Karty

KARTY
Nejednou jsem se zmínil o vlakových kratochvílích. Mezi nimi o kartách. Nahrál jsem se jich ve vlacích ažaž. Nikdy jsem nehrál o peníze, ale i tak - já něco mezi sanquinikem a cholerikem - jsem kdysi po šestnácté prohrané hře jednoduché hry prší (to je název pro karetní hru co.

Ráno je to vidět jinak

Večer pod sprchou
tachykardie
na levé dlani nová čára
(přes čáru života)

Hluchoň

HLUCHOŇ
Prosím tě - udělej něco s tou poličkou…
Polička je v úzké chodbě panelákového bytu. Věší se na ni klíče po příchodu a naopak, odkládáme si tu hřeben (nad poličkou je zrcadlo), peněženku, než ji dáme jinam, prostě… no… různě. Beru šroubovák a přitahuji poličku k výdřevě chodby (dřevo dělá tuto prostoru stravitelnější). Vnučka, která u nás občas přespává, se v úzkém prostoru přese mne cpe ke dveřím.

Mám dva malé pravnuky

gumy mých nových berlí
vedle dětských tlapek stop
a mezi nimi život.

Miluji zahradu i ten náš kraj

Miluji zahradu i ten náš kraj
Previeu
„Tady máš připraveno na kafe“ řekla manželka, „já jdu tak na hodinu kMiluně… a už mezi dveřmi dodala: …a na schůzi…“ Miluna byla naše kamarádka o dva roky starší, než moje Jarmila, o čtyři roky mladší, než já. Vdova, ale samá sranda…
Po čem je. . po žížalách.

Embrya

EMBRYA
Přinesli nám druhé. Při tom prvním jsme si toho příliš mnoho neřekli. Venku pětadvacet, vevnitř o dva míň a deset kilometrů v nohách. Jako bych slyšel: no, to je toho.

Řád věcí je pěknej neřád

Zaťukání na rameno…
Nikdo.
Pak mi to došlo:
Ruka sartritickým ramenem

Nové železo

Váhal jsem - pak koupil přec
nové PéCé - to je věc.
Píše samo – jsem si jist,
že budete mít co číst.

Brácha na bráchu nemusí být vždycky korupce (:-D

Snídaně šampiónů

Zuby ještě se zbytky pasty
načínám krajíc
(toastový chleba
černý jak končící noc),

Nazdar, vole...

Nazdar, vole…
zaznělo mi do ucha, když jsem klímavě očekával v čekárně interního oddělení pozvání do ordinace, co tu děláš. Mirek.
Honza.
U více, jak osmdesátiletých mužů trochu nezvyklé oslovení, pravda – ale my jsme spolu válčili dvacet let za ČSD krásnější a poctivé, že se některé denní zvyklosti nedaly ani po letech zapomenout.

Řád věcí je pěknej neřád...

Zaťukání na rameno…
Nikdo.
Pak mi to došlo:
Ruka sartritickým ramenem

Černá díra

***
Nejrychlejší na světě je život.
Narodíš se
Saješ, sedíš, chodíš

Setkání novoroční

***
Třeba mi věřte, třeba nevěřte mi:
sám sebe jsem znenadání potkal
snad tak před anebo po půlnoci

Shora je všechno nějak jinak

Každé ráno chodil saktovkou,
svačinou a kšiltovkou
jak říkával – do podniku.
Šel čas.

Poklony domovům

****
antracitová noc
hladí leskem pyritů
došky, prejzy i šindely domů,

Světlo je dar

Pokoj bez očí
žere slova po stovkách
nikdy nenasycen
ač slov vněm i očí

Receptář i mixér

Zmusic-boxu
tóny a TÓNY…
z mnoha světů
zanikají kdes v zakouřených tapetách

Disonance II.

Z orchestřiště
z pikol a hobojů
smyčců i harf prší
tóny co hojí

Ke hvězdám

Bolí mne za krkem…
Není divu – už koukám na hvězdy
a stojím dýl, než hodinu
(protože takhle jsem jim snad o metr blíž

Únorová noc

měsíční hallo
od obzoru za obzor
všude je stříbro.

Ještě nevíme, co jsme

Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý.
Je složitý, ale dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Je nám ovšem k vývoji nutný jistý malý prostor volnosti, volby, vývoje.

Iluminace

Mezi nahými stromy
proniká tma ještě nedospělá
(straší nás koncem)
Radost je nízko, ale

Moudrost pod lupou

***
nevěřte uším
slyšíte-li moudrost
jen to jen zkušenost

Tobě dík

tobě dík, pane
tobě, který jsi všude
i zde
za tajemno tvé existence

Vánoční

Svatá noc bílá, zlatá
(i černá)
babička oškubala bílé kuře
Štědrovečerní černé nebe

Návraty

Víc, než tlustá kniha
mámin štrůdl
tátův ponk
dům v němž dnes bydlí brácha

Memoron

Memoron
Proč se o takových objevech nepíše.
Japonští neurochirurgové, mezi nimiž byl i graduovaný fyzik, operovali v jedné z yokohamských klinik třicetiletého muže se znaky aneurizma, které se ovšem na rentgenových snímcích nedaly řádně identifikovat. První vyšetření vedlo k domněnce o výduti na tepně, která tlačila na kmen a způsobovala pacientovi velké bolesti skřečemi končetin, poruchami srdeční činnosti a několikaminutové ztráty vědomí.
Rozhodli se proto pro okamžitou operaci, protože podle nich pacient neměl naději na delší život než několik týdnů a operace jakkoli obtížná byla jedinou nitkovitou nadějí na jeho záchranu.

Vláďovo veselé vyprávění vyvažuje vážnost věci

Vir.
Všude vir. Ve vzduchu, ve vozidlech, ve výtahu, ve vaně. Vláda ve večerním vysílání varuje: Vycházet ven.

Prapra...

Pramáti Eva
Předesílám, že toto není příběh o biblické Evě, potažmo o žebru Adamově, i když všechny evy a Evy mají něco společného a tak by se to mohlo předpokládat.
---
To jsem si jen tak - z ničehož nic - vzpomněl večer, před usnutím, na svoji spolužačku ze základní školy, z devítky. Psal se rok 1952. Eva - lhostejno, zda Novotná, Jelínková, nebo Koubová, prostě příjmení tu nehraje roli - se mi velice líbila.

Princip neurčitosti

cestou (a je jedno odkud)
si hraješ s obrazy
co kdyby, možná.
probíráš nepravděpodobnosti

Co nemám po noční

29. září 1982 máme 20. výročí svatby a já jsem. to je jedno kde, ale ne doma.

Eufonní

za řeku zírám
ze zryté země znaven
z dáli zvony zní

Mozoly

*mozoly na rukou
symbol těžké prácena chléb náš vezdejší- kousek masa -krátce:-----------------------Taky jsem je občas míval puchýři se mučilač jsem v škole pilný bývalšestnáct let se učildnes už je to celkem primauž mám ruce bílýna nose a za ušimajen mozol od brýlípo chviličkách čas jen kradui když už jsem v penzibílou hlavu – bílou bradumírnou hypertenzi-------------------------Práce semtam - ale rádipotom pivo pijem. Pomřeli nám kamarádi…My však ještě žijem….

Velezrada bez příkras

Nazdar, Jardo… ozvalo se vtelefonu.
Petr, o jeden den starší spolužák zprůmyslovky. To už je ale hodně dávno, pak nás život rozdělil… jenže po vojně jsme kontakty znovu navázali a zatím jsme neměli důvod tenhle status měnit. I naše stařeny :-D se znaly a vycházely spolu, ač je nevázala žádná minulost.

21. století jednou odpoledne...

