Písmák Vzpomínky...
Stařičký děd na hradbách vzpomínájak žila ona, ta jeho jediná. Rukou vrásčitou slzy si stírásmutek z radosti srdce mu svírá. Ne, touha ještě neumíráSvětlo jeho života jea v něm stále roste víra.
Její vlasy už nikdy nepohladím.
Karneval?
Brána se otevírá a v mém srdci je pustá prázdnotaKolem mě tančí maskyNemám ráda ten hloupý karneval…Tělo se rozpadá, praskají mi kloubyVšude jen samé masky. Smutný klaun se na mě usmíváChtěla jsem ho pohladit, ale on se drze otočil jinamŠlapeme si vzájemně po nohou a sedranépodpatky tupě klapou na parketu…Přinešené víno chutná jako dehet…Rozšklebené tváře pod usměvavými maskami jsou tak prázdné a tupéVšude tolik přetvářky…Žalem mi srdce křičí, ale má mysl se nahlas směje. Hlava třeští. Nevidím…V zemi pod černou línou se mé tělo poddalo Smrti, která na hrobu tančí bláznivý tanec…
Strašák nebo člověk?
Voda stéká po kapkách
do prázdných lahví
houpajících se na slaměném strašákovi
jemuž kdosi sebral klobouk.
C´est la vie...
Zamlženým oknem se dívám na světJe cítit podzimBarevné listí smáčené vlahým deštěmmi připomíná dětstvíTu hloupou, ale krásnou a sladkobolnouvzpomínkuVzpomínku, jež se už nikdy nevrátí. U ohně seděla malá slečna anavlékala si korálky z šípků a kytek. Pršelo, ale jí to nevadiloV té době byla ještě bezstarostná. Dívám se na zažloutlé fotky acítím na své tváři smutný úsměvKam se ta malá holčička poděla.