Po obloze táhnou mraky...
Procházím se ulicí. Už je tma, kdo ví, kolik je hodin. Nikde nikdo. Mé kroky se zlověstně rozléhají a podrážky na dlážděné cestě podivně klapou.
Útěk
Davidovi vojáci ji chytili docela snadno. Snažila se schovat v kůlně v rohu Pánovy zahrady, ale v tom strachu a spěchu si nezvládla domyslet, že tohle bude první místo, kde ji budou hledat, protože překonat vysoké zdi lemující Davidův pozemek a dostat se tak ke svobodě nebylo nic snadného. Zvlášť pro surově zbitou otrokyni, která už zajetí svým Pánem nemohla snést.
Krev na zádech jí zaschla.
Ymp
Celé čtyři roky ho nikdo neposlouchal, nikdo se ho na nic neptal, nikdo o něj nejevil zájem. Vlastně po celý jeho život si ho všímal jen jeho otec. Neustále kontroloval jeho povinnosti, pořádek v pokoji, oblečení srovnané ve skřínkách do komínků, jak snědl večeři, jak pozdravil. Neustále měl přehled o všem, co dělá – aby mohl odhalit každou nepatrnou chybičku a potrestat ho za ni.