Písmák Pro kočičku
Kousek od Tebe
vede cesta do nebe,
kousek od tebe,
může být i ráj.
Čelence
A čelenko víš to,
že všude na světě
rádi tě mají,
hezky si tě vyberou
Tak jsem přejel psa
Tak jsem dneska asi o půl deváté večer přejel psa.
Tedy abych byl přesnější, nepřejel úplně, ale možná přizabil.
A teď je mi z toho smutno, ač jsem v tom nevinně. Jel jsem Michlí po trase jedenáctky směrem do Nuslí a to tak tou padesátkou, já se snažím jezdit, jak se má a najednou rána do boku a přitom jsem nic neviděl.
V kostele hříchu chvíle
Modlila jsi se, modlila,
vjedné zlodí Páně
a já Ti při té chvíli
shlédl na Tvou šíji.
U šraněk zhasla svíce
Boha moj,
dívenečko neplakej.
Sedělas tam u závor
a tvůj milej nepřijel.
Semeno na zemi
Na zemi leželo semeno,
zvlhlé a plakalo,
lidé na něj šlapali,
podpatky a botami.
Aby spřežení dobře táhlo
Aby koňské spřežení dobře táhlo a myslíme-li tím alespoň čtyřspřeží, anebo aby psí spřežení dobře táhlo a sáně letěly jako o závod, vždy se dopředu zapřáhne kobyla nebo psice a onipak tisamci vzaduuž mají tu správnou inspiraci a dobře táhnou.
Vzpomněl jsem si na to tuhle na ulici, když jsem se zadíval do přede mnou se vlnícího inspirativního pěknéhoženského zadečku.
A teď mě milé feministky roztrhejte.
Šokantní sukénka
Šokantní sukénka
plavala po Vltavě,
na břehu je zima
mladé panně.
Romantika na oubytě
A ty romantiky
už pošly,
jak psi na infekci,
když se mrtvol
O hrochovi v tramvaji
Představte si, když malý hrošík pláče, ty jeho slzy zklamání.
Máte.
Tak jak se tedy stalo, že jeho duše strádá, povím vám, abyste věděli.
Narodil se v ZOO v Praze, ale je tomu už drahno let, ještě vládli komunisti, ale hrošíku bylo ejhle jedno odkud fouká vítr, kdo maže mu kolem huby med.
Radost ze života
Povětšinou se člověk psaním vyznává ze svých tužeb, přání, trápení a snů, ale dnes chci napsat jen pár řádků o tom, co mě dnes pobavilo, že jsem hned poté měl lepší náladu. Možná se to někomu bude zdát nezajímavé, ale každý je z jiného těsta a berou ho jiné věci.
Tak. Dneska jsem si to šel ke koni na Václavák, kde na mě čekala napružená slečna, jelikož jsem se ji nějak oproti domluvě neozval, či tak nějak, to nebudu rozmazávat, ale tušil jsem, že bude tak trochu od rány, což by nemuselo někomu být dvakrát příjemné, ale nejsem žádný utřihuba, který by pro trochu zamračných slečninýchpohledů utíkal se schovat, ba naopak razím zásadu, že se v takových situacích nenechám vytočit a vše vyřeším v klidu a bez emocí, ty se můžou vždy jednou za čas nechat vypustit kupř.
V koupeli
V horké koupeli,
co jde z ní páry mrak,
ležela jsi,
rudá jako rak.
Galerie krás
Vgaleriích krás,
co jich skýtaj ulice,
setkávám se s vámi,
lidí černých mas,
Revoluce
Říkají mi Revoluce,
plynu prudce,
jako dravá řeka hor,
nad mým duchem
Víte proč se jmenuje Pavel Tigrid právě Tigrid?
Inu Pavel se původně jmenuje Schönfeld příjmením, ale v BBC za války musel mít pseudonym a vybral si tedy Tigrid, což mu zůstalo dodnes.
A Tigrid je jeho nepovedená odpověď na gymnáziu v zeměpisu.
Při otázce:,,Co je to za řeku. ´´, odpověděl místo správného Tigris, hádejte co, milí hádači .
Smutný konec lesní panny
Smutný konec lesní panny,
když se noc v ranní bdění mění,
rozmázla jsi bosou nožkou kapku vláhy
po linoleu pod stolem,
Ideal Standard
Budeš semuset ke mně naklonit,
pohlédnout, jazykem promluvit.
Hledat tlačítko na mém těle,
prozkoumáš ho už v sedě.
My chlapci
My chlapci máme rádi
nebojácné holky
se skvělými jeansy
taháme je za ohony
My děvčata
My děvčata strašně milujem
když je takovej hebkej,
ale zase jako drsnej a hřeje,
když je vám zima.
Konec člověka
To bylo u konce člověka,
tedy jenom chvilku předtím,
než jeho konec byl.
Toho pozdního večera,
Perspektivy
Při honbě za pravým cílem svých šlechetných myšlenek
mnohdy optal jsem se sebe,
zda-li raději takto nemyslet.
Jestli není lepší napsat krátký dopis,
Anna
Pomilovat jen se s lokotraktorem,
spojit svoje sémě
s jeho horkým dieselovým motorem,
přitom pohladit břitvu,
Chladná slova
STUD, ZIMA, HLAD, STRACH,
PACH, SPALOVAČŮ MRTVOL MĚCH,
PYTEL STŘEV, NOVEJ STŘEP Z MRAKODRAPSKÝCH STŘECH,
ZE SALCBURSKÝCH SKAL SOLNÝ KRÁL MRTVÝ TISÍC LET.
Konec
Beznadějná slovíčka drtila tmavou síň,
nad bílou rakví svitl slabý stín.
