Písmák Elinka
Slunce svítilo doměděna a tráva uměla dýchat
Jedli jsme spolu sedmikrásky a svíraly se v náručí
Držely jsme se za ruce a cítily to
A jen tak
Jakou cenu má dnes život?
Víte. tohle je otázka, kterou se zabývá každý. záleží jen na tom, jak ji uchopí.
Dlouho jsem si myslela, že život začíná tehdy, až se člověku splní jeho nejtajnější přání, a že je mnoho plytkých lidí, kteří jako počátek štěstí vidí zbohatnutí.
Vyřčení ukrytého
Byla tu tak dlouho. na tom světě, který jí už přestával být vlastním.
Každým dnem ji dokázal překvapit a vpálit jí nový políček na tvář. Ztráta všeho, co chtěla.
Ztracené duši
Byl kdysi
a možná také ne
nešt´astný v tomto světě
s myšlenkou
s odhodláním lva
snažím se tvořit verše, neumělé snad
leč upřímné.
a teď už dílo nevyrobím.
a tu manufakturu uzavřu.
konec všeho ve mě
kde zastavil jsi bytí svémůj živote. nedávno jsem měla cenuteď nemohu se zbavit vjemu že už umíráš ve měto tedy jest tvůj koloběh. já žila, už nežiji teďjen přežívat se snažím.
Plač, krvavá noci...1. díl
Matyldin deník16. 06. 1902Kryštofovi je 18. Připadá si jako muž, ale.
---CHCI BÝT S TEBOU---
Uslyšela vejít bytost
a tenký pramen světla sklouzl na podlahu
pokrytou hříchy
beznadějí
Polibek
teď jsi se usmál
zeptal ses jak se mi líbí vlčí máky
a jestli mám raději světlo nebo tmu
asáhl jsimi na rty
zachraň mne anebo alespoň odejdi
topím se. v touze nadechnout se vyvanulého vzduchutoho. co v něm už necejtím emocetoho. co už nebodá jak nožetoho včerejšíhoscházím.
rozhovor na úrovni
JÁ: Brýjitro panstvo (je něco po 18:00,jitro je již nezanedbatelný čásek jen pohuou vzpomínkou), ráčíte nepohrdnout něčím kalorickým a nezdravým, jakožto i mým kulinářským uměním.
PÝTÝ: Bych si aj něco dal, ale nevím jestlik mám hlad a peníze.
MARCEL: (zasní se) pizzu. sýrečkovou.
Lucince in memoriam
Úsměvy táhnou alejemi zavátými prvním popraškem sněhu
od ucha k uchu
jen několik z nás odmítá vykročit.
Alespoň pár posledních chvil Tě moct obejmout
V kleci
Za zády prapor míru
a v ruce cigaretu
nad hlavou Slunce
tápající v oblacích
Richie Phoenix vs Mark Winner
" Buď zemřeš ty nebo já. " Mark Winner seděl opřený o pohodlné polstrování hnědého koženého křesla a přemýšlel. Kupodivu i přes soumrak, který umocňoval pocit reálnosti, jenž hrozila z této věty byl neustále až ledově klidný. Vždyť co se má stát, stane se.
Snad jen vzpomínky
snad jen pro pocit
že tu se mnou jsi
umím odolávat větru
i sychravým zítřkům
Lilith
Kajícníci.
Bojte se trpte
že jste milovali bytost
co v podsvětí kdys dlela
Lituji svých příliš krátkých rukou
Dívám se často v noci z okna
na rozzářenou oblohu
leč nepozoruji hvězdy
jen tu jedinou
...a neuveď nás ve vzpomínku...
buďzapomenut
neb jen vzpomínat na tebe nestačí
buďztracen
v labyrintu kamenného srdce
název nepotřebuji
toto není nic důležitého. pro nikoho. jen pro mě. Žádné morální nabádání.
zahalená závojem
zahalená závojem
volám do skal a zpět se mi vrací jen
smutek.
přemýšlím o životě
smrt pro bílou velrybu
věci plynou mimo sféru
kdo jsem to se nedozvíš
můj život plyne do éteru
a co ty.
Poslední princ na bílém koni
Tak povídej pohádku
. stříbrný měsíci.
pohádku o princi na bílém koni
já to vím - nežije
Písmák =UMĚLEC?
Včera jsem přemýšlela. Dlouho do noci. Přemýšlela jsem o kritice jednoho človíčka a i když jsem jeho kritiku zprvu odmítala, začala jsem nad argumenty, které uvedl přemýšlet.
Tento člověk kritizoval to, že někteří lidé i zde na Písmáku získávají své tipy jako ohodnocení svého díla svými přáteli a lidmi z jeho klubů, případně z nálepky: redaktor - výběr.
Chci Ti pomoct lovit hvězdy
Chci Ti pomoct lovit hvězdy
v bezedném tichu
poslepu
i když v záři hvězdného dechu
Tvůj vlas uvízl na parapetu...
Tvůj vlas uvízl na parapetu A vítr si s ním hrajeA já už neumím zapomenout. Vzpomínky se projektují V podobě myšlenek Právě probuzených v mé hlavě Na plátně z mlhoviny slzA já tě zas vidím před sebou. Ale nejvíc to tvé srdceVELIKÉ, krásné. , tak přátelské a laskavé.
Padlý anděl s ránou v srdci
Bezradně stojí stranou od přátel co nepoznal
Smutně zírá v prázdno
Oči planoucí skrytými slzami upírá v dál.
. už nevěřína lepší zítřek
v barvách života
Růžová - jako láska skrytá v duši
Červená - co velké vášni sluší
Jedovatá zeleň co skýtá krutou pravdu
Skrytouv purpurovém oparu magických hříček
Jen tak...
Jen tak se brodit tmou.
kde slunce nezasvitlo tak dlouho
tolik zoufalství se v ní skrývá
nenáviděla jsem tu tmu
taková úchylná pohádka
Taková úchylná pohádka
Žila byla v jednom malém panelákovém domečku v České republice jedna neesteticky vyhlížející žena, kterási zoufale přála stát se matkou. Po několika neúspěšných pokusech o sbalení pořádného chlapa pochopila, že její biologické hodiny už dotikávají, vykašlala se na naději, že by synáček či dceruška mohli být krásní alespoň po tatínkovi a znásilnila prvního dementního ožralu, který vyšel ze zaplivané hospody Jebačka.
Poněkud degenerované semínko vzklíčilo a devět měsíců od této události se ohyzdné mamince narodil synáček. přešťastná matka dala vytouženémupotomkovi jméno Pepa a těšila se z faktu, že synek nemánepěkný obličej po matce.
I takový je život...
Lidský osud.
Dívala se z okna, po kterém stékaly krůpěje letního deštíku a hlavou jí proudily myšlenky
. proč.
Hlavní otázka