Přepošlete všem známým!
Probudilo mě sluníčko vysoko na obloze… sakra, kde se tam vzalo. Musel jsem zaspat, a pořádně.
Vyskočil jsem zpostele, abych zkontroloval čas. Chvíli mi trvalo, než jsem počítačem řízený budík našel a zjistil, proč mě nevzbudil.
Kterak hrajete online, aniž o tom víte
Zapínám svůj oblíbený. řekněme spíše dobře známý. textový editor a začínám psát zápočtovou esej do školy. Ještě, než dopíšu nadpis, vzpomenu si, že jsem chtěl zkontrolovat příchozí poštu, pak se teprve vracím ke psaní.
Duchové se zlobí
Pátá hodina odbila a Martin vyběhl na ulici. Májové sluníčko se mezi věžáky klonilo k západu, zatímco šestnáctiletý kluk utíkal na tramvaj. Nepospíchal za zábavou, ve skutečnosti běžel na kroužek programování jako každý čtvrtek. Ne, že by se tam tak těšil, prostě jen vyrazil pozdě.
Soudný den tyranů
Všudypřítomný klid mrazivého vesmíru náhle něco narušilo. Jako závan studeného větru před blížící se bouřkou… Oběžnou dráhu poslední planety protnula flotila mohutných bitevních lodí. Obří kovové konstrukce odrážely chabé sluneční paprsky. Letka pokračovala klidně, ale neúprosně ke svému cíli hluboko uvnitř solárního systému.
Na počátku bylo splachovadlo... (upravená verze)
„Děti, mám pro vás novou hračku. “ zavolal Otec poté, co dorazil domů z práce. Jakmile se kolem něj jeho potomci seběhli, postavil před ně balíček.
Děti ani nečekaly, než jim to bude povoleno, a hned snadšením začaly trhat papírový obal.
Směšný odpad
Jednoho dne ráno, byla zrovna sobota, jsem vstal zpostele a praštil sebou o zem. Uklouznul jsem totiž po sešlápnuté PET flašce. Rozhlédl jsem se kolem a strnul. Můj pokoj byl plný odpadu čekajícího na vynesení do kontejnerů na tříděný odpad.
Poklad našich tužeb
Je to již třicet tři let, co Richard Žák zvolal osudové: “Hej, něco mám. ” Bylo to počátkem zimy na malém archeologickém nalezišti nedaleko Mariánských Lázní.
Často na to vzpomínám. A dodnes se zaobírám úvahami, zda to Richardovi a jeho manželce Ivaně nakonec přineslo štěstí, v což tehdy pevně věřili.