Písmák Atíšova květina
Jen za stonekdvěma prsty
tu běl azářco přicházejí k němu samy
ohlédne seza příběhy v nichžputoval
jak snící a přecena srdcikrvavé rány.
Čiře
Přišel jsem jako nečekaný návštěvník
sevřené srdce své noci
prohodila´s ohněm růží vprostředzahrady
Tělotvébleskemrozežhnuto zpoutmyslitrnovéstopy.
Ještěže krajinu
Vyhnal jsi od sebe vše nesvé
aby seprostor k usebránívíce uvolnil
nevím snadnyní tichodnem i nocí píše laskavěji
oprůzorech barev a radostných průnicích.
Domov
Závěsná lávkapřes Mi Teng si
v latíchvratkost lapápo dechu
konopné provazyrozpletenéopona deště boří oporu
hlubina pohleduspodnímuživlu odolává.
Pobřežní svět
Dopisyseškrtanéaž na dnonaděje
zrozenízhřmotuvlastní tříště
na příčných světechpukají podlaží
dotekynávratu v nedozírné pískoviště.
Veršokožec
Stojíš tua z celé té úderné pozice
nechřestí zbroj spíš opadálistí
zaujmout chtěl bys tímco ti nevěřím
mluvíšo zahradě mezi soustya v pauzách mezi verši.
Procházím
V podzimním lesesmrt si beretváře
děsím sejenomnevědoucího
samav soběnarážímna paže
přeludy z kmenůlistování v tmě.
Středem borového ticha
Přítomná vkrocích kolemkmenů
přidotekukůryčísipropůjčená dlaň
Směju seMatně sivzpomínám
nadítěpohled jímž jsem se rozhlédla.
Zvolna
Dovol mi důvěrnost-
z tétmyrozšířenénaveskrz
světlemjak lampou zevnitřbázeňměním
neznámých hodinnočnítvrz.
Křídla a skrýše
Těsně přednávratem chodbouv tmy
štíří zraněnostz nehlídanéhoústupu
přemítázda-listáhnutí se
je přirozenostanebo studnanedůvěry.
Přelévání
Žhnoucí na chladivé
syknutímse podvoluje hladině
na březích vítr dychtivý pokruhovém tanci
nítía dechem povzbuzujedalší žároviště.
Bez sebe
Nepopsatelný pohyb i uvolněné trvání
totožnost srůžírotujícíprostorem
lístky i trnyv modři zároveň
jen kreslí beztížnost a vjemy.
Lunná
V nocilespropojenýna tisíci strunách
došlápnuvzbudím neviditelné životy
království šelestůmé vlastní napjatosti
povolí ažna mýtiněplné svitu.
Zápas
Uprostřed pokoje žhnou býčí oči
v polotmě divím senehybné soustředěnésíle
výdech za výdechem přetlačuje stěny
nocjakoněmá vládkyněs prázdným pohárem.
V sousedním světě
Z městského světa jenom zvučení
vzdaluje se samopro sebe krouží
stezka se zvedámechová pole sojčí zaštkání
rozestupy šepotův borovičných loktech.
První slova
Dlaněti hoří jakobysjimi vydechoval slunce
vítámtě mlčkysi sedáške stolu
při večeřizarytýpohledemklaníšse plameni
svícejež naze ukazujerozbitou nádobu.
Kruhový tanec
Onehdytančils pro celou hladinu
ze břehubyly vidět duhové kruhyod středu
pozvolna rostlyobtékaly tě
s každým došlapembyl ale blížčasLuny.
Blábolivá zapomenutým prostorem VI
Merkiáh ání va adítí
phar sámí mékath aríh kun
a vénathvédjat tvá amríphí
bar viah sámkhel tsáví sund.
Odkudkoliv
Kolik pokoryzde rozprostřely vůně
padajícínazpětke dnůmkalichů.
Kéž by totéž dokázalymyšlenkyz náhlého "jsme tu"
stejněprchavé ve svém nečekanémmizení.
Impuls návratu
V noci měla skála stín
nejsem si jistá čí měl podobu
úplněkchvíli tančilv obrysech
velmi dávnéhopříběhu.
Prosvětlení
Terasy zahraddnes v zářivé
žluťpo stupníchsílí aždoslunce
jen co první mrakytu prudkouvlnu ztiší
barevzemitějidotknu se.
Přeskupení
Zdálo se mio spirále času
někdojipískem kreslil vindigu prostoru
nekonečná práce
zrnkaztrácející sez dohledu.