Forest Fenn
RYCHLOST a FANTAZIE
Šel jsem tam tehdy sám
odvážně, žádný strachse starými poklady vhorách

Dilatace času

Nic nemá takovou dilataci jako čas…
Když jsem se po maturitě podíval do budoucnosti
zdálo se mi, že mám před sebou život nekonečný…
Když se dnes podívám zpátky. mám za to,

Jaro ve Středohoří

Vmlází ještě sníh a cesta sahá až ke kolenům, ale vborovicích nízké slunce vytvořilo iluzi…
Na pařízku jako dlaň už se vyhřívá tesařík (snad je to). louži vedle loňského listí nebe přemalovalo na modro
to by se to psalo.
jenže zmrzlé ruce sní o něčem jiném, hm. tak prodloužit krok a pak psát… jojojo.

Vinař v zimě nespí

Vzimě kraj spí jak ve vatě
i ve dne nad krajinou snovou…
Jen vinař ke trati od tratě
zakládá úrodu novou

Jarní večer

Poryv větru proti zapadajícímu slunci
přeladil mollový večer do durové stupnice
Někdo musí doplnit struny
Měsíc se zúčastnil bez emocí

Kdo je básník

Jak tu tak čtu povídky, ale hlavně básně, kritiky - vzpomněl jsem si na drobnou příhodu.
Snad sem patří.
Osm let jsem vydával spolu s dalšími několika kolegy městské noviny. Snažili jsme se, aby to nebyl obvyklý suchopár strohých oznámení Městského úřadu, ale list, který si lidé přečtou se zájmem a při tom vstřebají i ty úřední zprávy.

Jak napsat recept

Řeknete si: no, bože, to je téma . ale jen počkejte, co se z toho vyvrbí.
Jednou totiž jsme cestovali s přítelem po noční oslavě vlakem z Litoměřic domů, unaveni, což je po noční oslavě normální, hladoví, což je také poměrně běžné. Ke všemu není nenormální ani to, že jsme oba svorně měli chuť na něco ostřejšího a padaly nápady: česnečku - jé, to by bylo.

Hra čísel

DIASVATBA
Anotace: Hahaha. Kdepak. žádná svatba »cukrářů«… nýbrž svatba di-a-man-to-vá.
***
Snad bych měl začít odjinud… hm, ale nikdy není pozdě…

Pechy, dechy a vzdechy

(Meditace o tom, jak jsem se se srdcem dostal do červených čísel…. )
Nemocnice není moc vábné místo. Když ale teče voda do bot, je to místo, kde už byste byli rádi co nejdříve, nejlépe ihned.
Do toho dne jsem od roku 2002 sedmnáct let nevěděl, co je byť jen lehká rýma… za sedmnáct let jsem se snad ani nepíchl špendlíkem… Předchozí »píchnutí špendlíkem« vtom dvaašedesátém byl šestitýdenní pobyt na JIPce stěžkou virózou… Teploty se některé dny pohybovaly velice těsně pod hranicí 40°C… dva dny jsem strávil vledovém obkladu.

Anemia

Černá, černá…
Šedá
Bílá loužička krve…
Vneděli se nepohřbívá.

Pod širákem

Bos
složil své tělo
na polámané latě lavičky
kdysi zelené

Práce a hobby

***
Kovář
prsty ztvrdlými od kladiv a kleští
odhodil do vody poslední podkovu

Black horse bar

Mocca.
OK.

S nadějí

***
Vkastlíku poštovním se divný ozval zvuk
Otvírám dopisovnu…
Brouk -

Hodina sem, hodina tam...

***
Už je tu zas
zimní čas…
jak vrány a havrani oklove den

Mimotoulky

***
Dveře vsrdci
mne nevedou jen ktobě
ale i

Mít kde žít

OHROZÍ ZEMI SRÁŽKA S ASTEROIDEM.
ANO, ALE PŮJDE ODVRÁTIT, POKUD VČAS VYPOČÍTÁME JEHO DRÁHU
MŮŽETE K TOMU PŘISPĚT I VY .
Nenene, to není legrace – nikdy nezlehčuji věci, na kterých mi záleží. Je to fakt.

Dilatace času

Na mýtině daleko od cesty
dilatace času očekávání
evokuje předtuchu
která vteřiny natahuje do minut

Bublouš

Bublouš
Vracím se ke Snům bdělým a ostatním, především však k Bublouši, který vyvolal nejvíce pozornosti. Napadlo mne: co by tak asi řekli Písmáci, kdyby věděli, čeho název to byl před (asi tak) před šedesáti pěti roky.
Nebo - že bych.
Dobře.

Psí haiku

velký psí bobek
na dlážděném náměstí
marné hrabání.

Sny bdělé a ostatní

Koukám do dálky
až tam, kde silnice končí jehlou
Zázrak
(pro tu chvíli si nelámu hlavu perspektivou)

Štychpróba

Co takhle trochu umřít.
….
Ne - nene…
jen tak - na zkoušku…

Trihaj kukuku

***
Znebeské klece
hromy, blesky a zuby
svatí se pěstí

Pár haiku(izmů)

Jediná kapka
listopadové louži
zrcadlo ničí
jediný je bůh

Nadstandardní sny

Nadstandardní sny
Aby bylo jasno: je mi jasné, že toto téma ve světě povídky, ba dokonce české povídky, není nic nového. Dokonce mám na mysli velice konkrétní povídky a to knížku Ivana Vyskočila jménem "Vždyť přece létat je snadné". Hnedynko v první, stejnojmenné povídce autor popisuje a rozebírá na úrovni inteligentní srandy svého, jak říká, "létacího sna". Nedělám si nárok být větší srandista, než jmenovaný autor a také proto se budu zabývat létacími sny trochu v jiné, řekl bych mírně udivené poloze.

Osud

***
Na vysoký komín krátký řebřík
Na věž nízké schody
Na jazyk (jak vteřinové lepidlo…) pozor…

Štamgast

***
Nejistá již ruka odkápla víno mimo sklenku.
Chvilku přemýšlím, jak…
namáčím prst

Mysli na to, co děláš

***
Vzpomínám na odpoledne
plná přivřených očí
a potevřených úst

Oni nic

***
Klausové, Paroubci,
(to nejsou nadávky, ale premiéři)
při slově politika

Opáčko

Každý rok zvyklost neměnná
už vúnoru kupuju semena
(první krok ke sklizni)
Od osmdesátky se nic nezměnilo

Atribut

velkou mou touhou
brouzdat se mělkou strouhou
houpavou vodou

Štětcem může i brk být ... a brkem klávesnice

***
Nikdo neumí nakreslit
vlasové linie křídel vážky
palcem,

Nejen měsíc má stříbrné vlasy

***
Závislý na čase
na zpěvu i štěbotu
v zeleném music-hallu

Básní jsou miliardy

psát je čím dál těžší
poetický analyzátor zjistil
aequalitas verses
proto ta alogika

Jarní pentagram

***
letošní březen
pomněnky a fialky
mají zelenou

Ochranka

Bezpečnostní agentura jak zákon káže
Dnes jsme vyplatili gáže
a už se nám zdá, že
chybí stráže

Přirovnání

O bohatosti češtiny, našeho mateřského jazyka, jsem toho už trochu řekl i napsal. Dneska mám na mysli přirovnání. Některá jsou standardní, jakési přirovnávací axiomy, skoro definice: blbej jak tágo, dlouhej jak Lovosice, tlustej jak prase (to ale nepíšu o sobě - já jsem jenom poněkud více plnoštíhlej), hubenej jak lať (ani to není o mně), taková ta přirovnání, která mají dlouhou historii. Potom jsou přirovnání modernější, více variabilní.

Co nás čeká, co nám hrozí?

Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý.
Je složitý, ale dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Je nám ovšem kvývoji nutný jistý malý prostor volnosti.

Před sametovkou prý bylo líp...

