Písmák Tři vteřiny
Civěl jsem na monotónně ubíhající dálnici. Na přední sklo chlístaly proudy vody, stěrače se apaticky mydlily ze strany na stranu, strhávaly s sebou to mokrý svinstvo, zatímco na jeho místo přibývalo další. Občas k tomu nějakej blbec s nadupanou károu hodil zadkem přímo před můj čumák a nahodil mě další várkou vody. Ubral jsem lehce plyn a podřadil.
Moje sametová
Blíží se 25. výročí pádu komunistického režimu a všude to překypuje příběhy plnými velkých myšlenek. Jenže moje sametová revoluce byla úplně jiná.
Byl jsem na průmce, o politice jsem věděl prd a po škole jsem s klukama chodil na Barču na jedno, protože nikde jinde v Dolních Počernicích nám na naše ksichty nenalili.
Psí pohled na věc
- Tak nám zvolili prezidenta, řekl jsem a šťouchnul do Berryho nohou.
Pes ležel pod stolem a soustředěně se snažil zuby odšroubovat víčko z plastové lahve od minerálky.
- Co. podíval se na mně trochu nechápavě.
Fakt blbý ráno
Z rozšklebeného otvoru vyčnívalo několik cárů masa přes které přetékal hustý proud krve a odkapával na zem. Odtrhnul jsem zuby kus starýho obvazu a pokusil se tu díru zadělat. Na vrchní vrstvě fáče se objevil tmavě rudý flek který se pomalu zvětšoval. Tak tomu říkám fakt zkurvenej začátek dne.
Ježíš, komunisti a elektrický svíčky
Vánoce jsem nikdy neměl rád. Možná naposledy jako dítě, ale myslím, že ani tehdy ne. Ostatně když měl někdo takovou matku jako já, musel zákonitě nesnášet jakýkoliv svátky. Zdobit stromek se zakomplexovanou hysterkou která neměla už deset let chlapa bylo na lidský síly.
999 dámských přirození
- Je to hrozně agresivní.
- Co myslíš.
- No to co píšeš. A taky sprostý.
Šukat se dá kdekoliv ve vesmíru
Ta ženská myslela rozkrokem. Teda pokud neřešila svýho manžela. Navenek fajn chlap, v reálu despotickej debil, kterej když čuchnul k panáku, byl schopnej vedle hospody vymydlit i celou přilehlou ulici.
Bylo mi to jedno, spal jsem s ní pro inspiraci a ne kvůli její rodině.
Bárny jde na strip
Tam dole to už nebyly moje nohy. Patřily nějakýmu metrosexuálovi z Brooklynu, buzně z Queensu která si na sebe večer natáhne síťovaný punčochy a odspodu je zajistí falešnejma Manolo Blahnikama z koženky. Když bude mít kliku, narazí dnes v baru na nějakou jinou buznu. Vzpomene si na ten pocit kdy cítila v puse naposledy cizího ptáka a lehce se pousměje.
Alex
Alex byl jedinej normální. Aspoň pokud šlo o obyvatele tohohle brlohu, kterýmu někdo honosně říkalo ubytovací zařízení města. Pro každýho jedna, maximálně dvě zašlý místnosti, společný hajzly, společná sprcha, společná kuchyně se starým orezlým sporákem.
Obyvatelé se skládali z rozvedenejch trosek, ožralů a ztracenců, jako jsme byli my dva.
Matematicko-fyzikální problém
Pes klusal s čumákem u země. Věděl, že někde tam musí být. Zanechávala za sebou stopu dost výraznou na to, aby věděl že tam je. Vlastně si tím byl úplně jistý.
Zoufalka
- Já vím že má prachy. Ale když já ho nemiluju, popotáhla, utřela si nos a upřela na mně oči.
- No tak se na něj vyser a začni s tim mladým.
- No jo, ale když ten je moc mladej, povzdechla si, a hodila do sebe panáka.
Havel
Když tady čtu ty truchlivé komentáře ke skonu Václava Havla, dovolím si zařadit i poněkud jednu veselejší vzpomínku.
Někdy tak dva tři měsíce před plyšákem jsem se poněkud přiožral v Nerudovce v hospodě U Kocoura. Vedle seděla nějaká partička androšů, který už měli taky notně upito, a mluvili o nějaký demokracii, totalitě a věcech, kterým jsem rozuměl asi jako koza petrželi. Nicméně androši si s náma pankáčema nevadili, hospodskej byl tolerantní, esenbáci nikde v dohledu, a tak jsme popíjeli každý po svém a večer příjemně ubíhal.
Telefon z Ruska
Původně jsem si chtěl jenom zašukat. Co je na tom divnýho. Najděte mi chlapa kterej po patnácti letech manželství nemá chuť ojet každou kundu, v okruhu patnácti mil, pokud aspoň trochu slušně vypadá.
Vlastně jsem byl zoufalec.
Na střeše s pornostar
- Hmm, to je blbý.
- To neni, blbý. Ale stojí to za hovno.
- Proč ti tu povídku nevydali.
Chodov
Je pátek. V Chodově chcípnul pes. Když chcípne pes, většinou se kolem toho nedělají žádné cavyky. Kafilérka, nebo díra na zahradě u plotu.
Debilové na plánovacím
Supermarketem procházela smrt. Tlačila před sebou košík, a za ní vlál starý otrhaný plášť. Kosu ležérně pohozenou přes rameno, pohrdavě přejížděla prázdnými očními důlky přes regály plné barevného zboží. A čas od času nadšeně zaskřípala čelistí.
