Písmák já!?
Až jednou budu psát poslední kapitoly stránku
Já vážně nejsem případ pro čítanku
Až jednou sečtu svoje hříchy
Ty velký. malý. a ty tichý
dotknu se
Požádala jsem…o dotek
O radu. o lehkost ktomu (z)bytí
Řekla jsem kdopak jsi.
vbřiše vlnobití
povídání v dešti
Jen tiše procházím
šedivými cestami
bylo nebylo
dávno je za námi
Fráze
Pro malou chvíli vživotě
pro štěstí naskládaný
jak vlaštovky na plotě
co zvednou křídla
Vlaštovkám
Zmizely
ze dne na den
možná zamávaly pozdrav
ale bez jedinýho sbohem
Hodina sovy
Už zas se blíží hodina sovy
Pročítám tvůj profil
Óóóópán se zlobí
Na Berana
dlouhá cesta
Já chytila tvůj vítr do dlaní
adivila se že jsou prázdný
acelou noc skoro do svítání
Já čekala že objevíš se
čekání
Já milovala tvou tvář
tvý jizvičky
a vrásky smíchu
Já milovala tvůj úsměv
Tak prej
Tak prej sme srovnaný
stůl uklizený
a čistá cesta před náma
Zapomeň
Na stráži
Zatraceně moc to ticho bolí
Zatraceně
a i kdybych byla vmoři smíchu
stejně budu opuštěná stát
Pro Bludičku
Děkuji
Děkuji za talíř a za lžíci
Za volnou postel vložnici
Za pohodua vzácný klid
Zákonitosti světa
Jako bych nikam nepatřila
nikdy nikam a k nikomu
ikdyž jsem se snažila
jak poslední prvňáček
Zrcadlení
Dva břehy jedné řekyPoutníky znavené hostíA ty spojuje stejná žízeňV jejich očích všakzrcadlí se strach a bázeňZ neznámého.
Až jeden z nich udělá ten první krokAž skloní hlavu a polkne jediný lokAžzvedne hlavu a vrátí víruChce to jen odvahu navracet sílu
Že můžou se potkat dva různé světyŽe nemusí padnout slova či větyŽe stane se co prostěmělo se státJen hvězdy v očíchbudou navzájem hřát.
Tango
Až se moje přání naplní
Až se moje boky ve tvém rytmu zavlní
To se pak prohnu jak kočka zdivočelá
Přivřu oči a kouknu. jedno na co. na ďábla či na anděla
Lásko
Lásko. lásko proč tak bolíš. všude ticho. jenom z políozývají se jemné zvukyto sklízí/m co zaseto z/bylo.
Bylo to super, doporučuji
Končí seriál, ten nekonečný
Poslední díl emocí je u konce
Je dohráno
Tak před zrcadlem smývá líčidla
Buřty
„Jolano, ty si ale blbá“. ta věta mě nadzvedla…jako vždycky, když jsem měla pocit, že je vneprávu . jen už se míň vztekám. taky jsem přestala házet svěcma…a křičet.
Přicházíš s deštěm
Přicházíš sdeštěm
Jako bys jeho ladnost
měl ve svých pohybech
znáš správnou dobu i místo
Báseň pro zmizelého
Nepřísluší se mi ptát
A tak se neptám
Jen. někdy. tvého hluku
Se prostě děsím . lekám
Asi
Asi jsem ti zapomněla říct
Že všem hvězdám jsem už dala jméno
Asi jsem ti zapomněla říct
Že i slunce občas nesvítí
Ňák
Ňák se vtom ztrácím
ve světě světel a barev
stejně jako ve světě náznaků
a všech možných kdyby
Beran/ice
jen neznatelný otisk, mý slzy,po tobě,usychají na polštáři.
zbyl jen malý náznak, že o mě vůbec víš.
jedna malá zpráva, jako omylem napsaná.
s úsměvem: "Ty to jistě pochopíš"
Výročí
Sem tam. tam sem
tempo jen co noha nohu míjí
Sem tam. tam sem
stejná jménaa přece dávnojiní
Hra
Točila sevrytmu . ladně pohybovala boky. ze strany na stranu. nahoru.
A k čemu je Král?
Král nechrání Dámu
a chce mimo pole.
To zjištění vejde se
do věty holé
Dáma
Tak krok za krokem
berou ji útokem
prý jsou to zteče
když zkřížili meče
Amo..ergo sum
Mám ráda slunce
doteky paprsků
jejich teplo co hladí. mi . tváře
Miluji vodu
Cestou na pranýř
Zapřu tě
Jak Jidáš Krista
jediná věc
tím jsem si jistá
Odi et amo
Krok sun krok
Prý už to byl rok
Co spolu tančíme
Trochu pomalu
Autor
Autor stojí o hlubší kritiku. Básně nebo zpackanýho životanějak se nám to prolíná, cojedno s druhýmdruhý s třetíma kde je konec kdo ví a koho to takyzajímájen naše vlastní neschopnost vzdorovatči sílanás občas donutísednou a napsat pár slovvyřvat světu žetakhleto vážně být nemělože to stojí za prdpak se jen opítněkomu připít na smrt či na životco na tom záleží jen ať je veseloTaky bych ráda všechna svý trápení hodilado jedný obálky a . A odeslala pryčpak by byl život o něcovíc stravitelnější. možná tedamám ji.
Princezna a Drac
Prsty propleteny
myšlenky popleteny
navzájem
Musíš jít, lásko
Až ....
Až rozepneš i poslední knoflíček
A košile odhalí mý ramena
A zastaví se i třetí zhodinových ručiček
A čas pro nás přestane znamenat
Nechtěj vědět
Chce se mi zalízt někam do rohuzavřít oči a zacpat ušijen nevím jak vypnu myšlenkyChce se mi nebýt, neexistovatje to moc těžký všechno a všudekam vejdu přitáhnu průšvihMůžu se jakkoliv snažita možná je to právě tím snaženímtak do měsíce průšvih na spadnutía já ho vychutnám až do dnakdyby to náhodou snad bylo málododáš z vlastních zásobLáskojá vím, život je svinstvoale zatraceně návykovýa adrenalin je taky droganechtěj, prosím ani nechtěj, vědětco jsem provedla a udělalavykládej mi nějaký blbovinydodej kapky smíchuto abych v tom hlasitém chechtánípřehlušila svědomí, svý vlastníporušila jsem všechny svý zásadyvšechny svý sny jsem zahodilaZhasly hvězdy, víš i kdyby jich na nebizářily tisíce, ty ve mně uhasly.
