Písmák Z pohádky do pohádky
Z pohádky do pohádky tančím,uvádíš mě do sálů z kopretin-bez diváků a přece s potleskem,doufáš,že budu Tvá princezna. Ztratila jsem dávno z modré krve hrdost,teď držíš mě za sukénku jen Ty. Když nepustíš,stanu se studánkou s bezedným srdcem. jen Tvou.
Lásko!!!
Zima mě líbá,polibky ze strachu. Rty křičí ,,tady jsem. ,,-jen bez úst volají. Ve slovech se moje naděje ukrývá,má spása.
Červená a mokrá
Na zemi,ve špinavý krvi. řasy potápím. Spalo ve mě,dýchalo. uvnitř.
křičím už NIKDY !
Přes tlustý sklo zíraj-bolí to,jak můru světlo,sama sebe proklínám,havrany ve všech probouzím. Jenom tak mě počmárat,nechala jsem ho-zrádce,všech zlodějů krále. Jenom tak si mě vzít,bez čekání na "NE". Hlas mi praská vzteky,do sebe zas blázním.
Splývaj
Splývaj. vlnitý vlasy s tělem. křičí:Svlíkni nás. do kůže volají.
jako droga
Jsi jako drogav extázi mi našeptáváš kam se dívat,jsem natřená lakem a nevnímám. Z koutů mě vyplétáš,já bez rukou se snažím chytit za kousek-to Ty jsi opravdový. Pak se zabalím-sama sebe-jen tělem a láskou,v děravym prostěradle po smutku dupu-a tančím. Škrábu drápy do nicoty,bez Tebe je i ona prázdná a suchá,odevzdávám se Ti-plovoucí v žíle,kam jsem Tě zabodla.