Vánoční kolekce
Mám náušnice za zrcadla
vyřízlé silou smutku
(slzou z diamantu)
a kolem krku nesnáze
Podzimní, psaníčková
malý papírekpoletuje ve větrupodzimní láskyjen slůvek pára cesta plná listí.
Pouťová
Na řetízkovém kolotoči
ve víru znásilněných slov
je můj chtíč
je můj svět
Šeptání do vrby
Prastará vrba větve sklání
smutek je nemoc z povolání
pro těch pár slz
jež skanou do rybníka
Pro svíčky
Já píšu básně pro svíčkyať vydrží a hoří dálvždyť na počátku byla jiskraza chvíli oheň plápolalZaložme další ohníčkyvždyť světla není nikdy dostspalme vše smutnéspalme zlostOno to půjde, já to vímtak hořte svíčkyať hoří Řím. Ono to půjde, jenom chtítveškteré iluze upálit.
O štěstí
Vítr vane od rovníkua myriády okamžikůtrousí se schovat před bouří. Pozavírají zadní vrátkaa pak se tiše vykouří. Nás silný déšť však drží zkrátkazbylo jen trochu- pro štěňátka.
Stíny nad řekou
Na řeku padá stínv červáncích má srdce na dlanipověz mi vodo- ve tvém bubláníco znamená ten podtón smutku. To se chceš smýti ze všech vin. zítra zas šťastnímy se na tvých vlnách povezempověz mi, povězco vyplave ráno pod jezem. Však dost hloupých řečípodívej,jak západ slunce zářímá smutná řekojsi jako jájsi žena o dvou tvářícha svědomí máš v křeči.
Chtěla bych
Chtěla bych
u řeky zvuky krmit ryby
zazpívat tichu jak mi chybí
a co se týče tebe
sen (chachacha!!!)
chlípná chapadla noci mě lechtají
chechtají se
jsem v pasti
za mnou chelicery chiméry chtivě cvakají
Kvíťátka
Na mé malé zahrádcetuleňpáni uklání sekosatci a kosatcePřeslepičky žijí v míruna záhoně netopýruje to jako v pohádcePampelišky v pelíškuposílají koliliik bobrovici pro šiškuTak si spolu krásně hrajíhoubasenkymouchomůrkyba i vlčí slimákyOpravdu se rádi majíjenom si tam nenechajípípající kvíťpťáky.
Malé letní rýmování
Příroda fénuje si vlasy
ovoce sladce červená se
a v polích zlatě šumí klasy.
Šeptají tichou pohádku
O hlouposti
Na klidnou hladinu tmykapka světla skáplaa za zvuků polnicvšechno živé spláchlaNaštěstív hnutí ctnostidvě malé vodoměrkynechala budoucnosti.
Špatný rok
Letos vykvetly samé zlé kopretiny
- se sudým počtem lístků.
To se příroda mstí člověku.
Počítačová
Chtěl bych se s tebou spojit
hlášku "připojen nový hardware"
bych jen tak ledabyle odklikl
a věnoval bych se ti celou svojí RAMkou.
Bez názvu, hloupoučká
Jak jabloň v bouři
bílé květy
černé nebe
a z mraků prší pyl.
Tomu, jenž nepoužívá cest
zapomeňpřines mi třeba pampeliškuač prolezlou broučkyslovy povýšenou na růži
a hořké bílé mlékokrev poraněné rostlinkyslepí svědomí
zapomeňkdyž bouře skončí semokrou trávounaboso vstříc duze
kráčej.
O pláči krápníků
kap
Pohlcen tmou
Přehlušen tichem
Pláč krápníku
Štěňátko
Být jako malé štěňátko
celý den jíst a spát
to roztomilé zvířátko
které má každý rád.
Už je tu zase
Vkradla se dírou po zážitku
a lístek nazpět zahodila
hned vsadila mě do želez.
Jen mezi řečí prohodila:
Na vlnách ICQ
Našla jsem tě.
V moři červeného a zeleného kvítí
z otevřeného okna
mrká na mě tvé invisible oko.
Já jsem ten bouřkový
Prší.
To mraky pláčou,
že je nikdo nemá rád.
ZaTrotteleno
nakapat si do očí citron
(to abych neviděla)
ostrým nožem vyříznout si srdce z těla
(to abych necítila)
Bolelo to
Říkal, že už mě nechce
už se mu vůbec nelíbím
prý mám z kamene srdce
a jsem chladnější než led.
Nehaiku o haiku
Pár lístků čaje
trochu slůvek o ničem
a v nich celý svět