Anatomie jednoho klišé
kdysi jsme spolu mluvili
dnes nejsme schopni spolu ani mlčet
a přece ptáš se
jaký to má smysl
Goethe trochu jinak
Viděl chlapec rozkvétatrudou růži v stránišel se na ni podívatpopadlo ho na sraníProblém začal narůstatmarně se mu bránízkoprnělý zůstal stát,papír není k máníUž je po všem, zdá sepo listí se shánírudá růže v plné kráseruka spočinula na ní. Ruka trhla, stonek prasklrudá růže umíráspokojeně chlapec mlasklrychle řiť si vytíráHle, na listech hnědé skvrnyrůže hněvem zahoříjak jehly ostré trnydo masa se zaboříKdo by to do růže řeklrudá krev už vytékástrašlivě se chlapec lekls řevem domů utíká.
II. pseudoakrostich pro Veroniku
Vlnění dálek
hEllénismy polibků
Riskuji dotyky (instrumentál)
Odyssea (nebo jenom na dvě deci. )
Pseudoakrostich pro Veroniku
Vanutí ducha
Errata citů
Románsky pomíjivá
Občasná
Významy
významy
řekli jsme si ahoj
a znělo to jako sbohem
(konečně)
Balada o ztraceném mládí aneb rozhlédnout se vlevo, vpravo...
Šel chlapeček po přechodu,
lil na sebe teplou vodu.
Podle zcela jasných znaků
nevšiml si náklaďáku.