Ples
Tak začíná ples vopeře
a dámy nasadí roby
a pánové přišpendlí motýly
k oblekům, dle poslední módy
I dnes
Idnes
mraky hrály na honěnou
polehoučku jakoby
to bylo pápěří
Kašpárkovská čepice
Mám ráda tvý jizvičky
ty kam chodí slunce spát
Mám ráda tvý vrásky
prsty je hladím někdy snad
Pro Tebe
Pro tebe lásko
sbírám střípky kapek
askládám je do duhy
Pro tebe lásko
Slovní přestřelka
Slovní políček
ústa na klíček
Jak dobře to znám
To srdce na poplach
Vločky
To až ti vločka dosedne na nos
jen tak tě zastudí a chladně pohladí
To až ti vločka dosedne na vlasy
jak drahý šperk, parádu nadělá
abeceda lásky
Ani dnes jsem nezapomněla na
Barvu tvých očí a lehkost tvých řas
Cítím ještě teď jejich mihotání
Dotýkají se mých snů
Dopis trosečníka
Píšu další zmnoha vzkazů
na stránku vytrhlou ze sešitu
mojí dcery
Skládám slova jedno za druhým
Pachuť
Zlatíčko moje,jak jsem kdysi kdesi pro někoho. psalajak můžeš rozhrábnout kupu hnojekterá relativně není malájak můžeš znát tu pachuť hnusuco dere se ti z patraže život je prdeli a tělo jenom chátráže projels tu trasumoc rychle, příteliže užili jsme málože víc jsme nestihlipřípadně nesměliže mezi prsty čas protekljak vodateď čeká nás povinnostno to je sodaže nechceš, zoufale nechcešvypadnou ze hry, z klubuže najednou jsme dospělíztratili jsme iluzea čekáme jen na .
Sněžná slova
Skládám jedno slovo za druhým
Uvažuji jak by měly vedle sebe stát
Kam asi hodím pochybný rým
Přehazuji je, asi tak natřikrát
Můžu tě pohladit
Můžu tě pohladit.
jen lehce po tváři
přejedu prstem,
jen přimhouřím oči
Tak už mne propust
Nežádala jsem tě
nikdy o nic
neprosila o tebe
dokonce zcela drze tvrdím,
Jen přátelé, já vím
Zlobím a hladím
něžně po tváři
chtěla bych vidět
jak se zatváříš
Než bude klid
Budu ti psát
a budu ti povídat
Budu se smát
a budu tě zpovídat
Pět minut něhy denně
"Je tu zas, vidíš ji, už zas si klidně nakráčela, protáhla se ani nevím kudy a je tu zas. Já nechci aby si sem chodila, jak ji napadne,vadí mi to, slyšíš, udělej stím něco. "
"O co jde, co se děje, proč se vztekáš. "
"Nevidíš .
Jen nevím
Ztrácím samu sebe
vnořím se do tebe
Do tvý duše
Do tvých snů
kdo by to byl řek
Dobrou noc,
posílám krásný sen,
po hvězdě,
po té co září na nebi,
Paradoxy
Malá mořská víla
seděla na kameni
aprstem zkoušela vodu
její hloubku, barvu
Zlatíčko moje
Zlatíčko moje
vtisknout ti tak
polibek na víčka
víš ten od múzy
Cesta
Krůček po krůčku
Dotek za dotykem
Písmeno po písmenu
Jedno za druhým
závislost na čokoládě
Být můj syn
řekla bych ti
Neblbni, zlatíčko
se srdcem na dlani
Tak teda dík
Chtěla jsem namalovat lásku
její barvy jemně nanést
na papír a ukázat světu
polaskat oči
Mea culpa, mea maxima culpa
Mea culpa, mea maxima culpa
Procedil mezi zuby
skoro jak nadávku
a když zvedal oči
Třeba
Jemně ti pofoukat sny
a pírka havraní
uhladit
za svitu svíček
Tak
Opřít hlavu o tvý rameno
poslouchat tepot srdce
Tak to bych vážně směla.
Proplést prsty sobě navzájem
Korespondence, vcelku osobní
Je mi smutno, stýská se mi po psaní, po vyprávění, po zlobení a laškování, po dvojsmyslech i nesmyslech. Po té tenké kladině, na které se dá tak lehce tančit i drsně sklouznout. Vážně mi to chybí, ten pocit, že můžu přijít a že se nezlobíš, taky proč nestojím tě ani korunu (na druhou stranu tenhle model nejdevystavit na odiv do vitríny, taky nejdou dokupovat módní doplňky, jak barbíně, ty brdo seš na tom dost blbě, nějak se mi nechce věřit, že by to všechno byly jenom přání žen, spíš se kloním kdomněnce, že šlo o úplatky za tvou nepřítomnost) a fakt mě nemusíš číst a teď jde o to, kdo dýl vydrží jestli já anebo ty. Pokud budu příliš paličatá, možná vyhraju (lépe řečeno neozve se ani jeden znás, protože o tom, že by ses ozval ty ani neuvažuju, to teda ani náhodou) jenže co bude výhra.
Splněné přání?
„Já vím,že tu nemám co dělat, ale chci sevyspat, nezlob se. “
Když to uslyšel myslel, že ho šálívšechny smysly a rozum, že už je taky vcelku unavený.
„To se mi jen zdá“odmítavě pohodil ramenem a hlavou „Ale to není možný. Mám halucinace.
Klíček
Do památníčku dívčích snů
jsem si chtěla napsat
poslední větu
těhle dnů
vůně hřebíčku
Voníš mi
Voníš mi lásko,
hřebíčkem, skořicí
snad i vanilkou
Všem
Nevím kdo jsi,
dodnes netuším
žena či muž
no jako by na tom
Zatímco
Zatímco spíš
šeptám Ti do vlasů
všechny mé hříchy
zatímco sníš
Prej
Prej za to může Ježíšek
to mládě zimou zkřehlé
že vytahujem kalíšek
a přejem si šťastné veselé
Tu noc
Tu noc padaly hvězdy
první, druhá, třetí
lítaly si oblohou jak ptáci
Tu noc padaly hvězdy
Být tak
Být tak Nymfou
co nemá vlastní duši
půjčím si tu tvou
zahalím se do ní
Už víš?
Tak už víš, co bych teď chtěla.
Stulit se vedle tebe
do klubíčka
Být i dnes něčí
Něco jako
Něco jako
letokruhy na stromu
bývá naše duše
svrasklá a vrásčitá,
Noc
Nocsnáší se tiše
na nahá ramena
vzdech se dá krájet
vím co to znamená
Tobě
Utíkám sama před sebou
tak schovávám se do tebe
Tak díky za azyl
díky žes tu byl
Koně se taky střílejí
Snad
tisíckrát
jsem o odpuštění
mezi řádky prosila
Vím to já a víš to ty
Promiň mi,
já myslela, že hrajeme hru
na pravdu
na city
Teď já tě prosím
Znáš odpověď.
