Písmák Zase mě někdy líbej
Zase mě někdy líbej
byť únava tě zmáhá
neříkej, že samota pomáhá
Namísto řečí mi třeba zpívej
Nebeský tulák
Padala hvězdička
Znebeské báně
Spadla ti na víčka
A doufala marně
Marnost (pár veršů pro noční hladinu)
Hvězdičkám vsouhvězdí ustlala noc
Hodně je málo a trochu je moc
Světýlkům půlnočním jen tma přeje
I malý potůček má peřeje
Balada květině
Kvetla jsem na stráni
Není to dávno
Měla jsem přání
Užít si jarní ráno
Udidla
Den střídá den
Srdce stále bije
Duše už dávno vyprahla
Zbyl jenom sen
Zásnuby
Když prací zchvácen
Přesto nemáš stání
Když vmístech známých jsi ztracen
A nedbáš varování
Kočí
Stíny vkoutě tiše dlí
Na kozlíku sedí posedlý
A bičem prudce mává
Řítí se nocí prachem cest
bez názvu
Bloudíme slzavou dolinouprachem cest, výmoly, bažinoubez směru, bez víry, bez láskyZa mříží vězněné otázky
Děti noci a štvanci zeměNic okolo a prázdno ve měNicota mrazivá dýchá nám na krkkrev, cár pergamenu a husí brk
Nevzhlížej na něj jen, miláčkudrž se mě jako déšť obláčkůbudeme padat z pekla dolůjeden z nás přežije když budem spolu
Jeden z nás přežije a druhý neJedno tělo byli jsme, tak pročby neDvě svědomí zahnaná do koutuústupu bytostí v chomoutu
Kritik
Nebylo nic, co již někdo neřeklzahloubal se a odložil papír s tužkouZhluboka se nadechlTak jako voják na poli s puškoupokleklBože můj, dej mi být kritikema vládnout ostrými slovyVstal se vztyčeným prstíkema tepal verše autorovyNení v tom nic, co již nikdo neřekl