Písmák My Dear Monster (limerick)
There is a monster under my bed.
It’s always hungry eating my hat
And - which is not fair -
One sock from a pair.
I'm a Killer (Limerick)
Plants at my house hate me so much.
They refuse to live after my touch. Seems I have power
to kill every flower.
Though I'm not a bad person as such.
Fejeton pro ty, co taky neumějí psát
Jak to, že to jde jen někdy. Jsou lidi, co na povel začnou třeba plakat. Strašně by mě zajímalo, jak se to dělá, umět něco na povel. Cokoliv.
Co to mám na čele?
Stojím na zastávce. Je už tma a poletující sníh mě pomalu zastýlá svým peřím. Ještě chvíli a budu k nerozeznání od ostatních sasněžených smrčků, co je tu na jaro vysázeli. Do úst vsunu další žvýkačku (už třetí), jakoby mi to mělo pomoct rozmrznout.
Ach jo
Život není peříčko,
život je spíš kláda,
až rosí se mi očíčko,
ač smála bych se ráda.
Dobrodružství Davida B.Lafoura
Dobrodružství Davida Balfoura…
…by se moje pohádkově dobrodružná slátanina mohla jmenovat, kdyby v rozsáhlé knihovně světově uznávané literatury útlý svazek totožného jména ještě neexistoval. Jenže, jak známo, kdo pozdě chodí, sám do ní padá, a tak mě věhlasný autor o několik století předběhl. (Problém je, že si nemohu vzpomenout, kdo přesně to byl, ergo s tou mou sečtělostí, na které si tak zakládám, to nebude až tak žhavé :-(
Teď ovšem nevím, co mám dělat, neb můj hrdina se skutečně jmenuje David Balfour. A prožil za svůj život mnohá dobrodružství, o kterých bych už herdek fridek konečně mohla začít vyprávět, ale nemůžu, protože přece nevyšlu do světa své literární dítko nepojmenované.
Balada chmurná o strašlivém osudu hraběte Kolowrata
Příběh strašný povědět se chystám,jak hraběte Kolowrata osud stihl hrozný,jak život jeho najednou byl ten tam,ač nikdo nevěřil, že cos takového je kdy možný. Žil v městě Brně hrabě z Kolowratů,žil vesele a rozmařile. Panství stkvostné vystavil si u Přívratu,pro rozličné své kratochvíle. Pořádal hony, hostiny a bály,koncerty, divadla a tance.
Jak drak pil rum a princ mu za zub trh
Dnes zdál se mi sen. Chceš ho znát. Nuž slyš a vstup vzem mých snů. Tam, kde tmí se hvozd, jest sluj a vní drak.
Báseň zoufalá o tiskárně
Naštvaná jsem od rána,neb barevná ta tiskárnaproti mně své pikle kuje,mě nepokrytě provokujea hlasitě povykuje: PAPER JAM, LOAD TRAY ONE. Papír je přípiš pomačkán. Jen všimněte si, hola hou,CYAN TONER EMPTY, MAGENTA zas LOW. WASTE BOTTLE FULL.
Může za to mé vyznání a Mistr Jan Hus!
Můj pracovní pohovor byl ukončen klasickým: Nevolejte nám, my zavoláme Vás. Když mi slečna V předávala vizitku s kontaktem na sebe, mile se usmívala, mně však bylo hned jasné, že se neozve. Ačkoliv jsem se tak pečlivě připravovala – před zrcadlem jsem strávila dobře dvě hodiny. Bylo třeba vybrat vhodné odění.
Hurikán Salza
Včera ráno vyhlásil šéf červený poplach a od té doby tu všechno lítá. Řečeno slovy filosofa: předměty jsou pohybovány lidmi, kteřížto jsou pohybováni jinými lidmi, které do pohybu uvádí rozkazy osoby nejvýše postavené, jejíž myšlenkové pohyby jsou pohybovány už jen úradkem božím. Z čehož mimojiné plyne, že nikdo z nás není bůh neb bůh jediný je síla, která se pohybuje, aniž by byla pohybována. Tato dedukce mě naplňuje vírou, že celé to boží dopuštění skutečně dopustil bůh, ergo že celá tato mobilizace má nějakou koncepci a ubírá se k smysluplnému cíli.
Zášupšák aneb Proč se ztratí nejdřív to, co nejvíc potřebuji?
Byla zima a sychravo a všichni se tvářili rozmrzele. Za těch pár slunných dní si zvykli na teplo a to náhlé ochlazení je uvrhlo do lehce podrážděné nenálady. Seděla jsem ve svém koutku kanceláře, rukou podpírala bradu jako kdysi dávno při odpoledních cvičeních z fyziky a zpod přivřených víček pozorovala líně se valící páteční odpoledne. Všude po stole se mi vrstvila práce, seřazená vzestupně podle záživnosti.
3xsamota
I. Prší. Déšť svými prsty vyťukává tklivou melodii na parapet, až okna usedavě pláčou. Svět za nimi je rozplizle neurčitý, scvrkl se do chaoticky se pohybujících skvrn.
Jepice
Je večer. Tma. Jepice podvedená jasem rozsvícené lampy obětuje v marném, zběsilém tanci svůj život neznámému bohu. Jsem jako ta jepice.