Karel zemřel…
Kdo je Karel. No… spíš kdo byl Karel….
Sloužili jsme spolu vjednom externím útvaru Ministerstva dopravy a většinu kontrolní činnosti, kterou jsme byli pověřeni, jsme dělali spolu. Byli jsme pro někoho andělé zdůvodu, pro který jsme u jiných lidí byli černé ovce.

Po deseti letech rozuzlení

datum / id
11. 01. 2009 / 307728
Vytisknout | Přečíst později

po dešti

louže jako sklo
na oblázku uprostřed
cvrček Robinzon

Opuštěné divadlo

Mezi hranicemi lože jak lóže
se rozehrává ouvertura
bodu a nekonečna
jako koncert synonym, homonym a předtuchy

Blbý začátek

Já už prakticky do hospody nechodím…
Co. … no – vždyť píšu: Blbý začátek… Přiznání je polehčující okolnost. - jestli mne paměť neklame…
Ale kvěci:
Žena odjela skámoškou do divadla… do Prahy… už okolo třetí, večeři mi šoupla do mikrovlnky a zavřela do dvířek svítivě zelený papírek, abych náhodou - prý – nezapomněl večeřet. No co – stát by se to mohlo, ani nebudu rozebírat proč.

Femtosekunda věčnosti

entity v pronájmu
se platí
vědomím dočasnosti
minulost neznámá

Eva to ví…

Ranním jiskřením hasí noc
svá vlastní světla - tisíce, tisíce
Měníme své pokrývky proti roztočům
za deky proti křiváctví,

VŠICHNI RÁDI STÁRNEME KDYŽ JE NÁM SEDM, NEBO SEDMNÁCT

VŠICHNI RÁDI STÁRNEME KDYŽ JE NÁM SEDM, NEBO SEDMNÁCT
Inspirace je jasná…
Na dětství máme jen útržkovité vzpomínky… a tak už ani nevím, jestli jsem se. jestli se někdo upomene na to, zda se těšil do školy. Vprvní třídě jsme súctou vzhlíželi ke starším spolužákům a těšili, až budeme druháci… třeťáci… sedmáci… vdevítce, až vypadneme ze školy. Obdobné to bylo na dalších stupních vzdělávání a vrcholilo to touhou už mít pokoj od učení a začít vydělávat peníze…
Představa byla možná ani ne tak o penězích, jako takových, ale o jisté svobodě, kterou domněle ty peníze zajišťují… Ani nás nenapadlo, že svyděláváním peněz je spojena velká skupina povinností, proti nimž byly školní starosti doslova dětskou hrou.

Jak bych to tak nazval?

Jak bych to tak nazval…
Nejraději bych to napsal vtřetí osobě, ale tohle téma by to úplně zničilo.
Musím předeslat, že dlouho jsem nevěřil nějakému spirituálnu a vlastně na něj nevěřím ani teď. To by nebylo o ničem, kdybych neměl prožitek, zněhož jsem si ještě nedávno dělal srandu a zlehčoval mozky těch, kteří vyprávěli nad kafem či nad sklenkou o zázracích, zjeveních či nadpřirozených jevech.
Odmítám věřit vnadpřirozeno, připouštím jen přirozeno, které neumím… no – nedokážeme vnímat potřebnými receptory vybaveni nejsouce.

Novoroční předsevzetí

NOVOROČNÍ
Šampusy bouchly - zátky letí
za nimi jako staré smetí
i všechna loňská předsevzetí

Večer v městě pod Lovošem

Poryv větru proti zapadajícímu slunci
přeladil molový večer do durové stupnice
Někdo musí doplnit struny
a zhasnout

Pan Badi

Není tajemství, že jsem byl docela nedávno v nemocnici. jak vám to tak napsat . No : sestra mne uvedla na pokoj pro tři pacienty. Na jedné ležel starší muž, druhé lůžko prázdné, ale zřejmě obsazené.

L E O

Leo
Není tím míněn kdysi částí Čechů oblíbený sexyčasopis, ale štíhlý až hubený, čokoládově hnědý Kubánec, vlastním jménem Leonardo María Casavas. Seznámil jsem se s ním, když pro nepřízeň tehdejších mocných jsem pracoval v našem největším chemickém supergigantu v Litvínově. Protože bylo nemyslitelné při té práci v nepřetržitém režimu denně dojíždět k rodině, přespával jsem na ubytovně v Šumné, okrajové čtvrti Litvínova. Dělala čest svému jménu (může-li si část obce dělat čest), či snad lépe řečeno její jméno odpovídalo tomu, co poskytovala: v zalesněném údolí Flájského potoka byl klid, který podtrhovalo šumění lesa a bublot potoka (řekněte: není to hezké slovo - bublot.

Buď a nebo

BUĎ - ANEBO
není to poprvé
a já už dál neumím počítat
kolik slibů

…ale řeka nikdy nespí

Vlny vypráví náplavce o kolesech
ani kapka že parník
Kámen si to přebere jak umí
Přecedí vodu přes řasy a vajgly

Barončina bonboniéra

na ohonu nepochopení,
na skřipci času
lámán kolem pochyb
našel jsem dvířka tajemství

Mary, Hu a Na

…a bylo tak tuho, že
jsme opatrně vycouvali zbudoucna
(ostatně nejistého)
ksoučasnu

Deprivace ne, deportace nee, depilace taky ne... sakra: no - Deprese

devětatřicet jak z praku
rudá kola se říká
dokonce duhová
ale tím krása končí

Spleenful

Neoželel jsem
těch pár slov
(ač řekla míň, než jsem do nich vložil).
Jsou bolesti, jež nezhojí mast

Propast

Vůle na hadry
nálada pod nulou
naděje už ani poslední
dál než…

Variace na čas

Prosincový vítr na Václava
(a večer ještě ani nezačal)
tma jak v ……
(nic mne nenapadá)

Život

Život
je zdánlivě dlouhý závod,
který odstartuje láska a mléko,
trasuje náhoda a měří věčnost.

Z Vesmíru do nekonečna - science-fiction - nová knížka

Ohlasy majitelů knížky »Měsíční povídky« mne potěšily a já vám všem za ně děkuji a taky upozorňuji na podíl Gory, která se podílela korekturou a šetřila mi tak můj slábnoucí zrak. Mne to tak povzbudilo, že bych s chutí udělal ještě jednu tématickou, Zatím pracovního názvu Z Vesmíru do nekonečna, pokud by se našel někdo, kdo ví o nějaké dobře napsané science-fiction, nebo fantazii, která toto téma tečuje - a doporučil ji. Já mám pár vlastních věcí, ale pokud by bylo dost sf ze zdrojů serveru, nechal bych ty své na jinou příležitost.
Najde se někdo, kdo o něčem takovém ví.

Z Čapkovy fantazie R.U.R. realita?

Unikla zpráva ze zatím bezpečně neidentifikované japonské (nejspíš fakultní) kliniky, zatím poněkud nevyhraněná, ale pokud by měla být pravdivá - a to i jen částečně - byla by to nová funkce lidského těla a to především mozku. Utrpěl zřejmě poněkud amatérský překlad z japonštiny do australské angličtiny a pravděpodobně i další překlad z australského »The scientific« do češtiny. Promiňte tedy, pokud narazíte na nějakou neobratnost.
-----------
Japonští neurochirurgové, mezi nimiž byl jeden graduovaný fyzik, operovali vjedné z (možná yokohamských) klinik třicetiletého muže se znaky aneurizma, které se ovšem na rentgenových snímcích nedařilo bezpečně identifikovat.