Píšeš co kolem
Píšešmio tamních překrmenýchznuděných
mě ale spíše zajímá co ty tvánebesa
sny aradosti cohostíš
dovolíš-li si uvolnitsvé ztuhlé rysy.
Opuštění zvyků
Den kdy je déšť tišší něž vítr
slova než pohyb štětcem
umíněnost myšlenekmnepřesto vleče
mezivečerní stínyhbité pro nikam.
Propojení
Den kdy je třeba s někým promluvit
aby se slyšitelnéstalopečetí
v nazlátlém vosku usazený host
zpovědi nebomlčení.
Ještě ne
Ráno nadechující páruz deště
kamsi se ohlížíš jak kos
jehož tma je v rovnováze
s pírkem jeho zpěvu.
Přemístění
Společné krokya doteky s krajinou
jakobynevratný déšťmečíky trav svlažil
Zdobná pokrývka se změnilana bílou
namísto květinv údolíve světě oblak se vznáším.
Střemhlav
Balvany ze kterýchnáhle tryskají jménaZávratě Návratycest, kde vše svlékám.
Světelná trhlina v pasti tří časů.
Jižní
Tepmyšlenek
planoucíchv sytém poledni
Zúzemí důstojných borovic
dráždivévůně, snové záplavy.
Večerní cesty
Věštím si znáčrtků večerních kapek
Po dešti na venkovních trámechšírá stín
Epitafrozrytčervotočí spirálou
provází mojidomýšlivost do skulin.
Sen o léčení se lvy
Čelní srážka se lvema zavědomí
nohyi ruce mi odhryzlymladé lvice
hlavu si za vlasy odnesl zlatohřívý
Zvířata leží do pěti směrůna trofejích a dýchají.
Úžiny košatosti
V stromovém pohleduobsypána květy
V mnohýchuž schystánplod
i sesvětyvšech dalších broskvoní
Má mysl ale soběslepým ramenem řeky.
Ochutnávka s porotou
Hovoří o vinici kterou nikdy samineobdělali
od oka střílína zemitost ato co dýchá v jiném znaku žití
namístopřikročení k dotekuochutnání
s předstihem zamlaskajíči zkřiví hubu.
S blesky
Mraky sešívané ohnivými šátky
hedvábí hořící temnoty
Pohlédnu-li vpravo ty
s netajeným strachem z opuštění.
Znaky
V sousedství rozkvetlých třešní
čtu sia prohlížím listod nemocného
píšeže jeho tvář a záchvaty chrlení
ženuděti i rodiče děsí.
Tekoucí sad
Jarní sad podobný tvářikrásné dívky
přechází z odstínů běli do růžové
skrze hedvábí květů sálají vůně a doteky
srp hřejivosti je mířen na srdce…
Nadechnutí
Pod horským převisem
dechem zaháním zimničnost této noci
slunce tká nesměle ve stráni
první chodec u koryta téměř vyschlé řeky…
Po obzoru
Severní horypo obzoru rozeseté
Ostréřezáky
vpřekousnutí nebe
Navrací mi dobu otcova zmizení.
Osten do nejcitlivějšího bodu
Jakoby mne náhle přesadili docizorodosti
kraje abytostí žijícíchjinde o tisíc let později
během mé lázně v pocitechjarní zahrady
av naslouchání bezrozměrnému tyrkysu.
Rozpoložení
Moci takvykřesat slzu křišťálu z vodní tříště
jež by se čirostí podobalatvému pohledu
Ujezera šerý neklid skryté zvěře
podvečer očichává krajinuprosebnou kdešti.
Nehostinným krajem
Vúdolí vyschlé korytořeky
cesta z drti a ostrých úlomků
hnědí pustiny
vzhůru a dolů svahem.
Ani za nic
Nepřipoutávej se. volala jsem na něj
On se alei zuby zarytě chytil
ohnivé hřívysvévolnosti
a byljí v podobě touhy kamsi unášen.
Pro všechno na světě
Nepouštěj se. volali
Ale bylo to jako chránitvlnu
před mořskou přirozeností
lhát vlastním životem.
Období nenávratných změn
Jablkazmrzlaa rozbila se o ledový svah
všude dřeň a houfy ptactva
Smysl stromů nenasytně polyká
a odnášízápadní vítr.
