Písmák Polovolná asociace Labe
Sem hlupáček hloupoučkej. Kubíčkova Pavlínka, Arpádkova tontita (Arpiku ubalíš mi cigaretku. ) slzy v autobuse směr Barcelona jakoby celej svět měl skončit a rakouský Alpy zvrchu, tak krásný. večery s filmama a pozdní chození z hospody a spaní vedle Honzíka na koleji.
Bílý, rudý, všechny
jako sama jedovatostje hluchý sluchátkoa drápy kůžebílýrudývšechny růževraždil by jen protoaby sám nebyla plakalaby plynul spolu s pároui zbytečnost prahnepo naplněníplnícího peranedostatek dechudonucení k žitíklece bez mřížía dlaně bez prstůhlavy bez očíduše bez lidíbloudítragicky nechtěně ulicemakde neni nicnež lampy a na nich můry.
sloni v trávě
mam ráda jak posekaná tráva voní
stejně jako předloni a vloni
když běhali po ní
ti růžoví sloni
Osmnáct, nebo čtyřicetpět?
zavřené očimodrým nebema tolik vystrašenýchmalýchještě tak malých. dětíopilítrhají trávu ze zeměchytají se sebe (navzájem)jako záchrannýchkruhůděravýchjako jejich dušelapat po dechu (nad hladinou)znamená žítžít znamenámuset znovuBOJOVAT. náznak slzy v okuzamlžená minulosttolik mocmoc vystrašenýchvelkých lidívůně minulostízaznamená buňkačichována tu z těch kratšíchvteřinbolestivá nadechnutíkdyž proletí jako výbojkrátkodobá uvědoměníco ztratilia co hledajítolik dlouhých rokůje dávno pryčlítostivěuž ani vzpomínatNEMOHOU. ať je nám osmnáctnebo čtyřicetpětzůstávástrach.
Zakousni mě
bojíš sekdyž chceš jedinejokamžik zastavita dotknout sekolemvzuchemsnad jenomprolítjak chutnápřemýšlíšzarytej do kůžebolí stopykolikprstem kolemmapykamzakousni mě do pažea klidně křič
PUNKROCK kids
co jsme zjistili už dávnože slzy jsou nesmysla výplod lidský sebelítostik čemu nám to pomohlopláčeme jen po tměa opilínezbavení strachubežíme abysmeutekli právě jemuale sobě nejvíckdyž si uvědomímeže podívat se do nitra násže tohle nejdejsme obklopeni iluzízlobíme sena nespravedlnosti když možná míň než někdo stejně ne dost málona toabychom to sneslitak nás suďteněkdy se vás bojíme vícnež vy násjsme ale stejníjsme ještě děti.
co z nich vyroste
pořád se mě ptajíchtěla bych dětem vyprávět pohádkyjenže já prostě neumim lháttak budeme jenomtiše seděta dívat se na sebejééty máš krásný kukadlaa tak zvědávýmají něco společnýho s očima malejch koťátek.
Každou chvíli v očích
být jako mlha ve čtyři hodiny ráno
jako letmý svist dlaně
mžiky těkavých panenek
koutek úst vpohybu
Trochu ustaraná ukolébkavka 1. Máje
neboj se
dneska je svátek Lásky
a tím spíš nebraň
mojí dlani po tvý kůži
Okatě bláhově
vzajetí vlastní tváře
vcizí dimenzi
střety mezi světy
a my přivíráme víčka
Bzukot hmyzu
nedbale se procházíme po strunách obezřetnostinitka na konci ukazováčku(nepředvídám)se brzo přetrhnejsme všichni blázena víc v tichubzukot hmyzuse lehce pletes hlasynás a ulicepod krokypostupně se bortícelámeme kolenapohladit celou dlanívšechny tvoje dušepod hladinouzbytečných šumůse kutálípo stehněaž do zad k týlutvé čokoládově hnědémrknutí.
Schodů je hodně moc
schodů je hodně. hodně moca zdi tragicky barevnýzmatečně se modlim aby mě něco zbavilotý neuveřitelně hořký pachuti na jazykušumí v uších tolik očíiluze se roztříštila na tisíc střepůco se mi zasekly do tělatak hlubokouž nemá cenu je rvátprotože pršínekrvácim asijedovatej déšť polykám po litrecha růžový sloni po černym nebi poletujoujakoby nic klamou a klamou dálbeznadějnaděje je někdy pěkně hloupá.
