Měl jsem tě tolikrát
(měl jsem tě tolikráttak pojď slzy polykatvšechny lži rozžvýkat )uvnitř mě zbylajen dravá touhav noci jsi bylahebká a pouhákouzelná vílazevnitř jde sílanaděje, víranapořádpojď si lhátnemám strachkdyž cejtim pachshnilýho masamá slepá trasavede mě do hlubinživot je cherubína ty jsi krásajedinánevinnásmyčka je z lasa.
Přejete si ?
jistěže dáme si
večerní depresi
stejně tak cizí jsi
dáme si do nosu
Ahoj ráno
ahoj ránomožná že jsi poslednítak dříve než se rozednívšechno předem dánolidi neví dála víš co bych si nejvíc přál . políbit vodu, naposledpostavit hrady, čínskou zeďvlaštovky plachtí na jih, pryčtak zbyl tu už jen prázdný kýčtak pojď, pojď si hrátsrdce přece nemůže mít hladchci si kousknouthlouběj klesnoutahoj ránomám jen možnost poslednía brzy bude k polednitak řekni mi své ano.
Podzimní sonet
Podzimem bloudím, oslepen září,
barvou tvých očí byl jsem si jist,
měla jsi vždy nejmíň tisíce tváří,
pomlky vúsměvech, sta prázdných míst.
Zůstáváš dlužníkem
každé ráno píšuseznam tohoco sis tu zapomnělsešlapaná rohožkašpinavej talířobtisk rtů na sklence od vínasedm cigaretovejch špačkůčtyři letmý polibkypár úsměvůa matnej odraz v zrcadlepeřiny ještě hřejoukáva chladnesečíst a podtrhnoutdvakrát . krát dvě to mělo bejtže to zas nevycházíúdaje nesednouobraty dal a má dátijsou v mínusovejch hodnotáchdlužíš mi lásku.
Všechno je jiný
inspiruješ měvšechno je jinýco tě známhodně píšu, přemýšlímhodně se toulám krajinoučasto pozoruju západy sluncei olejový skvrny na hladináchvšech ranních kafípočítám probdělý nocia dělám si čárky za každej dobrej skutekvšechno je jinýmoje nástěnný hodinypolykaj pravidelněkousíčky časupromarněnejch chvilmarně se snažímvyplnit tu dobukdy jsme spolu zase nebylikdy jsi se mnou zase nebyljasně, já vim, že si chtěl zavolatpříštěvšechno je jinýco tě známkaždé ráno mě bolínaše společnásamota.
Osudová
Ve hvězdách odvěků psáno, každičké bolavé ráno, znavená, zklamaná životem,škrtíš se na šňůře, za plotem, a drápky zatínáš. Kouřové signály cigaret, značkují potají parapet, a vína doušek poslední, když záclony se rozední, naposled usínáš. Sny, hrady z písku postavit a napůl huby spolu žít, krev z vyprahlých rtů spolykat i poslední lži rozžvýkat, samotu objímáš.
Někdy je mi smutno..
hvězdy vyhasly někde uvnitř nás jen ticho - po pěšině vrací se ti. zas procitáš a tápeš zbytky tmy odbíjí hodiny ručičky dokola se točí a stačí jen pohled. jediný důvod ke konci a stěny začátků se boří jen žár a bolest uvnitř mého srdce. hoří plameny a kousky tvojí hebké kůže poslední první polibek víc už nic mi nepomůže.
Ozubený kola..
dokola a kolempozpátku se točíkolotočvzpomínekamalinkatejchbolísteknarubypřevrácenejchživotůtěchdruhýchhnijící jablkaatlející listívzahradáchsmutkumíjejícíparalelnísvětykaždej denjedalší zářeznadpostelína zápěstíšrámy se zahojíjizvy vyblednouzůstanejenbolestzrezivěli jsme.
Nevim dál..
a šupinu a hodně
bolavejch kroků k dalšímu bloku k pár oknům v přízemí psí štěkot uzemní mě ještě bolí kouře plný oči zkouším víc a tvoje dlaně mlčí představy ujetý dál mi nedaj spát dávkujou přesně
a rovnoměrně dvě noční můry denně a lampy dál oslňujou září pozůstalých po všech bitvách jsme tu zbyli sami zrcadla lžou že střepy neřežou cáry zbytky z nás už nic
Díky lásko
A až růže uvadne,
tak už se nebudeš ptát jak voněla,
protože to se prostě nedělá.
Perutě labutí klesají k zemi
Otvíráš oči
do tmy
do rozednění
u kterého doufáš
že bude lepší než to
Podzim
jako spadlý list
válející se na chodníku
v kaluži
v kalu života
Za ranního rozbřesku
se procházím
brouzdám si v trávě
ztrácím hlavu
v oblacích
Marný naděje
a znova a znova a pořád dokola
se točím, když hlavou narážím na schody
pozadu
tolik studený se zabodávaj krápníky soucitu do hlavy
Poslední vzpomínka
vracím se vzpomínám
polykám slzy tak to řekni. protože poslednívzpomínkajebolest .
Povídej
vyřvi mi díru do těla
ať poznám bolest
poprvé
a naposled se ptám