Písmák Kapka svědkem
Pod černou oblohoujako dekou přikrytouodlesk vzdálenýrychle se míhá. Zář je však zarudlákalí ji strachkdyž kapka jediná stéká zas. Samotná odpadáod ostří utíkávzápětí dalšíz řezu uniká. Bez tlaku bez dechujen tak si bruslíjednou se svezea pak se pustí.
"S"
„S …
Jen vnoční košilce,
měsíční krajinou kráčím.
Na místě po bitce,
Druhá část něčeho
*** 2 ***
Bolest se mi rozlévá po celém těle a já cítím pod sebou pevnou zem. Snažím se něco zaslechnout, otevřít oči. Pohnout se. Už samotné dýchání mě vyčerpává.
Třetí část něčeho
*** 3 ***
Nevím jak dlouho to trvalo, ale pohltil mě spánek či snad bezvědomí. Nade mnou je už temná obloha a doznělo už i to sebemenší praskání – praskání hořícího vrtulníku resp. toho co zněj po výbuchu zbylo. Smradlavý zápach se linul kolem a zamořoval každý kousek vzduchu.
První část něčeho
*** 1 ***
Noc již vládla vokolí. Svahy i stromy byly chráněny bílou pokrývkou. Pára stoupala od mých úst a bezmyšlenkově jsem se dívala do tmy. Vzala jsem z předsíně proutěný koš a začala do něj skládat dříví.
Podraz
Připadám si jak človíček malý
svolňáskem - mezi králi.
Jako bych čekala až pro mě přijdou
až mi řeknou, že místo ksezení je volné
Dopis Ježíškovi
Milý Ježíšku, Santa Clausi
či jak tě nazývají ti jež vtebe věří.
Asi súdivem čteš tyto řádky a ještě světším se po jejich přečtení posadíš do svého velkého křesla.
Je tomu už spousta let, kdy jsem se ktobě obracela, byť jen ve svých myšlenkách, spřáním. Dětskou neskromností byla má ruka vedena, když sepisovala seznam dárků a pak ho kolíčkem přidělala na balkon svírou, že ráno tam nebude neb si ho Ježíšek vzal.
Nejisté rozhodnutí
Probouzející se den mě donutil otevřít oči. I přes časnou ranní hodinu, kdy ještě vše spalo, jsem musela vstát. Nevím zda se mi chce ještě spát, ležet nebo sekní přitulit. Vím, že musím odejít – rozhodnout se později neznamená rozhodnout se lépe.
Dnešní ráno je strašně chytlavé
Mlha se vtírá do každého koutu města. I přes šeď dnešního rána, proudí davy lidí sem a tam. Spousty žáků spěchají do škol, lidé do práce a jiní naopak domů spát. Nepatřím ani do jedné skupiny těchto lidí.
Amnézie...touha
Amnézie je celková nebo částečná ztráta paměti způsobená úrazem nebo nemocí. Člověk si nepamatuje svoji minulost ani to, kdo vlastně je. Lidé takto postižení netouží po ničem jiném než si vzpomenout. Avšak je nás mnoho těch, co touží zapomenout a mít tu možnost začít znova.
Pro ni
Hořkosladká slůvkašeptaná do tvých ušíSnad pohladíAspoň tvou dušíKolik pravdyse v těchto slovech skrýváKdyž jako nocvedle tebe usínámS ranní hodinoutiše odcházímV poledne se ptámzda pak ti scházímSmutek můjpokoj zalijeTeskním po níkdepak asi jeVzpomínky polibkůlehce zavoníVím, že u mých dveříuž nezazvoníNení však stopypo lásce zhrzenýJen naše srdcezůstanou zrazena. Odešla bez rozloučeníbez polibku - soužení.
Splendidní - kdo ví
Zmateně pobíhám nočním městem. Vchaosu střídám jednu ulici za druhou – bez rozmyšlení. Nehledám cíl a nemám směr. Zvuky okolí se ztrácejí vdáli a světlo lamp pláče nad temnými kouty jež nikdy nepohladí rukou odhalení.
Dopis
Má Drahá,
Píšu Ti zmíst Tobě tak vzdálených. Loučím se sTebou na krátký čas snad, než dokončíš svůj úkol a vyhraješ svou velkou bitvu. Až bude Tvou hlavu zdobit koruna vítězství a Tvé srdce a duši bude naplňovat pocit uspokojení a patřičné hrdosti, navrátím se kTobě zpět. Chápu Tvou potřebu samoty.
Mazlínek
Už to na mě zase padá. Je mi smutno a topím se ve vzpomínkách…v těch našich. v těch mých. Ani nevíš jak moc mi chybíš, jak moc tě postrádám.
Vykoupení
Nechápala nic. Nevěděla jak se to stalo a pořád nebyla schopná přijmout ten prostý fakt. Prostý a bolestivý. Byla mladá a měla právo být šťastná, ale osud ji přichystal to nejhorší co jen mohl vymyslet.
Pocit II.
Pluju městem jako už tolikrát, snažím se nevnímat skutečnost a pomíjím ten fakt. Snad je to tak lepší, vážně netuším. Celé město zasáhla obleva a já se brouzdám v mokrém sněhu, který plave ve vodě. Pocit sevření a slabost jsou stále v mých stopách.
Pocit
Připadala si jak z jiného světa. Čas byl ten kdo byl chvíli s ní pak zas proti ní. Hodnoty ztrácely na cennosti a to co bylo dřív důležité klesalo na žebříčku stále níž a níž. Priority dříve získané se staly laciným standartem.
T
Všechno pohřbít
Navždy zapomenout
Opustit místo činu
Překřičet trpící hlas