Co kdyby jsme byli naruby!
mlha v očích
divný věci
co za nima schováváš
tajnýho
OSTRÁ
teplo v tvářích
bolest vyrytá nejen
na zápěstí
pohled do obličeje
Na kusy!
jsem malej človíček
shoulenej v rohu
a krvácim
tak mě trhejte dál
Čtyři stěny
tvoje slzy na podlaze
do všech rohů místnosti
se marně schovávaj mý slova
co pohřbijou i poslední vrásku
Neviditelná a legendární
má hodně barev a tvarů
a i když většinou neni vidět
někdy se jen tak schovává
za rohem
MÜLER THURGAU ročník 2004
aby se nezkazilo
do rána tohle víno
jako tebe ho vypiju
na pouhej jedinej lok
1995, nejlepší vzpomínky
v oparu teplejch barev
ve světle zapadajícího slunce
s letním větrem bojujou stébla trávy
jak je cejtit asfalt
Výblity chorýho mozku II
Objímam tě, připadáš mi jako malý mimino, co se chce hodně schovat. A něco mi to připomíná. Hladíš mě a je mi to příjemný. Mam ale blbej pocit.
Výblity chorýho mozku
Koukám se na fotku, na ruce máš korálky, co jsem ti dala. Vlastně asi jsem ti je dala protože je to jedna z věcí na dlouhym seznamu příhod, o kterejch z větší části nevim jestli se staly, nebo váhám kde je hranice mezi snem a realitou.
Znáš ten pocit kdy víš, že je to pryč,že už prostě nemůžeš dál. Stojíš sotva na nohou a máš dojem, že ostatní se na tebe upřeně koukaj a ty se chceš za každou cenu ovládát, snažíš se ze všech sil, hodně se snažíš.
Jsme prázná stránka
a tak strohej úsměv
víc ze sebe nevydám
víc nezvládnu
překrývající se
Jako blázen
ukousnutý zbytky představ
nestabilita vysokýho supně
zrazuje mě i gravitace
po zemi zoufale sbírám
Takhle jednou pozdě v noci
na ledovym sněhu
brzo konec abstraktnímu běhu
sama k sobě hovořim
očima
Oblaky našich dýmů
kouříme tu všichni sami
a jak oblaky dýmu
občas koukáme
jako bysme hledali slova
Prázdnota v nesprávnym slova smyslu
prázdnota
v nesprávnym slova smyslu
probodává konce našch pokusů
o znovu nalezení
Malý množství
odrážim se v tvejch očích
(nebo kdo je to)
červenejch
kýbl pocitů se vylil na zem
Pro jeden den
měla jsem vždycky skolny k naivitě
a lásce ke kýčovitejm iluzím
o kterejch víme že prostě MUSEJ
bejt iluzema už předem
I ty tmavý...chvilky
máš docela ostrý hrany
přejíždim po tobě prstem
a neřikám že to nebolí
šrám nejen na dlani
Tak to je můj sexuální život
je příjemná
ale ona mě neobejme
sprcha
nejhorší je, když v kuchyni někdo pustí vodu
Tahle by se ti líbíla
tiše se ztrácim
v levym horním rohu místnosti
koutkem oka uhejbám
tvejm rukám
Taková láskyplná pro Tebe
někdy mě nechávášse rozpustitna svym jazykujako hořkej bombónpo tvym strništišplhám a nikdo mě nejistídrsnejma zádámami seškrábáváškůži z dlaní
tak ztrať se mido záložnýho prostorumimo to moje tepajícíjestli vůbec ještě srdceskápni mi po tvářiprotože moje slzymaj dovolenou
Nezdají se mi sny
Zní to depresivně a JE to depresivní. Znáš ten pocit, kdy tě i tvoje vlastní existence obtěžuje, dává ti zabrat, že vůbec musíš myslet a nevíš jak je to možný že dejcháš. Pohybuješ se, ale netušíš, z jaký energie, protože cítíš že tvůj benzínovej ciferník je dávno na nule. A v tomhle všem ti nezbejvá nic jinýho než to dělat dál a čekat až to přejde, protože druhou variantou je sebevražda a ty by si musel vynaložit příliš fyzický síly, a o tý psychický ani nemluvě.
Nesourodá
Bojim se bojim,
(Kapsy mam dávno prázdný. )
Jsem free
já jsem
Dvojslabičná Moucha
Jsem tvoje dvojslabičná b z z z z z z z
milá nadávka
hladová a lačná
nedostačná
Jsi punk
A my tam stojíme uprostřed těch všech lidí. A ty se mě dotýkáš a já tebe. Jsi takověj pěknej na omak a teče z nás. Je fajn dostat se uplně na dně svejch fyzickejch sil a pak bejt jenom rád za to, že dejcháš.