Písmák . . . přej si něco
Ať alespoň jedna sněhová vločkaco na tvé kůži roztávájak slzy nesmělých básníkůsplní ti jedno přání. přej si něco . ___________________________________________________________Krásné svátky všem přejehai_mal
(. a děkuji )
. . . v ozvěnách
už zase svítáa někde někdo možná básníkkrájí se na kousíčky do veršůkteré mu zbylyztrácí se každým dnemjak vodopád mých vlasů. a častozávidí ptákům jejich letmožná však střemhlav letyby mohl závidět
zkouším si vzpomínáníobrazy se taky tříštío hladinua z rozpuštěných vlasůpramínky mostů splétámna všechny strany prýštímám nebo ještě nemám. chytám se zčástinad propastíozvěn
. . . hodina z písku
stmívá setakový obyčejný podvečerslunce a takový to kolemprostě nudaa někdo venku říká že je krásněnebo coa že prej básnícizas budou mít vo čem psátnějaký barvy a pavučinya takový ty kecya mě mě je to nějak jedno_________________________________________________________________________________________________
začíná soumrakuvízlo ve mě pár dešťových kapekcos na mě pršelas příchutí apatie a dehtua do tvý pavučiny jsem se chyt´prý že se vsáknoudo tělaač nemám hladnejsem pořád syt
ne, neodcházej ještězůstaň tu se mnoudrž mě za rukuza rukumě drž
setmělo sezrníčka pískuztrácejí se na dněpřesýpacích hodinjak dlouho trvá hodina z pískujak dlouhoještěbudem
. . . v hromadném deliriu
přestaň mě konečně už houpat stačí mi kruhy pod očima zapíjím diazepam rumem a vlastně je mi celkem primaneumíš mlčet aspoň křičsbíráme podpisy na naše zítra ztrácí se v nedohlednufalešné dopisy a stejná jitra už ani s brvou nehnuneumíš snítbuď aspoň vzhůru v hromadném deliriu pozdě k ránu už nejsou vidět ani myši sami se nesvedem zavírat bránu na první zaklepání slyším neumím pršet aspoň hořím radši bych zhasla
. . . nesvítání
hladina vod pomalu upíjíze soumrakunemám strach ze západu sluncemořský příliv zametá můj plášťstín náhle vytvářísvé barvy skic
slyšíš ten vítr .
volá až do krvena rudé plátno z mrakůpromítám si tvůj obrazvpíjí se do poklidných vlna splývá s krajinou
i do křečových žil
. . . od stolu i lože
dnes je to patnáct dlouhých letvzpomínky se promítajíjako útržky starého němého filmutřeba naše poslední dovolenáuž tehdy jsem bývala pořád unavenáani já netušila pročanebo jak jsi mi nosíval ty plata vajecod známého ze slepičárnyvzpomínáš . nebyl to náš známýbyla to tvoje další nová známáa jáještě jsem platila benzíni ty vejcea byla ráda jak myslíš na rodinudneska se tomu usmívámdnes kvůli tomu nezahynua potom potom přišla nemocaž příliš vážná na to aby z tebe udělala správnýho chlapajakým jsi možná býval dřív"Miluju tě, nemůžu se dívat na to jak odcházíš"- odešels tedy ty za níproč muži lžou ikdyž to není třeba . byla o něco mladší, plná života a hlavněhlavně zdravátehdy se mi zdálo, že víc se nedá snéstživot má někdy zvláštní smysl pro humorvíš, vlastně jsem ti dodnes vděčnákdyž jsi mě nechal samotnouzničil se mi svět jak jsem ho znalatys to bylkdo mě donutil postavit novýuž bez tebekdyž sáhneš si až mockrát na dnotrvá někdy dýl než vyplaveš na hladinua bylo příliš málo sila příliš bolestio tom se nevypráví ani já nebudua za dva roky stáli jsme v soudní sínichtěla jsem co nejdál od tebečerné na bílém to míta díky tobě jsem tentokrátzačínala žítdnes je to patnáct dlouhých leta nebýt tvojí zbabělostinevěděla bychjak silná umím být.
. . . netečně
Vracíš se z práce unaven
čím dál tím víc
lhostejné čekání na výtah
ještě nedávno bys ty schody vyšláp
. . . v bílém tichu
v zajetí bílé ta smutek často tají když střemhlav padáš do propasti bílých stěn
a z vedlejšího pokoje je slyšet náhle sten a potom ticho
nic
kdo bude další v řadě stát .