Pro tmu
Horní jezero po ledových zrcadlech
rozlévá bílou tuš měsíce
Vhlubinětouha tma
zarytá do dna…
Touha a odmítání
Možná jsou nešťastnijen skrze vlastní touhu
že si bez ustánížádajíjemnou vůni a zářivost pohárů
zavírají sezimnímu času nahétrnové podoby
Smutniodvrací pohled odnejasných barev zahrady.
Vědomí nesmrtelnosti
Podobnopískovišti
ustupuje z tvarůabyv nich znovupovstalo
uvolněnépoddajné a očekávající
jak nehledaný úsměvdítěte.
Vědomí smrtelnosti
Všechny tytvary apodoby
vnímámnyníjen jako neskutečnouhravost barev
vhledemsedotýkámtoho co kryjíkry
cosuneonou řekouzapomnění ijejími zdánlivýmipředměty.
Nenazřené obrysy
Možnáže v naší vnitřnímlze čekají
ty nádherné paláce adomyz příběhů
Pro oči všednodenní tmyjezdíme najih
někamkde slunce dává zrodsnovému vědomí.
U poustevny v horách
Nepokoj, ruchabloudění napříčmraveništi
kde jenom zdánlivě ví každý kam putuje
odtud se města jevíjako mohutná vězeníz předmětů
propojenévěže věčně hledající svůjsmysl.
Pozvání
Výsledný prostor hor nahlížený z vrcholu
hra stran ve vichřeníledových úlomků
bledé očibouřenabízí smrt mrazem
svou šálivounáručsnového království.
Tehdy
Zpovzdálí jsem sledovala lovící medvědy
šla proti proudu řeky zářícístříbrempstruhů
Bytosti na břehu s bronzovou barvou kůže
v okolí nebylo zvuku podobného výstřelům.
Má zahrada
Zahrada kterou do mala
s veškerýmpočasímpřenáším v sobě
jsme spojeni jak jabloň,květi plod
a takélisty smrtelně spící zimní krásy.
Čisté krajiny
Putujiv křišťálových obrazechtoho kdozavršilcestu
řekav bělobné zářiprotékánezakaleným korytem
stromy květinyi bytostipůsobíjako pravzory
každá z nichvýrazem svých nejlepších schopností.
Úkazy dne
Přes všechny přísahy nadanostvěcí
v tom jak tuleží běžív ustáleném pohledu
vzpomněla jsem sinačíhající chvíli
kdyvýbuchve vteřině rozmetáklamoné stálosti.
Výtvory noci
Veškerá nutkavostchutisdělovat se
rozpuštěnado bezvládítěkajících dní
Podzimnínoční rejekdy snovéfigury jak stromy
mění svá místav koutechneznámé zahrady.
Doteky a sdělení
Jakoby slova měla naše životy
za tušvhodnou pro kresbu kaligrafie
S tím rozdílem že mistři tahů odešli
my bez nichodsouzeni věštitze čmáranice.
Opakování smutku
Své písečnévěže, hrady a hradby
bez ustáníbezuvolněníformičkou zaceluje
Obavanachází ho jak ranní pošta
v soběje nastokrátsponamizranění sevřen.
Lesní plátna
Z tónů vrůstajích do táhlého nářku
zlověstně proudí větrné víření
V zeleném hedvábnu mezi stromy
kreslí se pozvolna přízračné podoby.
Nágové a Gandharvové
Jak jemné rozeznění strunsnového hudebníka
jenžve mněprudkou vášeň představrozehrá
aby mneopět zanechal u vyhaslého ohniště
Odjezerachlácholivá prázdnátma.
Prázdné tlachání
Rozvášňuje jako posel
mlžně znepokojivýchzpráv
Nálevnase při nich topív zlostných tónech
obličeje i gesta jsou ažrudě křiklavé.
Sálavé
Nabídlimi lůžko po někom vášnivém
Jako bychvstoupila do horkých pramenů
kde nenížádnétrpké pachuti
kde nepřebývázkaženostvychýlené mysli.
V dubovém lese
V podvečer prudké vířeníbarevve větvích
Za nocivětrné poryvy mísížárcizí vášně v mou vlastní
Do korytadosud poklidné řeky
divoce vstupují ohně.
Žalářník i vězeň
Užpárhodinv místnosti prohosty
nasloucháme vypjatému hlasu vzdělance
jakhrozba zemětřesenínásděsí tisíci úsudky
myslpřetéká domněnkamijakhorní jezero při záplavách.
Vysoko v horách
Podjezerní hladinouváhavéoči ryb
Nad nído hlubinnaslouchají
větremtam a nazpětunášené listy
v lehounkémševelení vln.