I na mé nevyřčené otázky.
Opravdu.
Tvrdit to máš odvahu.
Už jen pár dnů
Bušila jsem pěstmi do zavřených vrat
do krve hodně dlouho
A ty si neslyšel nebo nechtěl slyšet.
Chtěla jsem toho tolik říct, povídat
Pár slov
Zrovna dnes bych možná unesla
pár tvých slov
vzala bych si je s sebou,
jako doprovod
Na dobrou noc
Bylo, Nebylo
Muž a Žena
A dál. Zavři oči a ….
Dobrou noc, Lásko, dobrou noc
Vzkaz
Jestli tam někde třeba jsi,
A já v to doufám,
snad budeš mít na chvíli
ještě otevřený oči
Svlíkám se
Svlíkám se,
zpocitů a emocí
zramen mi sjíždí hedvábí
Svlíkám se,
Myšlenkové pochody
Chtěla jsemnajít na netu nějaký recept na vánoční cukroví, pokud možno dietní, už to samo o sobě je velká pitomost, ale co zázraky se dějí, tak proč by nemohlo existovat nekalorické cukroví :-). Projíždím si takhle příslušné rubriky, (no co jiného bych taky vpráci měla dělat, hele ještě jsem slušná, mile se usmívám a sedím na přidělené židli, práci mám hotovou tak co, není moje chyba, že neumí využívat mých nesporných kvalit, pracovních samozřejmě) a receptů je plno,stačí zadat příslušné slovo a vyjede jich kvantum, ale všimla jsem si, že bokem se krčí ozdobná vyřezávaná dýně a pod ní nenápadný nadpis Jak si říct o dobrou večeři, klikla jsem na něj a ocitla se ve světě pohlednic. No těch je snad víc než těch receptů. Jo, pošlu Ti nějaký, nějakou blbůstku, co rozesměje, neurazí, případně ji můžeš poslat dál, takže taky pokud možno neutrál.
Já a ...
Sedí a pozoruje,
moje prsty
jak tancují a hladí,
někdy je to vážně hustý
A stejně!
A stejně je to tvoje vina.
Šeptala jsem ke hvězdám,
byly rozházené po nebi
azářily jak kapky naděje
O čem je řeč?
Pod tvými prsty ožiju
ty najdou moje vnady
a tvými rty se prokleju
nevím kdy, snad i teď a tady
Co zbylo
Všechno už tu jednou bylo
někdy říkám,
všechno hezký už je za náma
trocha špíny, bláta, popel
Tak jestli zbyde chvíle času
Tak jestli chvíle času zbude
plamínky zatančí před očima
poslední tanec, vbarvě rudé
vážně nebude to ničí vina
Modrá
Na šedém chodníku
pár modrých skvrn
modrých jak nebe
nebe plné oblaků
Viděla jsem
Viděla jsem
poslední list co padal
vrytmu samby, kzemi,
ta zněla tiše ztichlými ulicemi
Nervy v kýblu?
Někdo má nervy vkýblu
a já mám vkýblu kočky
stulí se hezky do klubíčka
apár hodin se prospí
Souhlasím
Souhlasím
Ano souhlasím tedy
se vším co mi řekneš
aodkývnu Ti súsměvem
Budu
Líně,
jak polodravý zvíře
se projdu po tvý hrudi
a zatnu drápky do tvýho srdce
Výprodej
Zasloužíš si všechno co mám,tak teď otevřu krámsvýho srdcerychle, možná až prudcena pult vyskládámvšechny city a emoceco tam zbylya budu s úsměvem zkřehlé vílyrozdávat do posledního
Berte si, klidně pane, všechny jsou volný,všechny jsou k máníivzpomínky neposednýVemte si je prosím do dlaníVás možná potěší a mě to zachrání.
Včerejší den
Včerejší den
tak ze sebe smývám jeho špínu
Všechnu co na mě za ten den dopadla
Všechnu co zakryla naději, co snad přijde
Plyšový medvěd
Posílám Ti přání „hezký den“, to nejmenší co pro tebe mohu udělat.
Byla jsem na letišti vTeipai, když jsem se to dozvěděla musela jsem se kouknout do mapy, kde že to vlastně jsem. Že to není možné, že jsem si to vymyslela, no možná trochu. Začalo to před 14 dny.
Pro dnešní den
Než vypnu bednu a půjdu domů
Než poslední list se snese ze stromu
Než ptáci dozpívaj poslední slova
Já pošlu ti pozdrav, znovu a znova
Znáš to?
Znáš to.
Pocit co přiletěl jak černý pták
a bije do srdce
jakoby ho chtěl rozervat
Vůně eukalyptu
Vůně eukalyptu
se line místností
Poslední kapky naděje
vytekly zvany
Odpověď
Co je to láska. No to je otázka
Krok do prázdna
velká neznámá
ticho ale i křik
Strach
Spíš. No tak, spáči, nespi.
Slyšíš, venku padaj hvězdy
tak chyť jednu do dlaní
splní ti přání, otevři oči, neblázni
Game Over
To jako proč.
To jako zač.
To jako k čemu.
Proč mi to děláš.
A jakoby to nestačilo
A jakoby to nestačilo
Všechny hvězdy spadly
na zem, do klína
prej i nebe někde končí
Pletení popletených
Pletu se ti
do života, do řeči
a někdy ido spaní
Pleteš se mi
Když zvednou se mlhy
Když zvednou se mlhy
to šero jde spát
pak slunce ti ozáří duši
Všechny jizvičky ranky
Prej jednou za sto let
Na vnitřním parapetu
na kousku za oknem
tak pokud se fakt nepletu
stojí tam celý den
Zima
Co když jednou přestaneš růst
chybí láska, něha, doteky
Není komu je dávat ani kde brát,
bez kradení, bez pocitu viny
To jen
Našlapuje měkce a taky tiše
to když ti tma vrásky píše,
do srdce
Je mazlivá hravá, skoro jak žena
Je spousta odstínů šedé
Střípky vzpomínky
možná ty nejhlubší
Duše znavená,
pláč už neslyší
Všem mým kočkám
Takhle večer v neděli
to abyste věděli
naše kočky pořádaly rallye
sedly fakt do krabice
Podzimní
Pár ran jak silný déšť
Prolétly okolo hlavy
dopadly na zem
kde jejich pád
Na konci cesty
Až pánu Bohu do oken
vysměju, čert to vem
azvednu čelo kslunci zcela drze
a pak na to smějíce
Použij to zaklínadlo
Fouknu, jak vánek, do jiskřiček
tvých očí a třeba oheň rozdmýchám
Napodobím vítr,když hraje si sklasy,
co zpřehází tvý vlasy na všechny strany
Kdysi
Kdysi si šeptal do mých vlasů
všechny hlouposti světa
Kdysi si četl zmých očí přání
co jsem ještě ani neřekla
Každému co jeho jest - suum quique
pro Princeznu střevíček
pro Lotranda políček
pro Desirée modré z nebe
a co zbylo jen pro Tebe.
