Písmák THE POWER OF LOVE
Opitá, 29. března píšu sem vlastně už 30. března moje kecy
o tom jak jsem zamilovaná
o tom jak je mi dobre
o tom jak je mi krasne
V drahocené kožešině
A půjdu pořád dopředu a nebudu se ohlížet za nikým, nenechám si dát kolem krku jedovatá tělíčka hadů místo náhrdelníků s drahými kameny. Hladký bílý krk přímo vybízel ke křehkému ovíjení hadími tělíčky a zlými jazyky . Už nechci mít v žilách tu umělou hmotu, po které je mi tak špatně ve vašich ústech drží se švábi a přes teplé jedovaté sliny vrací se tam a zpátky ovíjejí vás hadi plazíte se všichni v jednom kruhu s umělými úsměvy . Při každém zmáčknutí rukou se žíly děsivě a přitom tak krasně napnuly krví, ale co je mi do nějakýho Mexika.
NEJLEPŠÍ SPOLEČNÍK V POSTELI
Pořád zbývá ještě nějaký čas protrhnout tu zkurvenou blánu, co jsi udělal kolem - MĚ - - ve MNĚ - . Včera večer, setkali jsme se ve snu, u Čokoládové fontány. a ve velkých botách začala honička v Čokoládové fontáně a Čokoláda cákala všude okolo . a lidi stojící opodál, cpali se dál svými banány, které byly ovšem od naší Čokolády:o) - NEVER MORE - Probudila jsem se vlastním smíchem a vlasy jsem měla celé od čokolády.
Kam teče krev
Se síťkou přes oči > > pozorujete co zbylo z anděla. > . > > Chlopně u srdce nafoukly se velmi rychle > > a dmuly se krví > > . a tou zkaženou umělou hmotou po které je mi tak špatně.
SMRT -novodobé umění!
Jak zbytečně naivní bylo foukání do motýlích křídel. . stejně zbytečné jako zkurvený prošívání papíru na šicím stroji zastaralé značky Minerva. -prý udělej mi šneka.
Tak už to vzdej a prostřel si hlavu
Rozněžnělá, po dvou skleničkách vína
myslím na lidi, co prostřelí si hlavu.
.
a zbytky vzpomínek se vrací vždy když zavřu oči
..........a mladí píčusové se snaží dělat umění..!
V ranní rose hledám marně Tvoji stopu co s načatým dnem. - jdu darovat krev. slečno,ale můžeme odebrat jen minimum kvůli vaší váze- . .
Letní romance
Někdy se tvářím, že jsem úplně zlá, ale přesto Tě miluji a těším se na to až budu sedět u bílého kulatého stolu jednoho červencového rána na židli tlustá bílá kočka se silnými fousky a vedle ní miska plná červených třešní. jemná porcelánová konvička s jasmínovým čajem a řeknu ti: ,,Dobré ráno.
Pane Bože odpusť mi, chtěla jsem jít do nebe
Jsi jedovatá jako háďátko a snažíš se mě ošálit, . koleje vedou do pekla . pouštíš mi do žil červenou plastovou hmotu, po které je mi špatně a musím se opírat o zdi ležím nahá na bílém mramoru z nosu mi teče krev, kterou nelze zastavit -schoulená- a každý záhyb mé bílé kůže obdivuješ chtěla jsem jít do nebe.
Mí milenci
Deštník bez plátna, s černými dráty, vypadá jako velká květina. . děsně krásný surový svět . chodím po černém lesklém zrcadle můj život jsou mí milenci (a každý z nich má barvu jinou) a co je mi do ňáký ještěrky.
Tak už investuj do Andersena!
Sen sen sen tichý krásný milosrdný neuskutečnitelný děsivý krutý SEN pastelky různých barev kruhy ve tmě Tak už investuj do Andersena.
Jednohubky
Propásnout chvíli, kdy se naposledy nadechneš. ruce jsou již porostlé lišejníky . naše životy jsou jen jednohubky . Ty a ty Tvoje žížaly .
Ostrý hřebeny
Skládání vlaštovek z krabiček na cigarety je perioda, trnová koruna mi někdy třebas i sluší-. a vlasy protrhává dokonale. Ruce s prsteny z ostnatého drátu si tiskneme pevně až vystříkne rudá na svatební košile . sbírku milostné poezie nosím pod srdcem.
Zahrada pro kočku
Vím, že mě nemiluješ, tak mi to neopakuj pořád dokola. (a spi si s kým chceš. ) . Znovu prolézám škvírou mezi prsty do zahrady plné modrých koček .
Mandlový krém
koutkem oka se zadívat na misku s mandlovým krémem. pak položením stříbrné lžičky zapraská skořicový poprašek. pochopíš.
Žádám Tě o ruku
A najednou cítím , že věci, které jsou neuchopitelné se vejdou do maličké krabičky od sardinek a snad proto bych Tě už konečně měla požádat o ruku. -. ikdyž stromy šuměly nejistě. chtěla bych se zastavit uprostřed monologu a uvidět Tě před sebou.
Nedělní odpoledne
A někdy mám zase chuť sypat si drobinky ze stolu přímo do pusy a strašit Tě modro-fialovými zuby - vše co zbylo po borůvkovém koláči. ještě teď po tajnu utírám zbytky modrého knírku - nechci aby jsi mě viděl upatlanou. a pak se dlouho milujeme. .
Tříšť s grandiozní barvou
rychlý zásah do srdce. copak to nevidíš. - nevidíš, že jsem snílek. a mé svatební šaty.
ani za pět minut
odjezdy vlaků z brněnského nádraží mě deprimují,stejně tak jako neschopnost vyslovit tvé jméno ani za pět minut. někdy je lehčí nic neříkat a všímat si radši květina mrtvých motýlů. nikdy se nedokážu nadechnout tak, aby mi z nosu vytryskla mateřská blána a kreva postavit se už konečně na nohy. tak jak to dělají mí rudí koně.