Naposled v rodném domě

i žlábek pod okapem
rozžehne paměť
v reflexních barvách
až najdu schody

Mnoho povyku pro nic…

Ne, žádnej Šejkspír…
To jen já, starej suk, si občas vystřihnu nějaký lišej, nebo strup.
Jako před asi pěti dny, kdy se mi na obrazovce objevil obrázek uprostřed svýzvou: Pošli na účet číslo blablabla 4000 (ani jsem se nevšiml čeho) hrábl jsem levou po vypínači, kdežto pravou jsem mimoděk nechal spadnout na klávesnici, klepl do několika kláves najednou a nevím do kterých. Na monitoru se rozprostřela únorová noc.
Randomware… to mi tak scházelo…

Slovácká

Slunce vystoupilo nad stráně
a dalo vínům barvy, vůně,
jiskru, chutě
přívlastky

Závod, který nikdo nevyhraje

Rozběh:
Zasněně klepe
do kláves mléčné dráhy
prstem se mnohy zářezy

Haikupential

Oldjerry – 19. 9. 2017
víc nás tu bylo
před jedenácti roky
když jsem sem přišel

Dnes podzim, zítra zima

Podzim končí
se štětcem z mlh a mrazíků
jak malíř
chodí za dne

Světla a vůně

Zářijový večer

večerka i budíček
z milionů květních kalichů
(na západě slunce
na východě měsíc)

Měsíční povídky

Poslední houby podzimu

Vlistopadu na houby.
Každý si řekne: on se snad zbláznil… a víte, že ne. Už ani nevím, jakou stanici jsem měl naladěnou – hlásila, že opět začínají růst houby. To stačilo.

Mlčení měsíce

Vztyčené ocasy kocourů
a hromosvody
kótují střechy
Světla hvězd měsíc nepřekřičí

PO - vzdech

víc nás tu bylo
před jedenácti roky
když jsem sem přišel
Je to nanic - tohle zjištění. to jen já doufal, že Písmák bude stále stejný, i když lidi odcházejí. Posledních 100 děl trvalo písmákům 15 týdnů - tři a půl měsíce. Já jsem naskočil do tohoto poetického vláčku 7.

Neúprosný knihovník

Půjčená kniha s hnědou ořízkou
se zlatým nápisem Život
vázaná v kůži z lásek a nenávistí
tištěná na listech výher a proher

Krevel a krev

Ulice nevzhledná,
již zdobil královský nach
(krevele železitý prach)
jen do deště -

Otázky

řekni
co letí ti hlavou
když dveře mi otvíráš
očima

Trpím netrpělivostí

Cukr černě chutná po melase
v slunci příchuť stopy žabí mám.
Po tobě je díra v prostoru i čase -
- z obrazu mi zůstal jenom prázdný rám.

kvazihaiku

sucho zde sucho
měsíc volám vodu
jak mne slyšíte.

Starý popleta

Nazdar, Zdeňku,
když jsi od nás v čera večer odešel, začala se Jarka smát: Zdeněk se tě zeptal, proč děláš výpočty, co z toho máš a ty - jsi začal vypočítávat, kolik to stojí peněz. Ty jsi starý popleta.
No jo. má pravdu.

Probuzení

Ještě rozespalý
rozevřel úsvit náruč
červnového dne
pln očekávání

Vůně sobotní noci

opálové sny s lehkým odérkem pecek
noc voní nakyslým kouřem buku
proslazeným švestkou
vtipálek s láhví trnkovice v ruce

Boží sexologie

Pro celkem vzato úspěšnost fejetůnku Jeden z mnoha nápadů, jak lze taky Boha chápat mne napadlo postupně vám, coby vstřícnému obecenstvu, předložit sexologii, která se tématu na mnoha místech dotýká. Sexologie na rozdíl od sexulogie není o postelových hrátkách - to předesílám. jsou to vlastně dvě kompilované trilogie napsané v letech 2009 - 2015.
Některé nejsou jen o Bohu, některé mají společné pasáže i když psané v různých časech různými slovy.

Dálky nemusí být vždy jen modré

Dálky nemusí být vždy jen modré
Vlastní kniha, nebo kniha s autorskou skupinou je možná vaším tajným přáním. Vydat vlastní knihu lze s dvěma cíli: mít hmatatelný výsledek vlastní tvůrčí práce, nebo zbohatnout. To druhé jsem zapomněl dřív, než jsem to takhle zformuloval. Nedávná recese ovlivnila i prodej knih, především poezie a to i od renomovaných a zavedených autorů a básníků, natož knih méně známých či neznámých amatérů.

Nevzdávám

Již sprvní vyslovenou větou
jsem se stal turistou
po vlastním já
od té doby až dodnes,

Návod na život

už je to hodně dávno
co mi rodiče psali návod na život
jistě to byly dobré rady,
ale když jsem je potřeboval

Kdo ví...

Kdo ví, co bude.
snad zítra, snad za pět let.
snad za sedm, či za deset
ale jednou to přijde

Poezie »na štorc«

Cotobudéé.
koukala do papírku
čtvrt kila gothaje
jo - a dvacet deka goudy

Kolmo na zelenou

Není skoro nikdy zjevné
kdy je správná chvíle
naskočí sama
a spustí meditaci

Nevěřit je někdy užitečné

Dostal jsem se celkem nedávno do debaty, kde berou odvahu mladí islámisté k sebevražedným útokům. Smrt je sice poslední etapa života, ale to neznamená, že není stresující najmě ve věku, kdy vlastní život teprve začíná a tu oni, místo aby se drželi života jak klíšťata, tak dobrovolně. Věří.
Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy jsem na několik let staré fotce našel zapomenutou společnou expozici s Aldou (v originále Benhud Al Daíd), prima kluka ze smíšeného manželství v Praze studujícího Araba s Pražankou.

Haiku 10

za řeku zírám
ze zryté země znaven
zdáli zvony zní

K podstatě

hluboko
až tam
kde se stýká nebe s magmatem
se skrývá podstata naší existence

Na houby, na borůvky, na

slunce po deštích
dalo v hektarech lesa
barvu borůvkám
(a hnědou hřibům)

hospic

diagnóza na čele
jak transparent
vlnobití mezi ušima
v hrudi tříčtvrteční takt

dneska v noci, zítra ráno

kocouři kopírují hřebeny střech
a ruší všemi směry
párové pozorování měsíce
zatímco hluboko pod nimi

Průlet mlhovinou

na podzim vzpomínám
na šarvátky a bitvy s bratry
manévry s tátou
máminu přehlíživou shovívavost

Daň dobrodružství

tam, kde mráz tančí na špičce ztuhlé rtuti
a lední medvěd hledá čím zatopit
když i plus nula je hluboko
pod desetimetrovým ledem

konec je vždy stejný

nezaměstnaná mysl
se sklenkou Býčí krve
zabrousí do spodních vrstev vědomí
jaképak rozjímání

odklad

Čas nás obtéká
mnoha zákruty
jak řeka
s nekonečným břehem

Jen nebýt sám

Otevřené a průzračné
láskou
prosvětlené vzájemností
je srdce

kdo je králem jinovatek

král komu stačí
jenom fotoaparát
na cyklus básní

Návraty 1.

říkává se o mně,
že rád vypadnu z města
bez rozloučení, pozvání a bez kytky
zmizím do očistného tepla

Nesmlouvavost

Žádný děj a tak ani setkání dvou lidí
není opakovatelný
i kdyby byli stejně oblečeni
i kdyby se setkali na stejném místě

Hledání

cestou (a je jedno odkud a kam)
si hraješ s obrazy
co kdyby, možná.
probíráš nepravděpodobnosti

Touha

touhy
krásné obrazy za bílým plátnem
prázdné rámy
suché štětce

Hesionní PF2017

Listopadová procházka

Jdu polní cestou
a myslím na psaní
doma v teple
o větru pod kabátem

Sám nejsi nikdy

že jsi opuštěný.
opuštěná.
ale jdi.
vždycky je s tebou někdo

Dobrý nápad

V sobotu měl jsem nápad:
otevřel jsem dveře
a vypustil ven pocit
že jsem sám

... až za mraky Magellanovy

i v době, kdy básník selhává
a verše lásky zpívá zčásti falešně
i tehdy rád slyším tvůj hlas
a pozoruji tvář

Haiku 8.

tři měsíce
vídám dva měsíce
v jedněch očích

noční haiku

tma kryje město
jen oči hvězd hlídají
hluboké ticho
na měsíční disk

haiku 7

podzim jakoby
pro konec léta truchlil
mlha - déšť - mlha

Nejsem škrob, ale...