Po tisící a po prvé
Po tisící prvé
píšu aspoň Tvůj monogram
Po tisící prvé
opakuji všechno co tak dobře znám
Vzpomínáš?
Vzpomínáš.
Vzpomínáš, jak jsme věšeli hvězdy na nebe
hezky vedle sebe, vyrovnaný podle velikosti
Vzpomínáš.
Kočičí
Ahojky, ze rtů mi sjede do ticha
prstem pohladím zčeřelou hladinu
poslouchám jak spoutané moře bije o hrany vany
a já se schovávám před bouřkou do objetí vln
Den jde za okny spát
Stýská se mi po Tobě
jako by se jen tak dalo říct,
že ke mně patříš nebo si snad někdy patřil
nikdy a víme to oba
30.9.2006
Tak kromě toho, že ten denxlidí zemřelo, x lidí se narodilo ax lidí spáchalo jiné nejrůznější nepředloženosti( např. svatba, zásnuby, přepadení, rozchod …. doplňte dle vlastní fantazie a zkušeností). Tak se stalo i pár zajímavých věciček.
ICQ
Dole vpravém rohu se ukázala malá obálka, malý nenápadný žlutý obdelník. Kdyby tak všechno vživotě mělo pevné strany a barvy, ale ono se to mění pořád, neustále, vždy když si jeden navykne na určitý pevný rytmus, frnk změna. Tak kdopak se to ozval ze známých neznámých. Jolana.
Nevím, čím to
Nevím čím to
možná tím, že mlha ráno tančí,
tanec poutníků ksamotě odsouzených
Nevím čím to
Já vím, lásko, já vím
Podívej, na rybníku jsou labutě. A jsou tři.
Já vím, lásko, já vím
Podívej, ta kytka je nádherná. A jak krásně voní.
Ve všech slova smyslech
Pravda a upřímnost jsou docelaluxusní zboží
může si je dovolit jen ten, kdo na to má
ve všech slova smyslech.
Věř a víra Tvá Tě ...
Věřím na naději, na hvězdy, na dlouhý dny i noci
věřím na hranice, na cestyina jizvy v srdci
věřím na svítání, soumraky a na barevnost duhy
věřím na listiny s podpisy, účtenky a na splacené dluhy
Je to "dobrý"
Když rtěnkou obtáhnu horní ret
a oči dostanou hloubku horských tůní
Když nasadím úsměv číslo pět
a vyberu jednu zmnoha drahých vůní
Snad jen
Kdybych se ti jednou mohla stulit do náruče
a všechny slzy schovat do tvýho ramene
Kdybych se ti jednou mohla vyzpovídat
a pak jen říct: „Zapomeň, že jsem tu vůbec byla“
Co stát se mělo, se stalo
Pošli pár vět
a z posledních paprsků spleť
dlouhý zlatý bič
A pak s ním práskni
A nezapomeň zalít kytky
„A nezapomeň zalít kytky. “
byla jedna zmnoha vět
Co to bylo za nápad.
Co chtěla povědět.
Nemoci srdce
Dát se.
Kousek můj a kousek tvůj
Dát kousek sebe.
Vzdát se.
Někdy
Jenže když to nebolí, tak co, víš o tom vůbec, stojí to aspoň za nějaký pocit. Existuje jistě i opak bolesti, ale i toho je pomálu. Někdy to bolí a pálí jako čert, někdy jako otlačená pata nebo otevřená rána, do které se dostala sůl a někdy to jen zalechtá a zaškrabká, jak kotě drápky a kožíškem. Někdy i nejzářivější diamant je bezcenný a klíček od dětské pokladničky nalezený v blátě můžeš opatrovat jak poklad.
Sametová stužka
Je tvrdá i hrdá
křehká i hebká
jak sametová stužka
se zářivým diamantem
Daniela
Andělé maj bílý křídla
jsou čistí a nevinní
a maj za úkol nás hlídat
všechny, ať ty svinou či bez viny
Indispozice
Nevím proč ale Indispozice ty bývaj nejlepší
asi že do nich skrýváme svý soukromý city
tam vtom chlívečku, schovaný před světy
kde jak pramen vytrysknou, kdy se jim zlíbí
Možná by tě zajímalo
Možná by tě zajímalo,
že když si myju vlasy
a vručníku zanechávám
poslední studený kapky
Dobrou noc
Dobrou noc
šeptám do mraků
třeba ktobě to přání doletí
Dobrou noc
Slzy
Na kolik se cení slzy.
Ty horké uhlíky, co tváře rozryly
stékají ke rtům, co se Ti líbily
Na kolik se cení slzy.
Příběh Meluzíny
Chtěla jsem jen tak zvednout ruku
a rozcuchat Ti vlasy, víš pozlobit,
jen tak lehce, zahrát si na vítr
A ruka mi klesla, bezvládně,
Pro Vlka
Já nevěděla, že to tak moc bolí
když člověk ztratí svoji hvězdu
já netušila, že i hvězdy
můžou tak nádherně hřát
Zrada
Když zradil si poprvý
svý sny a touhy
to přimáčkl tě ke zdi reality hlas
Když zradil si poprvý
jsi dobrý učitel
Ať udělám cokoliv bude to špatně, bude to chyba, bude to omyl.
A chyby se nemaj dělat, jak jsem jednou sama řekla.
Asi nikdy nepochopím, proč jsi to udělal, proč si mě přitlačil ke zdi.
Jsi moudrý , jsi tvrdý a jsi dobrý učitel.
Ti dva
Prošla, tou zvláštní magickou chůzí, jakoby bez zájmu o okolní svět. Jen lehce zavlnila boky, hlavu zvednutou velmi vysoko, skoro pyšně. Nepohnula sní, ani když uslyšela cizí hlasy, zamířila na své oblíbené místo, jako každý den touhle dobou. Bylo to její místo, vždy když sluníčko polevovalo ve své síle, tak ona přišla.
Je mi zima
"Je mi zima. "
Hloupá oznamovací věta a znamená jen jedno.
A to že mě nedovedeš zahřáš.
No a teď se můžem dohadovat o tom čí je to vlastně vina.