Zanechání
V důvěrněznámýchpokojích
jižpártýdnůnarůstápocitcizosti
Končízaběhnutý rituál i doba přístřeší
důmjakoslužebnoumne nenávratně propouští.
Vrací se
Stařenas temně karmínovouholí
jak vloniputujeokolní krajinou
Cítímjakse v podvečerkradedozahrady
nehlučnými úderyadechem listy setřásá.
V poledne
Vežhnoucím polednije náhle zahrada
útočištěmnomádského kmene
Děti kroužíkolemohniště
sesoumrakemje jistě vystřídajítančící postavy.
Nepřítomná
Cestou z vesnice mě míjelstařec s vozíkem:
Staré harampádí někam vleče
Vztišeném čase večera
smírným atázavým plamínkem svíce.
Stromem
V průnicích nemocispí tiše lék
bázliví putujem kmeni po slzách
jsme skoro němí že sekyra
musítu konat ozdravnou práci.
Podzimně
Aby nebylo zšeření náhle úplné
stromyv podvečer střídají pád listů
Barvy prolétají podobně jakdenní tváře
jejich mizení je stejněpozvolné.
Snová prostranství
Deset tisíc věcížhne
nevztáhnu dlaň k jediné
Jak povětří ježjemně krouží štětcem
nad bájnou zemí Zhung po zmizelé řece Žin.
Cestou vyvažování
Zalesněnou krajinukam až dohlédnu
rozkrojil jsikdysi rázným sledem kroků
Nyní se trošku bázlivěvracíš zpěta nevíš dosud
kamaž těvnitřní stínohra ženy doprovodí.
Volně odnášeni
Podzimníkočovníci se slétli
Na východním břehujezeraukotvují své stany
Ženy v hloučcíchroztržitě přihlíží některé míchají kaši
vítrsi dopředubere z kotlíků.
Neulpívající
Do volného prostoruve mně vchází
jen další modro volného prostoru
Ač je vidětsyté polestezku kolemřeky
dokonce pár loděkv dálce v pohybu.
Uprostřed vanutí
Hlas který prostoupilyčtyři větrnéstrany
a země jeho pravdivostchvěním stvrzuje:
Jsi jako plamínek svíčkyna širé pláni
dech tvého životanáručí okolností putuje.
V jiný čas
Něco celistvého jsem si pro něj přála
nebylasi jistá zda topodstoupí
Opřijetíse přecinedá předemmluvit
a nadotekyv pohledech zdál se mipříliš uzamčený.
Stínující prosvětlující
Neřekla jsem mu že mne nenajde
Dost možná jsem muobčasným nezřetelnýmzazněním
Nestrunakterásamoohebnostíhudbyroste
v zatím nerozlišitelnýchzvlněních k bezbřehému.
Hlas z měsíční strany
Vprostředlesního zátiší
rval kdosipřes noc trsy mechu
Střevasrdce a ledvinyprostoru
jak znakyčímsi trhanékrásné bytosti.
Noční výjev
Cosipodobnéhodračí hlavě
vynořuje se a s hadím trupem mizí
hravýmipohybyv mlžnétmězahrady
Jiskra za jiskrouodlétá ze ztuhlých tělkmenů.
Přeneseni
Na tržištiv Nang-si
postarší muž s ostře řezanými rysy
Pokynutí si s nehlídanými úsměvy
v mžiku společně na druhé straněvelké řeky.
Tanec slunce a měsíce
Na posečeném trávníkustopy
Přemítám o neznámé,která celou noc v zahradětančila
Pokouším se napodobit ji,být v kráse
jejíchvolných tanečních pohybů.
Čínská růže
Jsi nepodobnou sestrouté trnové
Kde onahostí prázdnem poháru
tysebejistě vypínášsvůj střed
muže a ženu v sobě jemně spojuješ.
Představení
V okrovém pokoji s oknem do zahrady
přítmíticho a vůněkvětin
Jako byse někde uvnitřpomalu rozsvěcovalo
a přísný uvaděčsměl vpustitprvní diváky.
Ponořující se
Řeka, kterou teprve pojmenuješ
Zatím nezrozenastínově plujev nevídanédélcea šíři
dítě v běloprůhledné náručibezkrevně zvané moře
Ač bez podoby opětovně vdechujekapénkový životžíznícím mrakům.
Blábolivá zapomenutým prostorem VI.
