Písmák O tom se nediskutuje
Sobota večer. Nejhezčí část týdne. Ala a Mat seděli na molu a máčeli si nohy v rybníce. Bylo léto, slunce pálilo a cvrčci v trávě vesele zpívali.
Ze tmy ke svobodě
večer, tma a strach
bolest v temnotě
sny se mění v prach
křičím o pomoc
Jen život
proč jen neni život jako písanka
jednoduchej
bez překážek
proč jen je plnej bolesti
Vrať se
Kam jsi šel
proč jsi mě tu nechal.
Jsem teď sama
tohle´s chtěla čekal.
Naposled
cesty tu skončilystejně tak i mojeuž jsme se loučiliještě v době boje
boje tam na Zemive zlém světě lidíkde zdálo se miže nikdo mě nevidí
život. jen strachnic krásného tam nenía pak. jen prachto pěkné je jen snění
všechny moje vzpomínkyjen šmouhou se stanouneodejdou do dálkyzůstanou před branou
Co asi skrývá budoucnost?
Už je to dlouho, co můj bratr zemřel a nechal dokončení našeho vynálezu na mně. Když stím začínal, vůbec jsem tomu nerozuměla a všechny ty fyzikální vzorečky a výpočty pro mě byly jako španělská vesnice, ale postupně jsem se do toho dostávala a nakonec jsem věděla a chápala vše, co jsem vědět a chápat potřebovala. Společně jsme naplánovali sestrojení přístroje, kterým by se dali posílat zprávy do budoucnosti a minulosti. Dokončovala jsem ho už sama a nebyla jsem si jistá, že bude fungovat správně, přece jenom tomu bratr rozuměl lépe.
Běh životem
„Proč, proč , tak proč. “ honilo se mi hlavou, když jsem utíkala. Běžela jsem co nejdále, co nejdále od Tangela, od otce, od matky, od mého života. Vbezpečí lesa jsem se posadila pod strom a začala plakat.
Na Karlově mostě
na Karlově mostě
milence se spolu líbají
jako ten Adam se svou Evou
rádi, že jeden druhého mají
Méďa
ten tvůj krásný hebký plyš
tvoje nádherná kapucka
tvoje dvě malá očka,
která na mě večer mrkají,