Tvoje chyba
Ať hodí kamenem kdo je bez viny
nebudu hledat důvody ani příčiny
toho co se stalo
někdy stačí prostě i málo
Tak už
Tak už ti bylo 35
nedávno ležel tiu nohou svět
ateď.
Začínáš počítat
Tři tečky
Na konci řádky, místo vysvětlení
napíšu tři tečky
a do nich ukryju svůj svět
tam budou slova, vzpomínky i přesvědčení
Pády
1. pádKdo, co
No to asi vážně budu já
kdo Ti ty slova píše
aodesílá
Kamínky
Střípky vzpomínek jsou
jak malé kamínky
schované do dlaně
krásně tam studí.
Neznámá tvář
Jeden pohled stačí aoči cizí tváře vše prozradí
očiti tiší zrádci naší duše a našich myšlenek.
Je vnich každá naše slza , vráska i pousmání nad naší pošetilostí, že stačí jenna chvilku zavřít a nikdo nepozná náš smutek
Já dnes viděla cizí oči vcizí tváři a chtěla jsem jejich smutek zaplašit
Byla to jen
Zbyla po ní
jen krvavá rána
plná hnisu a bolesti
Zbyla po ní
I když raděj
Nevěř mi
prosím Tě, nevěř mi
když na Tebe vztekle
křičím: Vypadni a nech mě být
Blecha
No já vám povím vážení
dějí se věci na zemi
mě včera vnoci navštívila blecha
A tak jsem vám vžupanu
Ptám se
Dávám se ti celá
ale po kapkách
Vzdávám se ti víš to
mám jen strach
Těm co zapomínaj
Těm co zapomínaj
chtěla bych připomenout
že slunce ráno vyjde zase
Těm co zapomínaj
Loni touhle dobou
Loni touhle dobou
já byla docela šťastná
hrnek kávy vruce
a hvězdy na dosah
Zatraceně
Zatraceně dobře umím karty míchat
Zatraceně dobře umím rozdávat
Zatraceně dobře umím všem spílat
Zatraceně dobře umím poker hrát
Anděl jako dárek
Chtěla jsem Ti koupit dárek, prý se to sluší a patří
Ale Tobě něco koupit, to dá vážně práci
Vážně nemám tušení co by to mohlo být
Dlouho jsem uvažovala a rozhodla jsem se Ti dát anděla
Růže
Černá růže vykvetla
z několika kapek krve
a bude vonět až do mý smrti
Třeba k ní jednou skloníš hlavu.
Víš
Víš, že vzduch provoněly lípy
a třešně stihly dozrát
vážně skoro všechny
Víš, že za křižovatkou je zatopený lom
Tanec s vílami
Chtěla bych svílami tančit
po žhavých uhlících
Chtěla bych se vzduchem vznášet
a necítit nic,
Zlobíš se?
Zlobíš se moc.
Vyklouzne mi ze sevřených rtů tiše
Já vtom vážně nejedu
To občas ruka sama něco píše
Blahopřání
Kdybys byl můj přítel a ne cizí chlap
mohla bych ti vážně klidně blahopřát
Dala bych ti darem nebe plný zlatých hvězd
a klíče od bran, co knim můžou vést
Hra se slovy ?
Lásko, válím ta slova po jazyku
než se jimi
skoro zalyknu
Lásko, cítím je vdlaních
Snad ti neublížím
Protékám ti mezi prsty
vláčně, až dolů do klína
tiše doufám že jsem jediná
kdo tvou žízeň uhasí
Ztrácejí se lžičky
Prostě jako vždycky
ztrácejí se lžičky
Asi si je vzali
trpaslíci malí
Kostým
Perličku za perličkou našívám
prý pro ozdobu
Penízek s penízkem svazuji
co za něj koupíš
Realita všedního dne
Najednou jsem měla pocit,
že jsi pryč, že jsi strašlivě daleko
tam kam nemůžu
ani na kousek, ani na kraj, ani na dotek
Ale
Lásko
ubližuje mi to
když jsem s tebou
ale bez tebe smutkemumírám
Bílá
Vbolesti a strachu jsem
všechny svý sny jsem vyprala
do běla, přebarvila jsem
sny, přání, naděje i touhy
Hvězdy či sny
Vynořily se do tmy
visí ve vzduchu
jakoby rozházené
mají svá jména
Všední příběh
Umřela jsem
Zůstala schránka bez náplně
skoro jak ulita bez šneka
Odstěhoval se, napadlo mě,
Po bouřce
Větve stromů políbily noční zem
spěšně jí zazpívaly písně tajných snů
co vyslechly od upovídaných hvězd
a ráno po zelené louce tančily barevné květiny
Zvláštní host
Věděl, že jde, vždycky dala předem vědět, závan větru nebo jiná maličkost, co ji provázela. Uplácela ho těmi drobnostmi jako by chtěla vykoupit dárečky svoji přítomnost. To by mě zajímalo co to bude dnes, jaký průšvih si přichystala na dnešek, vždycky něco provede, je schopná si navymýšlet tisíc pitomostí a neskutečných věcí, kdo se má pak vyznat vtom co je a co není pravda, vždyť některý ty věci se snad ani nemohly stát, to není možný, vážně ne, tolik se toho nemůže stát, to prostě nejde. To je prostě celá Ona, přehání a kecá, určitě si ztoho nejmíň půlku vymyslela, proběhlo mu hlavou a čekal na dnešní povídání.
Život je jak
Život je jak mozaika z kamínků
kaleidoskop co vruce svíráš a lehce jím otáčíš
pomalu doprava
kamínky padají
Jen sen
Protáhla jsem se vpelíšku
otevřela rozespalé oči
a pustila zimu pod peřinu
Nebyly to tvoje paže co mě svíraly
Jdu do bitvy a mám strach!
Jdu do bitvy a mám strach.
Tak tahle SMS mi přišla na mobil, napadlo mě to přece maj všichni, všichni co kdy vstoupili do bitvy měli strach, všichni se báli
o život,
o zdraví,
Naivně uvěřit
Car je t'aime oh ma chére
Chce se mi do větru vykřiknout
naivně uvěřit že ta slova doletíaž k Tobě
snad je uslyšíš a budeš vědět
Doteky
Dotek slunce, dotek tepla
Dotek něhy, dotek světla
Dotek dlaní, dotek nebe
Dotek tváře, dotek Tebe
Obloha
Šmolkově modrá obloha
slunce pálí do očí
a na nebi bílé skvrny,
jak od křídel
Jistota
Každý den, znovu a znovu
nastupuješ kboji
sám za sebe a svý sny
hodina za hodinou
dusno před bouřkou
Dusno před bouřkou
parno knedýchání
po těle mi sjíždí kapky
skoro jak při milování
Lásko zůstaň
Zašeptej
Zašeptej tiše do mých vlasů
nějakou hloupost
Třeba že neznáš větší krásu
Dokaž mi že lžu
Desítky dopisů
co jsem nikdy neposlala
zas další knim přidávám
Ta možnost, že objevíš je
Co když
Co když svou ruku vložím do tvý dlaně.
