Písmák Závist
Na stolepomačkanákrabička,
tekutá smrt tam sídlila,
už svůj krk i srdce našla,
má závist, nesmrtelná tetička.
Slavičí růže
V němé bezmocnosti dušeného,
kdy i vzduch z žil mi prchá,
mé oči zkalené zří tolik překrásného,
že bez éteru žít, aspoň myslím, se dá.
Na dobrou noc
Dobrou noc před noci půlí Ti dávám,
půjdeme pomalu spát,
tvé světlo chci vidět, bez nějzas padám,
budem se spolu dál rvát.
Tři básně: Zrození, Večer s hudbou, Svou vlastní cestou
Zrození
Každý večer se ztrácíme,
ve své duši, v sobě uvnitř,
básníci noci, vládkyně,
Čekám noc
Jdu stínem,
černočerným dýmem.
Nechci být viděn,
jdu proto šerem.
Z nejtemnějšího koutku duše
Poslední ráno, poslední noc,
brousí si kosunezvanýhost,
přichází k tobě z temnoty moc,
před chvílí řekla: "Dost, tak už dost. "
Dva stromy
Dva stromy na vrchu stojí,
listy korun velikánů šumí,
dva poutníci časem,
vrhali stín básníkovi, co sedával tu znaven.