Vés kárah ma Deití persavah
Mékh máií varsá pákh
Mýé mán. Mýé mánah.
Bha pharsání méksá lavah.
Vězení shonu
Vidět jak chodci sami v sobě rostou
kupísešedí vnitřního spěchu
až kmračnům temné sebedůležitosti
Schyluje sekzahlcení, hněvivosti a výbojům.
Prostřené
Slaná vůně kolem řeky
Záhyby slov se rozvíjejídočiré oblohy
Plátnamalířův ostrém osvitučervánků
jsou plnápokory ke snivcům vrozjímání.
Letní
Urozcestísi hrajesnědé dítě
nadhladinou říčkyřasami duhové nitky nastavuje
svítímu kamsidobudoucích ztemnění
a má náhlá přítomnosthonemá sílu rušit.
Pozdního jara
Závrať ze žloutnoucích tanečníchkroků
Na lesní pěšiněborové prostření
očekávásvé ztišenéchodce
Bytosti kořenů a kmenů loudivěhledí.
Blábolivá zapomenutým prostorem V.
Vaísí méach vétví phorsavah
me khátví pensilé bar yen
phó karah fyomí sání sarkhilé
ven amdi pánah oyiwa svén.
Blábolivá zapomenutým prostorem III.
Bni bés merkhayí nalwa yet
ver máyí máyí it
végh vidar valés sumikhyé
par ésti namak alkhí bit.
Blábolivá zapomenutým prostorem IV.
Lékhíov Lékhíí
pang sabhau bádhí oue hén
ópmírangpáti verkeung bóv
subhiav ovil khárik lúk.
Blábolivá zapomenutým prostorem II.
Lékh váthí aysag avrih khil
men nuanghkhoniphoywaprégh
ven bíthí nangdakhongwajin
khoy isangpíthí bhánéét.
Blábolivá zapomenutým prostorem I.
An mahir máthí mayát méh
véth méhsi nihir katvíh sung
am mahaakí aví gíd
me suat abhi asing sut.
Zdání břehů
Skutečná něhanikdy není vystřiženaslovy
nelze jivázatv dotecích či třpytemvtěsnatdomilujících očí
Cítíme pouzenestálé "přídechy"
sajícíz hlubinmateřskéhokrálovství.
Zrcadlo jednoho přítoku
Další ztěch sebe promýšlejících přítoků
jezero ujezerakruhem břehdo povětří
nekonečná bránaprázdné zdobnostikreslení
Podivný shluk mysli energie tělatu stále nová Jávymýšlí.
Pětisvětlí dechu
Přišlo tos vytrysknutímpěti jasných barev
Jakoby kdosi hluboko do indigamrštilsrpem Luny
rozetnul,vešel ado zářeotevřel
shrdelnímvýkřikem lámal pradávnouhorubolesti.
Opožděný návrat
Po noční řecezrcadlenéměsíčnízávoje
rozkmitbělivábívětévkyhvězd
v té družnosti choulím se pod dekou
bláznivý nápad vydávat setak podzimně daleko.
Hlubina srůstání
Ze zvědavosti se dívám a zkoušímodhadnout
taneční pružnost srůstu vídanédvojice
to křehké pojivo držící při sobě dva pohledydva mocné
a jindy nechápavé světy slov…
S očekáváním
V ranním slunečním oparu
silueta loďkyse mi ztrácíz dohledu
Po celý dense obracímk příslibu
žetěpodvečernímoře znavenéhovrátí.
Rub a líc
Přemítám o smířenosti okradených
Místní hodnostář v jedné z uliček neopustí svůj měšec
Rodina nomádů v horské soutěsce dává bez váhání
i pokrývky a poslední zásobu jídla…
Tíživé obavy
Zakázal's mi tu podívanou
Ze strachu
Přeci tam jdu avečervyprávím ti
jak vzácně se předpovědi shodují.
Šamanské bubny
Hrábě prstů s hlínou od kořenů
v proměnách rytmu napínajícíse tváře
a pak že nevejdeš do pavího oka snu
nevrosteš sluchem spáče do tančících žen.
Dětinská
Šeptaná slova zaříkávače bříz
pěstičky rýže do ohně metané
Žhnoucím hlasem: an vaás xio máah sungik
Směji setiše stranou hloupounce.
Sny v dešti
Weng Sung spí v skalní prohlubni
deštivý chladho vodí zimní krajinou
Weng Sungu slyšíš. promluv k ní.
Jangčhenmaovine těhřejivou vidinou.