Co se potom stane.
Co když ji podržím na delší než malou chvíli
tak jak bude mi to příjemný a milý.
Sliby chyby
Jednou se ztebe vážně zblázním.
Ale běž. Ze mě.
Tak to nejmíň jednou denně.
Maják bez světla
Něžná noční obloha
její správnej odstín
se odráží ve Tvých očích
A zlato slunce se třpytí na řasách
Jednoduchá otázka, složitá odpověď
„Kdo jsi. “ skoro svýkřikem zaznělo pokojem
„Jsem žena“ odpověděla plaše, bázlivě, dětsky
naivně i se smíchem a rozhlédla se kolem po
prázdném domě
Tvoje poezie
Tvoje něžná poezie
vážně se mi moc líbí
a není to jen tím že v noci pršelo
vážně se mi moc líbí
Gejša
Nožka vpředpisové botě
Tělo vpředepsaný šat
Vlasy vpředepsaný účes
A srdce na klíček
Jsi jak
Jsi jak oheň co nespálí co opravdu zahřeje
Jsi jak malá jiskřička , mý možný naděje
Jsi jak plamen vlouči co svítí na dlouhou trasu
Jsi jak poslední hvězda co spadla zhvězdnýho pásu
A ..... S......
Andělé strážní někdy taky pláčou
vážně, já je viděla
sedí na kašnách, nahoře
až na špici
Kdo ví
Dětskou křídou namalovaný obrázek
domek, máma, táta, děti, pes
smyl studený jarní déšť
kdo ví kdo ho příště
No co já vím
až Tě potkám:
Třeba budu křehká, něžná skoro dívčí
třeba budu plná hvězdný naděje
třeba budu přísná, jak soudkyně smírčí
Máš u mě schovaný
Máš u mě schovaný úsměvy po ránu
jak slunce budou hřát po celý den
Máš u mě schovaný dva tóny, vpiánu
ty co hrají si vsrdci i sžaludkem
Když miluješ
Když miluješ a dlaněmi plnými
nabíráš štěstí
Když miluješ a dáváš kytky do kapliček
na rozcestí
Stezka pro blázny
Dnes narodil se den
tmou projel blesk a
rozžal světlo nad klikatou cestou
zmizel, zas
Jednou mi taky něco řekneš
Ahoj, jak ses měl celej den. Sluníčko svítilo jak šílený, viděla jsem první rozkvetlé šeříky, nádherně voněly, vážně. A ptáci, ptáci mají nachystaný hnízda a zpívají jako o život, slyšela jsem je opravdu. Dopoledne jsem se chvíli flákala a pozorovala jsem párek vrabčáčků, byli nádherní, rozčepýření a natěšení, na jaro.
Občas
Občasse mi nepovede zachytit správně barvu
Občas se mi nepovede vystihnout ten správnej tón
Občas se mi nepovede snad vůbec nic
No co by si chtěl na to říct
Proč
Proč jsem tě vůbec potkala
Proč jsem si zapamatovala tvý jméno
Proč jsem tě zmysli nevymazala
Proč mi to doteď není jedno
Pravda
Pravda někdy chutná trpce a někdy bývá studená
někdy po ní svrbí ruce, někdy teče červená
pravda někdy hřeje vduši někdy taky zabolí
někdy přilepí ti křídla a někdy skončíš pod koly
Řeknu Ti
Řeknu Ti,
řeknu Ti klidně jaký to je
když večer lehnu do postele
a místo spánku, vnáručí Morfeově
Štěstí
Vtom krámku kousek od náměstí
kam slunce jen někdy svítí do oken
já si objednávám kilo štěstí
a vybalím ho až venku za rohem
Aukce
Tak prej až budu mít nový fotky
a na nich budu jak holka od maringotky
mám je hodit do aukčních síní
třeba mě někdo koupí, nebude líný
Posílám
Posílám ti pohlazení
po větru
posílám ti větu, že nic už není
jak by mělo být
Bejvalky
Tak už se ohlásily a zadaly hodinu
i místo kdy se dostaví.
Bejvalky.
Už teď se děsím.
Třeba
Třeba ráno vstanu a postavím vodu na kávu
Třeba ale taky nevstanu
Třeba si jen budu vduchu přehrávat
pár slov, znáš je dobře
dárek
Pozorovala jsem pár
Přijel zlesa a voněl dřevem
Do dlaní jí vložil kytku petrklíčů
Voněla a zářila do okolí
Sny
Do tvých dlaní vkládám své sny
jsou jak barevní motýli
příliš křehké i sobecké
žijící dneškem
Pampelišky
Zabila jsem pampelišky
na dlaních mám otisk
jejich krve
no co by jeden neudělal pro děti
když slunce nehřeje
Choulím svá zimomřivá ramena
do Tvénáruče
a doufám že mě zahřeje
když už slunce nevychází.
Pečené kaštany
Studenou dlaní jemně šmátrám
včerném kotli vzpomínek
skoro jako bych pečené
kaštany vytahovala ven
Svítí červená
Sakra co se to zas děje
nejraději bych tě poslala
patřičně daleko
(snad i nepatřičně)
Vážený neznámý
Vážený neznámý, ano Vám (zřejmě pane)
i když se Vám to bude zdát poněkud nevídané
Tohle to říkání je vážně pro Tebe
Ty co když slunce časně vychází na nebe
Přání?
Co si přeješ .
Povislá ramena a skleslé paže
a v ruce svírá hedvábný šál
skončil už tanec, utichla hudba
Nový den
Prstem přejet po Tvojí hebké tváři
pohladit vrásky i malé jizvičky
někdy se člověk zvláštně zatváří
někdy má schované sny pod víčky
A kdyby něco
Až jednou bookmejkři
vypíšou sázkyna Tvou hlavu,
taky si klidně vsadím
znáš to, jen tak, pro zábavu
Jednou
Jednou až budu stát před domem sama
Dejmi pusu
Jednou až nebude moc veselo (a to i zrána)
Dej mi pusu
déšť
Kapky buší na nový parapet
přemýšlím, kde jsme byli včera
akde stojíme teď
vedle sebe či proti sobě
Zlomená křídla
Víš co se stane
když ptáku zlámou sekřídla
přežije, vstane
ale nezazpívá.
