Písmák Zátiší s úlem a vodopády
ZÁTIŠÍ S ÚLEM A VODOPÁDY
Měsíc se ten večer tvářil docela jako miska teplého mléka. Hvězdy kolem něj si máčely nohy ve smetanovém oparu a lenivě poblikávaly v mezích svých souhvězdí.
Na kraji tichého lesa plného jehličí se v matu blanitých křídel tetelily obrysy úlu. Úl to byl veliký, postavený hřmotnou lidskou rukou; veliký a starý.
Žebrák
TEBE JÁ ZNÁM
Šedý rozpukaný podklad protrhla na moment bílá šmouha následovaná škodolibě ledovým závanem vzduchu.
Asi teniska v sedle se sportovcem. Proč průvan, teď v zimě. Měl za sebou zavřít dveře.
Praze na dobrou noc
PRAZE NA DOBROU NOC
(povídka krátká a hororová s vianovským koncem)
Ach bože, ta úleva a zároveň šeredné těkavé napětí zmocňující se jejích rukou i nohou, její hlavy. Dveře vagónů v metru se po vteřinové věčnosti jednohlasně zavírají. Dva pláty, před nimiž stojí ona křečovitě se přidržující studené tyče, se spojují se zřetelným chechotem.
Strč mezi nás dva ruku a my ti ji s grácií ucvakneme.