Štvaná zvěř
Cítím, jak mi kafe rozšiřuje zorničky
tlak sílí
brzy prasknou
zbyde jen málo
Když se mraky pohybují příliš rychle
Když se mraky pohybují příliš rychle
a přepaly slunce tě štípou v očích
Když přemýšlíš
jestli život teče
Dosnít sny
Ještě cítím kouř na svých prstech
i když jsem nekouřila
a nechci ho smývat
vzpomínat
Vedle sebe
Můžem sfouknout
jedním dechem
každý z nás
co jsme budovali
Zimní
Sněhem jsi zapadl
udusil se
vlastním dechem.
(Nebo spíš duchem. )
Už ne.. Promiň
Minutová ručička se skláněla k zemi a pak se prsy tlačila výš. Výš. Máš, co jsi chtěl, máš, co jsi, jsi, co máš. Máš.
O vlaštůvce a opičkovi
"Dobrý den, opičko, copak děláš. "
"Skáču po obláčcích, nevidíš. "
"A proč to děláš. "
"Abych se dostal nahoru, ne.
Častování
Když slunce rozdává
poslední zlato chudým
- na sklonku léta -
trávy se vlní
Ten
Ten pohled, ten úsměv
vryl se mi do tváře
a bude tam
dokud neřekneš
Přesně v tu chvíli
Přesně v tu chvíli
kdy dítě přerůstá
rodiče v čistotě
- nadšení.
Jako modravé peříčko
Jako modravé peříčko
poletuješ v mých představách
a já se jen bojím
že můj dech bude příliš silný.
Tisíckrát odehrané drama
Miluju Tě.
Šel po uzké cestičce vyšlapané tisíci poutníky. Stejně jako oni mířil ke starému chrámu. Na rozdíl od nich však nešel obětovat snopek nejlepších klasů bohyni Démetér.
Nenávraty
Bezelstná myšlenkazatoulané pocityčervená stuhaměla bys přemýšlethnijící vzpomínkyzapomenuté rányuž svítáandělům zamávejdnes už vše skončilonaděje patří do pohádeknech je jítnení začátkutabuly rasybyla jsi tamuž nikdy nebudešnebudeščistádokazuj si, co chceš.
DalekoBlízkoKdeKdoAno?
Chvíli tě držím
choulím se
vrním
Pak jen do prázdna
Modrá velryba
Ještě jedno, prosím. Očima jsem zaletěla k Filipovi. Třeba mě chce. Musím to zjistit.
Výluka
Nekonečným čekáním
spotřebovávám dar svého života
hudbou v uších
Mrchy
Důkladně zkoumám své neforemné břicho. Nehýbalo se tam něco. Teď, zrovna teď. Určitě je mám taky, ty hnusné mrchy, nejnovější zkázu lidstva.
Michel Houellebecq - Rozšíření bitevního pole
Nevím, jakou máte představu o současných bestsellerech, nemám na mysli braky.
Chtěla bych vás nyní upozornit na u nás dosud jediné vydané dílo "ultramoderního" Michela Houellebecqa. Je jím částečně autobiografický román Rozšíření bitevního pole, který byl vydán vPaříži roku 1997, v češtině nakladatelstvím Mladá fronta v roce 2004.
Kritiky odmítnut, čtenáři skoupen.
Alexisonfire
Nechávám zaklapnout dveře paneláku a vyrážím bezcílně do ulic. Dotírala na mě deprese a já unikala pouze skrze myšlenky na bývalou lásku. Chvilku se potuluju, když zaslechnu poloznámou melodii. Chvilku přemýšlím.
Konečné řešení
Dopadá na mě má vlastní sekera. Přijímám hrdinně své rány. Trnová koruna se mi zamotavá do vlasů. Co asi děláš.
Pohádka pro Honzu psaná ve vlaku a dopsaná v šalině
Šílené opičky mi skáčou po hlavě a zarývají do mě své drobounké drápy. Rudé slzy mi bezmocně stékají po tvářích a já se nemůže ani bránit. Včera mi totiž nějaký jižanský cizinec svázal ruce. Řemínkem z myších kožíšků.
Prý jsme si nerozuměli
Z látaného pytletahám řetěz vzpomíneka drásám si dlaněve snaze najít nějaký koneca nohy si řežu o střepy zrcadla(snad ta jejich ostrost mi dá na chvíli zapomenout)a bolest si chovám jako svatou relikviijako důkaz že mám proč snít.
Křídla
Stojí na kraji propasti, dívá se na špičky svých nohou a pohled jí sklouzává níž a níž. Až na dno, kde se vine půvabná stužka. Pod stříbřitou hladinou se zalesknou hřbety mrštných těl. Její duše se stává jedním z nich.
V hlavě
Květy sakurlávky přes nekonečnou prázdnotumyšlenkykteré tu pořád jsouČekámaž to přejdenebo čekámaž to nepřejdenení nic, co bych mohla udělathrajeme každýna jiné šachovnici;kdo z nássi vybral barvu láskya kdo zamilovanost. kdo pohodlía kdo boj. Proč krvácím bez rány. (měla bych zajít k tomuco rozumí vagínám)a během čekání na rozhřešenísi vyřešit pár všedních problémů.
Masky
První maskynasazujetes první sklenicívaší chrabrostikdyž se chcete bíto ruku princezny
Poslední maskyodkládátekdyž zvracítesvou prázdnotudo hromadných hrobůvašich ideálů.
Pojď si hrát
Pojď si hrátPojď nepřemýšletnad tímže to jednou bude bolet.
Když princezny pláčou
Když princezny pláčoukameloti se dusnem zalykajía vzhlížejí k nebizda přijde bouřkaKdyž princezny pláčourozvodněné černé potůčkyhledají svoje řečištěve vašich výčitkáchKdyž princezny pláčoupravda s upřímností sklání hlavupotichu opouští sálna jevišti hraje někdo jiný.
Zítra se uvidíme
Když jsem Tě viděla naposledybyla jsem zoufale zamilovanádo Tebe do Tebe od TebeMezitim uteklo tolik časutolik myšlenekkolik. kolik. oklik. Co tenkrát chybělokdyz jsme se milovali takmoc.
Abused
Hudba lesa, vůně, jež nikdy nemohou být napodobeny výrobci čisticích prostředků. Pod nohama mi praskají větvičky, i když se snažím být nepozorovaným obdivovatelem toho božího díla. Paprsky životadárného slunce se snaží obejmout každičkého tvora. Zelené dlaně mi mávají na pozdrav a já jim úsměvem odpovídám.
Jeden nedělní koncert
Pozoruju strukturu dlaždiček na podlaze, pravidelnost rýh a čtverců mě uklidňuje. Bosé nohy se sevřenými prsty - podlaha je studená. Užívám si dámského způsobu využití toaletní mísy. Miluju to.
hrdost krve
babicka se ne mne podivala s prisnosti v pohledu
a vybrala sis dobre.
vzpomnela jsem si na Tebe
neubranila usmevu