Tekuté hranice
Proudy vod tekuté hranice
řasamivstupujído očí
míhavé obrazy nízkých stavení
omývanénádobyv malběvýhledu.
Průzorné
Ty, sluneční zrcadlolehounce objímané
prázdně modrýmidlaněmioblohy
vroseranních dotekůvracíšmi
veškerou jemnosta zářivostmých dřívějšků.
Ve vlastní síti
Nad síly změřit hloubkuzasněnosti
ve kterékmitá nášdenníshon
Každýjinak a jinam jsme upnutivázáni
v každémsezvedáodlišný roj.
Rostoucí
V jednomz dětí odnaproti
sálavéplamínkyhbité hravosti
Druhév sebe vklíčené
osaměle zírá a naslouchá obrazům.
Vstoupení
Ve tvém pohleduhladivostrozkvetlé jabloně
Jako bys vjejímúsměvuříkal:
Na to hlavnívždy zapomínáme
adál užnejmenoval.
Mé navazování řeči
Konec se rychle stává začátkem
řeč v uzlech ke kterým se zapomínámvracet
nezkoumámtloušťkuodstíny adélku
větveného lana.
Matoucí
Opuštěnástudnana kraji lesa
jak ona přijímat
kámen šiškydětských her a déšť
V takové chvílizaznít z hloubky.
Zástupnost
Ve snupřed úsvitem jsem se dívala
do letně prozářené zahrady
Mámamne volala k obědu
chlapeckým jménemWuKyang.
Ohniště
V proměnáchdřevnatých výdechů
sloupává sevrstva po vrstvě
neviditelné jádro ohně
Netuším kde mimo hořenímá svojipodstatu.
Kaligrafie
Srp Luny vtažený do Slunce
pokojem procházejí vlnky světel
na stěnách pomalu se sunou.
V pozadí váza, soška s obrazem.
Vrstvy procitání
Jen zjistit kdy akudystudničně otvírá se
omamná růže hlubších a ještě hlubších prostorů
Vůně sejemně vinejako byszlehkakaždýdotekdýchal
Přecházelrytmemstále křehčí hudby.
Přirozenost projevu
Sodkládánímveškerétížepřihlížím
trpělivéztichlosti jezerních hladin
Náhleje zčeřísvým dosedem
hejno divokých husí a přeci.
Rošíření a zúžení
Dnes opět prázdná náruč oblohy
vyzařujesvojí trpělivou mateřskostí
za zdánlivými zániky zdánlivé zrody
dětí škádlících se oblaků.
V osidlech rozumu
Zběsile rozkmitaný sen:
Těžkéokované botyposuzování
ráz na ráz rozdupávají
pestrobarevnéobrazy ustupujících vnitřních krajin.
Dům z páry
Tlumené klepání si zvolil noční déšť
střecha dosud plná včerejší Luny
svěží se v naslouchání ozvěnám
Až o polednách bude dům sytý páry.
Přenesení
Přemítám o člověku v jehož zdání stav básně zrodí se
Bude-li jehlou naslouchat nitím zpěvu
a vytuší-li z ozvěn z jakých zvuků jsme utkáni
Zastřeným pohledem vyhlížející záblesky vzdálených světel.
Mizení podob
Zšeřelé stezky mne dovedly až sem
Tekutá zrcadla zdobená zemskými i nebeskými ději
výrazy oživení a umírání vlnivě se prostupují
pozorující mysl je kamsi třpytivě odráží.
Ma-cu
Říkávali jsme jí tak žertem
pro její nepozemské ztišení
jemnou stuhu hlasu
a modroplachý úsměv v pohledu.
Rozloučení jezer
Měla jsem kdysi sobě blízkou duši
Dvě horská jezera v chvějivém naslouchání
Na jednom prstence přepluly hladinou
ve druhém letokruhy slyšení hlubinu prorůstaly.
Intimní
Jarní břehy dýchají v pestrých barvách květin
řekase vytvářízčilého prohýbání vln
dotek po dotekuvětrní bratři
hrají si s prstenci mých vlasů.
Kudy vše odchází
Kde je tvůj úsměv
a roky slunce dešťů větru
hlídané znašich oken
dvěma páry očí…
Pomýlená
Žertem jsem sezeptala
na hořkost vína, které přinášíš
Řekl´s mi na to: Veršem snadno
umělou sladkost způsobíš. všakhrozny, milá,
Lidé plní shonu
Jakneúnavný příliv bez odlivu připadají mi
kolemjdoucívlečeninalanech vlastních strachů
Těch prudkýchpřilnutík nicotnýmiluzorním chrámům
těch sítí házenýchpozáblescíchrozrušených hladin.