. . . monogram
Monogram na ručníku pohladímmá barvy steskudneska jsi tadyzítra co já vímtak do vany si napustím tu tvoji vůnina kachličkách si budu promítatprvní a poslední tvé pohledysplýváš mi s horizontemtam někde bývali jsme spolu
tikám si s hodinaminahoru a zase dolů
pak obléknu si tuhle chvíliopřu se o unavený sena budu čekatuž ze zvykuna Štědrý den
možná ještě v lednu
. . . zimní Slunovrat
Stěny si tapetuju vzpomínkamia kostlivce mám ve skříniv koupelně černou dírunemyslím na návratteď myslím na pokánísvětelný rok má zimní Slunovrata dalším rokům nezabráním
jiná je dnešní realitav odstínech našich smutků tak jiný je ten hlad když v útrobáchse zmítá chci do oprátky nastrkat tak bezhlavě co bylo
spěchám a utíkám
ne že bych měla zrovna kam zdá se však že mám odkud
. . . jak stárnou jizvy
na pouštiv prastarých vykopávkáchv nichž vítr mívá úkrytšeptává tajemství tak viditelně nerado tom, že vláhu zná a ví kde teče řekatu vlhkost odezírám ze rtůjsem někdy prostořeká
tak voní žízeň však víš
neumím mlčet když opouštíš mě ty a moje sílystrachem jsem ochromená z pavučinpřesto k nim stále často mířím rozkoš je nehlubší mou ranou tak zase zítra.
tak chutná bolesta kříž
. . . Pandořina skříňka
z tváře si osprchuju celý dennakrájím si ticho k večeřipřikryju se nocí a počkám až rozsypou se stíny do pokoje
otvírám skříňku Pandořinua mezi Danajskými darynajdu i diamant Zkázy od Hopea
hodiny směním za vteřinu jsem starší než zítrazralá do muzea
v tom koutku vteřinové hysteriese nikdy neumírá
. . . uprostřed pentagramu
vzduch naplněn je stíny sem tam se prázdno mihnei sny jsou v protisměruje cítit vůně hlínya zbytky vitriolustékají po stěnách
touha je na splátkya všechno s úrokemzvládáme nevolnostistavíme hrady u plotua skvosty z Akvarelůjen kousek od bordelu
. i z larvy motýlanavzdory teoriímlíhne se noční můra.
zbyde tu samotana odvrácenou stranu
. . . vánoční příval
Vánoce už znovu klepou na dveře jsem náhle slepá z neonů a reklamna příval štěstíz láskysmutek se neomylně kvapem blíží jak hluchá v opeřejak cynik v nádheře si připadámsnad jako vlonineublíží
piješ z prázdného pohárkupláčeš nad stuhou bez dárků známprojdeš se za šera v parku sám
modřiny na duši snad zahojí ti příští rok nepřijmeš pod obojí rozsévat budešať za něco to stojí je to prý dávno dané Santa Klaus z dovozu se ti směje ze všech stran Ježíšek pláče
je taky sám
. . . já vím
najmu si čluna kresby v moři zanechámbez chuti slaná vodaa černobílé sněníi kámen se mi podobáprší mi do vanynevěřím na zázrakyjá vímty taky
tak drolívá se hlína z těch uměleckých děljá nebudu už jiná a to jsi přece chtěl
jde z tebe někdy málem strachvoníš po zralých jablkáchsvobodni na řetízkuštěkají psi
a s každým odmítnutím vracejí se přáníjak neodbytný včelí rojsmutek je někdy k popukáníteď drahý teď se bojtěch provinilých zadmá nemá má mě rád
. . . třeba naposled
ignorace a teatrální trapná gestajen jeden ze sta nemrtvých tu žije z humoru čiší tragédie klaunů tak s morálkou si třeba zahnu a páchnoucí dech vínem tu vodu káže jinejm
hřbitovy za svědky si berem tvář se ti stáhne divným směrem hrajem si na život už ze zvyku hořká chuť na jazyku hodně povyků doma čeká svědomí zvrácená láska holých zdí
mívalas na rtech zbytky čokolády na duši blíž ti klečím Lásko
vymíráš na setkání
. . . nic není
Ulicí bloumaj zase žebráci slyším tu vinu nevinných beze slov se tu potácímíříme opačnými směry na každém rohu červená spleť divných čar je na dlani rozpadá se dům
odbilo dvanáct apoštolů skrz tebe dívají se dolů ta hra z dnešního rána zůstane nedohraná
nic není dneska k mání nic není jako dřívmálem jsem věřil že jsem živ
poslouchám tlukot
. . . Kainova víra
Ze vzdáleného kostelami zvolna k uším doléházvuk varhannedělní mši teď slouží kněza vůně levných parfémů s kadidlem se tu mísí .
