Písmák Mezičasová
Když mládím starý člověk vnímá
protkané hravostí srdce vzpíná
ve vzpomínce průzračné leč pomíjivé
však potrhané a touhou chtivé
Když myšlenka brodí se bahnem
Když myšlenka brodí se bahnem,
v zajetí předsudků postupně chřadnem.
Ta skvrna za skvrnou na mojí duši,
něco mě probouzí, něco mě ruší.
přísný sluha
Souznící pavučina studu
Svlékne ti poslední šat
Mňoukání tonoucí vsudu
Svědomí nevyvrať
Synchron vášeň
Mívám rty máčené od jedu.
Kam slepý nejdál odjedu.
Zmítám se vprostorách u ledu,
slepými střežen vdohledu
Kamenná intuice
Jsou dny, které prahnou po skutku. Semknout příležitost, hrdinou svého srdce být. Jít s odhodláním. Prostým darem ti hlas, na který dlouho čekáš.
Klika na konci tunelu
Syn bídy a utrpení se mi představil.
Uviděl ten smutný obličej a začal plakat. Shrnul se do klubíčka a vytáhnul zúst čtyři metry jazyka a pak ho ustřihnul nůžkami. Nakonec mu zúst vypadl červ zkterého se vykuklil motýl měl pestré barvy štěstí.
Střeva jsou jen další pohádkou
Mlha bídy symbol nese
Vkrotkých mdlobách mužný sad
Hrdinové, pouhá verbež
Dotýkajíc v protiklad
Kronika osamělého slunce
Sypký dech je poustevníka kapky potu šíří splín hudba krále korálů sypou perly, nahý klín Klenot slaných obyčejů plete moři druhý břeh sliny plné hlíny v cele zarůstají do jizev Duha sluncem poskvrněna nese v život nový směr hanba dětí korálů krájí mraky, hojných děr Klesla stoupla pára z hrnce doprovází planý strach plyny plné špíny v cele metlou hněvu, krotký vrah.
Z jedné strany myš
Matoucí plody tvé milující žízně,
hlad po úsměvu skolý můj nářek.
Až pomine den skončí mé trýzně,
já vykradu chrámy a prameny řek
Klan nově milovaných lhářů duše
Jsem na dně sudu plném různé mršiny, havětí a volně uříznutýchkočičích hlav. Stěnám odpovídám na otázku kolik mrtvých těl je třeba pro nový život. Zaznívá píseň milovaného hudebníka žida Jákoba, který jakožto sólista národní opery zmohl svůj vyvinutý talent pouze pro funus mé maličkosti. Skonala hodina mého prostého ostrova, kde uzavřen vkonzervě myslím na energickou stravu pro smutný psí život, a dále ta etapa pokračuje beze mě.
Ticho
Kryješ mou tvář,
tak nevinně bídnou,jak pohanskou satiru uprostřed zlaté stoky nadějí
Linčuj mě, udej mě, kopej do mě,
ale nenech mě dívat na film pro pamětníky.
balet v bouři
Krátce se prozradil, v zápětí lhal,
životem bezradným na místě stál.
Vulkán touhy
O podál mého snění se zvyšuje přítomnost osoby,
která jakožto žena slibně vypadající lásku prožívající,
O vyplašeném člověku
Šinou mě pustými pralesy.
Zhynou nad planými moresy.
S jinou mě povolí abscisy.
Srdce mě zavalý procesy.
Lůza
Já zbaven touhy počítat ovečky,
došel jsem na samí prah poznání,
kde donucen svojí představou,
lehnul do sněhu a spokojeně spal.
Artilerie blazeovaný umělců konečného stádia
Hrdost tě zmítá v pokoji pro hosty,
suverén ztracen v lidských závějích,
heroj s duší býka ti v náručí naříká,
empatie znuděného umělce postrádají cit.
Přetvářka
Krumpáč a lopata, kam jsme to dospěli
kopat si vlastní hrob, mít nervy z oceli.
Muž plný rozumu povídá s motýli,
smyslné rty těžko se opíjí.
Kroky životem
Idealizovaný námět pro bezedný hrnek slz,
který se naplnil přesně pod okraj a začal přetékat,
mě přesvědčil o opaku mé dlouhodobé myšlenky
a nastolil anarchii v růžově zabarvených štolách.
V kanceláři
Divoce zdobebá sekretářka,
má studené nohy.
Mluvila scestně o proviantu
však postrádala vlohy.
Verdikt od krve
V lasturách zalitých krví,
se ženou hordy plačících žen.
Mě pobodal zážitek prvý,
ten nastolil smutný soupis jmen.
Loď plná zvratů
Plaval jsem v moři plném něhy
a absolutní smysl pro loď odmítal,
mím břehem stala se láska,
já plaval dál však síli ubývali.
Fantazie
Tleskám ti v zavěji fantazie,
představa bídníka ve mě žije.
Srdce mám schoulené do ostružin,
ladnými pohyby s tebou ploužim.
Nač se snažit?
Světlo v mlze
zdá se býti nejasné
Však musím psát,
aby to mělo spád.
Líbezná slečna
Líbezná slečínka mi nabídla svou lóži,
já nechal jsem se unést jejím důvtipem.
Morální hodnoty mi nebyli zde boží,
usnul jsem před dveřmi na betonovou zem.
ineffabilis
Cítím tvé rozjitřelé nitro,
které neprolomí mou hráz.
Až uvadne soucit,
zbudou znás,
Zůstaň věrnou
Má milá napovím ti,
proč má tvoje srdce býti.
Když usínám, tak probouzí mě,
tvá nestárnoucí vůně.
Sám za sebe
Krásnou tmavou tmou se procházím,
na lidi často narážím
na lidi s různou povahou
jenž přicházejí s odvahou,
Jsem to vůbec já?
Jsem zapoměn a slast mě nevzrušuje.
Opouští mě víra a přesto mám život rád.
Potlačuji svojí nesmělost ale nedokáži vzdorovat.
Jsem jaký jsem a jsem sebou znechucen.
Alkoholem řešit problémy
Znova se vracím tichounce domu,
mím přítelem stala se láhev rumu,
Přátel mám poskromno, však cítím se sám,
lásku už mnoho let postrádám.
Snít o lásce
Láska je brána pro naději,
za kterou mé city probíhají
čekám na tebe a smrtí blednu
snad se tou láskou zase zvednu.
Osudové ráno
Když tmu přemáhá světlo ranní,
ten den se zdáti bezelhaní.
Dnes osud ukáže mi cestu,
já nemám strachu z velkých gestů.
Jak rytíř našle štěstí v dešti
Štěstí hledat chtěl mládenec v dešti,
kapky ho svírali do pevných kleští,
osud s ním dosud hrál falešnou hru,
než spatřil dívku-krásnou madonu.