Výhledy
Podvýběžkem skályjak u nohou Učitele usedám
Vítám plujícívznešenostkřišťálových Dévů
větrnou něžnostDákiní prostoru
zázračnážezlasymbolyOchránců.
Hra krystalů
V průzračných nahých jezerech
mrazu růžice s paprsky tančí
hledají oči kam vtekly by obrazem
květin přízračných světů.
Dny a noci sucha
Okrová vyprahlost těch hor
seschlékmeny stromůprázdné koryto řeky
Svěžest doušků chladivých kde ochutnat.
Bloudění krajem přeludů jeví se bez konce…
Pevná zem
Co je mi platná radost v slzách
pro oči nevidím.
Můj synkdesi v neústupné dálce
a já. křížím se v pocitech.
S obavou / With a Doubt
Včera jsi mi vyprávěl Yesterday you were telling me
jak člověk utiší svůj stín how man can calm their own shadow
Celý ses při tom chvěl Your whole body shivered
a díval okny. while looking out of windows…
Jí k radosti
Hladina plná rozvlnění z deště
a obraz se v ní ztrácí
Jak pouštím na ni květiny
vypadá radostněji.
V kořenech stromu
Naposleduklizeno v zahradě
srovnányvšechny již nepotřebnévěci domu
Pár nezbytností na cestu. klíčem otočit
vložit ho kekořenům blízkého stromu.
Prošlé
Příliš dlouho ve ztichlém domě
živím jadérka vzpomínek astruny návratů
Zmizelé odešlé co na tom ještě stavět.
Izahradauž dávno zavřela sevytraceným snům.
Jiné časy
Vprostorách bývalého tržiště dnes víří vozy
Starodávnéloďky tlejína břehu
Cizinci v zástupech bloudípo atrapáchjak v snu
Dorazila jsem na práh zestárlého domu.
Touha po klidu
Pokojem prolétá tvůj křik
tvéprudkosti a tnutí
Tak rádausedla bych
a dívala se bez pohnutí.
Dar
Na stole ve váze dvě růže -
Sytě rudá a jemně růžová
Dáváš mi vybrat.
že jednu odneseš.
Růže v zahradě
Jistě
že by se lístky růží divily
kdyby má vášeň
zůstávala tajná.
Od řeky
K řece se chodím dívat
na labutě podzimu
Štíhle plují
Nepíšeš.
V tichosti
Kdyžpootevřu okna a rozhlédnu se
všude je tolik
tichého spočíváníčekání
a život.
Host
Dlouhonás nikdonenavštívil
PanTchan Sien se usmívá
ty piješ čaj a vracíš mu
pochvalu Smějete se.
U staré borovice
Dlaněmi objímám kmen borovice
ténejstarší z širého okolí
Vproudění tichem vedeme rozhovor:
Tadymáš někde srdce. cítímjakpulsuje. .
Oddech
Za skalním převisem se objevila louka
Leháš si do trávyUsínáš.
Sedím tu vedle tebe hladím květiny
na dosah dlaní.
Z pozice listu
Jak list
co brzy strhne vítr
sleduji tvoji rozvrásněnou
smutkem zpřerývanou tvář.
Strnulost
Už od mala se vzpírám strnulosti.
Jakýsi vnitřní mrázse rozlézáa zimou drobí
Není to v mlčení činedotknutíočima
Jakási mlžná setrvačnost lhostejnostivěcí.
Cestou spojeni
Jak putujeme po skalních hřebenech
údolími a překračujemeřeky.
cítímjak cesta v nás to jemnéspojuje
Hřejivosttvého úsměvu. Domov.
Dvojí pohled
U řekydívám sena loďky
Pomalusunou se kupředu
některé ke břehu zamíří
u jinýchzakymácenípostřehnu.
Neoddálení
Nesnadná dotěrnostrušících se hlasů
v zajetígest a nesouladuztišení
Říkáš mi, ať nechodím
plenitsvou vnímavostdo prostortržiště.
Projasnění
Dokud se těším kvetoucími stromy
hrou odstínůosvětlené louky
a jemným dechem vůní.
Jasním se znova v každém pohledu.