Budeš slavnej
- Jednou něco napíšeš a budeš slavnej.
- Proč myslíš.
- Máš styl jako Bukowski.
- No a.
A je svatej klid
A je svatej klid. Dozněly tamtamy, vřava ustala. Pokud se nestane něco mimořádného, máme na čtyři roky klid.
Teď by se asi slušelo okomentovat letošní volby.
Jeden den
Každé ráno vstávám s pocitem, že se mi chce umřít. Někdy kolem osmé zazvoní budík. Kdyby měl krk, určitě bych mu s ním dávno zakroutil. Nemá.
Vernisáž
První, kdo to uviděl byl mlíkař. Vyšel právě zdomu a chystal se vyrazit do práce. Klíčky od vozu mu vypadly zrukou a zmohl se na jediné slovo. Doprdele.
Fáma
„Mezi náma, já to sice nesmím nikde říkat, ale vám to povím. No vždyť vás já znám, na vás je spoleh. Vy to nikde nepovíte. “
Ta slova sice nepatřila mně, ale poslouchal jsem.
Vlak do Tibetu
9:00 Seděl jsem v kanclu a příšerně se mi nechtělo nic dělat. Měl jsem žízeň na něco, co chutná asi tak, no víte jak. Ono když máš žízeň na vodu, tak to jde. Otočíš kohoutkem a s největší pravděpodobností nějaká poteče.
Stirneho řeka
Zkus zastavit řeku. Ten nekonečně stříbřitý proud valící se přes kameny zaoblené jak ženské poprsí a dravý jak oddíl tatarských nájezdníků. Zkus jí postavit do cesty jen jediné stéblo a nemilosrdně jej smete. I hráze pevné jak hradební vězení nahlodá, spolčena s zubem času, a provalí jejich mohutné zdi.
Cela č. 236
Někde na chodbě zaduněly kroky. Ozvalo se chřestění klíčů. Několik úsečných vět, prásknutí dveří, klíče. Vzdalující se kroky.
Poprsí svaté Barbory
Je tomu zhruba rok. Celé se to semlelo nějak rychle a já zůstal sám. Někde tam za mnou zůstal stín, který s ubývajícím světlem rychle vybledl až zmizel.
Tak co, řekl jsem si.
Ráno
Na stole mi stojí hrnek s kafem. Je na něm veliké rudé srdce s nápisem „Dobré ráno miláčku“.
Je fakt dobrý. Z hrnku se kouří a příjemně to voní.
Pocit
Hořký Tvůj polibek
je cítit dýmem
z laciných cigaret.
Však mám rád
Hřbitovní
Kolem prolétl temný pták
Zvěstoval mor, co tiše se vkrad
Do našich těl i našich duší
Pomalu proniká podivný chlad
Intermezzo
Čas od času se člověk zastaví. Zůstane stát a rozhlíží se na všechny strany. Snaží se alespoň zahlédnout něco z toho, co je před ním, a potom se ve vší bezradnosti začne ohlížet zpět. Před očima mu potom začnou defilovat zástupy přátel i nepřátel, lásek i nelásek.
Ranní vlak Chomutov - Cheb
Ranní vlak na trase Chomutov - Cheb. Stovky tváří a osudů. Vzorek světa zahuštěný do několika plechových krabiček na kolejích.
Kdysi kdosi pronesl myšlenku o kolektivním myšlení.
Navzdory sobě
Vyznání lásky pod morovým sloupem
pocity studu a ztěžklá víčka.
Pod tíhou osudu
se na oprátce houpem
Váhy
Zhasla dnes svíce
na stole alchymisty
husita brousí
na kolenou meče
Toaletní romance
Jsou romance různé
lásky, zahradní i letní
oh ale tato jaká hrůza
romancí je spíš toaletní.
Oranžový nožičky
Byl krásný letní den. Slunce svítilo, ptáci zpívali a celé to svádělo ke skvělé náladě. Prodavač v obchodě se zvířaty se procházel po krámku, tu a tam něco přerovnal, otřel prach či sebral peříčko a zálibně se koukal na všechnu tu nádheru. V klecích poskakovali ptáci roztodivných barev, v akváriích plavaly ryby neuvěřitelných tvarů a všemu tomu vévodil mohutný had, který se vyhříval ve výloze.
Večer
Den se chýlí ke konci. Nad městem zakrouží poslední ptáci než se uloží ke spánku. První lampa trochu zabliká, za ní druhá, třetí a začnou obalovat tmu nažloutlým světlem výbojek. Mezi písmeny neonů se protáhne mourovatá kočka a opatrně ťapká po rozpálené plechové střeše.
Moucha
Čas. Někdy plyne a někdy mám pocit, že stojí. Pěna. Přibývá na pivu, aby pak zmizela.
Stav
Každý mívá občas ty stavy, kdy by byl nejraději neexistoval, nebo by byl nejraději, kdyby alespoň neexistoval okolní svět.
Takový den měl dnes i Václav S. Seděl u stolu a už nejméně hodinu hleděl do prázdna. Pomalu, rozvážně , kousek po kousku žvýkal kůru chleba a přemýšlel.
Brána
Krámek byl prázdný. Jediný, kdo byl uvnitř, byl prodavač, asketická postava zakončená dlouhým vychrtlým obličejem s orlím nosem a pronikavýma očima. Z ramen mu splýval dlouhý plášť, jehož záhyby končily někde pod pultem. Kolem na poloprázdných regálech usedaly chuchvalce prachu z ulice.