Anděl strážný končil s ním,
plakal a svá křídla opustil.
Sebevražedná
Obecně to bývá horší,
než jak to bylo řečeno,
než jak si myslí ostatní,
že je to.
Žal jednoho nástroje
Senosečka z práce přišla,
ze své kosy krev prsty setřela,
trocha její vlastní přitom na kovu kalném ulpěla,
až sykla mezi rety, ach,
Čarodějky
Čarodějnic kouzel sil,
rád bych nyní použil,
aby mi můj mozek
tajnost nekonečna prozradil.
Opilé dívky
Opilé dívky jdou tmou,
drží se v pase,
také na ramenou,
jedna, druhá i třetí
Musíte mě pochopit
Jestli jste četli Wolkera,
musíte mě pochopit,
jak toužebná a nutná naděje
mně musí se jen asi jevit,
Dovolená na Sahaře
Už mi zrnka písku zasypávají
poslední kousek tváře,
oči pálí jako žár pecí,
co nad Kladnem je z nich záře.
Řetěz
Řetěz--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Povídka, kterou jsem napsal v srpnu roku 1997,doufám, že se bude líbit, holenkové. (poslech REM, Enigma, Ivan Kral) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jarča s Milošem se procházejí u průjezdu a zanedlouho se přiblíží hodina rozluky. Krátké políbení a Jarča zavírá dvířka od domu, kde bydlí a Miloš se vydává potemnělou uličkou k domovu. Tu na cestě zastavil kočár a přímo naproti Milošovi se objevila líbezná ručka kynoucí mu, aby nastoupil.
Jednou na čaji
Materiální hloupost se mi zakousla do života, hledám se v sobě samém,
úplně prším a slunce nevychází,
stále se topím v dluzích vůči světlu,
život mi protéká skrze prsty, jsem.
Bez pojmenování
TO BYLO ZÁVĚREM,
KDYŽ JSEM BYL O KOUSEK DÁL K SMRTCE S KOSOU,
V SLINTECH VČEREJŠKA SE UTÁPĚT S HYDRATAČNÍM BALZEM PO TVÁŘÍCH NESTYDATÝCH ÚSMĚVŮ,
V TVÉ KOŽENÉ VESTĚ POD KŘÍŽKEM,
Máňo nech mě žít!
„Aby to bylo hezký. ” – jenom šeptem
„No to víš. ” – smyslně
„Aby jen to bylo, hezký. ” – prosivě
„To víš.
není názvu
Pro trochu slz ze tvých očí jsem žil.
Teď jsem mrtvý
opět bez názvu
Na tři řádky veršů pár,
napíše každej kmán.
Kolotočů ráj tenhleten
Vyznání
Já to vím. Hledám tvůj unikající stín.
Prcháš mi, já Tě nestíhám.
Neumíš mě zarazit a máváš nadějí.
Pomejí být nechtějí
Kteroukoliv záclonu mohu odkrýt a co neuvidím, táhlé zvuky rozkoše se mísí s vůní zapnutých televizí vysávajících život z mrtvých očí. Napařenou žehličku, která horkem roztéká se, má objemná paní na prsou a tančí divoce, až se otec otočil a křik: "Kuš Mařko. " A ptáček vylétl z klece a opustil byt, květináč padá z pátého patra na protějším domě a za ním se z okna vyklání notně opilý chlapec. Krásná dívka pokuřující cigaretu, venčí psa a přemýšlí, co se jí zdát má.
Specifický proud
Zmizelá paní v lese se válí,
ryba na stole se chvěje před pánví.
Dotek nenadálý poblouzní mě víc,
než když mě oči pálí.
Zmary
- Nějaké zmary.
- Ne děkuji, mám jich plno všady.
Odpovídám překupníku v nočním kabátníku.
Pokračuji a dveře se mi samy zavírají, před nosem.
Bez názvu II
Každej byl někdy romantickej vůl. Někdo psal básně, jinej lámal hůl. Ostatní tančili divoce, každý podle svého rytmu. Mnoho jich padlo v boji, ale jsou i tací, co se do hrudí pyšně bili, ano oni jediní se skrze tu lapálii probouchali.
Pohřeb
,,Slečno, nešla byste se mnou na pohřeb. " Optal jsem se vcelku nesměle tak trochu. "Ale ano milý hochu, ráda a hlavně rychle, prosím jen Tě. " Odpovídala mi ta dívka, očima mrkala nahoru a dolů, taková panenka s mrkajícíma očima.
Ples schizofreniků
Černá tma svítí v tvých tajech a bludičky kategoricky popírají účast. Schizofrenní slavnost je v plném proudu a já se nemohu upomenout, kým teď vlastně jsem. Krásná hosteska podává mi pohár piva a říká, že ji musím znát, že jsem s ní chtěl být. Tomatový džus s alkoholem se nese a hromady rukou šmatají po dámských pozadích a oplzlí dědkové tančí velice a hudba hraje jazz, ale trumpeta schází.
Dobrou noc!
- DOBROU NOC.
dobrou, noc,
dobrá noc.
Noc dobrá.
Jak?
jak jednoduché zapnout televizi
jak prosté usnout v chvíli
jak jednoduše pustí tě k vodě
jak prostě musíš vědět
Bez názvu
Každej byl někdy romantickej vůl. Někdo psal básně, jinej lámal hůl. Ostatní tančili divoce, každý podle svého rytmu. Mnoho jich padlo v boji, ale jsou i tací, co se do hrudí pyšně byli, ano oni jediní se skrze tu lapálii probouchali.
Ty
A když už jsi ta chladná socha,
opřel bych si o Tě žebřík
a vylezl nahoru až ke Tvým rtům
a líbal Tě z horních špršlů