Když jsem přišel do naší občerstvovny »Na schodech« seděl Jiřík u stolu už delší dobu. Nasvědčoval tomu červený nos, oči melancholika a baj oko takových osm čárek na tácku (u nás -no jo, cítíme to tak - jsou ještě porcelánové tácky, které zastávají i funkci účtenky). Jen jsem dosedl a zavrtěl zády, abych našel správný posaz, přišlo pivo doprovázené druhým Jirkou. což ale tentokrát byl výčepní.

Prosté kouzlo

dotyky přikryté tmou
bdění odhalené touhou
sny zakryté víčky
modrají nocí

Podzimní čtverylka

heads
podzimní vodovlnění
odplavuje obrazy stromů
a prázdných hnízd

...já mám jaro

suchá větévka bezlistá
se scvrklými šípky
když venku v poslední šlápotě
zmírá zbytek sněhu

haiku 2

Jaru se klaní
petrklíč z vlasů dívky
snová rozhledna

Dvojím podzimem

když se courám vřesem
jako bych psal na listy letící ve větru
a cítím volnost ocúnu na horské louce
když

Rok

jaro zapálí
jiskry v skryté náloži
Vybouchnou květy
Srpnové slunce

Haiku 5.

den je větrný
chtěl bych rozumět řeči
větví a listů

haiku 4

za řeku zírám
ze zryté země znaven
zvony zní z dáli

haiku3

v srpnové noci
Perseidům koncert zní
žabí in es-dur

Nezávislý

než uděláš krok
zahoď své strachy
a očima zastav hrozby
rozeznej člověka podáním ruky

haiku 1+

dutě slova zní
nejdéleten mluvívá
jenž nemá co říct

Je ráno

v obláčku ticha
semtam tík
za stěnami z trav a pampelišek
netradiční ukolébavka cvrčků

Noc dává naději na nové ráno

šelesty v trávě uspávají
a na horizontu
půl třešně troubí večerku
unavenému dni

Obráceným dalekohledem

na prvním schodě mrně, později batole
o něco později s písankou ve škole
na druhém maturitní vízo mám ve brašně
s milou se koupáme v půlnoci a v kašně

Příběh čtyřiadvaceti hodin

diabetický hrdličky hlas
otevřel okno mého dne
a pustil ke slunci
poslední sen

Jak se objímají koně

Přišel mi poštou obrázek
večer loni
páru koní
jak proti sobě

Pochybnosti končí, když

oběma okny ve mně
koukám na cesty, které vedou
do zelena šedou
a do světla zakuté temně

Bombinzonáda ještě není bombinzóna a naopak

Sen s několikerým probuzením a bombinzónně pekelnou zápletkou jsa po krk v ledu na PIP a ještě upozornění pro ty, kteří začínají: nepleťte si, prosím, bombinzónu se zcela odlišnou zombinzónou, nejde ani o sestry. zombinzóna je když.
V namodralé mlze mezi dvěma začátky se sotva znatelně rýsuje vzpomínka na omnikosmickou plejádu slavností, které byly náplní toho úseku mého života. Ten za to stál.

Homogenita

V první škole
první žena mých tužeb
s copy na tašce s vlastivědou
mezi vrátky šeptá:

Co bez čeho není

Bez tmy není světla
a durcha bez betla
bez zápachu vůně
bez hladiny tůně

Ráno vlídné i drsné

dneska zase
vypuklo všední ráno
spálilo ranní opar
a nechalo vyhrát modrou

Paradox

ráno
na stěnu vedle okna
nakreslí zrcadlem slunce
a pokoj září na dvakrát

S nadějí v kapse

Zatřep rukávem
vždycky má v sobě báseň
setřenou kdesi
na madlech elevátoru

Dáma s báglem

Hm. Druhý kolik je na tobě. Jo. Podle toho to dopadlo.

V opuštěné továrně se časoprostor vlní

závity hadů
nejisté v poloměru
s vruty prašivými
hydroxykarbonátem železitým

Nábožní

lilie v kostele
na vyřezávaném oltáři
s nakyslou vůní lipového dřeva
naslouchá hudbě starší,

Poslední rok - už asi čtrnáctej

Kafe horké až sssssss
nó - automaticky
protože čtu
abych nemyslel na to

Asomnia 4.

bdíš s polštářem pod uchem
ve tmě sny černé
stále se měnících kontur
volně svázané ještě černější stuhou

ve vlasech déšť

ve vlasech déšť
bylo mi devět
s novou koloběžkou
svařenou tátou ze starého železa

Staré básně

za zámkem s petličkou
jak pro mrkací pannu
skrývají svazek dopisů
desky ze safiánu

krize

celý den
dobrušuji nehty
rychlořeznými zuby
až do

návraty

myšlenky letící vzhůru
trhají se cedníkem holovětví
jako předtucha konečna
podtrženého tónem

Na vině je Měsíc

měsíční kvanta
svítící
probably nobably pro baby
prohýbají střechydo nečitelna

Namaluj sen

Namaluj sen
štětec a paletu
namaluj vítr
nabezrámu plátno

Touha

Chtěl bych namalovat moment
jenž oči neuvidí
tichý a čtyřrozměrný
body začátku i konce

Pohled dopředu doprava dolů

Cesta dveřmi nepochopení
vede jen dovnitř
a dolů dolů dolů
až do hloubek

Vzpomínka na to, co přijde

až po létech
sedmdesáti osmi
tisíciletích
(kdy dnešek bude pravěk)

Poezie

obrazy všední
a věci lhostejné i nudné
slova nevyřčená
i věty šedivé

Svět klidu a klid světu

klid existuje jen na fotkách
i modlitba v duchu je děj
a o klidu jen boží slovo
Nirvána, Elysium, Ráj

Do padesáti let nepřístupno

noc roztáhne nohy
od desíti hodin
až za hranice pokoje
bezmála

Myšlenky ještě ne plešaté

loučím se s žitím
v zlomu dne a noci cítím
jak mísí se mraky a prach
odněkud

Tomášové

byl jsem u toho
když řeka vystoupila z břehů
a tekla do kopce
koukal jsem na to s otevřenou

Důvěra

to, o čem lze mluvit
se dere na jazyk samo
o zakázaném se mluví jen s moudrým
bez vytáček a zámlk

Po schodech - levou nahoru, pravou dolů

chléb a víno
rozzáří zaprášené obrázky
dětství
i dospívání

Setkání

Tvá
slova zlá
jak kapky deště
v louži zapomnění

Slova přes sklenici

po letech
občas hledám ten rubín
který jsem pod klíčkem
našel při měsíci

nedopsaná

dnes jsi mne ani neochutnala
ani tempo
ani kotník
do přehrady touhy s teplotou kafe

Akustická havarie

Před večerem poezie
udělal jsem chybu
zašel jsem do tratorie
na pečenou rybu

Plač jen šeptem

Zrovna jsem se chystal
v úterý
převrhnout hrnek se zbytkem měsíce
(do příštího roku),

Chřiby

Na hřebeni Chřibů
cesta hlídaná řadou švestek
(v září i těmi, co je češou)
vtéká po stráni do lesa

Na Mont Palomaru

Zabaveno

Rok padesátý čtvrtý

Samota není nikdy sama
vždy jsou s ní pomněnky a sedmikrásy
(když máš správná skla)
ráno si pozlatilo velkou róbu

Začátky

Co je to štěstí .
Šťastné je dítě, jež poprvé se sklouzlo.
Šťastná je máma, pro niž to má své kouzlo.
Štěstí je hvězda, co počíná se třpytit.