Ztratila jsem syna
Ztratila jsem syna
Píšu prstem po skle
Stojím mlčky sama
A možná už po sté
Zvláštní máma
Jsi zvláštní syn a já jsem zvláštní máma
Jednoho dne, jednoho rána ses objevil u dveří
Teda vlastně to bylanoc, pršelo a táhlo na půlnoc
Když ses objevil, unavený, promrzlý a zmoklý
Nevíš proč?
Nevíš proč se na mě tak divně dívaj lidi
Nevíš proč dávají hlavy ksobě
Nevíš proč maj vrukou kapesníky
Nevíš proč mluví o hrobě
Proč se nedá?
Proč se nedá zachytit tón hlasu
Kdy má klesnout, kdy spadnout
Kdy má křičet, kdy volat
Kdy má prosit a kdy žalovat
Motýli
Do ložnice na záclonu
přiletěli motýli
sednout si tam, zavřít oči
odpočinout na chvíli
Samota
Samota řve jak raněné zvíře
Co trpídlouze a neumírá
Bolí a pálí jak jizva jizev ,
Co krvácí, co se nezavírá
Kupte si štěstíčko!
Proč, zase ptám se větrů
Proč, se to stalo
Proč, to nepřestává bolet
tolik dnů a zas je to tu zpátky
Promiň
Promiň, že se dneska neusmívám
promiň, mám ňák zkřehlý dlaně
promiň, že nic nepovídám
dnes chutnaj mý slova slaně
Peříčko havraní
Knohám slétlo mi peříčko havraní
peříčko havraní černé jak beznaděj
černé jak samota
černé jak tma
Všem co nocí kráčí sami
Je prokletí dívat se lidem do tváří
a číst v nich bolest, zmatky, strasti
Je prokletí číst v jejich duších
a nemoci jim pomoct
Ahoj, můžu?
Ahoj, můžu.
můžu vstoupit.
do Tvého světa
stulit se do klubíčka
Stále prší
A stále prší
To tisíce slzí
Dopadly na zem
A vpily se do ní
Tanec
Chci tančit
Lehce spočinout vnáručí muže
Ucítit paže, o které se opřu
A nechám se unášet
Co na tom sejde
Chtěla bych Ti uvařit večeři
A koukat se jak Ti chutná
A nebo připravit snídani,
Vždyť samota je smutná
Slunce a kapka
„ Zahřej mě slyšíš, tak zahřej mě . “
„ Co je to propána za křik . “ podivilo se ranní slunce
„ No tak, nenech se prosit. Zahřej mě.
když myšlenky usnou
Každý okamžik, každá chvíle
Tě stojí víc než jsem tušila
Až ta chvíle nastane
Zahlédneš motýla
Úsměv
Úsměv je dar, stejně jako pohlazeníjsou prostě věci,který ti i život změní
Co prý jeden úsměv znamená. nejsme stvoření kamenná
Jsme lidé co maj svoje cityco já vím,jak se ten druhý cítíjak moc potřebuje úsměv či nadějia budu se jichptát, snad raději
joo žití
Jak psovi kost
Jak mršinu supům
Hážu svý city a zbytky srdce
Na štěrkovou cestu
Hvězdná záře
Zadržet bych chtěla tu
nádheruhvězdných krás
slzí co padají Ti zřas
Zachytitjemný úsměv
Jsou na světě prostě věci
Jsou věci které se nedají vrátit
Jsou věci které se nedají odstát
Jsou slova která bolí víc než nůž
Zažil jsi je už.
Já vím
Něco je strašně špatně. Jen nevím co nebo spíš nechci vědět, ještě nechci pojmenovat co by to přesně mohlo být. Nechci vědět ani proč mi občas začnou téct slzy
„ Už zase brečíš kvůli Vendovi . “zaslechnu za zády
Hlavou mi jen proletí „ Ještěže umřel, aspoň mám oficiální důvod pro slzy.
Další anděl
hlava v oblacích
nohy na zemi
srdce na cáry
anděli ty snad jenom zdáš se mipřiletíš už brzy nebo až za chvíliaž slunce zapadne zalehnou motýlipak snad i anděl ke mně do snů nakročíteď však smutně zvedám k nebi oči
Jack
Pustila jsem Džeka, ano našeho psa
Hasky či malamut, doteď nevím, chlupatý krásný zvíře
Minulou noc, tak ve tři vnoci,strašlivě naříkal
Nejdříve jen tiše a pak štěkal na celý dvůr
Šedivá
Barva šedivá či šedá, je to vůbec barva, tahle zvláštnost, snad ano objevila jsem ji vučebnici pro děti. Zvláštní stav, šedivý, ani světlo ani tma. Není vidět skoro na krok, jen nejasné kontury, obrysy vdáli, ale není to krásná šedivá, ta mlžná stříbrná co se vznáší na horách, co lehce spadá dolů se sněhovými vločkami a nakonec ji prozáří světlo a je vidět nádherný bílý sníh a stromy zabalené do nadýchaných kožichů. Je to špinavá šedivá, ta změsta, šedivá ušmudlaná od aut a kouře z komínů.
Až
Až ti bude nejhůř
Až budeš cítit všechnu tíhu světa
Až tě budou pálit oči zvyplakaných slz
Až ti selže hlas zmarného křiku
Kočky
Kočky, zvláštní tvorové, prý magičtí, prý čertovo zvíře a taky čarodějnic. Snad sdevíti životy, přežijí prý cokoliv. Nevěrné a toulavé, hrdé, prostě svoje. Mám je ráda ta chlupatá stvoření.
Krize středního věku
Možná jde o krizi středního věku
To asi určitě nebo se pletu.
A taky může jít o touhu po mládí
O touhu po mládí, kdy vrásky netíží
Někdy bych chtěla
Někdy bych chtěla, abys byl se mnou
Zahnal mé chmury nebo můj strach
Usedl na chvíli a setřel prach
Ze zaprášených knih
někdy jsem docela náročná :)
Chci být vítr
Co rozcuchá vlasy
Prohrábne je a všechny zpřehází
Chci být teplý vánek
Když andělé pláčou
Když andělé pláčou
Tma padá i na Tvý srdce
Když roní svý horký slzy
Nikdo, už nic nezmůže
Slaný kapky
Jak proud dravé vody
Bych chtěla být pro Tebe
Stáhnout Tě pod hladinu
Nebo snad do sebe.
Tiše
Tiše, skoro plaše padají poslední vločky,
poslední slzy nebe
poslední vzpomínky.
Než milosrdná tma zahalí
Ať tě poslal kdokoli, dík
Tebe mi poslalo samo peklo .