kdekdo tu zvrací hříchy je nám fajn pohřbili víru jako kdysi Kainzapálej svíčku za svý neřesti odpusť nám Zdrávas Milosti i Otčenáš zas nevnímáš. (. )
takposilněni odpuštěnímzas dělaj Boží dopuštěnípo všední dny
Kristovo tělo trhaj na kusy zapíjej krví prosit o smilování jen v neděli se musí
. . . Sedmiláska
Říkával jsem ti Sedmiláskoto pro těch sedm krásných pih i jedna stála za můj hřích
a ta co se ti tak zvětšovala snad slunce se v ní vzhlédlo byla nám tolik osudná tak do roka tak do dne
i mě už hrana zvoní sluníčko moje sedmitečné nic není věčné
a pak ti budu zase čechrat vlasy jak mívalas to ráda jak míval jsem to rád
. . . tik - tak
Včera svou hlavu sklonila jsi k zemi a možná ještě trochu níž a nevinným tak závidíš za tebe úzko je mi
tikámtak pro tebe
Dnes cítím jak se v cosi měním mluvím na osamělý černý kříž modlím se k Bohu co když není. za Něho těžko je mi
tikáštak za všechny
. . . smetí v prachu
v půl pátý dneska zrána zvětralá příchuť po citronu ve flašce od Cinzana i kostky ledu došly tak běžte všichni k čertu i bez ledové tříště vidím tu špínu pod vodou z těch vašich žertů zvedá se kufr v úschovně
Kupte si růže Paní zničehonic jsi sama
tak smetí z prachu vyndám si pečlivě srovnám do sbírky pro slaný oči
ve stánku s novinama maj taky půlnoc kameloti z metra křičej cosi o pravdě za drobný některý už mi taky došly
. . . roztroušena
Usedat znovu roztroušena posbírat to co ještě zbyloa hlavu na kolena dát ty tvý tu nejsou zase
pár taktů z Beethovena třeba z té Deváté co umílámat až v pase
vykřičet slova nevyřčená pálí jejich cena v průčelí domů seřazená tak sakra zvláštně pohozena chtěj říkat co se nesluší dělat to co se nedělá být ve všem třeba po uši nahápřeskakovat jak za mlada kaluži v časetím strádám
někdy se trochu hádámaspoň s tou draze Osudovouvinou i toho Beethovenazas na podlazer o z t r o u š e n á
. . . errare humanum est
minulé noci v oblaku kouře jsem to uviděl
blýskalo sehoupací koně ržáli pili
zbylých pár ovcí
páslo se z potrubí cosi vytékalo zeleně hřálo na slunci
. . . úsměvy
stojíme tady všichni v jednom šiku jak parním válcem přejetí pořád v úsměvu vůbec se nám nechce jak je ti. jsme v pohodě kdo nejde ruku v ruce davem odvrhnut bývá právem na chodníku odpad se válí tam kdo je bez viny zůstává sám
nechoďte blíž já mívám často strach dusí mě v krajinách nejen břišních svítíte silou stowatové žárovky příval nahořklých medů lákáte smečky úsměvných stínů spojují se v jednovelké Já
úsměvy rozdávámdo čtyř světových stranaby si nemysleli že pro Boha nemám dobrou náladu na Jihozápadě šanci vidím málo důvodů pro smích se všichni smějí jeden na druhého všem třetím
. . . nedělní soumrak
strháván proudem nociospale mžourám do výkladních skříníz včerejších neonů bludičky zbylyzítřek sa halí do pavučinz pouličních lampteď sílí
naproti přes ulici kdosi naříká počítá do sta šílí
je cítit bolest ze všech stranz podzemní stoky pachem nalákán vítr tu hraje z nottak trochu neumělena špičkách svých botsešitých z beznadějenudou zívá