Hereditarika

Dělal jsem si dříve takovou lehkou srandu z řečí stárnoucích kolegů a známých o »pomalém účtováním se životem«. Přišlo mi to patetické a neuvědomoval jsem si, že je to jen zkratkové pojmenování celkem složitého procesu - analýzy - co jsem byl a co jsem, co jsem udělal - co jsem neudělal a co jsem přímo podělal.
Smích mne časem přešel. no - časem: za pár dní je mi sedmdesát osm let.

O chlebě

Ve staré pekárně
dvě žárovky ještě stačí potlačit svítání
polena praskají
pec žhne očekáváním

Pouto

u sklenky Mavrud
tok myšlenek se mění
na vodopád slov
psaných náladou

Zprofanované téma 4

Štěstí. co je to - štěstí.
Když jsi byl mlád - tak dvaadvacet let
byl štěstím osud,
jenž do cesty ti sved

Nejde jen o hvězdy

Nazdar, Zdeňku,
když jsi od nás včera večer odešel, začala se Jarka smát:. pan Korf se tě zeptal, proč děláš výpočty, co z toho máš a ty - jsi začal vypočítávat, kolik to stojí peněz. Ty jsi starý popleta.
No jo.

Ranní pozdrav přátelům, známým i těm ostatním

***
minus několik
mi leze až pod deku
oknem za hlavou

Tři za volantem

jaká hra světel:
výklady
semafory
světla aut

Stará fronta zítra

Klapot klávesnic ztichl
Půlnoc je minulostí.
I poslední žárovka v redakci
chtěla už mít ,padla'

Memory open...

poslední dvacka mne pálí v ruce
jak čert
v kapse tma
autobus nikde

Kompresívní meditace

na suchu a na konci sil
ztracených v boji se zlobou a záští
medituj na dně moře
hluboko pod hladinou všednosti

Meruňková duše

Meruňková duše
Jako dítě jsem měl jiné starosti. jestli mne máma pustí ven, aniž bych předem napsal domácí úkol (občas se to povedlo), jestli vyhraju dost kuliček, abych měl nějakou munici do praku (:-D, co mi řekne táta, až přijdu domů v botách s ukopnutou podrážkou z naší pouliční ligy. Ani páry o nějaké duši.
Po několika průšvizích, z nichž jsem nic nevyvodil, pak přišly na pořad života trable, které mne zasáhly hlouběji - volba mého oblíbence - Borise, psa našeho souseda, který ke mně přišel umřít, za rok skon milované babičky, za další rok kruté ukončení mé první studentské lásky, v zápětí potom policejní - no -vlastně esenbácké vyšetřování mé domnělé krádeže, poznání, že na vojně není nic podobného, jako mnou očekávané spravedlnost a čestnost a tak se mi to pěkně štosovalo a tím směřovalo k poznání, úsudku, přesvědčení, že duše není výmysl.

Pohledy zpět

unaveně opadává dnu minuta za minutou
jak smuteční vrbě
(ale i ostatní stromy se svlékají)
skličující pohled

Drzá moucha

Drzá moucha
Zase vosy, co ty se nás letos natrápí. přemílal jsem někde za čelem při věšení vosolapek, amatérsky vyrobených z několika PET lahví, zavěšených na trasách, po nichž se vosy slétávaly do mně nepřístupného hnízda mezi dvěma palubkovými stěnami zahradní chaty. Lahve byly ve dvou třetinách výšky opatřeny otvory jimiž se vosy ochotně prodíraly za vůní nahnilých meruněk rozšlehaných do vody v láhvích.
Cestu zpět už nenacházely a po delší době létání v malém prostoru, unaveny, spadly do tekutiny, aby se jí napily naposledy.

Nový den

prchám do tmy
když den už dlouho tělo objímá
a opakuje včerejší chyby
(jako člověk)

Podzimní triptych

podzim se překlápí ke konci
na kterém stojí strom bez listí
demonstrativně,
aby ukázal,

86400 vteřin

k večeru
syt hlouposti a zloby
narvu každodenní vteřiny
do pytle na odpad

Nemysli na ni - v neděli...

Když ohlédnu se zpátky
na oslavy a svátky
vidím dny, co zdály se mi dlouhé
- jak rok bez peněz - třeba.

Když umře naděje

Poslal jsem e-mail
po linkách nadějí
sen pouhý vzepjal se k letu
s vírou

Sobotní směna

svítit je třeba
i vsobotu
i v divadle
těm co tančí

Sklo slinami neslepíš

Přijď ještě jednou
ať vypadá to
jako že nic.
a tak jako kdysi

Stará bonboniera

Černá a bílá
taneční pár - a polka
jak horský potok.
Polka z hracího strojku -

Všude dobře...

Jak to v životě chodí to přece víte
tak jsem jednou nohou počty - to je moje
(s druhou nohou na lodi) symbol návratů
prošel zemí mnohou v tomto případě jiné weby

Pudor (et verecundia)

děláme jako že nic
a uvěřilo nám Slunce
(a teď i Měsíc)
dokonce i správcová s dlaněmi u uší

Jednou to tak skončí

připaž křídla
zmizí study a rozpaky
z trapasů
nezdarů

I v červenci to jde

červencové horydoly
sluneční kočár s rudými koly před očima
protržený černý pytel
a pak carpe diem

Dvacetkrát na zdraví

Telefon. zvednu a nadechuji se, že se ohlásím. Kdepak - z druhé strany se ozvalo: Hele, Jardo. řikals, že pojedeš do nemocnice do té naší díry.

Vědět kdy, vědět co, vědět jak...

co nejde říct ve dne
tma snese
diskrétně přikryje rozpaky
a taky neodsekává

Mosty

z láhve Tramínu do očí
vedeme otevřené hovory
o tom, co dál, co my.
co.

Být tak něčím jiným

Být tak deštěm
zasažen slovem byv
kolikrát jsem deštěm chtěl být
do písků, jehličí či polí vsáknout

Mladé léto

nádherně černá nebesa
s dírami po miliardách meteoritů
a komet
mne nutí zavřít oči

Hypotéka s absolutním úrokem

entity v pronájmu
se platí
vědomím dočasnosti
minulost neznámá

Osamělá půlnoc

z bláznivých nápadů poskládám vitráž
v pokoji bez oken
zbytek hodím hodinám s němou kukačkou
zrcadlo ksichtem ke zdi

Vaudův podvečer

Chtěl bych noty znát... pauzy a cesury, klíče

Zatočila se mi hlava.
když to bylo po čtvrté
zastavil jsem se - a zaposlouchal
flétnové tóny jejichž zdroj jsem ani neodhadnul

Takové obyčejné ráno

Takové obyčejné ráno
Otevřeným oknem vnikl do pokoje bas sousedova půlmetrákového ovčáka současně s bouchnutím domovních dveří. Probouzím se během jediné vteřiny do plného vědomí. Na stěně proti mně a proti oknu je stěna proužkovaná sluncem přecezeným žaluziemi. Nad posledním proužkem visí fotografie rodičů z jejich zlaté svatby.

Modré

mezi papíry a kelímkem
pod chodníkem
v slunci matný lesk
padesátikoruna

Neřešení

Bolesssst .
dělím se (o ni)
s.
Nemenšíse, nemenší

Satanarogant

Vždy
jako býk rohem
nemyslí, jen přirozeně
a slova uspávají

Oldjerryho speciál

Hádanky
Dvě obložky
Co by tomu řekl Ezop,
že papoušek dravce sezob‘.

