Písmák Studivo
- - - -
Vychazime z posledniho schodiste,
je sedivo a holubi mlci,
boji se, co bude.
Vsechny krasy sveta
Kdyz ti bude spatne
neboj se
vitr ti slzy osusi.
Kdyz budes plakat ver
Zacaroval jsi me
Zacaroval jsi me do hribete
promenil jsi me v krotkou lisku bez ocasu bez odporu bez vztekliny
jen ty sliny
kapou
letni
Tve havrani volany obeply me oci tak silne
ze paprsky slunce stezi proniknou
Zaslepena.
Slepena slatana tim divokym pribehem ktery jiskri jak
LETaky
Tancici plaminky tuzeb
ocelove narazniky
cerveny tep
grilujeme sebe sami vymyslenym svetem
Namornice z Ria
Vlasy ji zcernaly smutkem
namornici z Ria
s klobouckem na stranu
ve dne, v noci pila
Kosile
Naskrobena kosile dre rve nesmrtelne bila
lidsky drape o sterk vecna
spina v ocich kve drima
padam do naruci prehrad, ne kaluzi vztek
seda veranda
Umounene nesmyslne listi zavatych ulic
zpivaji broukaji septaji
kdyz davaji sebe tak padaji
dovnitr zvenku
upokojte me
dal jsem si hlavu do klina
zanarikal zaburacel zanadaval
odstrihl jsem posledni zbytky tlejici hmoty
uz nikdy uz nikdy nebudu hackovat podzimy do pergamenu
Ma blondata vilo
Vzdyt vis, Ty jsi ta nejkrasnejsi
nejelegantnejsi
Kdyz jdu s Tebou po ulici
volaji, otaceji se, obdivuji se Ti
dnes jako vcera
na zacatku byla zima a snih a jedna velka touha
jako vzducholod
putovala bloudila hledala se a ztracela
silila
Po predstaveni
Lide dva tri nekteri
blizi se sviti simodryma ocima na cestu
voda kape stejne pravidelne
jako caj
Kdyz kapky deste snezi
kdyz kapky deste snezivse je dovolenoa z modrych vezi skacou zaklete princezny spousteji se po svych zlatych copech doluk mame k tatovijdeme a vlastne ani nevime proc je dobre nebo co se deje kridy maluji porad stejne barevnenezalezi na mestezalezi na rukou na prstech na srdci na hlavenejsem povolena ale to nicemu nevadito vino ktereho se bojime nikdy neupalijen ty chodniky jsou zradne pred ocima se borisestupujido kajut.
mlha
nica slova mlzijakoby ani nebyla ztraceji se motaji se tanci spolu a nejde to hraji falesnetak proc se to stavaproc se to stalo namjak tonechci tomu verit odmitam prehanimzijeme jinde jiny zivot, jak je mozne bytjednim srdcem a jednou dusijedno dusi-to cauky si priste radeji schovej do dlaneat neboli-.
Nouzovy vychod
nekdo se bojinevidi, ze jsme stejnizapominame mysletbudujemehrdost pouta rodiny a rozvodyzapominame na sny a svobodylepime rany chvilkovym stestimhledame nouzove vychodyumirame zevnitr pro sve sny umirame se svymi sny nikoho to neboli nikomu to nepomahamozna je lepsi bit se za to, co si prejesmozna jsme vsichni stejni.
kazdy sobe
on je samona samadivaji se cizim lidem do oken svetelzivotupozoruji hadky vecere rozkosea tise zavidi (teplo tech lidi)klidne by zili i to zleale spolu.
duse
dusekazdy o ni mluvimysli si, ze ji madusekazdy trochu doufaze ta jeho je jinadusevizitka samota neplisentela matkaduse svedkyne, ze stokrat rozedrany strup uz nekrvaciktera stejne jako opareny palec neboliale stiplave drasaa to je horsi.
nekdy boli
Nekdy me boli bricho a rikam si
nekdy me boli hlava a nadavam si
nekdy me boli oci a lituju
nekdy me boli srdce a nevycitam si
Pro babicku
Nekdy potrebuju to rameno
Kde polozim tvar, vyplacu se, zavru vsechny vychody at tajemstvi
Nemuze utect
Zadne nemam ale clovek nikdy nevi kdy prijde potopa
Kdysi v podvecer
Stejne jako divka odjezdu chtela bych polozit tvar na dech tvych kridel
Ikdyz se krajina kolem bude menit
Stale se bojim nechci ti ublizit
Pomalovat te lihem vysat znicit utopit
Az jednou
az jednou rozevru kridla lehka jak pavucina z babiccina pokojebudu se lesknout jarnim sluncem zbavena vsech chuti pout a zavazitam nahore tam dalekobudu vas pozorovat a rikat si : to neni mozne ze jsem nekdy delala neco podobnehoa svet bude najednou tak vzdaleny zustane mi po nem jen mala jizva u rtuale nebudu zranena budu vysvobozenabudu destem vetrem tihou a lehkosti budu vsim a to jen proto ze kdyz rozevru kridlauz nebudu.
