Písmák Pojď!
Pojď . půjdeme se jen tak vlažně opítmůžeme se pak honit s mrakya na soukromé horské drázezbrázdit celý světvítr a slunceta kutálkaco má už svoje roky/ale umí, to se musí nechat/zahraje nám do skokua až se ti-třeba jen trochu-bude chtít spátchytíme se za rucezavřem očia chvíli /takovou co trvá jako věčnost/poběžíme z kopcea zpoza mraveništěbudeme se blbě smáttěm bláznům ve městě pod námi. ".
Co najdeš...za zrcadlem
Mladá dívkainspirovaná četbou/jednoho téměř klasika/rozřezala si obličejo střepy zrcadlav ložnici jejích rodičůa anobyl to pro nipotom jiný světa dlouho se v něm hledalabyl trochu krutějšínež jak tvrdil vypravěč/zřejměsi to jenšpatně interpretovala. /.
Proč se tak..?
Proč se tak divně díváš.
Jsem bledý
protože jsem bloudil nocí
a ta podlitina pod okem
Soirée
Mlčíšaž z toho jde trochu strachzahrajem si kostkyo poslední sklenku vínana stole před námina programu spousta životaa spousta odhodlánídvacet deka polibkůa půl kila milování/vše úhledně zabalenoa označeno jmenovkous tvým jménemčteným pozpátku/a pokud se budemecelou noc pevně držetmožná si pak ráno stihnemeříct "ahoj"než se rozejdemevyspat se z toho snu.
Balonkový mlsanec
*už to není taková zábava jako dřívasi je to dost o stylu*hledat svoje jméno na mapěto může napadnout jen tebe*co se mi tu snažíš předvést. tichoklasika. *hledám sebev tvém prostoru na hranív tomhlevirtuálnímbazénku s balonky*než odejdešpověz mi ještě. něco o životě- čas večerníčků vypršela já pořád nemůžu spát.
Ranní...mlha
Nenechavá rukav ranním šerus roztomilou zvrhlostíosahává ručičky orloje/a sošky uvnitř spízatímco zlobivá dcerakostry s kominíkem. no fuj. /a tichý smíchv některé z postranních uličekšťouchá do mlhyslastně natažené /spící a vrnící/mezi domyčekající na protivy s budíkya s kruhy pod očimačekající na zvonyaž rozbijíTo TICHOpoté rozplyne sevyrazí do prácenavlhčit broukům křídlaa vrátí se poslechnout sihlas od nádražíco zpívá"Anna Karenina. ".
Červenec 07
Obchodníci s ušlým ziskemje to rokco nevycházejícitové investicea vedro kalí mozektak brousí ho leskdna /sklenky/káva kazí chuť mlékaprášek napadrťstará omítkav žilách rtuťpot kominíka/vysušený přináší prý štěstí/máme moře. letargie.
Ikaros
Peří pomalu padá k zemi
kapičky vosku
líbají zem
a nahé tělo
Plameny
Takový hlubší koncept
sprostá obhajoba žhářství
psychopatie
dva prstíky animálnosti
Jam
Pohlazen od dalajlámy przněn katolickými mnichy toulám se světem s Baudelairem v kapse poezie tolik až to není hezké vždyť i podrážka tvoje je snem populace české vykouzlen hrami ve vaně masturbační krasojízda oči v sloup antický (myslím korintský typ) tvoje rty hladí jako teď žiletky tady je to zajímavé všude dobře na dně nejlíp nehrozí že spadneš níž. Plíživá se přiblížila chvíli byla daleko a už zase dýchala na záda kamarádka taky ráda kamaráda zmotivovaní chodci po lesních pěšinách zmanipulovaní šašci na královniných peřinách. Strach Hlad / přivábil sirény rozbily se o skálu helgolandské pobřeží je zrádné klíny slečny s havrany ve vlasech s houserem na zádech a vlkem tam kde sluneční paprsky ztratily sílu.