Hippohaiku

vysokou školu
i parkúr bez překážek
jsem rád tvým koněm

Vzpomínka na Bíšu

Dnes jsem narazíl při toulkách netem na Literu na báseň našeho bývalého spoluuživatele Bíšu. a jeho báseň, ohodnocenou 332 tipy.
---------------
(Bíša) Moje motto:
Vím, že nevím nic, s tím chodím do ulic,

Výborný chleba

Výborný chleba, pane Třešňák.
pronesla paní, tehdy mi trošku připomínající moji mámu. Mistr pekař, k němuž jsem jezdil skoro dva kilometry každé ráno - ještě před školou - na koloběžce, později na kole, pro čerstvé pečivo, zrůžověl jak mladá dívka po prvním polibku.
Děkuju, děkuju, paní Černá.

celoroční

rampouchu slzy
jsou jeho jarním l‘éthé
vypláče život
jaro zapálí

U hvězdohledu

za dveřmi z parsekových klád
se skrývá tunel k nekonečnu
nerovný, nepřímý
s ohebným světlem

Filety v počítači

Máme to s počítačem všichni trochu podobné - básně, říkánky, povídky, vyprávění - a sem tam něco, co stojí za řeč. Pak ovšem nějaká pošta, internetbanka, objednat semena, trenýrky, léky, dovolenou - no vždyť to znáte. Když toho má člověk dost, je třeba drobet odpočinku - jít třeba k televizi, nebo odjet na zahradu, která má moře předností, ale jednu vadu: je daleko. Tak co pak.

reinkarnace

Potkal jsem tě ve chvíli,
kdy jsem přestal věřit,
mávat nadějí
a rozhlížet se.

Asomnia 2.

Noc mi zamázla okna
berlínskou modrou
v níž ospalá pouliční světla
poutala zdivočelé myšlenky

Pohled svrchu

pohlédni.
- a ohlédni se zpět.
od nevidět k nevidět
od akvamarinu k bílé

...psát je čím dál těžší

poetický analyzátor zjistil
aequalitas verses
to ta alogika
a arytmia

...nohou

Poštovní klient mi hlásí
Nejsou žádné nové zprávy.
Nemáte čas na mne - asi.
Trhněte si - buďte zdrávi.

Poklona domovům

antracitová noc
hladí leskem pyritů
došky, prejzy i šindely domů,
modročerné břidlice kostelů

Karabadangbaraka

Umlčení splínu
hledám ve tvém klínu
světlo
ty lžeš o svém stínu -

Vzpomínka

Není to ještě nikterak dávno. pár měsíců.
Dnes jsem nahlédl do kalendáře a našel jméno dnešních oslavenkyň - Vlasta.
cosi se mi stáhlo za ušima.

Ranní souboje

jedním okem do noci
jíž (snad rozbřesk)
povolil opasek nad vodou
ráno (snad mosazné)

Lepidopteriáza

Stojím před stánkem - vedle manželky s dopisem v ruce - a hledám v kapse drobné na známku. Skoro do ucha mi někdo zařve: Butěna Jardo. Otáčím se a nadechuji, jako že dotyčného pošlu do. no kam byste takového.

Restarace »U Kosů«

voda
studenější nežli brrr
po kapkách do louže
každé následující žbluňknutí

První ranní pozdrav

svítání zvolna povoluje
dekl noci
světlo ještě ředěné sazemi
(moc si netroufá)

Výběr

jsi Bůh či Bohyně.
vyber si.
postel
či kostel -

Do tunelu

V zpětném zrcátku sleduji
silnici za sebou
nikdo
a za chvíli zas

Nejen origoš...

zahrnuji tě vřelými slovy (když ptáčka chytají)
vyčtenými z básní (představa o špičkovém vemlouvání se)
těch, co už nejsou (Rimbaud, Nezval, Seifert. )
s nedůvěrou (copak to na mne zkoušíš. )

Jen originál!

zahrnuji tě vřelými slovy
vyčtenými z básní
těch, co už nejsou
s nedůvěrou

My dva a čas

čas zůstal stát
(nebo my jsme se rozběhli -
někam)
na vrcholu našich pohledů

Vzdor

štěk jsem jako čokl
když místo věty
hodilas mi přes plot
slovo

Ze soboty na neděli

opalizace
nejen drahý kámen
i ve sklence honí se stíny pecek
jejich dráhy napovídají

Shpatchek Air Lines

špačkové zas už mají letecké dny
roje jich od rána krouží
pod mraky
i nad hlavou

Dlouhé cesty domů

Jen jdi
ať čeká tě
žena nebo matka
Zkrátka jdi a nedbej

Důvěra, co popírá sama sebe

Nevím, proč někdy nálada prchne
zavřeným oknem přesto,
že miluješ jak paprsek
z nebe na zem

Most

pohlédni. - a zpět.
od nevidět k nevidět
od akvamarinu k bílé
v intervalu půl délky

větrné

listí s papíry
v koutě mezi domy
větrný kvapík

Oči se ti smály...

čas a nerozhodnost
mi ukradly
naději.
mé já se před tebou svléklo

Zapomenutá haiku

stín zapomnění
na šedivé pomluvy
jako noc padá
po dešti v létě

Barva krve, barva radosti TVAR ZE SÍTÍ

Sedíme u stolu
s vyšívanými třešněmi,
vínem na jazyku,
za okny západ,

Setkání

za očima
tvůj obraz i slova
mám
jsem - pravda -

Sním o tom, že sním chleba... a maso sním s ním...

Taky se vám stává, že se nemůžete rozhodnout co udělat k jídlu pro očekávanou návštěvu. Tak to jste na tom jako já v pátek. Syn se ženou a dvěma dcerami přijdou přát k narozeninám mé ženě, syn matce, snacha tchyni a holky babičce.
Jsou tři místa, kde takový problém lze vyřešit - moje sbírka receptů, lednička a spižírna, neboli správně česky špajz.

Lesní zkratkou

zelená a zelená
na křižovatce
řízená lípou stoletou
(jen mohutnost listí mlčí

Odnikud nikam a dál

jsem cesta odnikud nikam
jak život
první krok na stezce
tak pro bicycle s úzkým ráfkem

Z Tokia do Madridu

dva metry v pase
pneu Jumbojetu
obepíná rovník
protínající velmistra sumo

Nevěra 2.

vektorem noci
s jiným
pošťuchuješ mne
mezi ušima

Kdy je to - hned?

z modřínové police
na západní stěně
světnice
na mne shlíží mezi snáři

Srpnové poledne

malá na dvanácté
velká na malé
poledne jak když střelí
nejen ta chvilka

Čas, zase ten čas...

To si piš
nebojím i když:
je mi tak trošičku líto
když uvědomím si zas

Dak(t)yloskopie

jako Sherlock
zkoumá mi manželka hruď
a hledá
otisky prs(t)ů.