Packo
vonim si te pravidelne pod perinou v triku krajina mezi evropou asii a zemi nevim jestli sneni promeni zmeni utlumi ci pomuze v kazdem pripade je povoleny a ty a ja jako dve krepelky vzdalene blizke nebo to se vlastne jeste nevi dychame spolu si do vlasu a hlavne do snu cekame necekame zijeme chtela bych domu chtela bych domu chtela bych zase utect to neni dobre znameni jsem preletava jako krepelka a divka odjezdu se mi najednou smiva z obliceje.
(ode)vzdavam se
V zivote jsem tolik neplakala
jak ty dva mesice, co jsem tu
citim se nizko
ze snad ani neni mozne neco udelat
Cerveny oci
bile boty stejne falesne jako tvuj dnesni nareknalhavas si pro sebe ze je ti spatnemozna i chces aby ti bylo zlechce se ti brecet plakat delat drepy ale vubec ne myslet na tento svetchces proste odjet nechat vsechno za sebouale muzes odjizdet donekonecna. chces byt nemocna litovana a nejlip nebyt uz vubecrouhas se nesmyslne ctes polstare a necitis ze vlastne neumis spatklidnejdi domu, teda pokud nejaky domov mas.
chytni ho
letajici cestmir balon ci kdovi co jeste telefonujes a jde to mimo tebe nevis jestli on ci nekdo jiny svede te dnes ze tve cesty snazis se porozumet je nam uzko je nam jako bysme cely zivot jedli parek v rohliku s horcici jsme certi v pytli kdyz strasime deti ze pujdou do pekla neni laska jako laska a vsechny boli kdyz netesi nos studi je tu kluzko kdyz se rozhodujes kym budes kam pujdes struny se uz nedaji naladit prasky utekly schovaly se diry v syru vlastne nejsou a oci oci se uz neotevrou protoze je pozde.
proc miluju?
jde opravdu nekoho milovat jen pro citnebo se za tim schovava jen strach ze samotycitim srdce jak bije nebo se jen o sebe bojimmiluju ho nebo je mi cizijak se na to vubec muzu ptat kdybych ho nesla na pazi tak bych se neptalajsem tak sobecka a onby mi snesl oranzove z nebe co bych chtelaze vlastne neni co vracet kdyz to vsechno bylo z laskymame si co rict nebo je to jen hra hloupa hraje mi spatneprominasi odchazim ikdyz te potrebuju.
hladká
Pravidelná jako hřeben češe
ostrá jako srdce z křišťálu taje
hebká jako nalakovaný stůlšimrá
nestraviltená jako šupina dře
Chroupat dehet
chroupat dehet tvořící se u konečků prstů
zatarasit průchod vůním těl
svých nepřátel z včerejší noci
/ příliš opilé na to, aby sis to pamatovala /
V čase nula, v čase,který není
V čase nula
bod tání a mrazu
to prázdno, které vyplňuje nekonečný prostor
nejsme schopni ho nahradit barvami
Palackého zastávka
chci, aby ses kudrnatěl do mých dredů
psal mi vzkazy na islandské fíkovníky
vedl opilou nocí jako svou
jsi milý, máš dobro v očích
Židovská nevěsta
Židovská nevěsta
voní kadidlem
amyrhou
Vedená na popravu hlavu vzhůru
Čička
Hraju malou kočičku
v baru
( bez košile a piva )
každá kurva je vlastně
Zabila bych Tě
Milovala jse Tě tak
že tě už nechci vidět
Touha byla tak silná
Silnější než noc, proto se nám nikdy nesetmělo
Cítil jsi to?
Cítil jsi to taky nebo to byl jen nepatrný
záblesk mé představy.
Lidsky si rozumíme. - jako bratr a sestra-
Ráda bych Ti nabídla své bratrství.
