Písmák Bezesný sen
Hledím do zrcadla co blýští mé osudy,
není jistoty zda sním čí bdím.
Není světa,kde na lásku se neberou ohledy,
hledím sám do sebe bojím se toho co vidím.
Obchodní ulice smutku
Trpím nemocí zvanou smutek,
lék v podobě štěstí jest vyprodán.
Pro osobu moji,krám jest uzavřen,
obchůdek hned vedle radosti jest však otevřen.
Dvě postavy
Dvě postavy mlhou plynou,
jedna v druhou spojena.
Anděl se slzami z nebes vzhlíží,
postavy v šatu dvou slz na kříži.
Dům bez oken
Strádám krásu od ženy,
strádám v domě bez oken.
Jen já a 4 stěny,
dům kde se mistr utnul,
Sen o dívce se zlatými vlasy
Vánek letní čechrá tvé vlasy,
hraje si snimi jak s obilnými klasy.
Krásně voní, krásně se jak řeka vlní.
Dotyk vlasů tvých nejtajnějsí přání splní,
Psaní
Přišlo mi psaní plné lží,
psání, co oči radši nevidí,
psaní co patří do ohně, dál od lidí.
Loučení v šatu zármutku
Plameny pod ledem
Sám spoutaný,do vod všech osudů hledím,
hladina zamrzlá,jedno velké zrcadlo.
Blíštivé světlo,samotného sebe dusím.
Sám zahleděn do životů ostatních,
trosečník z lodi osudu
Ledová pláň,nohy lámou led,
pohled do propasti osudových cest.
Led tělem plyne,srdce v kámen,
bolestí život hasne,jak pouštní pramen.
Malíř s barvami osudu
Malíř osudů s odstíny zašlých snářů.
Kresby slz pod štítem smutných nálad,
tahy štětce v rukou osudových malířů.
Tah první déšť padá, tváře blednou,
Pravda
Zem ponurá,smutkem zvrásněná,
rytíř do boje za lež svou vyráží.
Slzy v očích,pravidla boje jsou zpřísněná,
boj za lež jeho na zbytečnost naráží.