Váhání
Pod srázem se objevilo údolí
řeka a domky blízké vesnice
Tolik dnů putování vnedostupných horách
a nyní se mám klidem vrátit zpět. …
Síla ozvěny
Ta vláda samoty za prudkého deště
Vzpomínám jak jsi posmutněl:
Největší utrpení najdeš v lidském hněvu
kterýsevře. ven pouští ozvěnu.
Před ní...
Stojím a v úžasu dívám se:
Ta žena z obrazu….
Soucit z ní nakročen jemně zeleným světlem,
ty zatím ztratil ses kdesi v ztemnělém prostoru…
Pohled na řeku
V náruči skály zůstávám
chladí mne měnící se kresba poledne
hra stínů na řece bílých balvanů
Lýtko přestalo krvácet…
Na chvíli
Jako bych z poklidu plutíprocitla.
Vracím se do našeho domu
Otvírám dveře Nahlížím.
Všichni mí drazí sladce spí tu.
Indigově
Budu si tě připomínatjak noc svítící indigověPaprsek uvězněný v leduNahorkém dechu rty. Nikdy jsem ještě nepsala tak oblačnému muži.
Starý rituál
Na vrcholku kopce jsem usedla
Chystám barevné stuhy a praporky
Na dlouhý provaz je naváži
ktěm starým co již ve větru povlávají…
Stejné a nové
Jak zvláštní pocit otevírat dveře
ať vejde vůně deštný poprašek
anebo nečekaný host
Čemu jsem odvykla sevrací.
Putování
Komu mámpovědět o trápeních která jsem cestou vyslechla.
Vznešeným buddhům vlotosovém kraji.
květinámči snům.
Za soumraku hledámlůžko na chráněném místě…
Pomíjivost / Transitoriness
Hned z rána jsem prošla tržiště
prohlížela si čerstvé ovoce
květiny a tváře kolemjdoucích
Sama nevím.
Zbylí
Kolik jen je to let.
Long Ming, Tchen Xou, Wu Sang.
Tak nečekaně rychleodešli.
Jedenzapnutí horkosti v letních plodech, zbylí dvas nahořklouvůní podzimků.
Vyslovení
Ten čekající prostor listu
a jemné žilky které vrásním
Jaktajemné je prorůstání písmen
asrdcekřivkou tuše ztišené.
Něco udělat
A je tu mráz sám zmrzlý čas
země i prostor kolem přestávají dýchat
Kde chybípuls je sevření a strach
U okna postávat a čekat naprůlom.
Vrátil ses
Vrátil ses.
Vše ustálené
Modré vzdušné stíny
vrací borovicím prosvětlení.
Dopis
Dnes jsem ti psala
dlouhý dopis a pak
náhle
vše kamsi odcházelo.
Zima vchází / Winter Is Coming
Zima přitéká
Dívám se vločkami na horu
jak je zastýlána
I na jezeře spočívá už bílé prostírání.
Jak listí na podzim
Listí se snáší a vzdaluje
větrem neseš je pryč
jsou to mé prsty
mé doteky.
Utišení / Quieting
Odcházím sama do krajiny
všechen spád řečí pominul
nejasná hledám v sobě sílu
a klid který by odemknul.
Tvé obavy
Tma je v celém sadu
slyším tvé kroky jak se blíží
Včera se mi zdálo
že mi vyprávíš své těžké sny.
V noci
Dnes v noci po tvém usnutí
šeptala jsem ti smutná
a zoufalá oslovení
jako mrtvému.
Dívám se
Vítr vlaje větvemi
kmen břízy se naklání
dešťové kapky na skle
stékají.
Koánová
Ženy dynastie Tchou
lžou
a muži dynastie Tchou
si čtou.
Nepohnutě
Ta chvíle prohlížení deště
mlčky a nehybná
uotevřených dveří
Natáhnu ruku jako bych chtěla.
Srůstání do čirosti
V tom místě na obrostlé skále
skláníš se v pohledu a vkládáš sebe
Jednou tu budem srůstat spolu
Možná už dnes na jehlicích snů.
Kam přicházím
Není to tak že bych se vracela
mé místo pod stromy je a není stálé
To jenom oči slabék dohledu
nezachytítu jinotajnost.
Hloubka
Zašla jsem daleko
od našeho domu
Hledímna jezero
přemýšlím o rybách.
Probouzení
Přehlížím hluchá období
umrzlá zahrada bez záchvěvů tuše
Podobna větru, jenžvúzkostiz mrazivých doteků
uspal svou podstatu v záhybech tvé kůže.