Rejvíz- Den první
Den první
Rejvíz seděl venku na lavičce. Vzhledem k teplému a slunečnému počasí se rostliny draly k nebi, zvířata se pářila častěji než jindy, všude bylo plno lásky, ale i agrese, někdy bolestí hlavy, zoufalých pohledů. Kousek od něj seděla skupinka mladých lidí, pokojně popíjejících červené víno z plastikové láhve, všichni v družném hovoru. Hýřilo se vtipem i smíchem.
Rejvíz- Den první
Den první
Rejvíz seděl venku na lavičce. Vzhledem k teplému a slunečnému počasí se rostliny draly k nebi, zvířata se pářila častěji než jindy, všude bylo plno lásky, ale i agrese, někdy bolestí hlavy, zoufalých pohledů. Kousek od něj seděla skupinka mladých lidí, pokojně popíjejících červené víno z plastikové láhve, všichni v družném hovoru. Hýřilo se vtipem i smíchem.
Životní variace
Soustava
úhelníků
celý komplex degradace
vniká do životů
Cedule
Na ceduli nápis: "Nenechávejte zde kálet psyhrají si tu děti"- ať si hrají s výkalylepší školu životastěží někde najdou-.
Nebyl jsem tam dnes zbytečně
Jak daleko
leží pes
od bodu A.
Jen natolik
Okouzlen
Ptáš se mě uprostřed řeky kdy odrazíme od břehu Usměvaví rybáři trhají prázdné sítě a upíjejí se mlékem Déšť padá z pod oken a kolem vyprahlá země vyplivuje dary nebes Ptám se sebe uprostřed života kdy konečně začne Tak to je když je člověk okouzlen Tebou. Jarem.
Dívka z maloměsta
Ty, malověrnáneznala jsi ta ránaslunce nad východem z metradříve jen polovina pravdystačila tiuž nejsi maláv oblacích ztratila sespak na dlažběhledala si Pána. Město dýcháskrze rouškuzanešenou hejny muchty jsi jak ta hejnaco ztracená jsou zcelanastal konec sněnízkažený je vzduch. Sen odešelpravda tu ležínahá a znásilněnapod dozorem sta věžímater urbius Praga.
Poslední odpoledne
Bezdětní houpací konětoužící po sladké povidlové omáčcev záři plamenetouha vyhasínáslunce zapadáa duše zmírátělo je jak z kamene. Na konci cestylemované rozbitými kandelábryzpívají křídla pěnicpíseň pokřovnícelou pokroucenouměsíc rozdíly stíráduše vyhasínátělo je kamenné.
Zrada
Pozdravuji Tě
nebe
zatímco hlína mi padá na obličej
drásám si obličej
Četba
To jsem vloni vlétě
četl jednu knihu
a stránky se pěnily jak krev
pak zakously se do novu
Civilizace
Hodiny lezou po stromech
pak odlítají zlistů
které bohužel neumějí lapat mouchy
letící volně nad jezerem času.
Pohár naplněný po okraj
Pohár naplněný po okraj
Vím, že má přání jsou nesplnitelná, že mé touhy jsou neuskutečnitelné a mé potřeby neukojitelné. Jsem duch, ztracený případ, odpad, jméno zatížené tisíci razítek, tajných symbolů a člověk, co vočekávání příštích dnů vidí pouze noční můry ze kterých vede jen jedna cesta kprobuzení. Nebylo mnoho možností, které by se mi od mládí nabízely, všechny měly stejný konec. Snad jsem byl jediný, kdo to tušil, snad jsem byl jediný, kdo dennodenně na zeď bušil, na zeď, kterou nikdo z okolí neviděl, na zeď bez brány, okolo ghetta vytvořeného slovy a myšlenkami.
Poprvé...
Poprvé…
Na rtech
iluzorní kvítí
královna tesilovejch plání
Vstávání
Vstávání
Obloho
stebou se miluji
stebou slavím každé nové ráno
Svobodná
Hlásili takhle vrádiu
že prý je válka
válka citů smloky
ona jen vyběhla na střechu
Konec
Na konci chodby lemované dveřmi
tvář člověka
strhaného syfilitidou
kdysi možná šťastného
Malý "protestsong"
Hrabeš rukama vhlíně
tvé prsty cedí každý kamínek
pro tuhle věc
ty cedíš krev