit se proháněl mou myslí. To ticho působilo na mé emoce.
Sen 8 - Tvořivá realita
Vykračuji si po mostě. Slunko je schováno kdesi za mraky, ale všude okolo je hodně světla, jakoby ty mraky to světlo rozptylovali a šířili ho všude kolem. Byl to normální zimní den. Všude kolem se třpytili hordy sněhových vloček.
Sluníčko
Tvé oči modré, blankytné, jak obloha na které svítíš, po které se
prohánějí obláčky a jen na chvilku přikryjí tvoje paprsky, stejně
jako tvoje řasy zakryjí tvůj radostný pohled. Tvé paprsky hřejivé
lehce hladí a ukolíbávají všechny do nekonečných a překrásných snů,
Tonoucí se stébel chytá 1
Cítil se hrozně. Snažil se někam schovat. Jeho myšlenky ho týrali. Nevěděl co s tím udělat.
Tonoucí se stébel chytá 2
Začal znovu přemýšlet v čem je problém. Začal přemýšlet co se s ním v poslední době dělo a děje. Snažil se přijít na to, kde udělal chybu. Procházel minutu za minutou ve svých vzpomínkách.
Tonoucí se stébel chytá 3
Kdo je ten člověk, který se tak topí v tak hrozných pocitech. Jako by byl chorobně nemocný nějakou nemocí, která způsobuje psychickou bolest. Vždyť mysle je všemocná, dovede učinit cokoliv co si zamane. Proč tedy s tím nic neudělá.
Věčnost
Každý den se procházím ve svých vzpomínkách,
Každý den se jimi nechávám unášet,
Každý den zjišťuji to stejné,
Každý den mě přináší něco nového do mých vzpomínek,
Zahrada vzpomínek
Ulehl jsem do své měkounké postele. Lehl jsem si na záda a tiše oddychoval. Denní shon byl za mnou, přede mnou byl příjemný odpočinek. Přikryl jsem se měkkou peřinou a trošku přemýšlel.
Zpěv srdce
A zpěv se šířil do dáli. Byl to nádherný a tichý zpěv. Tichounký něžný sled tónů jdoucí do všech barevných odstínů zvuku. Překrásný, mysl okouzlující, nervy hladící zpěv jednoho srdce, které umělo tak cituplně oslňovat všechno kolem sebe tím krásným zpěvem.
Rytíři od kulatého stolu z Paříže
Čtyři Rytíři u Kulatého stolu z Paříže.
Muž v kápi si kráčí cestou nekonečna a věčnosti. Prašná to cesta k chůzi do dalekých krajů. Zelený oblek přes ramena až k jeho nohám budil dojem pohybující se přírody někam k obzoru.
Zahrádka
Jsem moc unavený, klíží se mě očka. Je to takový nepříjemný pocit, ale já musím ještě vydržet. Musím. Musím ještě pracovat a neusnout, když usnu tak už to nikdy nedodělám.