Gogh

pár obláčků nemírní žár
pšeničné pole s rudými cákanci
semtam modrá
slunce závodí a vyhrává

Podobojí

dny s tebou
jsou jak čerstvý chleba
křupavé, měkké i voňavé
s kmínem na horní kůrce

Houbařská modlitba

houby rostou
a tak
máš-li po ruce les
jít

Báseň je, když...

na mysli mi otaz tane:
čím se báseň básní stane.
Pohledem - odněkud zdáli, shora
zevnitř, škvírou mezi činy

mohu, slečno? nemůžete, pane

odmítnutí se vrší
a navíce ještě
zas venku prší
vyrážím do deště

Vzpomínka na baronku VI.

ani čudly
a stejně do bot
žabikuch a koš
když nerostou

Vzpomínka na baronku - TVAR-ZE-SÍTÍ

než přijde mrcha
co vzala mi kamarády
a mně nechala vykradený život
s podzimem v hlavě

Mají vousy - sedí... čtou si

no tak jsem dědek
a co.
jinak to nejde.
Každý chce dlouho žít

Královo pole

velice jsem chtěl
napsat báseň
o chlebové vůni
a větru ze strniště

Nostalgická

rodný dům
v němž bydlí někdo jiný
komín kouří jak vzpomínky
a jabloň dále hladí střechu větví

Supernova

nerada propouští svit hvězd
noc ředěná měsícem
vesmírné ticho nese z jejich cest
tisíce zpráv starých

Dřevaři

pile naposled zasvítily všechny zuby
ve slunečním úsměvu
a stromy si oddychly
tak zase až zítra

Velice ranní obraz

črtám hrudkou domy,
stromy
mraky
taky

Na zdraví!

Jednou byla moje žena někde na nákupu a já měl na starost synka. Bylo mu něco málo přes dva roky. K vánocům dostal dětskou čajovou soupravičku a rád si s ní hrál. Večer jsem seděl v obýváku, díval se na zprávy a syn mi donesl "čaj" - tedy samozřejmě ten umělohmotný šáleček a v něm nalitou vodu.

Podzimní suplika

nohavice blátem courá
sukně mokrá mlhou
mlaskavě vypráví,
že mezi žlutohnědorudým

Noční procházka

z nebe vypadla noc
a teplou vůní sena
pohladila náš sen
až do konečků prstů

Rozbřesk

lesní cesty jsou měkké
proto je ticho slyšet třikrát
pod kopýtkem nebo měsícem
v očích sen, touhu

Život je krásnej (a divnej)

od narození
je to pořád
stejné.
snažíš se chytit chrastítko

Jízda

vysokou školu
i parkúr bez překážek
jsem rád tvým koněm

Poezima

nohy ke kamnům
když vítr tříská okenicí
a budí domy spící
už

Růže z herbáře

kdysi bílá
délkou vzpomínky narezlá
léty i zimami vysušená
zvoní stále ještě voní

Pohled z prázdného domu

Head on windows
kde jsou květy.
odlétla křídla
teplo v žebrech listů rezne

Hádka o pracovní pauze

pauza a chvilička zahálky
překlopila se do války:
nejlepší ženy jsou brunety
no právě ty - a ne, že ty -

Bivoj

Zašel si jednou beránek
ke »Dvěma stehnům« na džbánek
aniž byl ovečkou naveden
hned na šest - a nejen na jeden

Bojím se usnout

od rána do večera
den mimoběžník
dlouho ještě nebudu spát
než se setmí

Býval to

okna zaprášená
bez záclon
klika u dveří na půl žerdi
děravý okap

Snad je ještě čas

snad je ještě čas
při měsíci
který se shlíží v tisících oken
mazat myšlenky

Staré lásky

sny i vzpomínky
zlatem zdobené a pošité perlami
nedotknutelný poklad tajemství
v objetí šafránového brokátu

KDYŽ ZVÍTĚZÍ ROZUM

běžel kos
první kros
zakop protože měl spěch
přehlédl rozkvetlý jetel

Život není vždy jen zlý

Po odchodu do penze mi scházela práce. Sháněl jsem nějakou smysluplnou činnost, ale dlouho marně. Reklamní agentutu - výbuch. Pojišťovnu - výbuch.

Nekonečná noc

hodiny se táhnou
jak přes kopírák
černé
mazlavé jako dehet

Nesmysl o smyslu

co je život. víme stěží.
jiný názor než maj kněží
ve vědeckých kruzích běží
jsou to žabomyší boje

Zrcadlení

za zrcadlem, co dělí světy
v pavučině najdeš
slovo navěky
režiséra v ornátu

Červenec

slunce stéká
po rudých plotnách střech
oken roztavených sklech
a buší do temene

haiku XXXVI

se sluncem v mlze
vzduch houstne kouřem, masem
švestkovou vodou

hledá se

bystřina se pod břehem nevylévá
to až když přestává zurčet a hučí
nebo se hučet učí
a chce už řekou být

haiku CIX

oknem i dveřmi
ke sváteční pečeni
šeřík a jasmín

Dlouhé nohy

bylo na co
od vraních pramenů
až tam kde u asfaltu končí
tak koukal

Jak jsem našel Písmáka

Náhoda je silný faktor vživotě každého znás. Náhodou jsem se dostal z Kladna do Lovosic. Náhodou jsem se chytil sportu a nebyla náhoda, že jsem se kvůli sportu do Lovosic vrátil i po vojně. Náhodou jsem před 51lety poznal svoji manželku .

6 887 592 993 - 1

tlak na hrudi
hrály dudy
když se někde zatlačí
já ne, já ne - to ty, to ty.

Studená, zlatá a hedvábná

mít zlaté hřeby
hedvábnou nit
přišít a přibít
k ránu

Ze života

nepřísahej
jazyk ti sám lže
a líže
jen kříže

Dvanáct stovek

Chodí po ulicích bez lidí
vidí vše co jiní nevidí
zhaslá světla nočních podniků
stopy na rantlech chodníků

Czaiku

Rosou i sluncem
prý jen básnická klišé
radostné čtení

autoportrét

někdy - i často
malujeme autoportrét
pozadí z černé
berlínská, alizarin, kraplak

město u D8

I kolem silnice
louka je tím zelenější
čím vyšší je nebe
za krkem se hlava točí

Zvláštní vize

vy se ptáte co je báseň
a já chvíli váhám
vím to, vím
každý snílek to ví

Vaudovi ptáci 7

Insomnia

Oči na půl žerdi tuší strop
ani spát, ani bdít
ze strany na stranu
polovědomí na hranici noci a svítání

Kronika »Zahrada na východní stráni«

Z KRONIKY »ZAHRADA NA VÝCHODNÍ STRÁNI«

Jaro jde

listopad spolykal sluneční svit
natáhnul mlhy mezi létem a zimou
spláchnul teplo, zpěv a barvy
ticho, šum dešťů, svist větrů

Vaudovi ptáci 5.

jezero
mi evokuje moře
daleké touhy
a lodě všemi směry

Jarní touhy

oči nebe schované
za cácory ranní mlhy
a skřivana nevidět
jen jeho trylek

tóny

scéna
tympán a kotle bouří
a náhle činel
(to končí)

Pes a jeho smrková bouda

Pes
Bydlel jsem v Kladně, v takové tehdy periferní zahrádkovité čtvrti. Z okna jsem viděl nejen naši zahradu, ale i do zahrad našich sousedů. Z okna nalevo jsem viděl k Novákovům i na dvůr a na dvoře jsem vídával pes. Měl čtyři nohy, ocas a na opačném konci těla zařízení na štěkání.

To čas je ten Bůh

Západ i východ
snoubící se s černohnědou
i modrozlatou
hluboké lesy i hory písku

Ze soboty na neděli

mezi domy
krvavá obloha
srpem rozřezaných mraků
jen jen se rozbrečet

Cyklovitae

život
divadlo s kruhovým dějem
průsečík slz a smíchu
kompilát světel a stínů

Kosmetický salón

Vyžaduji stručně, břitce:
zavřete té známky rytce.
Toho muže těžko znám -
- tohle není hradní pán.

Studánka

Ráno ráno.
nalilo si studánku
ukouslo ještě vlažného slunce
a rozvalilo se mezi břízami

Jagara

jagara není mytická osoba ze SríLanky,lovec, ani myslivec - jagara je v tomto případě složenina z křestního jména a příjmení.
Jan Gahura.
Honza je (doufám, že ještě je) o půlrok mladší, než já. Byl na Písmáku dříve, než já a spíš písničkář, než básník, řekněme spíš autor píšící poezii.