Písmák Had
Zklamal ji,aniž by to tušil. Jenže to udělal a nedalo se to vrátit. A tak se jen trapně usmíval,když na něj křičela a nadávala mu,že to neměl dělat. Křičela pořád,dnem i nocí a on jen seděl a usmíval se.
Tma
Tma. Neskutečná,nepřívětivá a černá temnota,která byla všude kolem. Nohy vězely až po kolena v černotě a pomalu se propadávaly dál. Už ani nedýchala vzduch,jen černotu-byla tak hmatatelná.
Prosba
Oči že září mi jako dvě hvězdy.
Snad jen když jsi tu,blázne.
Ruce že studí tě zoufale rády.
Tím snad tiše Tě prosí-netoč se zády.
Věž
Ve věži mne zaklel temný můj pán
a já bych utekla,jen nevím kam.
Můžu jít za Tebou.
Snad bys mě uvítal s náručí zavřenou.
Studna
Úplněk krásný nade mnou a já,
aspoň ve snu,teď letím za Tebou,
má lásko.
Jsi pro mě to,co pro stromy Slunce a jen si přeji,