Písmák Poslední joint
Měla bych být veselá.
„Směj se. “ křičí moje ústa.
Ústa, kromě popela,
zdají se být zcela pustá.
Chce se mi
Chce se mi bodat
tít do živého.
Chce se mi umlčet
satana zlého.
Sabotáž
Chci bydlet v pralese.
Tam mít svou jeskyni.
Vyrobit oštěp a
hodit ho na svini.
Kdybys řekla ano
Proč myslíš ne
a říkáš ne.
Zas nad tím dumám
na sklonku dne.
Kruté radosti
Světelné signály
z dáli
v dáli mizí.
To, co jsem chtěla
Bezbranná
Sedíme naproti. Já a ty.
Zkoumám tvou tvář.
Díváš se z okna, ale víš, že tě pozoruji.
Trápím se
Odhal mi vbavlně svá bílá záda.
Do mysli v převleku neřest se vkrádá.
Odvanul do dálky skelný střep viny.
Díru ve vytráži nahradil jiný.
Gympl pod lupou II.
Kabinet v přízemí
Dveře klapnou. Úsměv mizí.
Nová maska. Zdá se cizí.
Zrada
Sladší nežli čokoláda.
Jemější než hedvábí.
Měsíc svítí. Mlha padá.
Muži
Uschlá, trnitá, červená růže.
Mnohokrát klamána v náručí muže.
Tisíckrát mučena polibky zlosti,
při kterých mrazí a praskají kosti.
Má sladká, Elizabet
Na paloučku na mýtince v lese
tančí víly. Co noha nohumine a třepotá se
sivý mech je slyšet tichý vzdech.
Má sladká, Elizabet.
Jak chutná Elizabet
Svatyňka voňavá po vanilce.
Do peřin měkkých ji povalím.
Tohle je něco pro opilce.
Opilí láskou-šťavnatýklín.
Terč
Kreslím bílými pastelkami. Na bílý papírjejí jméno.
Co dosud dřímá, kazí plány. Co dosud bylo nevyřčeno.
Když spíš
Pozoruji v polospánku
tvoje tělo na červánku.
Tvoje tělo vznášející.
Pozoruji tělo spící.
Gympl pod lupou I
Gympl pod lupou
Ráno
Do kalhot skoč.
Nanovo začni kolotoč.
Scházíš mi
Scházíš mi, beruško osmitečná.
Hledám tě po stěnách bílých.
Schází mi tvá tečka nadbytečná.
Hledám tě ve švestkách, zkvašených, shnilých.
Lentilky
1. Dvě deci vína a litr coly.
Hlavu do klína: " Ach, to to bolí. "
Hříšnice
1. Sen
„Proč jsi tady. “ povídá mi V. Já na to: „ Přišla jsem se podívat.
Šoustal kos kosici na věži kostela
Šoustal pan kos kosici,
za kapličkou.
Na kostele na špici,
když jsem šla za babičkou.
Oprátka
Na památku. Daruješ mi provaz.
Vyroben z tvých zrzavých vlasů.
Pro radost.
V Mainlu
Dva spolu, třetí opodál.
Jeden u baru, Lidmi zaplněný sál.
Samet na rtech, v ústech pokušení.
Jak dostat pryč chmurné nálady.
Pro tebe
Pro tebe
Pro tebe.
Pro líčka růžolící.
Pro řasy utkané zjehliček smrku.
Malé povzdechnutí
Tonoucímu záchranný kruh hodit.
Nemocnému prášek podat, horký čaj.
Děti temným lesem k matce doprovodit.
Bezdomovci upéct sladký apple-pie.
Díky za každé nové ráno
Rána jsou na dvě věci
Mé ráno začíná často nevrle. Probouzím se časně, neboť sousedovic kohout se stále ještě nenaučil rozeznávat evropský čas. Naparuje se před skupinkou hloupých slepic a kokrhá, div si hlasivky nestrhne. Slepičí polévka je prý dobrá na nervy.
Z daleka
Proč jsme se potkali, Gábi.
Když Ty jsi tam a Já tady.
Plny zármutku, strachu, bolesti.
Nosíme v sobě plody neřesti.
Vánoční
Teď přemýšlím a hlavu lámu si.
Co vše bych chtěla mít.
Až ráno vstanu, na zem sednu si,
kol plno dárků spatřím.
Optimistická
Zblázním se ze slov. Z tvého žití.
Zbavím se obav. Ať si mě chytí.
Paleta
Ráda si hraji na malíře.
Barvami obarvím celý svět.
Mé kresby nejsou už na papíře.
Svůj příběh přišly vám vyprávět.
Kalendář
Dny záhadně plynou, nám ubývá čas.
Tak čí je to vinou. Zle směje se kalendář.
Tam v rohu si sedí a kouká na mě.
Psaníčka
Píšu psaníčka. Zpřádám slovíčka do něžných vět. Brouzdám v mořích, jenž omývají břehy snových ostrovů. Občas se zvedne vítr.
Předtucha
Neviditelná stěna dělí mě od světa. Snáz žiji poblíž čtyř prázdných rohů. Užívám samoty, však často mě mrzí. Tmavá bývá malířova paleta,jenž obrázky černobílé tvoří.
Nesnáším lidi
Vytáhla jsem si sirku a ona bestie, byla bez hlavičky.
Všichni se mi smáli, tak jako se vysmívají silnější slabším.
Donutili mě mlčet a mlčím dodnes.
Budu šťastná, až se jim postavím na odpor.
šálená ženská
Jednou si řekla:" nebudu jíst" a nejedla rok.
Vychrtlá vtrhla do samoobsluhy, namířila revolver na vyděšenou prodavačku a jala se drancovat box s uzeninami.
Obhajoba zní:" Anorexie. " Verdikt zní:" V důsledku nemoci nevina.
Zajebaný život
Z pokoje mé sestryječí debilní hiphopák :" . hej, móje viná, móje viná, víš o tom piču. móje viná. "
Venku obloha bez mráčků.
Autobus
Stála jsem na prázdné zastávce.
Na studeném dláždění a dívala se na svištící kola MÉHO autobusu.
Zatímco věžní hodiny odbíjely pátou ranní a pouliční lampy ztrácely svůj svit,
natáhla jsem se jen tak přímo doprostřed silnice.
Láska trochu jinak
Milovala jsem duši. Hranici, za níž se sluší nepřekročily mé nohy.
Pohltila mě celou. Stala se divoškou smělou.
Má kamarádka
Velké kulaté černé- brýle. Velké ideály. Kuláté obroučky. Černá skla.
Já a tma
Jsou slepí. Napravo, nalevo, vpředu i vzadu. Všude je tma. Uprosřed tyčí se třpytivá věž.
Já obluda aneb parodie na me ode me
Podívám-li se do zrcadla,
nevidím nic, než horu sádla.
na tlusté hoře sedí hlava
pokryta bujnou zelení.
Marné snažení
V jedné zemi nezemi,vládl král pokrytý sazemi. Každý občan se bál, jak krutě král v městě panoval.
V ulicích zavládl strach, ku králi má blízko vrah. Pak bídně zhyne ten,kdož králi se zdá býti protiven.