Písmák Panovnice - Příjezd královny
Nastal den Čtvrtého svítání. Bylo těsně nad ránem a nic nenasvědčovalo tomu, že by tento den měl být významný něčím jiným než několika obvyklými krádežemi a jedním či dvěma násilnými úmrtími, které tu byly na denním pořádku. Lidé vkrálovství Mariammé už pomalu ani nedoufali, že by zde znovu zavládl blahobyt a klid. Už léta byli nuceni obávat se každého nového dne, který jim mohl přinést ztrátu majetku, bližních i vlastní smrt.
Pavlík
Pavlík byl neobyčejný chlapec. Lidé by o něm řekli, že byl mentálně postižený, neschopný zcela zapadnout do běžné společnosti. Já ale vím, že to zdaleka nebyla pravda. Pavlík byl…zvláštní.
Očima vlka: Druhá část
Otevřel oči. Nejasně si uvědomoval, že leží ve vysoké studené trávě. Celé tělo ho bolelo, jako by se právě porval s celou smečkou. Postavil se.
Očima vlka - 1. část
Běžel tmavým lesem. Stříbrný kotouč na obloze zbarvoval svou bledou září jeho srst skoro do běla. Nasával svěží noční vzduch prosycený nejrůznějšími pachy. Všechny do jednoho je dokázal svým citlivým čichem rozeznat, nespletl se ani jedinkrát.
Sny, slzy a střepy
A pohár za první místo získává. Markéta Pokorná.
Ani nevěděla, jak se hloučkem bouřlivě tleskajících lidí prodrala až dopředu kslavnostně vyzdobenému podiu. Nemohla tomu uvěřit.
Věř mi
Věř mi
„Proč bych ti měl věřit. “ zachroptěl vyděšeně prošedivělý muž.
„Nejspíš proto, že jsem jediný přítel, kterého máš. “, odpověděl nevzrušeně jeho společník.
Kouzlo snů
Všude se vznášela stříbřitá záře a její laskající paprsky se chvěly v příjemném vánku. Odkudsi sem pronikaly zpěvy andělských sborů. Jejich nebeské hlasy zahřívaly její mysl a ona byla středem vší té nadpozemské nádhery. Byla krásná jako sen.
Antonín Dvořák
Psal se rok 1883. Ačkoli se již přehoupla polovina listopadu a podzim pomalu ustupoval ledově krásné paní zimě, která se o své místo hlásila svým typickým mrazivým hlasem, vulicích Prahy bylo rušno. Lidé křižovali uličky města sem a tam a všichni měli najednou plné ruce práce. Odkudsi se do okolí rozléhaly vysoké tóny snášející se lehce jako ranní rosa a rozpustilé jako cinkající rolničky na kolem projíždějících kočárech tažených rozvážnými koňmi.
Strážce smrti
Strážce smrti
Ležela vtrávě, tělo zbrocené krví. Chladný noční vánek jí hladil pomalu zasychající krvavé rány. Měla za úkol čekat. Čekat na smrt.
Oheň v krvi nehasne
Oheň vkrvi nehasne
Podzemní kobka pod starou kaplí byla vlhké a nehostinné místo. Voda skapávající zpevného léty zčernalého stropu byla ledová a zabodávala se do kůže jako ostré střípky. Světlo hořících pochodní ozařovalo kluzké kamenné stěny, na kterých se míhaly nejasné stíny. Tmavé obrysy vypadaly na nerovných mechem porostlých kvádrech tvořících zeď staré krypty jako nepřirozeně pokřivené bytosti bez tváří.