Vlastně ani nevím
Vlastně ani nevím, proč jsi přijel.
Vlastně ani nevím, proč jsme se setkali a jak.
Vlastně ani nevím, proč na tebe myslím.
Vlastně to nepotřebuju vědě.
Něco jsem zapomněla
Zapomněla jsem Ti říct, že když jsem šťastná tak zářím duhově
rozesmátě a rozevlátě
letím prostorem.
Zapomněla jsem Ti říct, že když jsem šťastná jsem blázen.
Impossible
Impossible comment on peut aimer
sans aimer
sans toucher
sans rever
Když mě nikdo nevidí
Když mě nikdo nevidí zpívám si polohlasně
do krve vpíchávám kávová zrna
s nadějí, že vzkřísím svou bezvládu
probudím divoce, zapálím úhly svých pohledů.
L´Attente
Des jours des nuits des mois des années des vies
je t´attend
Toi mon espoir mon pouvoir moitié de mon corps
mon ame entier
Arionova
Jdeme noční ulicí, ruce v kapsách.
Ani jeden se neodváží je vytáhnout aby nezmrzl
přesto se myšlenky valífantazie útočí na všech šest smyslů(to bolí)
Kašna pana Ariona
Být Tvojí
Chci být Tvojí hračkou
chci být Tvojí společnicí
chci být Tvojí můzou
barovou tanečnicí.
Neuróza
Studená voda spaluje mé prochřadlé prsty.
To je proto, že jsi tam nebyl se mnou.
A když ano, krátce , nudně
nutně.
Jsem fialová
Jsem fialová.
Fialka.
Fialová.
Cítíte tu vůni jara.
Jednou
Jednou, až Tě přestanou bavit mé obličeje, úsměvy a umělecké nálady tak přijdeš ke mě.
Se svým pohledem v mých očích řekneš: Ahoj, měj se, už nejsi moje, nejsem Tvůj.
Ten den možná utopím se v žalu, úzkostí sevřu se.
Až se stanu parou na studeném zrcadle, špunty, které jsou přede mnou.
Krvácím
Krvácím z bradavek
které mi koušeš Ty.
Neodcházej.
Krvácím ze srdce
Přátelské obětí
To přátelské obětí, jako poděkování naději a klidu, dobré, bezstarostné náladě,kterou jsem Ti předala
to obětí mi službu neprokázalo.
Celá jsem se chvěla.
Nebyla Tvá ani Ty můj ale ten pocit nebezpečného poutání se k Tobě mi učaroval.
K čemu?
K čemu jsou lidem spletité cesty
když neví po které jít.
K čemu jsou auta
když neumíme dojít pěšky
Jako on ke mně
Jen doufám, že až umřu budu se usmívat na svět.
Že se s ním rozloučím pěkně.
Tak, jak je svět milý ke mně.
Sedmikráska
Jsem maličká sedmikráska.
Ty máš ve svých očích nebe a
mě.
Já mám v mých slaných očích Tebe, prince sedmikrásek.
vzdechy mých vlastních skel
Jako z krajáče přetékající mlékem se přes okraj valí mé slzy.
Hráz je přetržena, povoďeń, bouře, hromy, blesky jsou vzdechy mých vlastních skel.
Rozbíjím se na tisíc součástek.
Jako puzzle.
TY
Jsi leknín jsi vítr jsi rozevlátá košile na africké pláži.
Jsi zelený strom uprostřed zahrady
kořeny hladíš mou pihu na své tváři.
Jsi hebkost jemnost lehkost motýla.
Poprvé vlaštovkou
Slunce teple hladí mé krepové já a vše co dosud bolelo či svědilo
se rozpouští jako zapomenutá zmrzlina.
Ledňáček. Kajka.
Jsem teďs představami vlaštovky která poprvé letí do teplých krajin.
Výkřik dětství
Ořezávám své listy, sekám do živého, ruluju svůj plast
znečišťuju se vršky smetím krví.
Špiním se vztahy láskou štěstím smutkem zklamáním.
Miluju miluju miluju.
Mám odvahu
Vzdálený nezapomětlivý
konec je všem strachům.
Mám odvahu prožít naši poezii.
Musíme ale postupně.
Můžeš..musíš
Až budeš mít chuť ukázat světu okolo, že jsem Tvoje a vzít mě za ruku.
Můžeš.
Když budeš chtít přiblížit se, políbit mě.
Můžeš.
Splétala naději
Splétala jsem pouta z jejích blond vlasů
stejně jako copy visí dolů
je odvážná, hledí dopředu.