už se připozdívánedělní soumraksmutnější zdá se místytišší jsou moje smyslyjako v kostelekdyž zapaluješ svíciza všední dnyza jednu z příštích nedělí
. . . květy
@ @m@ @ @ m%m@ @m @ @mm%mmm@ @m%m@ @mmmm%mmm@ @mm%mm@ @mmm mm%mmmm@ @mmm%mm@ @mmmmmm%mmmmm@ @mmmm%mmm@ @mmmmmmm%mmmmm@ @mmmm%mmm @ @mmmmmmm%mmmmmm@mmmmm%mmm@ @mmmmmmmm%mmmm%mmmmm%mmm@ @@@@mmmm@@m@m@@m@@m@mm@@m@ @mmmmmm@@ mmm * * * * ** mmmm@mmmmmm@ @mmmmmm%%@@ mm* * * * * * * m m@@m%%mmmm@ @mmmmmmmmm%@%%* * * * * * * *%@%mmmmmm%mm@@m%%%%%%%%%@@%* * * * * * * * * %@@%%%%%%%@ @mmmm%m%m%%@%%* * * * * * * %%@%%mm%mmm@ @mmmmmmmm%@@%% * * * * *%%@@mmmmmmm@ @mmmmmm%%%@@%% %%%%@@mmmmmm@ @@@@%%%m%m @m%@%m@m%%@@@@ @mmmmmmm%mmm m@%@mmmm%mmmmmm@ @mmmmmmm%mmm mmm%mmmmmm%mmmmmm@ @mmmmmmm%mmm mmmm@mmmmmm%mmmmmm@ @mmmmmmm%mmm mmm@. %. @mmmmm%mmmmm@ @mmmmmm%mm mmm@ % @mmmmm%mmmm@ @mm mm%mmmm@ % @mmmm%mmm@ @mmm%mm@ % @mmm%mm@ @m%mm@ % @m%mm@ @%@ % @%@ @ % @ % % % někdy mám palčivou touhu % motýlem se stát %k večeru s květy usínat % pravidelně % % rozkvétat %
. . . smiluj se
Na řece Styx už Cháron natahuje dlaň zdarma nic není zdá se
i na sklonku těch všedních dnů vkrádá se V-d-ěčnostzase
pár drobných proto v kapse nosím
co kdyby
Kosmopolitní
italské těstoviny a španělské mušky
francouzský parfém a taky sýr
a vínoa polibkya milovánía
švédská trojka už není pro mě
. . . na ulici
Za šera upíjím z pouličních lamp
i z výkladních skříní
a nikým nepoznán
ztrácím se
. . . arytmie
v arytmii srdce
se ti dávám
tušit
můžeš mi i lhát
. . . svítá
Svítá
usíná čas
a probouzí se vina
už celou věčnost
. . . žízeň
Nechtěj mě líbat
zapomněla jsem
jak pampelišky na slunci zrají
s větrem odcházejí do světových stran
. . . scházíš
Vracíš se zpátkypřemítáš
něco je špatněbylo to tak vždycky
všechno je důležiténějak napůl
i další půlkaza moc nestojí
. . . napůl Zveličená
Říkával jsi miDěvčátkoto bylo tehdy
když jsi vplul do mého stínu
abys byl na slunci
Přinesl sis kartáček na zuby
. . . ozvěna
S výkřiky do ticha
se možná míjím
jen blázen utíká
a nepromíjí
. . . pij slzy
do roklin mlha těžce padá
na kmeny stromů
po kapkách z listů stéká
poselství datel vyťukává
. . . navěky
mé pocity tvou myšlenkou
couvají
snad ze strachu
smyslné pocity
. . . nejsi
Nejsi
nejsi mi ničím víc než bys mohl
a snad i chtěl
když padám do útrob hněvu
. . . Memento mori . . .
. . .
Neměnnost pohledů jako zrádná touha
v prodloužených rukou hada
netečně zahřívá studenost noci
. . . po větru
ve stopách prachu se halíš
vítr je roznáší
neslyšně
přes závoj mlhy tě snídám
. . . síla zvyku
s odvrácenou tváří nad panoptikem
po padám dech
když ležím na zádech
naproti síle zvyku
. . . pláč stromů
to bylo včera
kdy jsi mi našeptával
zámotky
. a dnes
. . . bez dechu
berou mi dech
všechna ta stísněná rána
za otevřeným oknem
za šmouhou na zrcadle
. . . do ztracena
jak napsat bolest
a přesto dýchat něhu
do ztracena
jak zvadlé listy