Že to nedává smyl, ale, ale to je jen zavedená praxe, to je jen norma, řečnický obrat. Nebe posílá samé dobré věci a lidi a peklo, tam jsou ti špatní a zlí . Nebo jsme je tam poslali my sami.
Půlnoc
Půlnoc je osamělé místo
Je to magická chvíle . Noc už dávno vládne nad naším životem a hvězdy září po obloze . Okna domů už pomalu pohasínají a do našich srdcí přicházejí sny. Každý člověk je má, jsou to naši nejvěrnější společníci a každý má jen ty své vlastní .
Kafe pro anděla
Andělé, ta bezpohlavní stvoření
Co se lehce vznáší nad zemí
Bez problémů a plni boží víry
Jak ptáci volní, jen občas mávnou křídly
Jiskřičky naděje
Bez slunce je tma
No co sis asi myslela .
Já.
Už dávno nemyslím
snad
Usnula jsem na gauči
víš u televize
přitáhla jsem si velkou deku
z ložnice a schovala se pod ni
nemám
nemám zlatej řetízek na krku
nemám modřinu na oku
mám alergii na zlato
všeho druhu.
Srdce
Srdce je jen svalovina
Čí je to ale potom vina
Že tluče jako o závod
A vylítnout chce do nebe
Jistěže
Jistěže Tě nemám ráda
Jak sis to jen mohl myslet
Je víc než jisté
Že jde o omyl
výpověď
„ Budeme psát výpověď. Vezměte si papír, nadiktuji Vám koncept“
„ Jistě pane, můžete diktovat. “
„ Takže hlavička bude klasická, dnešní datum, věc – výpověď zdůvodu nadbytečnosti, paragraf doplňte podle Zákoníku práce. Dopište něco ve stylu, vážená paní, velmi si vážíme Vaší záslužné činnosti, ale vaše místo bylo rozhodnutím valné hromady kprvnímu příštího měsíce zrušeno, odstupné Vám bude vyplaceno dle zákona, bude Vám vyplacena náhrada za ušlý výdělek po dobu tří měsíců.
Chci
Chci přijímat i dávat
Dotyky nesmělých otázek
Chci sněhou vhlase slyšet
Vyznání laskavých odpovědí
Lásko?
Lásko co myslíš můžou mě odsoudit za představy
Za nesplněná přání, za promarněné touhy
Lásko co myslíš můžou mě odsoudit za lásku
Vždy jsem si myslela, že soudí se za skutky
Někdo
Někdo sáhl mi na srdce
Studenou, špinavou rukou
Dlouhé nehty zatnul hluboce
Pár kapek krve dopadlo na zem
logická úvaha
Chtěla bych psát, strašně moc bych se chtěla zněčeho radovat nebo se aspoň pořádně zasmát. Odreagovat se, zapomenout na všechno a na všechny, a to nejen na povinnosti, ale i na lidi, na ty asi hlavně. Zkoušela jsem nakupovat, to by přece mělo u normální ženský zabrat. Nakoupit spoustu zbytečností a mít radost.
Cena
Jaká je cena za lásku
Jaká je cena za něžnost
Že pokládám zvláštní otázku
Že vím víc než dost
Marně uvažuji
Marně uvažuji co nás spojuje, nechápu to a netuším co by to mohlo být. Nenacházím vůbec nic, jen možná, asi, snad, někde strašně vzadu prý má každý znás utajené sny, tajemnou komnatu, kam hned tak někoho nepustí. Tu třináctkou komnatu smnoha zámky a západy, kterou se bojí otevřít i sám před sebou. Jak se tedy stalo, že jsme nahlédli, možná jen klíčovou škvírou u dveří, do toho druhého.
Naivita
Zlásky se věci dělaj vnaivitě
Pak už je všechno jenom za prachy
To řekne ti dnes i malý dítě
Že za všechno se zaplatí
noční toulky
„Jdu sJackem. Ne, jdu hned teď. “ konečně vypadnu ven, pryč ztoho křiku, hluku a hádání všech dohromady. Pryč, jen tak do tmy, se psem na vodítku.
Co když
Co když, a to by mohlo být zajímavé, nikdy žádné štěstí nebylo a nebude. Je to jen naše představa a náš sen, že jednou nastane ta chvíle a my budeme šťastní, budeme vnirváně, vtom absolutním ráji. A proto žijem, proto trpíme, na to čekáme, vcelku zbytečně nutno podotknout. Štěstí prostě není.
boj s nepřítelem
Tak už seš tady
Slyším sametový hlas
Přicházím každej třetí den
Jdem na věc, spolu zas
Je docela možný
Je docela možný, že už nikdy nebudu se smát
Je docela možný, že přestanu si hrát
Je docela možný, že všechno ztratí smysl
Je docela možný, že soucit je nesmysl
Vanesa
Vaneso chvíli mlč, na malou chvíli jen
Nebo vem kalhoty a utíkej fofrem ven
Vaneso chvíli klid, to bych si přála moc
Nebo si vezmu bič k ruce na pomoc
KULKA
Chtěls někdy chytit kulku do dlaně
A vrátit ji zpátky do hlavně
Zastavit její směr a cíl
Že ses jen trochu unáhlil
odpověď
Tak Ty znáš chceš odpověď
Na svoje otázky
Co asi stalo se
Proč pryč teď odcházím
Někdy či nikdy
Někdy či nikdy
Dvě drobná slůvka
Co dělí malá samohláska
Nikdy a někdy
Kočka
Kočka
Jsem kočka domácí,schoulená v klubíčkujsem kočka domácíschovaná pod dekoujsem kočka domácís ostrými drápkyJsem kočka domácíco rve se o životJsem kočka domácímám myšky pod víčkyjsem kočka domácíprý s drsným jazykemS jazykem jak břitvaS drápkami z titanuSe sedmi životyProšla jsem pokojemProšla jsem pokojemskočila na polštářnašels mě pod dekoustulenou v klubíčkuJsem kočka domácía mám to v malíčkuCo. Volnost a svobodu jenž mě jen náležíRychlost a obratnostna ní i záležíAž chytnu myšičkua ne tu pod víčkyvezmu ji na milostprý na mě záležíZda¨nad ní se ustrnua život jí věnujiTeď ležím pod dekousvědomí zpytujiKolik těch myšičekkolik jich už bylomoc asi dušiček na světě ubyloa nejen myšiček, taky lidí snadasi je na světě nikdo tak neměl rádJako já myšičkuano, tu pod víčkyTak zítra holka zasv pět večer u svíčkyJsem kočka domácí
Schoulená v klubíčku
Jsem kočka domácí
paprsek
Posílám Ti paprsek
Paprsek slunečního svitu,
Je to vůbec paprsek.
Není to něčí kadeř.