Písmák večerní sen
Měl jsem sen. Zněly zvony nad kostelema tvoje tělo stalo se mým tělem. Hlas zvonů, který letěl noční krajinou,zněl, díky jejím srdcím, krásnou tóninouv rytmu,co připomínal tvoje jméno. Hlas zvonů nad krajinou noční táhl.
Hvězdná obloha
Tam, přes tu hvězdu na večerní obloze,chtěl bych s tebou rozmlouvat o touze. A všechno, čím žil jsem celý den,by poskytnout mě mohl sen. V něm nejdřív chtěl bych viděttvoji tvář. Z ní pochopit,jestli vůbec máš chuťjít za novým poznáním se mnou,člověkem zatím neznámým.
Proč
Proč neříkáš mi táto, což nestojím ti za to,tak povídej a nenech mě tu stát. Nech v písku hračky ležet, pojď mokrou trávou běžet,utři si slzy, mě nemusíš se bát. Dej ruku do mých dlaní, raději mlč, nech ptaníproč déšť má chuť jako voda se solí. Táto mi přestaň říkat, budem si na to zvykat,čas čerstvou ránu možná zahojí.
Slza
Slza za slzou stéká,slaná voda do úst vtéká,vtéká do úst čím dál víc,cítím bolest, pak už nicBolest mozek otupila,do těla se vlna vlila,vlna smutku, utrpení,žádná radost nebo sněníSlzy kapou na polštář,neobracím svoji tvář,nemrkám, mám skelný pohled,kdo by na mě bral teď ohled. Slzy v očích hromadí sejako kapky deště,tělo otřásá se vzlyky,budu dýchat ještě. Bože můj, už zastav slzy,žalem umřu velmi brzy,z pláče mám už rudé oči,hlava se mi z pláče točíPříval slz mne oslabil,z mého vína kdosi pil,oči už se zavírají,brány nebes otvírajíRoním slzy také v spánku,život už mám na kahánku,slané slzy polykám zasprávě nastal smrti čas
vyznání
snívám jeden krásný sen . znovu a znovu. už dva roky každou noc i den. zdává se mi o nás dvou.
Dobrou noc
Usínám při svitu měsíce,na Tebe myslím, na Tebe lásko velice. Vsude kolem hvězdy jsou,já vyprávím jim o nás dvou. O tom jak, jsi vzdálená a přeci tak blízká,o tom jak, se mi strašně stýská. O tom, že miluji Tě velice,že usínat chci s Tebou při svitu měsíce.