Věří, že jednoho dne už nebude uklízečka, povýší.
Cizinka
Cizinka ve státě.
Cizinka ve městě.
Cizinka v pokoji.
Cizinka pod peřinou.
Dívka renesance
Jsem Dívka renesance.
Tvary, křivky, mysl.
Přála bych si narodit se Ti jako
Venuše.
Do bubliny
Vyfouknu Tě do bubliny
barevné, lehké, vzdušné.
Dýchat smíš léto, podzim a všechna jiná období.
Neboj se přitlačit, když ucítíš touhu
Ochránit a zachránit
Chtěla bych Tě uchránit od zlého.
Ochránit před ohněm.
Proměnit se ve vodu a uhasit ho.
Ochránit před větrem.
Náhvězdný
Jsi tak nádherný, lehký.
Chtěla bych Tě očarovat, abys nikdy neuletěl.
Zkus mě zamknout, stejně shořím.
Hvězdy, lidé, vždyť je to tak snadné.
Dokud jsem tu
Ty, který nedokážeš překročit hranici mezi přátelstvím a láskou
neumíš chytit své srdce do dlaně a přinést mi ho
klidně i bez drahého podnosu, jen ať teple tepe.
Vytluču tě ze světa, mysli, snů.
Průserářky
Jsme průserářky letíme ulicí pijeme hrajeme
smějeme se světu.
Na kole s kytarou, je nás víc.
Jeden tlačí do zad, druhý se veze, stejně jako v životě.
Sama bláznem
Sama v nočním autobuse.
Zase mi řekli, že jsem blázen.
Ještě jednou a začnu se o sebe bát.
Přijmi mě
Přjmi mě jako moje věrné lože
něžně jemně teple a bez otázek.
Spi klidně vedle, ale hřej mé srdce svým.
Ikdyž se vrátím pozdě, postel je trpělivá.
Tě ztrestám Se
Oholím Ti hlavu
zlíbám rty dokrvava.
Pohladím rozdrápu kůži.
Zabiju Tvůj chlapecký výraz obličeje.
vzlykam te
vzlykam Te do polstare
objevil ses tak, jak jsi me
moc si cekal ne neco co nikdy neprislo neprijde
ani nevim proc jsem za Tebou sla, kdyz si me nevolal
nikdy
v absurdnim svete se odehrava pribeh nas tri.
Vlastne je vas vic,ale to je uz je pro priste.
jste pratele na zivot a na smrt.
nesikovne jsem se mezi vas pripletla.
Zrcadleni
Proc v okamziku, kdy citim lasku nejsilneji
ozve se me druhe ja.
Ta holka svobodna, kterou jsem dosud umlcela
polibkem.
obstrihnout
Obstrihnout svetlo kolem Tve hlavy
aby paprsky nekryly rysy Tve chlapecke
tvare.
Chci te zase zahlednout.
broskev
Mé tělo je broskev.
Oranžové, sťavnaté
sladké.
Tři broskve na kostech.
jednou
Bude to den jako každý jiný.
Už nebudu mít sílu rozdávat jas.
Zakryju Ti oči žlutým šátkem (nebo Tvým zeleným. )
Budu zpívat ukolébavku.
liška
Jsem liška, v noře, v křeci;
Svíjím se a prskám, kvičím.
Jsi tu.
Už ne, ale byl tu a hřál mé klepající se tělo.
Buď můj milý
Proč nejsi tadykdyž potřebujuvidět a cítitteplo tvých jemných rukouna své tváři. Jen lehce, skoro bez dotekuhlazená něhou hodnousmrtící. Jen neumírej přede mnou. Nechci plakat, vidět tvédlaně chladné.
Přiblížit
Přiblížit se vícnež na délku psa. Znát a vidět bych těchtěla. Trpělivost je ten klíčkterý bych teď vlastnitměla a otevřít tutajnou skrýš. Černá skříňka pod tlakemuvnitř ne perly a zlato.
Dijon
Dijon na mysliDijon na jazykuDijon v srdci. Odjedu, i kdybych zde mělanechat sebe. Své tělo ve škole mítchodit tam, kde je přáno. Sama však starými uličkami bloudit,snít, žít, poznávat.
