Písmák Odpusť
Odpusť, že se tě už tolik nedotýkámpo milování nelíbáma nezhasínám svíčkupoté až usneš
Odpusť, že se v mé hlavě tvoří pochybnostia pomalu ztrácím jistotu v násv naše slova a činyv to, co z nás zůstalo
(sama máš na kahánkukdyž prohřešky mi sčítáš)
Odpusť, že má touha v novépoznamenala čistotu mé duše
Tenkrát
Dlouho jsem nacvičovala svý krásný úsměvy do zrcadel
slzy jsem rozbíjela a smutek zametala se střepy
a na veřejných WC pak vyhazovala
pravidelně do koše na vložky
Dvojrole
v tomto neidentifikovatelném světě
se párkrát projdu
a se zavřenýma očima
určím směr
V přesvědčení hlubokých čar
Mám tě ve svém víruponořenou tam někde hlubokopod hladinou mých dnív otevřené knizekde se mimo jinénevyznám ve svých slabých stránkáchPročítej mě dokud neutonešv intuitivním přesvědčení hlubokých čartam někdeMě najdeš na samém konci duhyv polomrtvu, vykořistěnou v šedý ulicijak v jejich barvách kličkuju a žebrám o vícnež je mi zrovna dánoSedím si na svých srdečních črtecha relativně bych nemusela mrhatvším lehkým, co je pro mě těžkéVím jak to udělat, jen nemám sílua odvahuprovokovat tě očimaabys mě nakonec svedla tyto víš, takco naplatsnad nezatratíš moje snya v záplavě utopených stranmě pod záminkou mlčenlivého vzdoruzachráníš.