Písmák II. Sněhová vločka
Včera do dlaně mi spadla
sněhová vločka,
vledových rukou zchladla
a pak odletěla.
III. Mrazivě prázdno
To prázdno,
uvnitř.
Ozvěna ticha na zasněžené pláni,
život odňatý umrzající lani
IV. Šedé útočiště
…ještě že je mlha
do níž se dá skrýt
nemohoucí umřít
neschopen však žít…
VI. Tenký led
Sníh se třpytí v rodícím se zlatě
- klečí tam,
však nevypadá svatě,
závěj mu lýtka pohřbívá.
VII. Příslib jara
Před zástupem šlépějí
tůně vočích hledí kjihu
a kolena - pod tíhou
vzpomínek se lámou,
I. Zimní osud
Podzim slistím kzemi padl,
zima jej už přikryla,
na nádraží snů a přání
sám a vzádech
V. Karmínová hrouda ledu
Podívej,
támhle vledu cosi leží,
jen prach skelný kolem sněží,
chladný není - proč.
Nevědomá
Na vnitřní stranu víček někdo mi nakreslil tvůj obraz. Víš, jsem hlupák, myslel jsem si, že. . to už je teď jedno.
Krutá
Jsi krutá, víš.
prsty stíráš čiré kapky
zlící mých a na nich necháš
ulpívat jen rubínový prach
Milovaná
Všechny skrýše úkryt skryly,
odlétat už není kam
(připadám si trošku sám. )
mysl vášní zkroucená
Navždy
Pod klenbou zkřišťálových střepů
a černě sametových řas
zradilas mou víru vTebe,
zradila jsi Nás…
Ghost Love
Má láska k tobě jsou vlny oceánu,
v nich vrak mé touhy potichounku zmírá,
doušky vody dáváš mi z dlaní dýchat,
závoj z tvých tónů skutečnost zlou smyje
Cesta zimní nocí
Noc je kouzelná, to ví každé malé dítě. A jestli to neví, tak musí být slepé a hluché, anebo by mělo častěji chodit vnoci na procházky. Noc je kouzelná, protože věci ve dne obyčejné mění ve věci naprosto výjimečné. Vnoci se zdá všechno jakoby jiné, snové, neskutečné.
Přání
Dnes je ta zvláštní noc, jediná má slitování - prý plní se v ní skrytá přání, ta, co v sobě každý tají, když z bolesti vykvétají. . a co by si přál tamten. Přál by si.
Otázky bez odpovědí
vzplanula jako vzplane záře umírající hvězdy. A stejně tak rychle byla hned umlčena. Zhasla.
Vášnivá kráska
Jako slizká chobotnice polapí tě svými chapadly, ta překrásná tanečnice spoutá tvou vůli, spoutá ji sladkými lákadly. Lákadly krásy, i tónů, lákadly chtíče, nelze odolat, ne tomu - co se mě týče. Chtě nechtě musím jít, první ni poslední nejsem, slepý a hluchý být, vůni následovat, vůni - ach, všechno dej sem. Sebere zbytky rozumu, sebere ti klíče, nelze vzdorovat, ne tomu - co se mě týče.
Perly deště
Temné mraky na nebi, úzkost hrdlo mi svírá, jak jen vysoko budou. A perly padají s duhou, každá barvy tvé stírá. Žádné perly - snílek jsem, to déšť, co city smývá, se slzami se mísí. A země pod námi mizí, v našich očích se stmívá.
Kam až!
Kam až. – Na hranici možností.
Vzdát se všeho
kromě lásky, věrnosti.
Vzduch zas proudí do tvých plic,