Herečka
Samozdřejme, že to hraju. Na tebe, že jsem hodnána Paju, že jsem chytrána Kubu, že mi na něm záležína rodiče, že jsem poslušnána Davida, že jsem jinána Iva, že chci být lepšína Boha, že jsem špatnána ostatní, že jsem milá. Hloupým úsměvem vyčarujuzkázu štěstí, které je pomíjivý okamžik hloupých a němých. Ty lepší musí život bolet.
Pršet
Pršet štěstí okolo seberozhazovat hvězdynáhoným kolemjdoucímna dlani nebe. Jen kousek tebestačilo, abych se koupalav slzách radosti a válelana zemi v křeči opojení. Jak dlouho ovšemmůže trvat tento bezchybný stav. Než zhnije a změní se v prach.
Ve mně
Láska a něhauvnitř mého jájsou tak velkéže bych je mohla všemDarovat. Tolik teplatočí se dokolašlehám plamenydobra. Jen nezhasínejkdyž kapky deštěsmočí dech.
Už mě
Už mě sereškdyž neodpovídáš, neodepisuješ. Prozvoňuješ jako blázenčíslo, ale jen zdaleka. Nech už mě na pokojichci být v černémchodi bez tělacíti bez duše. Tak už konečně odpala nechej mě na pokoji.
Štítím se se
Jsem tak škaredáže se sama sebeštítím. Špinavá zvenčí i zevnitřmažu se mandarinkamahladím se po jemné kůžisuchýma rukama. Praskliny uvnitř izvenčí, neztenčímsebe samupřesně tukterou tak nesnáším. Nejraději bych se svléklabyla jen paprsek světla.
Náladu ani
Náladu ani se smátnáladu ani řvátnáladu ani hulitči zkoušet obdobné blbosti. Náladu ani jíst sladkostináladu ani pít alkoholči štěkat za plotemkdyž jdeš okolo. Náladu ani být sebouzávoj přehodit přes hlavuspát sladce a tepleani nemám náladu.
Slečno...
Opravdu. Avšak já bych vám radilahodnější stálejší dívkusi hledat. Vím, že jste milý, dobrýže mě budete milovatale vaše rty jsou hrubév porovnání s hedvábímProlhaného, který; jen slízalsmetanu. Vím, že vy se za mě peretea on podráží mi nohy.
Umýt
Chci se umýt vlažnou vodouvsákout do sebe její čistotu. zbavit se těch zvratkůjedů a šklebů. Být zase čistá jako pannakterá nezná tělo muže. Nemilována siceale nezranitelně silná.
Odlesk
Nemám nicjsem úplně nahá. Odzbrojená, už mi docházíúsměv. Poslední zbraň, která mi zůstalataje pod černobílou pokrývkouprachu. Jsem neviditelně slepákráčíš rovněneotáčej se.
S Tebou od zla
Chtěla bych teď býts Tebou. v Budapešti či Vídnipro jednouuvidět Tvou tvář v přírodnímodstínu rána. Nosíš hnědouštítíš se bahnapřesto jsi příležitostnýochránce. Spal jsi s nima.
Ztrácím se
Ztrácím své tělomá duše mizí. Nepoznávám již sebezabloudila jsem docela. V neznámu tápu jakočerstvě vylíhnutá včelačernožlutá pilná pracovitámožná jednou úplnězhloupne. Bez své vůle, myslibeze snů, co šustínemůžu stoupat výšvýtah se zasekl ve třetím poschodí.
Skřípot
Nesnáším ocelovou,
hru trubek.
Skřípot železa,
zrezivělého, tupého.
Ombre
Comme si j´étais morte,
je me suis promenée dans la ville.
J´ai observé les gens,
qui ne me comprennent pas.
Polibek je teplo
Polibek je teplo,
teplo je láska,
láska je dar,
dar jsi ty.
Jaká?
S medvědem u srdce,
broukám si smutnou píseň,
Minulosti.
Jeho něha je nezapomenutelná,
Jeden pocit
Miluju, když mi češe vlasy.
Ještě jste na to nepřišli.
nechápete,
ten příjemný pocit bezpečí.
Zase se mě bojíš
Nebesa mě tlačí k zemi.
Plazím se,
jako had.
Uštknu Tě,
Bojovníci
V noci prý vylézají lovit.
jsme dva, či tři.
Znají se navzájem.
nechtějí.
Sebastian
Tvé modré oči,
Námořníku.
Rozkvetlý strom,
uprostřed zanedbané zahrady.
Sama na pousti
Mam cas na pohadky,
jdu dal nedivam se zpatky,
rovno jit, oci vpred,
objevit tento svet.